Bezpečnost
Doprava
Doprava
Místní doprava
Náboženství a historie
Náboženství a historie
Strategická pozice Malty (název zřejmě odkazuje buď k řeckému slovu meli – med, a tím pádem ke zdejším endemickým druhům včel, jež dávají jedinečný med, nebo k fénickému výrazu maleth, znamenajícímu cosi jako „přístav“, „útočiště“, což by se vztahovalo k četným přirozeným přístavům v podobě různých zátok na Maltě) uprostřed Středozemního moře jí zajistila od nejstarších úseků její historie až do dvacátého století pozornost nejrůznějších národů a mocí. Někdy byla taková pozornost zemi k užitku, jindy ji připravila o mnoho jejích synů.
První obyvatelé Malty na ostrov připluli několik tisíc let před naším letopočtem zřejmě z blízké, necelých 100 km severně položené Sicílie. Víme, že uctívali bohyni plodnosti, na soškách zpodobňovanou jako ženu kyprých tvarů („venuši“) a stavěli jí megalitické chrámy (např. komplexy v Ġgantiji, v Ħaġar Qim a Mnajdra), jež vznikaly od poloviny čtvrtého tisíciletí do poloviny třetího tisíciletí před Kristem, a některé z nich jsou tudíž nejstaršími volně stojícími strukturami na světě (staršími než egyptské pyramidy či Stonehenge). Jinou podivuhodnou památkou na nejstarší obyvatele ostrova, nalézanou na více místech na Maltě, jsou tzv. vozové koleje, které jako by přímo vytvářely křižovatky s „výhybkami“. Zda se jedná o stopy, jež ve skále zanechaly jakési pravěké saně, či jde opravdu o drážky pro vozy, sloužící například k tomu, aby tažná zvířata nesjela z cesty, případně o součást zavlažovacího systému, se neví. Někteří je rovnou spojují s vyspělou civilizací Atlantidy, za niž někdy bývá Malta považována.
Z doby prvního tisíciletí před naším letopočtem již dobře známe různá etnika, jak se na ostrově střídala. Byli to Řekové, Féničané, Kartaginci a nakonec, v období druhé punské války, roku 218 před n. l., i Římané, kteří na ostrově uplatňovali svůj vliv. Za Římanů byla Malta prosperující součástí jejich říše. Nejpozoruhodnější událost této éry nesouvisí s žádným panovníkem a nejde ani o žádnou bitvu, ale o to, že zde údajně roku 60 nového letopočtu ztroskotal (tradičně se uvádí, že v zátoce označované jeho jménem) svatý Pavel, jenž zde pak šířil křesťanskou víru.
Následující období, kdy po pádu Říma ostrov Malta ovládali Vandalové a po nich Byzantinci, uplynula z dnešního pohledu bez událostí určujícího významu. Maltskou historii pak významně poznamenala až arabská vláda (od konce 9. století), jež sem uvedla některé plodiny jako bavlnu, pomeranče a citrony a systém zavlažování. Silný vliv arabštiny nezapře (vedle vlivů ze Sicílie) ani maltština. Arabskou vládu nakonec zlomili Normané roku 1090 s Rogerem I. v čele. Na následujících 440 let tak byly osudy Malty svázány s osudy Sicílie (tehdy došlo také k poevropštění zdejší kultury, zvláště silný byl italský vliv) a ostrov prošel mimo jiné vladařskýma rukama Hohenštaufů, Anjouovců či Aragonců, až se pak stal územím podléhajícím španělské koruně.
Tehdy, roku 1530, za všemocného císaře Karla V., byl ostrov udělen rytířskému řádu sv. Jana (johanitům), někdy zvanému také řád špitálníků. Po tomto datu však vstoupili do dějin jako maltézští rytíři. Nastalo jedinečné období maltské historie, kdy historie ostrova přímo splynula s historií rytířského řádu, založeného za vznešeným účelem. Toto zvláštní spojení, kdy ostrov po mnoha staletích nebyl přímo ovládán vnější mocí, vydalo také cenné kulturní plody, srovnatelné v historii Malty jen s výše zmíněnou prehistorickou epochou. Nejpamátnější událostí éry vlády rytířů je velké (více jak tříměsíční) obléhání Malty roku 1565 (od 18. května do 8. září) otomanským loďstvem za vlády sultána Sulejmana Velikého. Popudem k němu byly útoky Malťanů na otomanské loďstvo. Rytíři, kteří tehdy obývali město Birgu (dalším velkým maltským městem byla tehdy Mdina, někdejší hlavní město), odolali náporu turecké přesily (téměř 40 000 útočníků proti necelým 9000 obránců) a slavně zvítězili v jedné z bitev, jež pomohla zabránit tureckým výbojům do Evropy. Rytíře tehdy vedl nejslavnější velmistr Jean Parisot de la Valette, po němž bylo pojmenované nově budované hlavní město – Valletta, k němuž sám položil následujícího roku základní kámen. Kromě nového města, vlastně impozantní pevnosti, vybudovali rytíři na ostrově – věrni jednomu ze svých označení – nemocnici až pro 500 pacientů (údajně jednu z nejlepších tehdejšího světa), kostely, paláce a zahrady, jež zaplňovali nejvybranějším uměním (o Vallettě prohlásil Walter Scott, že je to „město postavené džentlmeny pro džentlmeny“). Ve druhé polovině 18. století otevřeli i veřejnou knihovnu a univerzitu. Postupně však původní určení řádu (prvotně spojeného se zdravotní péčí o potřebné poutníky do Svaté země, později spíše s vojenskou obranou Svaté země) ztrácelo svůj význam, řád ztrácel podporu i u samotných ostrovanů (bylo na něj pohlíženo jako na elitářské uskupení).
Symbolicky přerval období jejich panství, jež už zcela zřetelně patřilo minulosti, Napoleon Bonaparte roku 1798 při svém tažení do Egypta. Rytíři uznali, že odpor vůči značné přesile by byl marný, a tak se vzdali a z ostrova odpluli. (Našli pak útočiště na mnoha místech Evropy a nejvýznamnější v Římě, kde je jejich sídlo vedle Vatikánu a San Marina jedním z území s exteritoriálním statutem v Itálii). S Napoleonem skončila doba rytířů a feudálního řádu. Majetek rytířů byl uloupen, nastolen byl nový liberální právní řád po vzoru toho francouzského. Francouze však záhy – již roku 1800 – vyhnali Britové.
Malťané pak dobrovolně vložili osudy své země do rukou britského panovníka, který Maltu využíval jako místo pro velitelství středomořské flotily. Neshody s britskou vládou se objevily až ve dvacátém století, vnějškově se projevovaly sporem o oficiální jazyk – místní elita prosazovala italštinu (a tím i orientaci na Itálii), oficiální jazyk od roku 1530. Roku 1934, kdy italsky mluvila jen naprostá menšina obyvatel, byly nicméně oficiálními jazyky vyhlášeny jen angličtina a maltština. V britské éře se také událo něco, co znovu osvědčilo chrabrost maltských obyvatel a jakoby oživilo historii: za druhé světové války přivábila strategická pozice ostrova (tentokrát zejména blízkost Itálie, severní Afriky i válečných námořních tras) opět nepřátelské útočníky (někdy se hovoří o druhém obléhání Malty). Hrdinské chování a odolávání vyneslo Malťanům ojedinělé kolektivní ocenění Jiřího křížem, kterým Jiří VI. 15. dubna 1942 ocenil „hrdinství a oddanost, jež nadlouho zůstanou v historii slavné“ (toto vyznamenání, nejvyšší civilní řád Spojeného království, dnes najdete i v levém horním rohu maltské vlajky).
Nezávislost nakonec Malta získala 21. září 1964 (Den nezávislosti, Jum l-Indipendenza), o deset let později (13. prosince 1974 – Den republiky) se stala republikou v rámci Commonwealthu. Roku 1979 ostrov opustili poslední britští vojáci. 1. května 2004 se Malta po vnitropolitických sporech, jež toto téma provázely, stala členskou zemí Evropské unie, na konci roku 2007 se stala součástí schengenského prostoru a od roku 2008 užívá jednotnou evropskou měnu euro. Hospodářství je zaměřeno jednak na mořeplavbu jako dříve, jen námořní pevnosti, válečné lodě a piráty nahradila překladiště zboží, stanoviště pro doplňování paliva a zařízení na stavbu a opravu lodí, dále na finančnictví a samozřejmě také na turistiku.
Kromě výše uvedených pravěkých kamenných chrámů a kultů, jež se v nich vyznávaly, sahají do dávné minulosti ostrova a k jeho nejranějším obyvatelům (a skrze ně i k dalším etnikům oblasti Středomoří) také zvyky, tradice, svátky a pověsti, které stále v určité míře přežívají, jsou zachyceny v národopisných dílech či jsou oživovány (na Maltě existuje za tím účelem dokonce i národní folklorní komise). Maltské zkazky zabydluje řada démonů a duchů, kteří třeba ve folkoru jiných národů ani neexistují – např. mužík, jenž se plouží večer po ulicích, dokáže se protáhnout sebeužší škvírkou a pronásleduje ty, kteří nesou nějakou vinu, nebo nejrůznější démoni vodních pramenů, kteří číhají na lidi a topí je. Velký důraz kladou maltské tradice na manželství a rodinu. Z toho plyne i význam oslav spjatých s rodinou, jako jsou svatba či křtiny. Např. při oddavkách bylo zvykem, že průvod s hudebníky doprovázel snoubence pod baldachýnem od domu nevěsty až do farního kostela. Vedle místně zabarvených oslav masopustu a Velikonoc je nejvýznamnějším svátkem maltského roku mnarja (29. červen), i názvem odkazující k pohanské římské slavnosti světel luminaria, kterou halí do oslav svátku svatého Petra a Pavla. Mnarja je svátkem náboženství, jídla a hudby. Světlo, třeba ve formě ohňostroje, je na této oslavě přítomno dále, stejně jako další zábavy. Při tomto svátku také uslyšíte tradiční hudební žánr għana. Za doprovodu kytary zpívá v těchto skladbách na převážně baladickou notu několik zpěváků (či zpěvaček) zčásti improvizovaný text o běžných strastech Malťanů.
Ze všeho nejvíce ale uchvátí návštěvníka Malty umění, které lze vnímat očima – vznešená, ušlechtilá a velkolepá nádhera staveb i celých měst, vznosná výzdoba vnitřků kostelů a paláců, jak zde vznikala v době rozkvětu panství maltézských rytířů a jak je dnes pečlivě obnovována. Z umělců, již zde tvořili, lze jmenovat italského manýristického malíře Mattea Pereze d'Aleccia, autora známých fresek v Paláci velmistra, na nichž jsou zobrazeny děje velkého obležení Malty, nebo obrazu Křest Krista ve vallettské katedrále, a pak především Caravaggia. Tento předchůdce barokního umění, malíř obrazů plných smyslného realismu i umné práce se světlem a stínem, na Maltě strávil více jak rok jako oficiální malíř řádu a vytvořil zde mj. své slavné dílo Stětí Jana Křtitele, jež lze spolu s dalším jeho významným obrazem, Svatým Jeronýmem, nalézt v katedrále sv. Jana ve Vallettě. Nicméně bylo to právě baroko, jež Caravaggio předznamenával, které se otisklo do podoby maltských měst nejvíce. Jmenovitě můžeme z jeho tvůrců uvést Mattia Pretiho, autora výzdoby katedrály ve Vallettě (např. nástropní malby). Ale i bez znalosti jmen jednotlivých architektů a sochařů je možné se s potěšením obdivovat pracím barokních i jiných umělců, kteří vytvořili panorama historických měst ostrova Malta, jako jsou Valletta či Birgu.
Náboženství a tradice
Historické lokality
Jak se domluvit
Obyvatelstvo
Měna
Počasí
Elektřina a komunikace
Telefon
Internet
Elektřina, zásuvky
Hory
Moře
Okolní země
Příroda
Řeky
Orientační ceny
Tipy na nákupy
Jídlo a pití
Nakupování
Spropitné
Očkování před cestou
Co si vzít na dovolenou
Víza
Rady na cestu
Aktivity a zábava
Koupání
Zajímavá místa
Malta je malý ostrov ve Středozemním moři se strategickou polohou jižně od Sicílie a východně od Tuniska. Sezóna je zde velmi dlouhá, prakticky od dubna do října. Malta nabízí milovníkům relaxace moře a pláže, teenagerům rušný noční život, starším klid, studentům letní brigádu a možnost jazykových kurzů, hloubavcům zajímavou historii a gurmánům kulinářské zážitky. Malta nabízí vše, co je k pravé dovolené třeba.
Napište nám vaši představu. Společně najdeme dovolenou přesně podle vašich představ. Stačí nám napsat, co hledáte a my zařídíme zbytek.
Nalezeno undefined hotelů
Malta je ostrovní stát ve Středozemním moři se strategickou polohou jižně od Sicílie a východně od Tuniska. Na 316 km² zde žije zhruba 400 000 obyvatel. Malta je rozlohou nejmenší stát Evropské unie. Skládá se ze třech obydlených ostrovů Malta, Gozo a Comino a neobydlených ostrůvků Cominotto, Filfla Island a St.Paul´s Island.
Hlavním městem je Valetta. V současné době navštěvuje Maltu přes milion turistů ročně – tedy daleko více, než činí vlastní obyvatelstvo. Byť je Malta poměrně malý ostrov, má i tak co nabídnout. Můžete objevovat krásy měst St. Julian´s, Sliema či Mellieha.
Napište nám vaši představu. Společně najdeme dovolenou přesně podle vašich představ. Stačí nám napsat, co hledáte a my zařídíme zbytek.