Příroda v Mexiku

• Povrch Mexika je velice různorodý. Většinu území nicméně pokrývají hory a náhorní plošiny. Přes celou délku území se táhne horské pásmo Kordiller, které sem zasahuje z USA. V jejich centru se rozprostírá náhorní plošina „Mesa central“. Kalifornský poloostrov je pokračováním kalifornského horského pobřežního pásma. Od severu k jihu se podél Mexické vysočiny táhnou dvě pásma pohoří Sierra Madre Oriental a Sierra Madre Occidental. V jižní části se pohoří nazývá Anahuácká vysočina.
• Na jihu Mexické vysočiny tvoří několik menších pohoří vulkanické pásmo Cordillera Neovolcánica s častými zemětřeseními a sopečnou činností. Nacházejí se zde nejvyšší hora země Pico de Orizaba (5699 m) a další hory, např. Popocatépetl (5452 m), Iztaccíhuatl (5280 m ) a Colima (4340 m).
• Od Tehuantepecké šíje na východ se nachází Sierra Madre de Chiapas, která přechází do Tabaské nížiny. Poloostrov Yucatan pokrývá plochá, zkrasovatělá vápencová tabule.

Západní pobřeží Mexika omývá Tichý oceán, Kalifornský poloostrov je od pevniny oddělen Kalifornským zálivem. Na východě se nachází Mexický záliv a Karibské moře.

300 km jižně od Cancúnu sousedí Mexiko s Belize, 450 km jihozápadně s Guatemalou. Ostatní státy jsou dosažitelné přes moře: americká Florida (600 km severovýchodně), Kuba (200 km východně) a Jamajka (900 km jihovýchodně).

• Mexiko učaruje každému svojí pestrostí. Obraz krajiny se tu mění velice rychle. Vyprahlé polopouště a vodou nasáklé pralesy, malebné pobřeží s písečnými plážemi, v mracích se ztrácející vrcholky sopek se sněhovými čepičkami, palmové háje a lesy stromovitých kaktusů, šťavnaté horské pastviny a pusté krasové plošiny…
• Mexické území se geograficky z největší části přimyká k severoamerické kordillerské soustavě, jejímž jádrem je Mexická plošina. Ta je při obou oceánech ohraničena horskými pásmy pohoří Sierra Madre Oriental (na východě) a Sierra Madre Occidental (na západě). Na jihu se Mexická vysočina nazývá Anáhuácká vysočina (“země bez vody”) a zvedá se do výše 2000 m. Nejdů­ležitější jsou kotliny Mexická a Tolucká, které jsou velice úrodné.
• Mexiko leží v seizmicky neklidné oblasti. Střední a jižní část země spadají do pásma silné zemětřesné aktivity. Neklid se neprojevuje jen zemětřesením, Mexičané mají pod nohama tzv. Hefaistovu dílnu. Územím Mexika probíhá vulkanická osa – Eje Volcánico. Je to asi 1000 km dlouhá řada vyhaslých či jen odpočívajících sopek, tvořící horské pásmo Sierra Neovolcánica. To se táhne od Pacifiku k pobřeží Mexického zálivu.  Popocatépetl je nejznámější mexickou sopkou, která se v posledních letech po delší nečinnosti opět probudila k životu. Její větší výbuch by mohl ohrozit i hlavní město Mexico City. Vulkánem je i nejvyšší bod Mexika – sopka Citlaltépetl (Pico de Orizaba, 5610 m). V celé oblasti je několik národních parků s možností turistiky a horolezectví. Kromě vlastních těles sopek ovlivnily vzhled krajiny četné lávové proudy a příkrovy (v některých částech Mexika se jim říká pedregal). V lávových polích se často objevují fumaroly – výrony teplých plynů z nitra země. Díky přítomnosti vodní páry je zde pestřejší vegetace než jinde. Ze Spojených států přechází na území Mexika poušť Chihuahuan, která je uznána jako poušť s největší biologickou rozmanitostí na světě. Krásná přírodní scenerie se Vám naskytne v kaňonu Sumidero ve státě Chiapas v Mexiku, který je součástí toku řeky Grijalva. Útesy kaňonu jsou ve výšce 900 metrů nad mořem. Kromě jiných živočichů se v kaňonu Sumidero vyskytují krokodýli. Národní park Lagunas de Chacahua leží ve státě Oaxaca. V parku je zastoupeno několik typů vegetací, jako jsou bažiny, savany, listnaté lesy aj. Velkou rostlinnou a živočišnou rozmanitost zastupují například čápi, volavky, divoké kachny, pelikáni, krokodýli, želvy a další. Na hranicích s Guatemalou je komplex 59 jezer Montebellos s křišťálově čistou vodou a možností koupání.
• Pohoří Sierra Madre de Chiapas  přechází v Tabaskou nížinu, ta pak navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovatělou vápencovou tabuli Yucatanského poloostrova. Mexický poloostrov Yucatan je protkaný spoustou jeskyní a dutin. Název „cenote“ označuje jezírko, kterým se dá vstoupit do podzemních zaplavených jeskyní. Uvnitř jeskyně se pak nachází okouzlující krajina. Z nejznámějších cenotů na Yucatanu jsou to např. K´oox Baal nebo Cemando Nuevo. Biosférická rezervace Sian Ka'an, zahrnující i východní pobřeží poloostrova Yucatan, leží v oblasti tropických lesů, bažin a mangrovových porostů. Je oblastí významného výskytu různých druhů rostlin a živočichů.
• Národní park Sierra de San Pedro Mártir leží ve stejnojmenném pohoří ve státě Baja California v Mexiku. Park je známý především zásluhou skalnatých žulových útvarů a borovicových lesů. Nejvyšší horou parku je Picacho del Diablo (Devil’s Peak, Ďáblův vrch) s výškou 3078 metrů nad mořem, jež je častým cílem horolezců. Na poloostrově se nachází také přírodní mořská rezervace El Vizcaíno, v jejíchž lagunách nacházejí útočiště k přezimování a reprodukci velryby, tuleni, lvouni či želvy. Celé pobřeží severovýchodního Mexika tvoří spolu s asi 250 přilehlými ostrovy chráněnou oblast UNESCO. Cortésovo moře je přírodní laboratoří pro výzkum živočišných i rostlinných druhů. Ostrov Tiburón je největším ostrovem Kalifornského zálivu i celého Mexika. V současné době je ostrov neosídlený. Žije zde ovce horská, jejíž lov je zakázán. Za biologickou rezervaci byl prohlášen další neobydlený ostrov, Isla Ángel de la Guarda, který se také nachází v Kalifornském zálivu. I přes velmi suché podnebí se zde vyskytuje rozmanitý živočišný a rostlinný život. Revillagigedo Islands je skupina čtyř vulkanických ostrovů v Tichém oceánu. Ty jsou známé díky jedinečnému ekosystému. V moři žijí například žraloci, rejnoci manta, kytovci aj. Národní park Islas Tres Marietas je další skupina ostrovů na západ od pobřeží státu Jalisco v Mexiku. Ostrovy jsou mexickou vládou chráněné před rybařením, lovem a činností člověka. Ostrovní lokalitu je možno pozorovat pouze z lodi, kajaku nebo přímo z vody. Na ostrov však nesmí nikdo vkročit. Často jsou zde pozorovány mořské želvy, manty, chobotnice, delfíni, keporkaci aj.
• Mexiko má poměrně nízkou lesnatost (kolem 18 %). V nížinách, sušších oblastech jihozápadního Mexika a na ostrově Yucatan rostou tropické lesy s charakteris­tickými porosty cedru a cennými stromy, jež dávají mahagonové dřevo. Roste zde také mnoho druhů palem a bambus. Ve vlhkých subtropických lesích jsou časté duby a sosny a různé vzácné dřeviny. Suché a pustinné vnitrozemí vyniká množstvím různých druhů kaktusu. Z hospodářských plodin jsou nejdůležitější fazole, kávovníky, bavlníky, tabák a všechny druhy palem. V Mexiku se pěstuje také velké množství tropického ovoce a různé zeleniny, zejména chilli a rajčata.
• Mexická zvířena je složena z druhů severoamerických – jako jsou dravci, stepní vlk, medvěd, kuny, vydry, ze severu přišlí jeleni, americká antilopa, vačice atd. – a jihoamerických (jaguár, ocelot, pásovec, lenochod a mravenečník). Domácího původu je dikobraz a tapír. Druhově velmi bohaté jsou mexické ptactvo (například orel), obojživelníci i plazi. Druhů ryb je méně, zato je však ve velkém množství zastoupen hmyz.
• Značné je i nerostné bohatství Mexika. Mezi nejdůležitější nerostné suroviny patří zlato, stříbro, olovo, měď, zinek, železo, ropa, zemní plyn a uhlí. Významná je i těžba tuhy, antimonu, rtuti a cínu, v Mexickém zálivu ropy a zemního plynu.

Většina plochy poloostrova Yucatan, na němž se na východě Cancún nachází, je pokryta tropickým deštným pralesem, v němž se žádné dlouhé ani jinak významné řeky nenacházejí.