Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s podmínkami použití cookies. Rozumím
-
Zobrazovat ceny v Euro

Náboženství, historie a kultura v Mexiku

Bez letenek
S letenkami
Objevte zájezdy, ubytování či letenky.
Dovolená do Mexika od německé cestovní kanceláře.

Zpřesněte si hledání

Řadit podle:

Praktické informace

  • Náboženství a historie Zobrazit Zavřít

    Náboženství a historie

    Historie Mexika

    Historii Mexika lze rozdělit na období před jeho objevením Španěly a po něm. Tato dvě období a jejich dědictví pak dohromady ovlivňují historii země v moderních dobách (koncept mestické kultury/ mesticů směšující evropské vlivy či předky s původními americkými).

    V „předkolumbovském“ Mexiku vzkvétalo mnoho civilizací, jejichž odkaz je zpětně poznáván a rekonstruován z archeologických nálezů, stavebních památek – zejména pyramid – a nápisů vrytých do kamene. Z nich vyplývá, že důležitou osou těchto civilizací bylo pozorování oblohy. Zkoumání pohybů nebeských těles pak podnítilo nejen rozvoj astronomie, ale také matematiky a dalších oborů. Architektura, malba, písmo a dokonce i politika byly také ovlivněny děním v kosmu.

    Nejstarší známou mexickou civilizací, jež je zároveň považována za pramáti těch následujících, byla civilizace Olméků (asi 1200 – 400 př. n. l.) v jižním Mexiku. Nejtypičtější pro ni jsou obrovské kamenné hlavy měřící na výšku několik metrů a vážící až několik desítek tun. Olmékové také zřejmě položili základ některým tradicím převzatým pozdějšími civilizacemi (pouštění žilou, užívání písma, kalendáře, ale také lidských obětí). Někdy se o nich hovoří jako o lidu, který první začal používat nulu.

    Jiná civilizace se vyvinula v prvních stoletích našeho letopočtu kolem města Teotihuacán, v blízkosti dnešní metropole Mexico City. V době svého rozkvětu měl Teotihuacán populaci až 200 000 obyvatel, a byl tak zřejmě největším městem tehdejšího světa.

    Současně s civilizací Teotihuacán zažívala svůj vrchol i civilizace Mayů, jež neměla centrum jedno, ale mnoho městských center, která vykonávala svůj vliv na okolní území. Nejvýznamnějšími stavbami této civilizace jsou typické stupňovité pyramidy. Mayský kalendář byl zase údajně nejpřesnějším na světě.

    Po pádu další kultury, toltécké (jež stavěla sochy zvané chac-mool, zobrazující ležící lidskou postavu, která se podepírá lokty, což bylo spojováno s bohem deště) přichází období v předkoloniální historii země nejslavnější, éra Aztéků. Největšího rozmachu dosáhla aztécká civilizace, která se vědomě považovala za nástupkyni předešlých slavných civilizací, v 15. století, těsně před dobytím Španěly. Její metropolí byl Tenochtitlán (v místě dnešního Mexico City), který převzal od Teotihuacánu postavení největšího města na světě s populací blížící se půl milionu obyvatel. Aztékové vládli území sahajícímu od oceánu k oceánu a zasahujícímu na jihu hluboko do Střední Ameriky. Populace žijící na tomto území čítala dle odhadů 10 milionů.

    Roku 1519 vyplul ke břehům Mexika Hernán Cortés, mimořádně barvitá postava dobrodruha. V přístavišti spálil až na jednu všechny své lodi (aby nebylo návratu) a vydal se na pochod na metropoli Aztéků. Umně využil nespokojenosti panující mezi kmeny poddanými Aztékům, které musely odvádět vládci vysoké dávky (a též lidské oběti k náboženským účelům), a pochodoval s rostoucím vojskem na Tenochtitlán. Další neuvěřitelnou shodou okolností, jež mu hrála do karet, byla skutečnost, že jeho dobyvačná kampaň spadala do období, kdy se měl od východu vrátit do Mexika bílý bůh Quetzalcoatl (mající podobu opeřeného hada). Údajně tak tehdejší aztécký vládce Moctezuma (Montezuma) II. z tohoto důvodu přijal Cortése vlídně. Ten ho za to vzal do zajetí. Roku 1521 byli Aztékové definitivně poraženi a jejich hlavní město zničeno. Cortés tak získal pro Španělsko mimořádně bohatou kolonii, pojmenovanou Nueva España (Nové Španělsko).

    Následujících tři sta let španělské nadvlády bylo obdobím prosazování katolické víry, značného úbytku původních obyvatel (zejména vinou chorob zavlečených z Evropy) a využívání domorodých obyvatel k práci v těžkých podmínkách.

    Ke změně se začalo schylovat na počátku 19. století v souvislosti s napoleonskými válkami, kdy na španělský trůn dosedl Bonapartův bratr. Dne 16. září 1810 vyhlásil mexický kněz Miguel Hidalgo y Costilla ve městě Dolores nezávislost Mexika (Slavnostní akt Deklarace nezávislosti Severní Ameriky byl podepsán 1813 v Chilpan­cingu). Zvrat v bojích mezi armádou a revolucionáři nastal, když armádní generál Iturbida přešel na stranu revolucionářů (jiným slavným revolucionářským vůdcem byl Vincento Guerrera). Roku 1821 pak Iturbida podepsal s představiteli španělské koruny Córdobskou dohodu, jež uznávala mexickou nezávislost.

    Mexiko se tehdy stalo císařstvím, zahrnujícím většinu území Střední Ameriky a jih dnešních Spojených států. Jediným panovníkem prvního císařství byl Augustín de Iturbida. Později byl svržen a roku 1824 byla přijata republikánská ústava. Prvním prezidentem se stal Guadalupe Victoria. Brzy se však počaly vynořovat konflikty z odporu vůči centrální vládě nad rozsáhlými územími, která požadovala nezávislost. V čele Mexika v tomto období stál Antonio López de Santa Anna. Vyhlášení nezávislosti v Texasu pak bylo rozbuškou k mexicko-americké válce (1846 – 1848), v jejímž důsledku Mexiko přišlo téměř o polovinu svého původního území na dnešním západě a jihozápadě USA (kromě Texasu mj. o dnešní Kalifornii a Nevadu).

    Později se hlavou Mexika (dodnes uctívanou) stal prezident Benito Juárez, první domorodý vůdce země. S jeho vládou je spojováno modernizační úsilí, zvané La Reforma, jež usilovalo o změny ve vlastnictví půdy a omezení moci katolické církve. Do období jeho prezidentství spadá taky zvláštní intermezzo druhého císařství. Na počátku 60. let 19. století, když Juárez pozastavil splácení obrovských zahraničních dluhů, využila situace Francie, hlavní věřitel, k intervenci (ve skutečnosti si Francouzi dělali zálusk na mexické území i jeho nerostné bohatství). Přes počáteční mexické vítězství v bitvě u Puebla (5. května 1862 – v Mexiku je tento den dodnes slaven) Francouzi zvítězili. Mexickým císařem se roku 1864 stal nešťastný Maxmilián I. (původem rakouský arcivévoda Ferdinand Maxmilián, bratr Františka Josefa I.), vládce liberálních názorů s vášní pro botaniku. Byl oklamán ujištěním, že mexický lid si ho zvolil za svého vládce dobrovolně, a spolu se svou císařovnou (původem belgickou princeznou) Carlottou přijali věc mexického lidu a nové vlasti za svou. Paradoxně tak podporoval některé Juárezovy reformy a v podstatě konstituční formu vládnutí, ale zavděčil se tak jen málokomu. Pro liberály byly jeho reformy nedostatečné, pro konzervativce neúnosné. Mexičani považovali za nepřijatelné, aby jim vládl cizinec, Francouzi zase cítili, že Maxmilián neprosazuje jejich zájmy – a tak mu Napoleon III. odňal svou podporu stažením vojska (v atmosféře blížícího se konfliktu prusko-francouzského). Všechno tak spělo ke katastrofě (zoufalé snahy císařovny zajistit Maxmiliánovi podporu u evropských dvorů i papeže vyšly naprázdno): roku 1867 byl Maxmilián zajat a – přes úpěnlivé žádosti na jedné straně mnoha evropských panovníků, na druhé vyznavačů svobody Giuseppa Garibaldiho a Victora Huga o zrušení rozsudku – 19. června 1867 zastřelen se slovy naděje ve šťastnější svobodnou budoucnost Mexika na rtech (poslední slova byla ¡Viva México! – Ať žije Mexiko!). Juárez dal přednost symbolickému významu skutku (nepřípustnost cizí nadvlády Mexiku) před osobními sympatiemi k Maxmiliánovi.

    Významným obdobím bylo následně tzv. porfiriato, období prezidentství Porfiria Díaze (1876 – 1911). Povrchně je lze charakterizovat jako období klidného vývoje a hospodářské prosperity, které však provázela tuhá diktatura, nemilosrdné pronásledování politických protivníků a upřednostňování bohatších vlastníků půdy před chudým obyvatelstvem, jež z rostoucího hospodářství nemělo žádný prospěch. Odpor, který tento vývoj vyvolal, se pak rozvinul v občanskou válku (mexická revoluce 1910 – 1921), při níž se vzájemně vraždili bývalí spojenci proti Díazovi (mezi nimiž byl i Pancho Villa, legendární postava bandity, revolucionáře i lidového hrdiny à la Robin Hood) a jež za sebou zanechala několik stovek tisíc mrtvých.

    Důležitým datem v moderních dějinách země je pak rok 1929, kdy byla vytvořena strana, z níž se později vyvinula Partido Revolucionario Institucional (PRI – Instituční revoluční strana), která pak zcela uchopila moc na dlouhých 70 let a konkurovala tak nejdéle vládnoucím stranám ve světě (jako komunistické straně v bývalém SSSR). V poválečném období zaznamenala mexická ekonomika prudký růst (mexický zázrak), ropný průmysl byl znárodněn, měna několikrát devalvována, reformovány daně a uskutečňovány privatizace.

    Velký dosah měl vznik ekonomického a politického sdružení Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) roku 1994, v němž se spojily Mexiko, Spojené státy a Kanada. Roku 2000 byl pak zvolen prezidentem opoziční kandidát Vincent Fox. Tím skončila v Mexiku vláda jedné strany. Mexiko má dnes nakročeno k tomu, být ekonomickou velmocí. Stále se však potýká s problémy, jako jsou drogový obchod a s ním spojený zločin nebo nespravedlivé rozdělování zisků z ekonomiky mezi obyvatelstvo.

    Kultura Mexika

    Z kultury v širším smyslu, jak vzkvétala na území Mexika, lze uvést slova čokoláda, avokádo nebo kojot z jazyka Aztéků, jež obohatila mezinárodní slovník.

    Z výtvarného umění je pozoruhodný (kromě výtvarných projevů starých předkolumbovských civilizací, zmíněných výše) mexický směr muralismus, jehož vliv se projevuje i ve Spojených státech a Jižní Americe. Rozvíjel se po mexické revoluci ve 30. letech, v přímém spojení s jejími politickými a sociálními myšlenkami. Umělci muralismu tvořili své malby na fasádách budov a rozsáhlých plochách uvnitř staveb (muro znamená španělsky zeď, stěna) v ovlivnění renesančními freskami (oproti kterým byl jejich styl mnohem expresivnější) a socialistickým realismem. Svému zpodobnění událostí mexických dějin i abstraktních a symbolických myšlenek v nástěnných malbách však tito umělci přidávali specificky mexickou příchuť, živé barvy a názvuky na lidové umění. Nejvýznamnějšími muralisty byli Diego Rivera, José Orozco a David Siqueiros. S jejich díly se můžete setkat na mnoha veřejných budovách ve velkých městech (zejména v Mexico City), což podporuje jejich úsilí o umění přístupné všem. Jinými slavnými malíři Mexika byli Rufino Tamayo a Frida Kahlo (proslavená i oceňovaným životopisným filmem se Salmou Hayek z roku 2000), jejichž umění nesloužilo přímo nějaké myšlence, ale přesto vykazuje některé společné znaky s muralisty.

    Nejslavnějším mexickým spisovatelem je Octavio Paz, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1990). Paz ve svém díle spojoval starší tradice mytologie, baroka i orientální literatury s moderními avantgardními smě­ry.

    Tradičními nástroji mexické hudby jsou nejrůznější bubny, flétny, Rumba koule atd. Lidové baladické písně se nazývají corridos. Zpívají o zločinech, o lásce, v poslední době i o drogách a drogové mafii či imigrantech. Tradiční mexická kapela v tradičních kostýmech a širokých kloboucích se nazývá (a stejně tak i její hudba) mariachi. Sestává klasicky z houslí, strunných nástrojů příbuzných kytaře a trumpet.

    Mexická kinematografie je velmi významná. Svou zlatou éru zažila ve 40. a 50. letech, kdy konkurovala i hollywoodské produkci a mexické filmy se prosazovaly i v Latinské Americe a Evropě. Z osobností světového filmu, které jsou mexického původu, lze uvést hvězdu Salmu Hayek a režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritu, proslaveného filmy Amores perros (Láska je kurva, 2000) a Babel (2006), v nichž se vždy proplétá několik příběhů dohromady.

    Historie Cancúnu

    Než do oblasti přišli na počátku 16. století Španělé, obývali zdejší kraj Mayové. V době španělské invaze byla však zdejší mayská kultura již v úpadku. Jméno Cancún pochází od Mayů (znamená „hnízdo hadů“), v místě dnešního letoviska bylo zřejmě jejich pohřebiště. Mayská populace následně drasticky poklesla, decimována boji se Španěly a především nemocemi. Ale ani španělští kolonizátoři v místě nezaložili významné osídlení.

    Obrat ze dne na den nastal až v 60. letech 20. století, kdy se k místu – poskytujícímu podle průzkumů nejpříhodnější podmínky pro rozvinutí turistického ruchu – obrátila mexická vláda. (Podle jedné „legendy“ byl Cancún dokonce vybrán počítačem.) Roku 1970 začlo budování infrastruktury (včetně letiště), hotelů a obchodních center a již roku 1974 letovisko přivítalo první turisty. Jejich příliv (hlavně ze Severní Ameriky a Evropy) pokračoval a narůstal, město se rozvíjelo. Dnes je jeho populace větší než 500 000 obyvatel, ročně tato nejvýznamější turistická destinace Mexika (s významným podílem na národních příjmech z turistiky) a jedna z nejdůležitějších v oblasti Karibiku přiláká několik milionů turistů.

    Z událostí v Cancúnu z posledních let se zmiňme o zasedání ministerské konference Světové obchodní organizace (WTO) roku 2003 a o hurikánu Wilma z října 2005. Ten (vedle potvrzených tří obětí) způsobil zejména značné materiální škody. Díky veřejné kampani a turismu, který se rychle zotavil, se však Cancún ze škod vzpamatoval přímo ukázkově.

     

    Náboženství a tradice

    Náboženské složení obyvatel v Mexiku: katolické (89 %), protestantské (6 %), židovské (méně než 1 %).

    • Mexické svátky:
      • 1. leden Nový rok
      • 6. leden Tři králové
      • 2. únor Den Candelarie
      • 5. únor Den ústavy
      • 24. únor Den vlajky
      • 21. březen – výročí narození prezidenta Benita Juáreze (r. 1806)
      • březen – duben – velikonoční týden (před českým Pondělím velikonočním, svátky jsou i Zelený čtvrtek a Velký pátek)
      • 1. květen Svátek práce
      • 5. květen – výročí bitvy u Puebly
      • 1. září – den, kdy prezident přednáší k národu zprávu o stavu národa
      • 16. září Den nezávislosti
      • 12. říjen Den rasy (objevení Ameriky)
      • 1. listopad svátek Všech svatých
      • 2. listopad Památka zesnulých
      • 20. listopad Den revoluce
      • 12. prosinec svátek Panny Marie Guadalupské
      • 25. prosinec Vánoce
    • Mexická náboženská a posvátná místa
      • Mexiko City
        • katedrála (Metropolitana) – nejstarší a největší na území amerického kontinentu s bohatou vnitřní výzdobou
        • Templo Mayor – jeden z bývalých hlavních chrámů Aztéků
        • bazilika Panny Marie Guadalupské na místě zjevení P. Marie G. (stará i nová, po Vatikánu druhá nejnavštěvovanější katolická památka – více jak 20 milionů poutníků ročně)
        • Ulice mrtvých – Teotihuacán
      • Cholula – údajně je zde 365 kostelů
        • nejvýznamnější kostely – Nuestra Señora de Los Remedios, San Gabriel, Capilla Real
      • Taxco
        • barokní kostel Santa Prisca
          • velká oslava Velikonoc s představením posledních dnů Ježíše Krista (procesí, křížová cesta)
      • Acapulco
        • katedrála Nuestra Señora de la Soledad, jež připomíná spíše mešitu

    Historické lokality

    Hlavní město Mexika

    • Ciudad de Mexico – historické centrum města tvoří náměstí Zócalo (oficiálně Plaza de la Constitución – náměstí Ústavy). Jeho dominantou je katedrála Nanebevzetí (Metropolitana). Za návštěvu stojí Národní palác, barokní a rokokové chrámy a paláce, muzea a další historické budovy. Na okraji města je možné navštívit mnoho zajímavostí, např. zbytky pyramid nebo katedrálu Panny Marie Guadalupské.

    Historické lokality

    • Teotihuacán – za návštěvu jistě stojí historický areál s významnými ruinami. Pozoruhodnými památkami obří velikosti jsou pyramida Slunce a pyramida Měsíce, spojené Cestou (Ulicí) mrtvých. V tomto komplexu se nacházejí i další památky, např. chrám Opeřených škeblí nebo chrám Opeřeného hada.
    • Chichén Itzá – zřícenina mayského města, nejznámější stavbou je stupňovitá Kukulkánova pyramida.
    • Palenque – v archeologickém nalezišti mayské kultury se nachází chrám Nápisů, chrám Kříže, palác a další památky.
    • Uxmal – naleznete zde dochované památky mayského města – např. Věštcovu pyramidu, Velkou pyramidu či Královský palác. Znaky zdejší architektury jsou vzory Chaka, boha deště, nebo hadí ornamenty.
    • Acapulco – ve městě můžete z historických památek obdivovat náměstí Zócalo nebo španělskou pevnost Fuerte de San Diego z 18. století.
    • Taxco – město z koloniální doby zvané „město stříbra“ (to se zde dobývalo a dodnes se zde prodávají výrobky z něj a šperky). Nacházejí se zde muzea, Humboldtův dům (tento německý přírodovědec se zde zdržoval během jedné ze svých výprav) či kostel Santa Prisca.
    • Oaxaca – za návštěvu tu stojí barokní klášter Santo Domingo, katedrála na hlavním náměstí a mnoho muzeí s historickými sbírkami či sobotní trh s nabídkou ručně vyrobeného oblečení, zlatých šperků a hrnčířských výrobků.
    • Guadalajara – město nabízí mnoho náboženských a kulturních staveb, např. monumentální renesanční katedrálu s novogotickými věžemi, 11 oltáři, 30 sloupy a mnoha kulturními poklady, univerzitu, knihovny a galerie. Oblíbené jsou také místní parky a hudební produkce na náměstích. V 50 km vzdálené Tequile se vyrábí pálenka z kaktusu již od 17. století, roční produkce má objem více než 100 milionů litrů.
  • Bezpečnost Zobrazit Zavřít

  • Doprava Zobrazit Zavřít

  • Jak se domluvit Zobrazit Zavřít

  • Obyvatelstvo Zobrazit Zavřít

  • Měna Zobrazit Zavřít

  • Počasí Zobrazit Zavřít

  • Elektřina a komunikace Zobrazit Zavřít

O lokalitě

Nákupy a gastronomie

Před cestou

Zábava a volný čas

Přejít nahoru