Náboženství a historie
Historie Srí Lanky
Ostrov Srí Lanka (jméno pochází ze sanskrtu, znamená „svatý ostrov“) má bohatou historii, je obydlen již několik desítek tisíc let. Je o něm zmínka již v staroindském eposu Rámájana (sebrán asi 400 před n. l. až 200 n. l.), cenné informace o něm poskytují staré buddhistické kroniky Mahavamsa a Dipavamsa. Na ostrově dodnes žijící Veddasové jsou zřejmě potomky původního domorodého lidu.
Současná dominantní populace Sinhálců pochází pravděpodobně ze severu Indie. Na Srí Lanku přišli někdy kolem počátku 5. století před n. l. (podle Mahavamsy vedení králem Vijajou). Na ostrově vybudovali Sinhálci důmyslný zavlažovací systém včetně nádrží a vodovodů. Za hlavní město si zvolili Anuradhapuru.
Důležitou událostí je rozšíření buddhismu na ostrově, k němuž došlo ve 3. století před n. l. Na ostrově byly poté založeny buddhistické školy a kláštery, a země se tak stala jedním z nejdůležitějších center buddhismu.
Druhé významné etnikum, Tamilové, přišli poté na ostrov z jihu Indie. Za starověku byla Srí Lanka důležitým střediskem obchodu – a udržovala tak styky s jinými národy západní a jihovýchodní Asie i Středomoří (významným artiklem byla skořice, jež z ostrova pochází a byla dovážena do Egypta již v polovině druhého tisíciletí před n. l.). Ve starověkých řeckých dokumentech se objevuje název ostrova Taprobané (údajně pocházející od krále Vijaji).
V objevitelské epoše ostrov dobývají Portugalci roku 1505. Ti přinášejí na ostrov křesťanství a nazývají jej Ceilão (zřejmě podle sanskrtského „sinhala“ odkazujícímu k nejvýznamnější části obyvatelstva), z čehož pochází tradiční starší název Cejlon. Již záhy, v 17. století, jsou však Portugalci vytlačeni Holanďany, kteří měli původně jen pomoci sinhalskému králi, jemuž se dařilo udržet své panství ve střední části ostrova s centrem v Kandy, vyhnat Portugalce.
Za napoleonských válek nakonec Srí Lanku získávají roku 1796 Britové. Roku 1802 se stává ostrov královskou kolonií, a když je roku 1815 poraženo kandské království, dochází ke spojení celého ostrova pod britskou nadvládou. Přínosem tohoto období je především zakládání plantáží – čajových, skořicových, kávových a kaučukových. Britové také zakládají školy a z Kolomba se za jejich éry stává správní středisko. Od počátku 20. století se ozývají hlasy požadující nezávislost ostrova. Vyslyšeny byly po druhé světové válce, během níž sloužila Srí Lanka jako významná základna spojeneckých sil v boji proti Japonsku.
Nezávislou (v rámci Commonwealthu, Britského společenství národů) se Srí Lanka stává 4. února 1948. V 70. letech je přijata nová ústava, Srí Lanka získává své dnešní oficiální jméno a stává se republikou. V reakci na potlačování tamilského jazyka, což Tamilci již dlouho nelibě nesli, rozpoutává separatistická vojenská organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu gerilovou válku, již provází vraždy a sebevražedné atentáty. Cílem Tamilských tygrů je vytvoření tamilského státu na severu a východě ostrova. Konflikt, ještě zhoršovaný vnitřními spory na obou frontách, které samy již také vyústily ve vraždy, si do konce století vyžádal přes 60 000 lidských obětí. Jinou smutnou událostí z novodobé historie Srí Lanky je tsunami vyvolané zemětřesením v prosinci 2004. Po epicentru na Sumatře byla právě Srí Lanka postižena nejvíce – potvrzeno bylo 35 000 obětí. A dohoda mezi vládou a povstalci o rozdělení pomoci po katastrofě opět vyvolala další spory.
Srí Lanka a kultura
Kulturu Srí Lanky určovaly především dva nejdůležitější vlivy – buddhismus a kultura kolonizátorů, v prvé řadě Portugalců. Nejvýznamnějšími výtvarnými projevy na ostrově jsou buddhistické fresky a chrámové malby. Tradiční hudbu pak formovaly jak buddhistické kořeny kultury, tak portugalské vlivy – přímé i ty, jež přišly s otroky z Afriky (jejich hudba se nazývá baila). Portugalským přínosem je uvedení nástrojů jako ukulele a kytary do místní hudby. Hudebním žánrem importovaným Portugalci je cantiga, jednoduchý zpěv původně určený k opěvování Panny Marie.
Srí Lanka je dějištěm Bizetovy opery Lovci perel, jež je plná exotické hudby. Pro možnost sportovního potápění si ostrov jako místo k životu vyvolil slavný britský autor sci-fi, jehož fascinovaly po celý život záhady, Sir Arthur C. Clarke. Zemřel 19. března 2008 v Kolombu ve věku 90 let.
Náboženství a tradice
- Hlavní náboženství na Srí Lance: buddhismus 70 %, hinduismus 15 %, křesťanství 8 %, islám 7 %
- Státní svátky na Srí Lance:
Nový rok – 1. leden
Národní den – 4. únor
Narození Proroka a Velký Pátek – březen
První máj
konec ramadánu – říjen
Vánoce – prosinec
- Slaví se i každý úplněk (pracovní volno). Připadne-li svátek na dny víkendu, posouvá se zpravidla pracovní volno na první následující pracovní den.
- Náboženská a posvátná místa na Srí Lance
- svatý strom Srí Maha Bódhi (fíkovník)
- Mihintale – kolébka buddhismu na Srí Lance
- jeskynní svatyně Gal Vihara
- Dambulla a Aluvihara – jeskynní kláštery
- chrám Dalada Maligawa (chrám Buddhova zubu) v Kandy
- hinduistická svatyně Kataragama
Historické lokality
Hlavní město Srí Lanky
- Kolombo – v hlavním městě si můžete prohlédnout britskou pevnost, věžní hodiny, prezidentský palác, mešity, kostely, buddhistické a hinduistické chrámy, tržiště Pettah, galerii umění nebo národní muzeum s historickými sbírkami.
Historické lokality
- Anuradhapura – bývalé hlavní město je proslavené posvátným, 2200 let starým stromem Bodhiya. Za návštěvu stojí také významná sakrální stavba Ruwanveli Dagoba a měsíční kámen u královnina pavilonu.
- Galle – město je díky holandské koloniální architektuře kulturní památkou UNESCA. Můžete navštívit mohutnou pevnost s domky, muzei a kostely.
- Kandy – nejvýznamnější historickou památkou bývalého hlavního města je Dalada Magaliwa (chrám zubu). Město má svoji typickou architekturu s kachlovými stříškami domů a také třeba královskou botanickou zahradu poblíž (v místě Peradeniya).
- Polonnaruwa – zbytky historického města s typickými vodními nádržemi. Nejproslulejší památkou je Gal Vihara, komplex soch Buddhy, a dále zřícenina chrámu boha Šivy.
- Sigirija – skalní pevnost s nalezištěm skalních fresek