Počasí a kdy jet Do Marsa Alam - Quseiru - Port Ghaibu

• Největší odlišnost od situace v evropských státech je zapříčiněna islámem. Zejména ženám se nedoporučuje nošení krátkých kalhot, sukní a hlubokých výstřihů. Rovněž vodění žen za ruku a polibky na veřejnosti mohou způsobit nepříjemnosti.
• V Egyptě existují místa, kam je přístup povolen pouze se zvláštní dokumentací. Jde o příhraniční oblast s Libyí a oblast Sinaje mimo silnice. Na Sinaji se stále nacházejí neodkrytá minová pole označená mnohdy pouze ostnatým drátem.
• Není doporučeno fotografovat vojenské a policejní objekty, nádraží, dopravní uzly, mosty a další objekty tohoto typu. Turistům hrozí odebrání filmu, popřípadě paměťové karty.
• V oblastech středního Egypta stále hrozí nebezpečí terorismu ze strany radikálních skupin.
• Jsou známy případy českých občanek, jež pod příslibem sňatku s egyptským mužem převedly značnou finanční částku na účet svého budoucího manžela, který o ně posléze ztratil zájem. Doporučuje se tedy vysoká opatrnost ve finančních záležitostech. Rovněž přehnaná důvěra není ten správný postoj.

Doprava

K cestování vlastním vozem do Egypta je nutno mít množství dokumentů – jsou vyžadovány:

• mezinárodní řidičský průkaz
• celní orgány dále žádají předložení tzv. karnetu (celní deklarace o dovozu a vývozu vozidla)
• evropská zelená karta zde neplatí
• na hranicích je nutné uzavřít za poplatek havarijní pojištění
• K pronájmu motorových vozidel v Egyptě je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:
• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• jízda autem po Egyptě se z bezpečnostních důvodů nedoporučuje
• součástí povinné výbavy musí být hasicí přístroj
• od 1. 8. 2008 platí v Egyptě nový silniční zákon zpřísňující sankce za porušení dopravních předpisů, které se zatím zásadně nedodržují
• jezdí se vpravo, řidič musí být stále ve střehu

Místní doprava

• Z mezinárodního letiště v Luxoru se dá do města dostat autobusem, taxi nebo pronajatým vozidlem.
• Autobus jezdí z letiště do centra pravidelně, cesta zabere 15 minut.
• Taxi do centra Vás vyjde na 5 USD. Všeobecně platí cena cca 10 Kč/km. Soukromé transfery jsou několikrát dražší než klasická taxislužba.
• Auto si můžete pronajmout již na letišti nebo kdekoli ve městě. Cena se odvíjí od věku řidiče, době a délce pronájmu a typu auta. Obecně lze hovořit o cenách mezi 40 – 200 USD. 
• Město disponuje železnicí, takže je možné zajet například na jednodenní výlet do Káhiry. Stejnou trasu je možné zdolat také po Nilu. Ceny se liší podle počtu osob, nabídek společností atd.
• Řeku Nil zde kopíruje magistrála č. 2, silnice v Egyptě jsou obecně celkem kvalitní.

Náboženství a historie

• Egypt jako státní útvar má nejdelší historii na světě. Důležitým datem na úsvitu jeho dějin je tradičně uváděný rok 3150 před n. l., kdy došlo ke spojení království Horního (na jihu) a Dolního (na severu) Egypta, které údajně provedl král Menes. Zmíněné dva státní útvary se utvořily kolem životadárné tepny země, Nilu, zejména poté, co docházelo k vysychání země a formování Sahary. Hlavním městem se stal Memfis, v čele státu stanul faraon, uctívaný jako bůh, jenž svou mocí zajišťuje tok Nilu. Starý Egypt měl rozvinutou administrativní strukturu (z původních místních vládců se stali guvernéři, kteří pro faraona zajišťovali výběr daní), polyteistické náboženství a mysl obrácenou k posmrtné existenci. Jeho civilizace, projevující se v lékařském umění, astronomii, sochařství i hieroglyfickém písmu, jež prodělalo vývoj od obrázkové nápodoby věcí k abstraktní hláskové reprezentaci, právem vzbuzuje hrdost Egypťanů a byla základem výjimečného vědomí jejich pospolitosti.
• Budeme-li se při popisu egyptských dějin držet tradiční periodizace, můžeme období starého království (přibližně 2600 – 2200 př. n. l.) charakterizovat především jako období budování pyramid (včetně té Cheopsovy, jediného dochovaného ze starověkých sedmi divů světa), na kterých oproti dřívějšímu přesvědčení nepracovali otroci, ale egyptské obyvatelstvo v rámci jakési robotní povinnosti v době rozvodněného Nilu, který znemožňoval zemědělské práce. Období království střídala přechodná období vnitřních sporů zhoršovaných přírodními pohromami, provázená i vykrádáním pyramid.
• Po období středního království (asi 2000 – 1600 před n. l.), jež přineslo egyptská tažení na jih a do východního Středomoří, a dalším přechodném období přišlo nové království, kdy moc Egypta sahala až na Blízký východ, kdy byl Egypt bohatý a mocný a vládli mu nejslavnější faraoni 18. až 20. dynastie. Jmenujme Hatšepsut, jejíž mumie byla identifikována teprve nedávno – veleúspěšnou ženu vládkyni, jež vystupovala jako muž, Amenhotepa III., budovatele chrámu v Luxoru, i jeho následovníka Amenhotepa IV. (Achnatona), který se neúspěšně pokoušel prosadit monoteistický kult slunečního božstva, a jeho ženu Nefertiti. Nejmocnější byl Egypt za dlouhé vlády zřejmě největšího faraona Ramsese (Ramesse) II. Velkého (1279 – 1212 př. n. l.), jenž roku 1274 vybojoval proti Chetitům bitvu u Kadeše a je spojován s obdobím biblického Exodu. Do historie se zapsal jako původce mnoha staveb (včetně pohřebních staveb v Údolí králů).
• Postupně však přicházel úpadek, finance říše byly ruinovány bitvami, zhoršovaly se podmínky prostých obyvatel a především Egypt ohrožovala jiná etnika – mořské národy, Asyřané a Peršané. Z perské okupace, kdy Egypt klesl na pouhou satrapii, zemi vysvobodil Alexandr Veliký roku 332 př. n. l. S jeho jménem je spojeno v egyptských dějinách především založení nového hlavního města Alexandrie. Ta se brzy stala důležitým centrem mořeplavby, obchodu a především kultury díky knihovně, jež přitahovala vědce zdaleka.
• Po Alexandrově smrti Egypt připadl jeho generálu a druhovi Ptolemaiovi (roku 305 před Kristem se stal egyptským faraonem), zakladateli ptolemaiovské dynastie, jež pak Egyptu vládla tři sta let. Helénská dynastie Ptolemaiovců přijala egyptský způsob správy země i egyptské zvyky, uctívala egyptská božstva, stavěla jim chrámy, přejala i egyptský oděv a způsob pohřbívání. Příznačné pro tyto panovníky byly krvesmilné sňatky mezi sourozenci, již pak panovali společně. Za Ptolemaiovců také přibylo do Egypta mnoho řeckých přistěhovalců, kteří se stali privilegovanou vrstvou obyvatelstva. Řečtina se stala hlavním jazykem, knihovna v Alexandrii byla centrem řecké vzdělanosti. Vedle Řeků se tehdy v Egyptě usazovali také Arabové a Židé.
• Konec éry Ptolemaiovců je spojen s vládkyní Kleopatrou VII., nejslavnější ženou starověku. Přes rodovou příslušnost se naučila egyptsky, horlivě uctívala egyptské bohy. Dokázala okouzlit (podle historika Plutarcha asi spíše vtipem, osobním kouzlem a lahodností hlasu než podmanivou krásou) dva mocné muže tehdejšího světa – Caesara a Marka Antonia. Život slavné panovnice, který inspiroval a dodnes inspiruje vznik řady uměleckých děl, se skončil krátce po smrti jejího milence Marka Antonia roku 30 před Kristem, poté co byli poraženi Octavianem (budoucím císařem Augustem) v bitvě u Actia roku 31. Oba se sprovodili ze světa vlastní rukou.
• Následně se Egypt stává římskou provincií (zvanou Aegyptus). Římané šli ve stopách Ptolemaiovců v respektování egyptských tradic a provincii využívali především jako obilnici své říše. V jejich době také na egyptské území proniká křesťanství (Koptové), jež nakonec zatlačuje původní kulty. Jeho šíření je tradičně spjato s osobou svatého Marka, který začal hlásat novou víru v Alexandrii. Zaniká tak vrstva kněží, na dlouhá staletí pak mizí schopnost číst hieroglyfy. Éra římské – později byzantské – nadvlády končí pak v 7. století.
• Roku 641 n. l. Arabové definitivně dobyli Alexandrii. Arabská éra významně poznamenala povahu Egypta, hlavním jazykem se stává arabština, šíří se islám, roku 969 je založena Káhira jako nové hlavní město. Na konci arabské éry vládli Egyptu mameluci, privilegovaná vojenská vrstva (původně osobní stráž chalífa či sultána) sestavená z bývalých otroků turecko-čerkeského původu, kteří konvertovali k islámu. V Egyptě panovali v letech 1250 až 1517.
• Roku 1517 Turecko dobyli Otomani, ale země zůstává de facto nadále v rukou mameluků. Roku 1798 přitáhl do Egypta Napoleon Bonaparte. Egypťané byli náhle konfrontováni s rozvinutým západním světem, Napoleon s sebou navíc přivezl skupinu vědců a umělců, kteří kompletně Egypt popsali.
• Definitivně nadchází pád mameluků poté, co se moci chopil bystrý a politicky schopný velitel albánského původu Muhammad Ali roku 1805 jako guvernér Egypta. Roku 1811 mamelucké vůdce vylákal léčkou do pevnosti a zmasakroval je. Dnes je Muhammad Ali spatřován jako zakladatel moderního Egypta – budoval armádu, podporoval pěstování nových zemědělských plodin (zejména bavlny), pozval do země zahraniční obchodníky, zakládal továrny (především textilního a vojenského průmyslu) a vzdělávací instituce, stavěl silnice, kanály, zavlažovací systémy… Snažil se o územní expanzi, ale dobytých území (např. Sýrie) se musel z větší části vzdát po nátlaku velmocí. Zato však získal dědičné právo na guvernérský post vždy pro nejstaršího mužského potomka. Jím založená dynastie pak Egyptu vládla až do roku 1952.
• Významným bylo v historii Egypta 19. století vybudování Suezského průplavu roku 1869 ve francouzsko-egyptské spolupráci. Výše zahraničního dluhu později přinutila tehdejšího vládce Egypta Ismaila k prodeji egyptského podílu na projektu Britům, což – spolu s francouzsko-britským potlačením povstání z roku 1882, jež bylo vyvoláno nespokojeností obyvatel s vysokým zdaněním a evropskou přítomností v Egyptě – vedlo k podřízení Egypta Británii. Roku 1914 – v souvislosti s vypuknutím první světové války – byl Egypt oficiálně vyhlášen britským protektorátem. Odpor vůči britské nadvládě a touha po samostatnosti však vzrůstaly (k tomu se přidávaly konflikty jako ten v Denšavai, kde britští vojáci vyprovokovali roztržku, při které byl britský voják zabit, za což bylo několik Egypťanů popraveno) – roku 1922 tak Británie vyhlásila egyptskou nezávislost, ale svůj vliv v zemi uplatňovala nadále.
• Skutečnou nezávislost Egypt získal až v 50. letech. Nejdříve nespokojení důstojníci (pro něž byla poslední kapkou porážka Izraelem, když byl špatně připravený Egypt vtažen do války při vzniku židovského státu) svrhli krále Faruka roku 1952 a roku 1953 vyhlásili republiku. Vlády se ujal vůdce důstojníků Gamal Násir. Trvající negativní postoj vůči Izraeli (Egypt zadržoval a zabavoval náklady, které byly pro Izrael převáženy Suezským průplavem), odpor ke stále trvající britské přítomnosti v regionu a zájmy Británie a Francie na udržení vlivu v oblasti (z důvodů někdejších koloniálních vazeb, zásob ropy i strategické pozice Egypta – jak ekonomicky, tak politicky – v době studené války i dříve, kdy ve válečných konfliktech Britové zabraňovali nepřátelům v průplavu kanálem) vedly k suezské krizi.
• Když Západ odmítl financovat stavbu Asuánské přehrady, Násir v červenci 1956 znárodnil společnost spravující Suezský kanál. Odezvou byla invaze přirozených spojenců – Británie, Francie a Izraele. Přes vojenský úspěch spojenecké operace (Egypt byl naopak ozbrojován zeměmi sovětského bloku, což započalo nebývalým zbrojním obchodem s tehdejším Československem roku 1955) byl zejména na Británii vyvíjen obrovský nátlak (politický, ale také ekonomický ze strany USA i OSN), takže cizí vojska byla nucena se během několika měsíců stáhnout. Násirovi to tehdy vyneslo obrovskou prestiž v arabském světě. Byl silnou osobností, reformoval (především znárodňoval) egyptské hospodářství a snažil se sjednotit arabské státy pod vedením Egypta. Jeho obraz ve vlastní zemi i v zahraničí byl vážně narušen výsledkem jím vyprovokované šestidenní války z roku 1967, kdy Izrael porazil egyptské, jordánské i syrské vojsko a zabral území včetně Sinaje.
• Násira vystřídal Anwar Sadat. Ten dokázal překvapit Izrael v yomkippurské válce roku 1973, a zvýšit tak egyptské sebevědomí. Byl si vědom, že nelze s Izraelem věčně válčit a nakonec dospěl k uzavření míru s Izraelem, který se vzdal územních nároků na Sinajském poloostrově, dohodami z Camp Davidu 1978/1979 (izraelským partnerem byl premiér Menachem Begin, za USA dohodu pomáhal uzavřít prezident Jimmy Carter). Od té doby Egypt působí jako moderátor mezi Izraelci a Araby, spolu s dalšími umírněnými muslimskými státy usiluje o uzavření rozumné dohody vedoucí k míru na Blízkém východě. Ve vnitřní politice se Sadat zapsal do historie snahou o větší politickou svobodu a především povzbuzením soukromých investic (i zahraničních) díky politice otevřených dveří (Infitah). V této politice v zásadě pokračuje i současný prezident Husní Mubarak (v úřadu od 1981).

Egyptská kultura

• Egyptská kultura, vzkvétající spolu s egyptskou říší, ovlivňovala mnohé jiné sousední civilizace ve Středomoří, v Africe a na Blízkém východě. Prošla také mnoha změnami – od doby faraonů přes ptolemaiovské období helénské kultury a rané křesťanství až po období islámské kultury, trvající (s mnoha předchozími i nově se prosazujícími vlivy) dodnes. Jména představitelů egyptské kultury nám přitom zůstávají ve velké míře skrytá nebo neznámá.
• Na egyptském výtvarném umění je pozoruhodné především to, že už v období faraonů bylo podřízeno pevným pravidlům. Charakteristické pro ně je, že zachycuje výjevy lineárně, v jedné rovině, osoby a zvířata v naprosté většině z profilu, jak to můžeme pozorovat na úchvatné výzdobě vnitřních prostor pyramid. Z architektů těchto nejslavnějších egyptských staveb známe alespoň jméno Imhotepa z poloviny třetího tisíciletí, který byl zároveň faraonovým kancléřem a veleknězem. Je rovněž považován za zakladatele egyptské medicíny.
• Vědci, o nichž se nám zachovala alespoň nějaká povědomost, jsou především ti spojení s nejvýznamnější egyptskou kulturní institucí své doby, alexandrijskou knihovnou, založenou na počátku třetího století před n. l. Skýtala přístřeší až 700 000 svazků a jako magnet přitahovala tehdejší učence, z nichž připomeňme alespoň Diofanta, údajného původce algebry, a Ptolemaia (shoda jména s dynastií, jež Egyptu dovládla asi 120 let před jeho narozením, je zřejmě čistě náhodná), jenž sebral dřívější znalosti v oborech astronomie a zeměpisu, napsal dílo o optice a pojednání o hvězdopravectví, uznávané ještě ve středověku. V knihovně se také shromažďovaly dřívější literární památky (údajně včetně originálů dramatických veledíl Aischyla, Sofokla a Euripida), byly zde při zkoumání různých variant textů (např. homérských eposů) stanoveny první zásady textové kritiky.
• Tehdejší hudební díla se nám pochopitelně nezachovala (víme jen to, že se provozovala především na harfu i jistý druh flétny, tehdy v Egyptě užívaný).
• Ze starověké egyptské literární produkce známe hlavně nejrůznější obřadní texty – hymny k různým božstvům a texty k pohřebním obřadům. Texty pyramid jsou nazývány mytologické texty a popisy obřadů, jež se nám zachovaly vryté na stěny pyramid. Vyvrcholení pohřebních textů představuje tzv. Kniha mrtvých, jež byla v podobě svitku vkládána zemřelým do rakve či pohřební komory. Měla být zemřelému jakýmsi průvodcem po onom světě a nám podává pozoruhodný obraz tehdejších představ o posmrtném bytí. Z jiných žánrů uveďme různé texty se sebranou moudrostí (jako Naučení Ptahhotepovo, sbírku mravních přísloví). Významnou literární památkou vzniklou v Egyptě je řecký překlad židovské bible, známý jako Septuaginta, spojený s knihovnou v Alexandrii. Až dlouho po svém vzniku nabyla také významu tzv. Rosettská deska, obsahující klasický řecký překlad egyptského textu, přičemž originální text v hieroglyfech je uveden též, což v 19. století umožnilo rozluštění hieroglyfů J. – F. Champollionem.
• Z novějších uměleckých odvětví se zmiňme o filmu, jehož je Egypt významným centrem – v Káhiře se koná významný mezinárodní filmový festival, většina arabských filmů je právě egyptské provenience. A nelze nezmínit hvězdu světové kinematografie Omara Sharifa.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení Egypta
• islám – 90 % obyvatel
• zbylých 10 % obyvatel má vyznání koptské (křesťanské), římskokatolické, řecké pravoslavné a anglické protestantské

• Egyptské svátky
  • 7. leden – koptské Vánoce – slaví je i muslimové
  • 1. – 3. leden – Velký Bairam (svátek poutníků)*
  • 20. leden – muslimský Nový rok *
  • 31. březen – narození Proroka Mohameda (Moulid El Nabi)*
  • 9. duben – Sham Al-Nassim – Jarní den*
  • 25. duben – Den osvobození Sinaje
  • 18. červen – Den nezávislosti
  • 23. červenec – Den revoluce
  • 6. říjen – Den armády
  • 12. – 15. říjen – Bairam
  • 24. říjen – Den města Suez
  • 19. – 22. prosinec – Velký Bairam*
  • 23. prosinec – Den vítězství
• svátky tohoto označení jsou pohyblivé *

• Náboženská a posvátná místa
  • Hamzova mešita v Suezu
  • mešita s univerzitou Al-Azhar v Káhiře – požívá velké náboženské autority
  • mešita v Sidi Okba – 35 m vysoký minaret z 9. stol.
  • katedrála svatého Marka v Káhiře
  • koptská pravoslavná katedrála svatého Marka v Alexandrii – stojí na místě kostela, který údajně založil sám patron sv. Marek v roce 60. Světcovy ostatky, jež zde spočívaly, ukradli (kromě hlavy) Benátčané v 9. století, katedrála je historickým sídlem patriarchy („papeže“) alexandrijského. V 50. letech 20. století byla původní stavba stržena a na jejím místě postaven chrám nový.
  • mešita Abou el-Abbas al-Mursi v Alexandrii – postavená Alžířany v 18. století

Historické lokality

Hlavní město Egypta

• Káhira – Naleznete zde Egyptské muzeum se zlatým Tutanchamonovým pokladem, orientální bazar Khan al-Khalili, Citadelu (středověkou pevnost) s několika mešitami. Staré město Káhiry (neboli Koptské město) je křesťanská čtvrť s řadou kostelů a jiných církevních památek. Gíza leží na předměstí Káhiry a je známá třemi pyramidami – Cheopsovou, Rachefovou a Menkaureovou, dále si zde můžete prohlédnout Sfingu a další pyramidy a hrobky.

Historické lokality

• Abú Simbel – chrám Ramesse II. s jeho kolosálními sochami vytesanými do skály, kvůli stavbě Asuánské přehrady byly chrámy v 60. letech přesunuty
• Sakkara – Džoserova pyramida
• Memfis – nejstarší egyptská metropole, socha Ramesse II., alabastrová socha Amenhotepa II.
• Alexandrie – někdejší kulturní centrum, římské divadlo, řecko-římské muzeum, palác Montaza a Pompeiův sloup
• Karnak – obelisky královny Hatšepsut, dochované pylony, kolosální sochy Ramesse II. a množství chrámů
• Luxor – zvaný „město paláců“, Amonův chrám, muzeum Luxoru s exponáty z období vlády Achnatona
• Údolí králů – skalní hroby 64 faraonů, k nejzajímavějším patří hrob Tutanchamona, Ramesse II. a Thutmose I.
• Údolí královen – hrobky královen, princezen a princů, např. hrobka královny Nefertari, chrám královny Hatšepsut

• Úředním jazykem v Egyptě je arabština, která se však od arabštiny užívané na Arabském poloostrově liší několika místními dialekty. Používá se arabská abeceda a píše se zprava doleva.
• Mezi další cizí jazyky patří angličtina, se kterou se dobře domluvíte. Uspějete také s francouzštinou, němčinou a ruštinou.

• Egypt se rozkládá na území o rozloze 1 001 450 km² a žije zde 97 041 072 obyvatel.
• S nejhustším osídlením se setkáme zejména podél břehů řeky Nil. Důvodem je především to, že oblast Nilu je jedním z mála míst, kde se nachází orná půda. Pouštní oblasti Sahary jsou osídleny jen velmi řídce.
• Nejlidnatějším městem je hlavní město Káhira, dále jsou to Alexandrie, Asuán a další velká města Nilské delty.
• Národnostní složení: většinu obyvatel Egypta tvoří Arabové (99 %).

• Národní měnou je egyptská libra (v arabštině guinah, tradičně fr. livre égyptienne – EGP), která se dále dělí na piastry (qirsh – PT). 1 EGP = 100 PT. Bankovky mají hodnoty 25 a 50 pt (tamní označení pro piastry), 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 200 L. E. (tamní označení pro libry), mince mají hodnoty 5, 10, 20, 25 a 50 pt a 1 libru. Pozor na záměnu bankovek, jsou od sebe hůře rozeznatelné.
• Banky mají otevřeno od neděle do čtvrtka od 8.30 do 14.00. Návštěvu doporučujeme raději v ranních hodinách. Největší banky: Banque Misr, Barclays a Citibank.
• Směnárny mají otevřeno od 18.00 do 21.00. Nejvýhod­nější kurzy bývají zpravidla v zahraničních směnárnách (Forex). Většina bank a směnáren přijímá cestovní šeky American Express, Barclays, Citibank a Travelex. Eurošeky se nedoporučuje používat.
• Při výměně cestovních šeků budete muset nejspíše předložit pas. Pro případ ztráty či krádeže si pokaždé uschovejte stvrzenku a zapište si sériová čísla, která noste odděleně od šeku.
• Nejrozšířenějšími kreditními kartami jsou Visa, MasterCard a American Express.
• Doporučujeme vzít si s sebou raději USD než euro, neboť na spoustě míst zaplatíte s eury ve stejném kurzu jako s USD. Egyptská měna se nesmí ze země vyvážet.
• Aktuální kurzy

• Egypt je pro Evropany velmi blízkou destinací, kde si mohou užít slunce po celý rok. Hlavní sezona je dlouhá, trvá od října do dubna. U pobřeží Rudého moře je nejoblíbenějším obdobím pro trávení dovolené březen až červen, poté září až listopad.
• Léto začíná již v květnu. Teploty šplhají na 27 ^oC, slunce svítí 10 hodin denně, teplota moře je přijatelných 23 ^oC. Uprostřed léta mohou být horka obtížná, průměrná maxima denních teplot se vyšplhají v červenci a srpnu na 37 ^oC a minima neklesnou pod 28 ^oC. Obloha nad městem je téměř vždy bezoblačná, slunce svítí až 13 hodin denně, srážky jsou během celého roku téměř nulové. Stejně tak vlhkost vzduchu je velmi nízká. Teplota moře se zvedne až na 28 ^oC.
• V zimě zůstávají teploty vzduchu nad 20 ^oC, málokdy klesnou pod 10 ^oC. Pokud chcete uniknout evropské zimě, ale nemilujete velká vedra, zkuste navštívit Marsa Alam právě v tomto období. Kupodivu si i zaplavete v moři teplém 22 – 24 °C. Návštěva památek bude také příjemnější.
• Jarní a podzimní měsíce jsou ideální pro aktivně trávenou dovolenou. Teploty vzduchu jsou lehce pod 30 ^oC, slunce opaluje 10 hodin denně a moře má příjemných 22 ^oC (na jaře), respektive 24 ^oC (na podzim). Počasí v březnu a dubnu může ovlivnit „chamsín“, horký vítr vanoucí od pouště. Přináší s sebou pouštní písek a může způsobit písečné bouře. Trvá až padesát dní (chamsín = v arabštině padesát).
  • V letních měsících se zejména podél Nilu a na jihu Egypta v hojné míře vyskytují komáři. Mohou přenášet na člověka malárii, proto doporučujeme vzít si s sebou vhodné ochranné prostředky proti hmyzu.

Telefon

• Do Egypta poskytují roaming mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone. Dostatečné pokrytí signálem je ve všech běžně turisticky využívaných oblastech.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420, pokud voláte do Egypta, je nutné zadat předvolbu +20.
• V každém větším městě či turistickém středisku si můžete zavolat z telefonních automatů na karty. Telefonní kartu zakoupíte na poště, na telekomunikačním úřadě nebo v některém z obchodů či supermarketů. Karty bývají na 5, 10, 20 a 40 jednotek. Nejsnadnější je najít telefonní budku společnosti „Menatel“. Jedna minuta volání do Evropy vychází na cca 5 Kč. Zavolat si můžete také z pošty, kde zaplatíte až po skončení hovoru. Minimální poplatek činí cca 30 EGP/3 min. Kód vstupu do mezinárodní sítě je v Egyptě 00.
• Při telefonování z hotelů musíte počítat s vyšší cenou, a to cca 2 – 4 libry za minutu volání v rámci Egypta a cca 2 – 4 dolary při volání do zahraničí. Cena je samozřejmě závislá na konkrétním hotelu a většinou i na počtu hvězdiček. Čím více hvězdiček hotel má, tím více za volání zaplatíte.

Internet

• Dostupnost internetu v Egyptě je na slušné úrovni.
• Internetových kaváren je hlavně ve velkých městech a letoviscích požehnaně. Ceny jsou velice příznivé, hodina stojí v přepočtu okolo 20 Kč. Rychlost připojení je dobrá.
• Některé hotely také poskytují internetové připojení, to je však většinou dražší než v kavárnách ve městě.

Elektřina, zásuvky

• 220 V
• Setkáte se se zástrčkami britskými (ty jsou uzemněné, s pojistkou) nebo evropskými.