Náboženství a historie
Historie ostrova Mauricius
Ačkoliv se dá předpokládat, že Mauricius objevily již dříve jiné národy (např. Féničani), první historická stopa vede k Arabům. Kdy ostrov objevili, není jisté, ale určitě to bylo před rokem 1500, jak o tom svědčí arabské jméno ostrova Dina Harobi (přepisuje se také Dina Arobi nebo Dina Robin) figurující na mapách z počátku 16. stol.
První blíže datované „objevování“ ostrova je pak to portugalské, k němuž docházelo kolem roku 1510. První Portugalce do oblasti zřejmě zavál z jejich původního kurzu cyklon. Jména portugalských námořníků připomínaných v této souvislosti jsou Domingo Fernandez Pereira a později Don Pedro Mascarenhas. Ten druhý dal jméno celé oblasti (Maskarenské ostrovy) v Indickém oceánu s dnešními ostrovy Mauriciem, Réunionem a Rodriguesem. Ani Portugalci – stejně jako předtím Arabové – nejevili o ostrovy přílišný zájem (ležely daleko od jejich výnosnějších držav v Asii).
A tak jsou prvními osidlovateli Mauricia až Holanďani. Ti připluli na ostrov prvně roku 1598 (zřejmě sem byli taky zahnáni počasím) a ostrovu dali dnešní jméno na počest nizozemského místokrále, Maurice z Nassau, prince oranžského. Trvalé osídlení založili Holanďané na ostrově až roku 1638 (v té době se o ostrov již začínají zajímat také Britové a Dánové). Hlavním vývozním artiklem za holandské kolonizace bylo ebenové dřevo, ale Holanďané na Mauricius také dovezli cukrovou třtinu (z Jávy) a první otroky.
S touto dobou je spojen i vyhynulý druh bezkřídlého ptáka blbouna nejapného (správný název je dronte mauricijský, v jiných jazycích je často zvaný jen dodo). Vlivy holandského osidlování (kácení lesů na ebenové dřevo, uvedení nepůvodních druhů, jako bylo prase, pes apod., i lov, jehož byl krotký a nelétavý pták snadnou kořistí) přivodily vyhynutí blbouna nejapného koncem 17. století. Tento fakt je tak známý, že se tento živočich stal přímo symbolem vyhynulých druhů a druhů ohrožených (je i symbolem ostrova Mauricius). Ve známost vstoupil dodo i díky faktu, že vystupuje v oblíbené knize Lewise Carrolla Alenka v kraji divů.
Nepříznivé podnebí s častými cyklony, obdobími sucha a povodněmi, nedostatek jídla i epidemie nakonec přiměly Holanďany ostrov opustit roku 1710 (dali přednost pro ně atraktivnější jihoafrické oblasti).
Ostrov ale nezůstal dlouho nepovšimnut – již roku 1715 se zde vyloďují Francouzi (se samotnou kolonizací začínají až ve 20. letech), v té době vlastnící i jiných území v regionu. Ostrov se nyní nazývá Île de France, vzkvétá na něm zemědělství (plantáže cukrové třtiny), za tím účelem jsou importováni otroci z Afriky a Madagaskaru, je budována infrastruktura. Francouzi také založili hlavní město, pojmenované podle fr. krále Ludvíka XV. „Port Louis“. Nejslavnějším francouzským guvernérem ostrova byl Mahé de La Bourdonnais. S jeho jménem a vládou je spojen rozkvět ostrova, rozvoj přístavu a stavba mnoha významných budov (např. domu guvernéra) a loděnic. Pozdější správce Pierre Poivre zase založil známou botanickou zahradu v Pamplemousses. Za Revoluce a napoleonských válek Francouzi ostrov Mauricius využívali jako základnu pro korzáry, kteří škodili britským obchodním lodím. To Brity podnítilo k útoku na Mauricius. První útok, v srpnu 1810, Francouzi ještě odrazili (v bitvě u Grand Portu, bylo to jediné francouzské námořní vítězství za válek), ale 3. 12. 1810 Francouzi nakonec kapitulovali.
Oficiálně Britové ostrov, jemuž se vrátilo jméno Mauricius, převzali Pařížskou dohodou z roku 1814. Zavázali se ctít dosavadní zvyky, zákony (Napoleonův zákoník), náboženství, jazyk (stále převládající francouzštinu) i tradice obyvatel ostrova. Vojáci i kolonizátoři, kteří se nechtěli podrobit britské nadvládě, směli v pokoji odejít. Převratnou událostí britské nadvlády nad ostrovem bylo – především pro své důsledky – zrušení otroctví, k němuž definitivně došlo roku 1835. Tento výpadek pracovní síly byl kompenzován dovozem sezonních dělníků z Indie (kuli). Jejich potomci dnes tvoří většinu obyvatel na Mauriciu. Podmínky těchto indických zemědělských dělníků se zpočátku příliš nelišily od podmínek otroků a dlouho jim byla přiznávána jen minimální práva. O zlepšení jejich postavení usilovala dělnická strana (založená roku 1936), která vyhrála volby po druhé světové válce roku 1947, což bylo považováno za první krok k sebeurčení ostrova (dosavadní frankofonní elita byla poprvé odstavena od moci). Další krok – vedoucí již k nezávislosti – byl učiněn roku 1967, kdy volby vyhrála koalice vedená labouristickou stranou.
Nezávislým se Mauricius stal 12. března 1968. Prvním ministerským předsedou nezávislého Mauricia byl Sir Seewoosagur Ramgoolam. Roku 1982 byl vystřídán Aneroodem Jugnauthem, vůdcem socialistické strany a současným prezidentem. Mauricius, který se 12. března 1992 stal republikou v rámci britského Commonwealthu, je dnes – na rozdíl od mnoha jiných afrických zemí – stabilní demokracií, zachovávající lidská práva, a rozvinutou ekonomikou s významnými příjmy, jež své původně jednostranně zemědělské zaměření rozšířila také na textilní a turistický průmysl.
Kultura na Mauriciu
V mauricijské kultuře se mísí nejrůznější vlivy – asijské, africké i evropské. Typickým hudebním projevem na ostrově je sega, při níž muži hrají na tradiční nástroje (jako je určitý druh trianglu nebo ravane, buben z kozí kůže) a zpívají o svém těžkém životě, zatímco ženy provozují svůdné tance.
K mauricijským kořenům své rodiny se hrdě hlásí francouzský spisovatel Jean-Marie Gustave Le Clézio, laureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 2008.
Pošta na Mauriciu začala vydávat známky jako jedna z prvních (už roku 1847). Jak jednopencová známka (červený mauricius), tak dvoupencový modrý mauricius si získaly ve světě filatelistů legendární postavení, druhá jmenovaná je zřejmě nejslavnější známkou na světě.
Náboženství a tradice
- Hlavní náboženství: hinduismus (51 %), katolické náboženství (27 %), islám (16 %)
- Státní svátky na Mauriciu
Nový rok – 1. leden
čínský jarní festival (pohyblivé) – 29. leden
svátek na památku zrušení otroctví – 1. únor
Thaipoosam Cavadee (pohyblivé) – věřící očišťují svá srdce a duše od nenávisti, závisti – 11. únor
Maha Shivaratree (pohyblivé) – oslava boha Šivy – 26. únor
státní svátek – 12. březen
Ougadi (pohyblivé) – lidé obědvají nebo večeří se svými příbuznými, na ulicích se neslaví – 30. březen
Velký pátek (pohyblivé) – 6. duben
Svátek práce – 1. květen
Nanebevzetí Panny Marie – 15. srpen
Ganesh Chathurthi (pohyblivé), oslavy boha se sloní hlavou Ganeshe – 28. srpen
Divali (pohyblivé) – „Svátek světel“, vítězství boha Rámy nad démonem Ravanou – 21. říjen
Eid-Ul-Fitr (pohyblivé) – muslimský svátek – 24. říjen
svátek na památku příjezdu prvních otroků – 2. listopad
Vánoce – 25. prosinec
- Náboženská a posvátná místa
- Port Louis
- kostely St. Louis Cathedral, St. James Cathedral, Holy Sacrament Church, svatyně Père Laval´s Shrine, mešita Jummah
- Beau Bassin – Rose Hill – kostel Notre Dame de Lourdes, klášter Thabor, židovský hřbitov
- Ganga Talao – posvátné místo pro hinduisty
- Triolet – Maheswarnath, největší hinduistický chrám na ostrově
Historické lokality
Hlavní město Mauricia
- Port Louis – pevnost Fort Adelaide a mešita Jummah v čínské čtvrti jsou doklady islámské architektury. Kolem hlavního náměstí Place d´Armes se nacházejí francouzské koloniální budovy. Za návštěvu jistě stojí přírodovědné muzeum a Mauritius Postal Museum se sbírkou poštovních známek.
Historické lokality
- Mahébourg – v této rybářské vesnici naleznete zbytky koloniálních budov, např. Raultovu továrnu na sušenky. Můžete také navštívit národní historické muzeum se svědectvím o historii ostrova Mauricius.
- Vieux Grand Port – nejstarší osídlené místo na ostrově. Nacházejí se zde zbytky holandského opevnění a muzeum Frederika Hendrika.
- Pamplemousses – se chlubí nejstarší botanickou zahradou na jižní polokouli.
- Moka – najdete zde univerzitu, lidové indické přistěhovalecké muzeum a významné historické domy.