Náboženství, historie a kultura v Dominikánské republice - na jihu

• V Dominikánské republice je třeba zejména neponechávat cenné věci v autě nebo na pláži bez dozoru. Zvyšuje se zde také počet vloupání do soukromých rezidencí. Některá letoviska zaznamenala zvýšení počtu případů přepadení. Velká letoviska se soukromou ochrannou službou jsou naprosto bezpečná.
• Taxislužba je zde bezpečná, není třeba mít přehnané obavy.
• Policisté často ovládají kromě španělštiny také angličtinu a jsou vždy ochotní pomoci.
• Zvláštní hrozbu představují v období od června do listopadu hurikány.

Doprava

K řízení motorových vozidel v Dominikánské republice je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz, který je zde platný po dobu 3 měsíců
• Povolená rychlost v obci je v Dominikánské republice 50 km/h, mimo obec 80 km/h, na dálnici 100 km/h.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• dopravní předpisy se v praxi příliš nedodržují, můžete narazit na opilé řidiče, maximální povolené rychlosti nejde technicky mnohdy ani dosáhnout, jezdí se vpravo

Místní doprava

• Santo Domingo disponuje 2 mezinárodními letišti (La Isabela a Las Americas). Z obou letišť se dá do centra dostat autobusem, taxi nebo pronajmutým autem. Očekávejte však velký nátlak španělsky mluvících řidičů taxi.
• Autobusy jsou vcelku kvalitní, často klimatizované. Na delší vzdálenosti jezdí Caribe Tours (cena jízdenky okolo 1 Kč/km), na menší tzv. minibusy Gua-gua (1,50 Kč/km). Městskou hromadnou autobusovou dopravu zajišťuje společnost OMSA.
• Taxi je dražší možností, destinace vzdálené 15 – 25 km od letiště Vás vyjdou na cca 40 $. Funguje zde také neformální doprava, tzv. motoconchos (moto taxi) a carros publicos (něco jako taxi, avšak o dost levnější). Auta to nejsou nikterak kvalitní a dost často je v nich nacpáno o několik osob více, než je počet sedadel.
• Ve městě také funguje metro. Zatím pouze jedna linka čítající 16 stanic, v plánu je však dalších 5 linek. Tento způsob dopravy zajišťuje společnost OPRET.
• Přímo na letišti či v dalších větších sídlech a letoviscích existuje příjemná možnost pronájmu vozidla nebo motorky. Na jeden den Vás auto vyjde na cca 40 – 100 $. Záleží na délce pronájmu, době vypůjčení, typu auta a věku řidiče. Motorka vyjde o něco levněji. 
• Silnice v Dominikánské republice nejsou nijak vysoce kvalitní, doporučuje se jezdit po vyznačených hlavních cestách nebo mít kvalitní automapu.
• Santo Domingo je křižovatkou dálnic č. 1, 2, 3 a 4, jež umožňují rychlý přesun po ostrově.

Náboženství a historie

Historie Dominikánské republiky

Absolutním předělem v historii země  – potažmo celého ostrova – je rok 1492, kdy zde u břehu v rámci své první výpravy za Atlantický oceán přistál Kryštof Kolumbus. Rozhodně nelze hovořit o počátku dějin ostrova, pro nějž domorodci používali – vedle jiných – také název Haiti a který byl Kolumbem pojmenován „La Española“ a toto jméno si již podržel (Hispaniola). Mnohem delší historii zažila Hispaniola předtím, ale víme o ní jen málo, nemáme ji nijak členěnou. Od roku 1492 počínají dějiny ostrova datované, určované (mnohdy násilně) západní civilizací a tímto rokem také započíná úpadek populace Taínů, který skončil jejich vymřením na ostrově (a částečně taky emigrací na pevninu).

První kontakt Španělů s domorodými indiány (jejich tehdejší počet se pohyboval v několika stech tisících), kteří pocházeli původně ze Střední nebo Jižní Ameriky, z prosince 1492 byl slibný. Původní obyvatelé nádherné země byli pokojní a pohostinní. Když se Kolumbus na ostrov po roce ze Španělska vrátil, zaskočilo ho, že muži, kteří zde zůstali, byli zabiti a jejich osada vypálena. Vztahy starých a nových obyvatel se mezitím zhoršily – dobyvatelé dělali z domorodých žen své služky a milenky, prahli jen po bohatství nové země, jehož doklady viděli na ostrovanech v podobě přívěsků a šperků. Původní indiánské obyvatelstvo se pochopitelně začalo bouřit (z nejslavnějších vůdců revolt uveďme Enriquilla, jenž dosáhl i dílčích, byť dočasných úspěchů), ale proti Evropanům nemělo šanci. Vedle přímých barbarských činů „civilizovaných“ osadníků, které měly potlačit odpor (uveďme případ, kdy guvernér Ovando zapálil dům, ve kterém v té době pobývala Anacoana, jedna z královen ostrova, která rovněž psala básně, a další vůdci indiánů – kdo utekl, byl mučen, královna Anacoana byla pověšena), se domorodcům ukázaly být osudnými vedle lepší výzbroje i zvířat, užívaných proti nim, tvrdá práce, k níž byli nuceni, hladomor a – pro spravedlnost je třeba říci, že hlavně – nemoci jako neštovice, vůči nimž byli bezmocní.

Roku 1496 založili Španělé Santo Domingo, jež se tak stalo první evropskou osadou v Novém světě a reprezentativním městem zastupujícím zde španělskou korunu (o tom svědčí také památky z té doby, jako např. katedrála). Jak Španělé postupně dobývali – co se nerostných surovin týče – bohatší oblasti ve Střední a Jižní Americe, jejich zájem o Hispaniolu klesal. A tak upadal i celý ostrov, stal se rájem pirátů a podloudníků. Roku 1697 přepustili Španělé Francouzům západní část ostrova, zvanou Saint-Domingue (dnešní Haiti).

V této části ostrova začalo růst napětí mezi bílými kolonizátory, svobodnými barevnými obyvateli a otroky importovanými z Afriky. Zároveň všechny tři vrstvy vycítily šance na zlepšení situace s propuknutím Francouzské revoluce – bohatí běloši si chtěli vydobýt nezávislost (především ekonomickou) na Francii, svobodnému barevnému obyvatelstvu šlo o rovnoprávnost. Trochu nečekaně však vypuklo roku 1791 povstání otroků, kteří zapalovali plantáže a zabíjeli své někdejší pány. Nejúspěšnějším z vůdců povstání byl Toussaint Louverture, který jednu dobu ovládal celý ostrov (ten roku 1795 Španělé přenechali Francouzům), později byl však Francouzi poražen a uvězněn. Důsledkem bylo, že roku 1804 byla vyhlášena západní část Hispanioly jako nezávislá republika Haiti (pojmenovaná podle původního názvu ostrova).

Různými peripetiemi se pak území dnešní Dominikánské republiky dostalo zpět do španělských rukou. Staronový kolonizátor však neprojevoval přílišný zájem o svou dřívější državu, čehož využilo sousední Haiti, jež pak svého souseda přes 20 let, od roku 1822 do roku 1844, obléhalo. Z této doby se datuje averze vůči sousedním Haiťanům, která se pak měla ještě projevit v následujícím století.

Významnou postavou, jež se zasloužila o nezávislost Dominikánské republiky a dala jí ideál demokratické vlády, byl Juan Pablo Duarte. Samostatná Dominikánská republika zažívala zpočátku sérii politických zmatků, rychlé střídání vlád a převraty. Znesvářené strany se snažily o připojení státu k některé z velmocí, neúspěšně skončil takový pokus se Španělskem v 60. letech 19. století. Pozdější pokus o připojení k USA odmítl americký Senát. Spojené státy nakonec vykonávaly velký vliv, zprvu ekonomický, později politický na počátku 20. století, kdy se země potácela na pokraji státního bankrotu a měla obrovský zahraniční dluh. USA zemi přímo okupovaly v letech 1916 – 1924. Pozornost americké správy věnovaná armádě (Američané se však také zasloužili o snížení dluhu, budování silnic a růst ekonomiky) usnadnila pak nástup jednoho z jejích velitelů, Rafaela Trujilla, k moci roku 1930.

Jeho krutovláda trvala až do 30. května 1961, kdy byl zastřelen. Jeho vládu charakterizoval zvláštní kult osobnosti, který se projevoval např. tak, že hlavní město Santo Domingo pojmenoval „na svou počest“ Ciudad Trujillo, obdobně nejvyšší vrchol Karibiku Pico Duarte se změnil na Pico Trujillo. Trujillo hromadil zisky z ekonomiky v rukou svých a svých blízkých (dokonce přijímal část výnosů z prostituce). Nejtemnější události spojené s jeho vládnutím se však týkají perzekuce opozice (včetně mučení a zabíjení) a projevů nenávisti k haitským sousedům. V říjnu 1937 nechal zmasakrovat kolem 20 000 Haiťanů při hranici obou zemí – jako motivace bývá uváděn resentiment vůči spoluobyvatelům ostrova Hispaniola datující se od jejich okupace z první poloviny 19. stol. Velký odpor pak také vzbudila poprava tří sester Mirabalových, předních představitelek opozice (z nichž jedna údajně Trujilla odmítla), 25. 11. 1960. K přínosům jeho éry lze uvést ekonomický růst, splacení dominikánského dluhu a výstavbu infrastruktury (silnic, škol, nemocnic). Podporu USA si vysloužil zejména radikálním odmítáním komunismu, pro Spojené státy tak představoval menší zlo. Pozitivní důsledky měla paradoxně i nenávist vůči Haiťanům a s ní spojená doktrina „blanquismo“ – snaha o „zbělení“ ostrova, v jejímž důsledku tento obdivovatel evropských diktátorů přijímal uprchlíky ze Španělska i evropské Židy. Od té doby se v Dominikánské republice střídají pravicové vlády podporující investice (uveďme osobnost dlouholetého prezidenta Joaquína Balaguera) s levicovými. Přes problémy s korupcí, potíráním opozice a regulérností voleb v období po konci Trujillovy éry se zdá, že v Dominikánské republice se vše obrací k lepšímu. Ne nevýznamnou roli v tomto vývoji hraje kvetoucí turistický ruch.

Historie Santa Dominga

Santo Domingo bylo založeno Bartolomějem Kolumbem, Kryštofovým bratrem, roku 1496 (oficiálně 1498) jako jedna z úplně prvních evropských osad v Novém světě a nejstarší trvale osídlená. Původně neslo jméno po španělské královně Isabele. Právě zde bylo sídlo španělské monarchie na nově objevených územích. Následující 16. století bylo klíčového významu v historii města. Španělé zde zbudovali své první americké katedrály, kláštery, nemocnice, paláce, pevnosti, univerzitu a hradební opevnění ve stylu pozdního středověku. Byla zde také zřízena Real Audiencia, první španělský soud v Americe, u kterého se mohli dovolávat spravedlnosti obyvatelé celého Karibiku i severního pobřeží Jižní Ameriky. V témž století se také ze Santa Dominga vydávali objevitelé (včetně slavného Cortése) za svými novými územními výdobytky.

Na nově objevená území, oplývající větším bohatstvím (Mexiko, Jižní Amerika), počali však z celé Hispanioly odcházet osadníci a S. Domingo pustlo. Velkou ránu mu pak zasadil roku 1586 anglický korzár Francis Drake se svými muži, který je opustil, až když obdržel výkupné, a ještě s sebou odnesl vše, co bylo možné odnést.

Dějiny města pak opisovaly historii celé země, ve 30. letech 20. století bylo překřtěno na Ciudad Trujillo, původní jméno se mu vrátilo až po Trujillově smrti v 60. letech.

Již v té době bylo město – jako jediné na ostrově – vyhledáváno turisty pro svou historii a památky. Příliv turistů, směřující zejména do koloniální čtvrti města (chráněné organizací UNESCO), lety spíše mohutněl, památky z koloniálního období se dočkaly obnovy. Roku 1992 byl u příležitosti půltisíciletého kolumbovského výročí uveden do provozu Kolumbův maják, vrhající na noční oblohu paprsek opisující tvar kříže. Rozpaky tehdy vzbudily jak vzpomínky na neslavné průvodní jevy osidlování započatého Kolumbovou výpravou, tak velké náklady na vybudování této novodobé památky. Roku 1998 pak Santo Domingo oslavilo své pětisté narozeniny, jimiž historie tohoto stále se rozvíjejícího města rozhodně nekončí.

Náboženství a tradice

• Hlavní náboženství: katolické (95 %), dále jsou zde protestanti a židé

• Voodoo
  • Na ostrově žijí také vyznavači kultu voodoo (jeden bůh – Bondye)
  • Voodoo je kritizováno zejména cizinci, protože ho považují za černou magii
  • Kněží mohou být muži (hougan) i ženy (mambo)
  • dva druhy voodoo:
    • Rada – voodoo založené na rodinných bozích (95 %)
    • Petro – černá magie, voodoo rozzlobených a odporných duchů

• Svátky
  • 1. 1. Nový rok
  • 6. 1. Tři králové
  • 21. 1. Den Panny Marie Altagracia (Přemilostné)
  • 26. 1. výročí narození Juana Pabla Duarta
  • 27. 2. Den nezávislosti
  • březen – duben Velikonoce (Velký pátek)
  • 1. 5. Svátek práce
  • květen – červen slavnost Božího těla
  • 16. 8. Den obnovení státnosti
  • 24. 9. Den Panny Marie Milostné
  • 6. 11. Den Ústavy
  • 25. 12. Vánoce

• Kostely a posvátná místa
  • kostel Iglesia Las Mercedes – nejvýznamnější
  • poutní místo Santo Cerro (Svatý kopec)

Historické lokality

Hlavní město Dominikánské republiky

• Santo Domingo – hlavní město bylo založené Kolumbovým bratrem Bartolomějem. Pro množství památek je město zapsané na seznamu UNESCO. Mezi historické památky patří El Alcazar, palác vicekrále Diega Kolumba (dnes slouží jako muzeum), katedrála Santa María de la Encarnación (či Santa María la Menor, nejstarší katedrála v Americe z první poloviny 16. století), pevnost Ozama (nejstarší vojenská stavba v Americe), stará nemocnice nebo bývalý jezuitský klášter Panteón Nacional.

Historické lokality

• Altos de Chavon – zvané „město umělců“, dominantou je katedrála Iglesia de San Estanislao, dále jsou zde muzea, galerie a starověký amfiteátr.
• Santiago de los Caballeros – památník Héros de la Rastauración, muzeum tabáku a folkloristické muzeum s výstavou karnevalových ma­sek.

• V Dominikánské republice se používá jako úřední jazyk španělština, která je až na několik výjimek shodná s jazykem používaným ve Španělsku.
• Mezi další nejčastěji užívané cizí jazyky patří angličtina, francouzština a patois, což je kombinace španělštiny, francouzštiny, angličtiny a jazyků původních obyvatel.
• V turistických místech, jako jsou hotely, restaurace, směnárny a obchody, se bez obtíží domluvíte anglicky. V destinacích, které rádi navštěvují němečtí turisté, se lze také snadno domluvit německy. Dominikánští průvodci a animátoři často ovládají také italštinu a francouzštinu.

• Celkový počet obyvatel Dominikánské republiky je 8 715 602, hustota zalidnění je 171 obyvatel na km².
• Současnými obyvateli Dominikánské republiky jsou ze 70 % mulati (míšenci bělochů a černochů). Běloši tvoří 16 %, černochů je 12 %. Zbylé procento tvoří přistěhovalci, kteří z větší části pobývají v této zemi ilegálně.

• Oficiální měnou je dominikánské peso (zkratka DOP nebo RDS). Peso se dělí na sto centavů. Bankovky jsou zde v hodnotě 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 pesos. Mají stejnou velikost, ale liší se barvou. Mince jsou zde v hodnotě 1 a 5 pesos, dělí se na drobné v hodnotě 1, 5, 10, 25 a 50 centavů.
• Kurz je velmi nestabilní. Aktuální kurz je asi 0,65 korun za 1 peso. Při výměně eur můžete prodělat, proto doporučujeme přivézt si s sebou raději dostatečnou zásobu dolarů, které pak lze podle potřeby vyměňovat. Na řadě míst je možné platit v hotovosti přímo dolary.
• Peníze můžete vyměnit ve směnárnách, v hotelech nebo v bankách, které mají nejvýhodnější směnný kurz a účtují si nízké transakční poplatky. V turistických centrech jsou při platbách přijímány i šeky a kreditní karty Visa, Eurocard/Master­card, American Express a Dinners club.
• Uschovejte si doklad o směně, protože pouze po jeho předložení Vám vymění pesos zpět za dolary. Ale maximálně do výše 30 % celkové částky, a to ještě pouze na letišti. Je proto lepší zbylé pesos raději utratit, jelikož vývoz i dovoz dominikánské měny je zakázán.
• Aktuální kurzy

• Dominikánská republika leží v subtropickém pásu, ale podnebí má charakter tropů s typickým horkým a vlhkým počasím. V horských oblastech může teplota občas klesnout i pod bod mrazu. Sezona se nerozlišuje podle teplot, nýbrž podle množství dešťových srážek. V jižní části ostrova jsou teplotní rozdíly výraznější, v Santo Domingu jsou průměry v lednu 25 ^oC a v červenci 28 ^oC, na severu se teploty vzduchu pohybují po celý rok v rozmezí 29 – 31 ^oC, minima klesají ke 20 ^oC. Vlhkost je neustále přes 70 %. Také teplota moře se drží po celý rok na 27 až 29 ^oC.
• Hlavní sezona je v období sucha od prosince do dubna, kdy panuje krásné, slunečné počasí, zmírňované na jihu ostrova pasátem od severovýchodu. Délka slunečního svitu je 6 – 7 hodin denně. Vlhkost vzduchu je na rozdíl od evropských destinací poměrně vysoká, dosahuje až 80 %. Krátkodobý déšť Vás může překvapit i v tomto období.
• Vydatnější deště začínají v květnu, přicházejí každé dva až tři dny. Trvají sice jen několik minut, ale jsou to opravdu silné, intenzivní lijáky. Nejdeštivější je září. V této kombinaci vlhka a dusna se nebudete cítit příjemně.
• Doporučujeme Vám naplánovat si dovolenou během hlavní sezony. Pokud se však chcete vyhnout náporu turistů, zkuste svou cestu zvolit na okraji období dešťů. V listopadu si užijete i 10 hodin slunečního svitu, a pokud to risknete, odměnou Vám mohou být příjemnější ceny a méně turistů.
• Dominikánská republika leží v hurikánovém pásu. Silné bouře jsou v této oblasti nejpravděpodobnější od června do listopadu.
• Zejména v období dešťů se na ostrově vyskytuje velké množství komárů a moskytů přenášejících některé choroby (malárie, horečka dengue). Nejagresivnější jsou od šera do úsvitu. Vyplatí se tedy investovat do nákupu vhodného ochranného prostředku.