Náboženství, historie a kultura v Mexiku

• Ve velkých městech a na turisticky atraktivních místech často dochází k přepadení cizinců. Doporučuje se cestovat ve skupině alespoň 3 osob, finance si rozdělit a mít ofocené doklady. Nedoporučuje se pohybovat se po městě v noci, navštěvovat odlehlá místa a nocovat v přírodě.
• V MHD je potřeba hlídat si doklady a peníze. Kapesní krádeže jsou zde velice časté.
• Mezi nejnebezpečnější místa v Mexiku patří stát Chiapas, kde působí ozbrojení povstalci, či hl. m. Mexico City, kde hrozí pro změnu únosy a přestřelky. Z hlediska únosů za účelem získání výkupného jsou nebezpečná také města Nuevo Laredo, Tijuana a Ciudad Juárez.
• Na některých místech, zejména mezi indiánskými obyvateli, je nebezpečné fotografovat. Pokud předem nepožádáte o svolení, může se Vám stát, že za fotku budete muset zaplatit.
• V Mexiku se lze lehce dostat do situace, ve které je požadován úplatek.

Doprava

K řízení motorových vozidel v Mexiku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz

• Řidič musí být starší 21 let.
• Povolená rychlost je v Mexiku v obci 30 – 40 km/h, v hotelové zóně v Cancúnu 60 km/h, na dálnici 110 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,8 promile.

Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:

• jezdí se vpravo
• zvířata na silnici a vozidlo v protisměru jsou běžnými jevy
• namísto výstražného trojúhelníku je při malé nehodě auto mnohdy označeno pouze větví či hromádkou kamenů
• odbočovací pruh směrem vlevo je umístěn u pravého kraje vozovky, vozidla za sebou je nutné pustit
• doporučuje se kvalitní automapa, značení je pouze na hlavních cestách
• na benzinových stanicích se většinou nedá platit kreditní kartou

Místní doprava

• Z letiště v Cancúnu se do města a do přilehlých letovisek můžete dostat autobusem, shuttle busem nebo tzv. private servisem (soukromými auty). Taxi na letišti k dispozici není, pokud není předem objednané. Můžete si však pronajmout automobil.
• Klasický autobus jezdí podle jízdního řádu a je nejlevnější možností přepravy. Cena jízdenky na autobusové nádraží v Cancúnu je cca 3 $.
• Shuttle bus nemá jízdní řády, čeká, dokud nebude plný. Přehled cen je na stránkách Super Shuttle. Například cena cesty z letiště do hotelů v Cancúnu je 14 $.
• Private servis je vlastně klasická dodávka až pro 10 lidí. Platí zde pravidlo, že čím více lidí jede, tím levněji vyjde cesta. Cena se totiž počítá za auto, ne za počet pasažérů, a odvíjí se od vzdálenosti cílové destinace. Do Cancúnu stojí jízdenka okolo 8 $. Velkou výhodou tohoto druhu přepravy je možnost cestovat z letiště i v noci.
• Přímo v Cancúnu funguje klasická autobusová doprava, jež je spolehlivá a relativně levná. Cena lístku po městě je pevně daná bez ohledu na to, kam jedete (pohybuje se okolo 1 $). Autobusy samozřejmě zajíždí i do vzdálenějších letovisek, například do Playa del Carmen. Sem stojí jízdenka okolo 2,50 $, cesta zabere asi hodinu.
• Taxi je další možností dopravy, kterou lze v oblasti Cancúnu využít. Vždy je potřeba si s řidičem dohodnout cenu předem, aby nedošlo k nepříjemnostem. Cena odpovídá přibližně 1 $/km.
• Existuje zde také možnost pronájmu automobilu. Auto si můžete pronajmout již na letišti nebo kdekoli ve městě a v letoviscích. Cena se odvíjí od věku řidiče, doby a délky pronájmu a typu auta. Obecně se dá mluvit o cenách od 50 $ na den.
• Do Cancúnu vede dálnice č. 180 z Méridy. Všeobecně jsou dálnice i většina silnic I. třídy v Mexiku kvalitní. Právě silnice I. třídy jsou však většinou zoufale ucpané, naopak dálnice mimo města – vzhledem k poplatkům – skoro prázdné. Některé úseky jsou nebezpečné a do některých lokalit se doporučuje vůbec nezajíždět kvůli hrozbě oloupení. Dálnice jsou zpoplatněny, v přepočtu přibližně 1 – 2 Kč/km.

Náboženství a historie

Historie Mexika

Historii Mexika lze rozdělit na období před jeho objevením Španěly a po něm. Tato dvě období a jejich dědictví pak dohromady ovlivňují historii země v moderních dobách (koncept mestické kultury/ mesticů směšující evropské vlivy či předky s původními americkými).

V „předkolumbovském“ Mexiku vzkvétalo mnoho civilizací, jejichž odkaz je zpětně poznáván a rekonstruován z archeologických nálezů, stavebních památek – zejména pyramid – a nápisů vrytých do kamene. Z nich vyplývá, že důležitou osou těchto civilizací bylo pozorování oblohy. Zkoumání pohybů nebeských těles pak podnítilo nejen rozvoj astronomie, ale také matematiky a dalších oborů. Architektura, malba, písmo a dokonce i politika byly také ovlivněny děním v kosmu.

Nejstarší známou mexickou civilizací, jež je zároveň považována za pramáti těch následujících, byla civilizace Olméků (asi 1200 – 400 př. n. l.) v jižním Mexiku. Nejtypičtější pro ni jsou obrovské kamenné hlavy měřící na výšku několik metrů a vážící až několik desítek tun. Olmékové také zřejmě položili základ některým tradicím převzatým pozdějšími civilizacemi (pouštění žilou, užívání písma, kalendáře, ale také lidských obětí). Někdy se o nich hovoří jako o lidu, který první začal používat nulu.

Jiná civilizace se vyvinula v prvních stoletích našeho letopočtu kolem města Teotihuacán, v blízkosti dnešní metropole Mexico City. V době svého rozkvětu měl Teotihuacán populaci až 200 000 obyvatel, a byl tak zřejmě největším městem tehdejšího světa.

Současně s civilizací Teotihuacán zažívala svůj vrchol i civilizace Mayů, jež neměla centrum jedno, ale mnoho městských center, která vykonávala svůj vliv na okolní území. Nejvýznamnějšími stavbami této civilizace jsou typické stupňovité pyramidy. Mayský kalendář byl zase údajně nejpřesnějším na světě.

Po pádu další kultury, toltécké (jež stavěla sochy zvané chac-mool, zobrazující ležící lidskou postavu, která se podepírá lokty, což bylo spojováno s bohem deště) přichází období v předkoloniální historii země nejslavnější, éra Aztéků. Největšího rozmachu dosáhla aztécká civilizace, která se vědomě považovala za nástupkyni předešlých slavných civilizací, v 15. století, těsně před dobytím Španěly. Její metropolí byl Tenochtitlán (v místě dnešního Mexico City), který převzal od Teotihuacánu postavení největšího města na světě s populací blížící se půl milionu obyvatel. Aztékové vládli území sahajícímu od oceánu k oceánu a zasahujícímu na jihu hluboko do Střední Ameriky. Populace žijící na tomto území čítala dle odhadů 10 milionů.

Roku 1519 vyplul ke břehům Mexika Hernán Cortés, mimořádně barvitá postava dobrodruha. V přístavišti spálil až na jednu všechny své lodi (aby nebylo návratu) a vydal se na pochod na metropoli Aztéků. Umně využil nespokojenosti panující mezi kmeny poddanými Aztékům, které musely odvádět vládci vysoké dávky (a též lidské oběti k náboženským účelům), a pochodoval s rostoucím vojskem na Tenochtitlán. Další neuvěřitelnou shodou okolností, jež mu hrála do karet, byla skutečnost, že jeho dobyvačná kampaň spadala do období, kdy se měl od východu vrátit do Mexika bílý bůh Quetzalcoatl (mající podobu opeřeného hada). Údajně tak tehdejší aztécký vládce Moctezuma (Montezuma) II. z tohoto důvodu přijal Cortése vlídně. Ten ho za to vzal do zajetí. Roku 1521 byli Aztékové definitivně poraženi a jejich hlavní město zničeno. Cortés tak získal pro Španělsko mimořádně bohatou kolonii, pojmenovanou Nueva España (Nové Španělsko).

Následujících tři sta let španělské nadvlády bylo obdobím prosazování katolické víry, značného úbytku původních obyvatel (zejména vinou chorob zavlečených z Evropy) a využívání domorodých obyvatel k práci v těžkých podmínkách.

Ke změně se začalo schylovat na počátku 19. století v souvislosti s napoleonskými válkami, kdy na španělský trůn dosedl Bonapartův bratr. Dne 16. září 1810 vyhlásil mexický kněz Miguel Hidalgo y Costilla ve městě Dolores nezávislost Mexika (Slavnostní akt Deklarace nezávislosti Severní Ameriky byl podepsán 1813 v Chilpan­cingu). Zvrat v bojích mezi armádou a revolucionáři nastal, když armádní generál Iturbida přešel na stranu revolucionářů (jiným slavným revolucionářským vůdcem byl Vincento Guerrera). Roku 1821 pak Iturbida podepsal s představiteli španělské koruny Córdobskou dohodu, jež uznávala mexickou nezávislost.

Mexiko se tehdy stalo císařstvím, zahrnujícím většinu území Střední Ameriky a jih dnešních Spojených států. Jediným panovníkem prvního císařství byl Augustín de Iturbida. Později byl svržen a roku 1824 byla přijata republikánská ústava. Prvním prezidentem se stal Guadalupe Victoria. Brzy se však počaly vynořovat konflikty z odporu vůči centrální vládě nad rozsáhlými územími, která požadovala nezávislost. V čele Mexika v tomto období stál Antonio López de Santa Anna. Vyhlášení nezávislosti v Texasu pak bylo rozbuškou k mexicko-americké válce (1846 – 1848), v jejímž důsledku Mexiko přišlo téměř o polovinu svého původního území na dnešním západě a jihozápadě USA (kromě Texasu mj. o dnešní Kalifornii a Nevadu).

Později se hlavou Mexika (dodnes uctívanou) stal prezident Benito Juárez, první domorodý vůdce země. S jeho vládou je spojováno modernizační úsilí, zvané La Reforma, jež usilovalo o změny ve vlastnictví půdy a omezení moci katolické církve. Do období jeho prezidentství spadá taky zvláštní intermezzo druhého císařství. Na počátku 60. let 19. století, když Juárez pozastavil splácení obrovských zahraničních dluhů, využila situace Francie, hlavní věřitel, k intervenci (ve skutečnosti si Francouzi dělali zálusk na mexické území i jeho nerostné bohatství). Přes počáteční mexické vítězství v bitvě u Puebla (5. května 1862 – v Mexiku je tento den dodnes slaven) Francouzi zvítězili. Mexickým císařem se roku 1864 stal nešťastný Maxmilián I. (původem rakouský arcivévoda Ferdinand Maxmilián, bratr Františka Josefa I.), vládce liberálních názorů s vášní pro botaniku. Byl oklamán ujištěním, že mexický lid si ho zvolil za svého vládce dobrovolně, a spolu se svou císařovnou (původem belgickou princeznou) Carlottou přijali věc mexického lidu a nové vlasti za svou. Paradoxně tak podporoval některé Juárezovy reformy a v podstatě konstituční formu vládnutí, ale zavděčil se tak jen málokomu. Pro liberály byly jeho reformy nedostatečné, pro konzervativce neúnosné. Mexičani považovali za nepřijatelné, aby jim vládl cizinec, Francouzi zase cítili, že Maxmilián neprosazuje jejich zájmy – a tak mu Napoleon III. odňal svou podporu stažením vojska (v atmosféře blížícího se konfliktu prusko-francouzského). Všechno tak spělo ke katastrofě (zoufalé snahy císařovny zajistit Maxmiliánovi podporu u evropských dvorů i papeže vyšly naprázdno): roku 1867 byl Maxmilián zajat a – přes úpěnlivé žádosti na jedné straně mnoha evropských panovníků, na druhé vyznavačů svobody Giuseppa Garibaldiho a Victora Huga o zrušení rozsudku – 19. června 1867 zastřelen se slovy naděje ve šťastnější svobodnou budoucnost Mexika na rtech (poslední slova byla ¡Viva México! – Ať žije Mexiko!). Juárez dal přednost symbolickému významu skutku (nepřípustnost cizí nadvlády Mexiku) před osobními sympatiemi k Maxmiliánovi.

Významným obdobím bylo následně tzv. porfiriato, období prezidentství Porfiria Díaze (1876 – 1911). Povrchně je lze charakterizovat jako období klidného vývoje a hospodářské prosperity, které však provázela tuhá diktatura, nemilosrdné pronásledování politických protivníků a upřednostňování bohatších vlastníků půdy před chudým obyvatelstvem, jež z rostoucího hospodářství nemělo žádný prospěch. Odpor, který tento vývoj vyvolal, se pak rozvinul v občanskou válku (mexická revoluce 1910 – 1921), při níž se vzájemně vraždili bývalí spojenci proti Díazovi (mezi nimiž byl i Pancho Villa, legendární postava bandity, revolucionáře i lidového hrdiny à la Robin Hood) a jež za sebou zanechala několik stovek tisíc mrtvých.

Důležitým datem v moderních dějinách země je pak rok 1929, kdy byla vytvořena strana, z níž se později vyvinula Partido Revolucionario Institucional (PRI – Instituční revoluční strana), která pak zcela uchopila moc na dlouhých 70 let a konkurovala tak nejdéle vládnoucím stranám ve světě (jako komunistické straně v bývalém SSSR). V poválečném období zaznamenala mexická ekonomika prudký růst (mexický zázrak), ropný průmysl byl znárodněn, měna několikrát devalvována, reformovány daně a uskutečňovány privatizace.

Velký dosah měl vznik ekonomického a politického sdružení Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) roku 1994, v němž se spojily Mexiko, Spojené státy a Kanada. Roku 2000 byl pak zvolen prezidentem opoziční kandidát Vincent Fox. Tím skončila v Mexiku vláda jedné strany. Mexiko má dnes nakročeno k tomu, být ekonomickou velmocí. Stále se však potýká s problémy, jako jsou drogový obchod a s ním spojený zločin nebo nespravedlivé rozdělování zisků z ekonomiky mezi obyvatelstvo.

Kultura Mexika

Z kultury v širším smyslu, jak vzkvétala na území Mexika, lze uvést slova čokoláda, avokádo nebo kojot z jazyka Aztéků, jež obohatila mezinárodní slovník.

Z výtvarného umění je pozoruhodný (kromě výtvarných projevů starých předkolumbovských civilizací, zmíněných výše) mexický směr muralismus, jehož vliv se projevuje i ve Spojených státech a Jižní Americe. Rozvíjel se po mexické revoluci ve 30. letech, v přímém spojení s jejími politickými a sociálními myšlenkami. Umělci muralismu tvořili své malby na fasádách budov a rozsáhlých plochách uvnitř staveb (muro znamená španělsky zeď, stěna) v ovlivnění renesančními freskami (oproti kterým byl jejich styl mnohem expresivnější) a socialistickým realismem. Svému zpodobnění událostí mexických dějin i abstraktních a symbolických myšlenek v nástěnných malbách však tito umělci přidávali specificky mexickou příchuť, živé barvy a názvuky na lidové umění. Nejvýznamnějšími muralisty byli Diego Rivera, José Orozco a David Siqueiros. S jejich díly se můžete setkat na mnoha veřejných budovách ve velkých městech (zejména v Mexico City), což podporuje jejich úsilí o umění přístupné všem. Jinými slavnými malíři Mexika byli Rufino Tamayo a Frida Kahlo (proslavená i oceňovaným životopisným filmem se Salmou Hayek z roku 2000), jejichž umění nesloužilo přímo nějaké myšlence, ale přesto vykazuje některé společné znaky s muralisty.

Nejslavnějším mexickým spisovatelem je Octavio Paz, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1990). Paz ve svém díle spojoval starší tradice mytologie, baroka i orientální literatury s moderními avantgardními smě­ry.

Tradičními nástroji mexické hudby jsou nejrůznější bubny, flétny, Rumba koule atd. Lidové baladické písně se nazývají corridos. Zpívají o zločinech, o lásce, v poslední době i o drogách a drogové mafii či imigrantech. Tradiční mexická kapela v tradičních kostýmech a širokých kloboucích se nazývá (a stejně tak i její hudba) mariachi. Sestává klasicky z houslí, strunných nástrojů příbuzných kytaře a trumpet.

Mexická kinematografie je velmi významná. Svou zlatou éru zažila ve 40. a 50. letech, kdy konkurovala i hollywoodské produkci a mexické filmy se prosazovaly i v Latinské Americe a Evropě. Z osobností světového filmu, které jsou mexického původu, lze uvést hvězdu Salmu Hayek a režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritu, proslaveného filmy Amores perros (Láska je kurva, 2000) a Babel (2006), v nichž se vždy proplétá několik příběhů dohromady.

Historie Cancúnu

Než do oblasti přišli na počátku 16. století Španělé, obývali zdejší kraj Mayové. V době španělské invaze byla však zdejší mayská kultura již v úpadku. Jméno Cancún pochází od Mayů (znamená „hnízdo hadů“), v místě dnešního letoviska bylo zřejmě jejich pohřebiště. Mayská populace následně drasticky poklesla, decimována boji se Španěly a především nemocemi. Ale ani španělští kolonizátoři v místě nezaložili významné osídlení.

Obrat ze dne na den nastal až v 60. letech 20. století, kdy se k místu – poskytujícímu podle průzkumů nejpříhodnější podmínky pro rozvinutí turistického ruchu – obrátila mexická vláda. (Podle jedné „legendy“ byl Cancún dokonce vybrán počítačem.) Roku 1970 začlo budování infrastruktury (včetně letiště), hotelů a obchodních center a již roku 1974 letovisko přivítalo první turisty. Jejich příliv (hlavně ze Severní Ameriky a Evropy) pokračoval a narůstal, město se rozvíjelo. Dnes je jeho populace větší než 500 000 obyvatel, ročně tato nejvýznamější turistická destinace Mexika (s významným podílem na národních příjmech z turistiky) a jedna z nejdůležitějších v oblasti Karibiku přiláká několik milionů turistů.

Z událostí v Cancúnu z posledních let se zmiňme o zasedání ministerské konference Světové obchodní organizace (WTO) roku 2003 a o hurikánu Wilma z října 2005. Ten (vedle potvrzených tří obětí) způsobil zejména značné materiální škody. Díky veřejné kampani a turismu, který se rychle zotavil, se však Cancún ze škod vzpamatoval přímo ukázkově.

Náboženství a tradice

Náboženské složení obyvatel v Mexiku: katolické (89 %), protestantské (6 %), židovské (méně než 1 %).

• Mexické svátky:
  • 1. leden Nový rok
  • 6. leden Tři králové
  • 2. únor Den Candelarie
  • 5. únor Den ústavy
  • 24. únor Den vlajky
  • 21. březen – výročí narození prezidenta Benita Juáreze (r. 1806)
  • březen – duben – velikonoční týden (před českým Pondělím velikonočním, svátky jsou i Zelený čtvrtek a Velký pátek)
  • 1. květen Svátek práce
  • 5. květen – výročí bitvy u Puebly
  • 1. září – den, kdy prezident přednáší k národu zprávu o stavu národa
  • 16. září Den nezávislosti
  • 12. říjen Den rasy (objevení Ameriky)
  • 1. listopad svátek Všech svatých
  • 2. listopad Památka zesnulých
  • 20. listopad Den revoluce
  • 12. prosinec svátek Panny Marie Guadalupské
  • 25. prosinec Vánoce
• Mexická náboženská a posvátná místa
  • Mexiko City
    • katedrála (Metropolitana) – nejstarší a největší na území amerického kontinentu s bohatou vnitřní výzdobou
    • Templo Mayor – jeden z bývalých hlavních chrámů Aztéků
    • bazilika Panny Marie Guadalupské na místě zjevení P. Marie G. (stará i nová, po Vatikánu druhá nejnavštěvovanější katolická památka – více jak 20 milionů poutníků ročně)
    • Ulice mrtvých – Teotihuacán
  • Cholula – údajně je zde 365 kostelů
    • nejvýznamnější kostely – Nuestra Señora de Los Remedios, San Gabriel, Capilla Real
  • Taxco
    • barokní kostel Santa Prisca
      • velká oslava Velikonoc s představením posledních dnů Ježíše Krista (procesí, křížová cesta)
  • Acapulco
    • katedrála Nuestra Señora de la Soledad, jež připomíná spíše mešitu

Historické lokality

Hlavní město Mexika

• Ciudad de Mexico – historické centrum města tvoří náměstí Zócalo (oficiálně Plaza de la Constitución – náměstí Ústavy). Jeho dominantou je katedrála Nanebevzetí (Metropolitana). Za návštěvu stojí Národní palác, barokní a rokokové chrámy a paláce, muzea a další historické budovy. Na okraji města je možné navštívit mnoho zajímavostí, např. zbytky pyramid nebo katedrálu Panny Marie Guadalupské.

Historické lokality

• Teotihuacán – za návštěvu jistě stojí historický areál s významnými ruinami. Pozoruhodnými památkami obří velikosti jsou pyramida Slunce a pyramida Měsíce, spojené Cestou (Ulicí) mrtvých. V tomto komplexu se nacházejí i další památky, např. chrám Opeřených škeblí nebo chrám Opeřeného hada.
• Chichén Itzá – zřícenina mayského města, nejznámější stavbou je stupňovitá Kukulkánova pyramida.
• Palenque – v archeologickém nalezišti mayské kultury se nachází chrám Nápisů, chrám Kříže, palác a další památky.
• Uxmal – naleznete zde dochované památky mayského města – např. Věštcovu pyramidu, Velkou pyramidu či Královský palác. Znaky zdejší architektury jsou vzory Chaka, boha deště, nebo hadí ornamenty.
• Acapulco – ve městě můžete z historických památek obdivovat náměstí Zócalo nebo španělskou pevnost Fuerte de San Diego z 18. století.
• Taxco – město z koloniální doby zvané „město stříbra“ (to se zde dobývalo a dodnes se zde prodávají výrobky z něj a šperky). Nacházejí se zde muzea, Humboldtův dům (tento německý přírodovědec se zde zdržoval během jedné ze svých výprav) či kostel Santa Prisca.
• Oaxaca – za návštěvu tu stojí barokní klášter Santo Domingo, katedrála na hlavním náměstí a mnoho muzeí s historickými sbírkami či sobotní trh s nabídkou ručně vyrobeného oblečení, zlatých šperků a hrnčířských výrobků.
• Guadalajara – město nabízí mnoho náboženských a kulturních staveb, např. monumentální renesanční katedrálu s novogotickými věžemi, 11 oltáři, 30 sloupy a mnoha kulturními poklady, univerzitu, knihovny a galerie. Oblíbené jsou také místní parky a hudební produkce na náměstích. V 50 km vzdálené Tequile se vyrábí pálenka z kaktusu již od 17. století, roční produkce má objem více než 100 milionů litrů.

• Neoficiálním státním jazykem Mexika je zdejší verze španělštiny, jejímž základem je původní španělština a jež je doplněna o další slova převzatá z indiánských jazyků.
• Dalšími používanými jazyky jsou aztéčtina (náhuatl), mayština (tzotzil) a ostatní mayské dialekty.
• V turistických oblastech, v hotelech a na letištích se domluvíte anglicky.

Mexiko je se svou rozlohou 1 972 550 km² a počtem obyvatel 127 574 795 největším státem Střední Ameriky.

• V Cancúnu žije 57 000 obyvatel.
• Nejvyšší hustota osídlení je v hlavním městě Ciudad de México (Mexico City). Dalšími nejlidnatějšími městy jsou Guadalajara, Monterrey, Puebla, Acapulco a další. Naopak nejnižší hustota osídlení je v oblasti Quintana Roo.
• Národnostní složení: Mexičané (88 %), indiáni (7 %), Aztékové (1 %).

• Jednotkou měny je v Mexiku mexické peso (MXN), které má 100 centavos. Bankovky mají hodnoty 10, 20, 50, 100, 200 a 500 MXN, mince 5, 10, 20 a 50 centavos a 1, 2, 5, 10 a 20 MXN.
• Banky mají otevřeno pondělí až pátek od 9 do 17 hodin a v sobotu od 9 do 14 hodin. V bankách a ve velkých hotelech lze vyměnit cestovní šeky, zejména American Express.
• Směnárny (Casas de Cambio) přijímají často jen americké dolary nebo americké cestovní šeky. Jsou otevřeny déle než banky a poskytují rychlý servis a dobrý kurz.
• Všechny běžně používané platební karty přijímají lepší hotely, restaurace a obchody, některé si při platbě účtují přirážku. S kreditními kartami lze vyzvednout místní měnu v automatech, které jsou v některých turistických centrech.
• Mexické bankomaty vydávají pouze omezenou částku, od 3 do 6 tisíc pesos, v závislosti na bance.
• Dovoz deviz je limitován částkou 10 000 USD v hotovosti nebo cestovních šecích na osobu.
• Mexické peso (MXN) je v zahraničí nesměnitelné.

Aktuální kurzy

Cancún a okolí mají typické tropické klima, proto se zde rozlišují pouze dvě roční období, a to na základě množství srážek. Teploty vzduchu během roku dramaticky nekolísají, průměrná maxima se pohybují v rozmezí 28 až 33 ^oC, minima mohou v období sucha spadnout k 17 ^oC, teplota moře neklesne pod 25 ^oC.

• V období dešťů od května do října je o něco tepleji. Nejdeštivější měsíce jsou září a říjen. Mohou se objevovat tzv. divadelní bouřky, kdy se poté, co se bouřka přežene, velice rychle vyjasní. V tomto ročním období je nejdelší doba slunečního svitu – až 7 hodin denně. Vlhkost vzduchu je vysoká (až 80 %).
• V suchém období od listopadu do dubna jsou nižší teploty vzduchu, což způsobují pobřežní brízy ze severu. Nejsuššími měsíci jsou březen a duben. Teplotní maxima se pohybují kolem 28 ^oC, doba slunečního svitu je kratší, ale moře má příjemných 25 ^oC. Toto období se kryje s hlavní turistickou sezonou.
• Cancún je kvůli své poloze při pobřeží ohrožován hurikány. Ty se nejčastěji vyskytují v září a říjnu.
• Pravděpodobnost přímého úderu hurikánu je jednou za 12 let, okrajově tuto oblast hurikán zasáhne jednou za 2,5 roku. Posledním s ničivými účinky byla Wilma v roce 2005.

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone mají v Mexiku sjednaný roaming. Pokrytí signálem ve městech je velmi dobré, na venkově je však slabší nebo žádné.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420 (00420), pokud voláte do Mexika, je nutné zadat předvolbu +52.
• K volání z Mexika je nutné mít třípásmový mobil.
• Zatelefonovat si můžete z všudypřítomných telefonních budek společnosti Ladatel. Pro uskutečnění hovoru budete potřebovat telefonní kartu Telmex pro mezinárodní hovory za cenu od 100 pesos. Za hovor zaplatíte v přepočtu cca 45 Kč za minutu. Telefonní kartu je možno zakoupit v supermarketech, obchodech s potravinami nebo novinových stáncích.
• Telefonování do zahraničí přímo z hotelového pokoje nedoporučujeme z důvodu účtování zvláštního příplatku hotelem.

Internet

• Dostupnost internetu v Mexiku odpovídá vyspělým zemím.
• Internetových kaváren je po celém Mexiku – a hlavně ve větších městech a turistických letoviscích – poměrně dost. Připojení je relativně rychlé, hodina stojí 1 – 3 USD.
• Některé restaurace a kavárny nabízejí možnost připojení přes Wi-Fi.
• Internet je v hotelech většinou zdarma, ale jsou i výjimky, kde si účtují mnohonásobně vyšší částku než v internetových kavárnách. Je dobré se vždy informovat na recepci.

Elektřina, zásuvky

• 110 V
• zásuvky jsou uzpůsobeny pro zástrčky s plochými konektory amerického typu
• nutný adaptér