Náboženství a historie

Historie Malty

Strategická pozice Malty (název zřejmě odkazuje buď k řeckému slovu meli – med, a tím pádem ke zdejším endemickým druhům včel, jež dávají jedinečný med, nebo k fénickému výrazu maleth, znamenajícímu cosi jako „přístav“, „útočiště“, což by se vztahovalo k četným přirozeným přístavům v podobě různých zátok na Maltě) uprostřed Středozemního moře jí zajistila od nejstarších úseků její historie až do dvacátého století pozornost nejrůznějších národů a mocí. Někdy byla taková pozornost zemi k užitku, jindy ji připravila o mnoho jejích synů.

První obyvatelé Malty na ostrov připluli několik tisíc let před naším letopočtem zřejmě z blízké, necelých 100 km severně položené Sicílie. Víme, že uctívali bohyni plodnosti, na soškách zpodobňovanou jako ženu kyprých tvarů („venuši“) a stavěli jí megalitické chrámy (např. komplexy v Ġgantiji, v Ħaġar Qim a Mnajdra), jež vznikaly od poloviny čtvrtého tisíciletí do poloviny třetího tisíciletí před Kristem, a některé z nich jsou tudíž nejstaršími volně stojícími strukturami na světě (staršími než egyptské pyramidy či Stonehenge). Jinou podivuhodnou památkou na nejstarší obyvatele ostrova, nalézanou na více místech na Maltě, jsou tzv. vozové koleje, které jako by přímo vytvářely křižovatky s „výhybkami“. Zda se jedná o stopy, jež ve skále zanechaly jakési pravěké saně, či jde opravdu o drážky pro vozy, sloužící například k tomu, aby tažná zvířata nesjela z cesty, případně o součást zavlažovacího systému, se neví. Někteří je rovnou spojují s vyspělou civilizací Atlantidy, za niž někdy bývá Malta považována.

Z doby prvního tisíciletí před naším letopočtem již dobře známe různá etnika, jak se na ostrově střídala. Byli to Řekové, Féničané, Kartaginci a nakonec, v období druhé punské války, roku 218 před n. l., i Římané, kteří na ostrově uplatňovali svůj vliv. Za Římanů byla Malta prosperující součástí jejich říše. Nejpozoruhodnější událost této éry nesouvisí s žádným panovníkem a nejde ani o žádnou bitvu, ale o to, že zde údajně roku 60 nového letopočtu ztroskotal (tradičně se uvádí, že v zátoce označované jeho jménem) svatý Pavel, jenž zde pak šířil křesťanskou víru.

Následující období, kdy po pádu Říma ostrov Malta ovládali Vandalové a po nich Byzantinci, uplynula z dnešního pohledu bez událostí určujícího významu. Maltskou historii pak významně poznamenala až arabská vláda (od konce 9. století), jež sem uvedla některé plodiny jako bavlnu, pomeranče a citrony a systém zavlažování. Silný vliv arabštiny nezapře (vedle vlivů ze Sicílie) ani maltština. Arabskou vládu nakonec zlomili Normané roku 1090 s Rogerem I. v čele. Na následujících 440 let tak byly osudy Malty svázány s osudy Sicílie (tehdy došlo také k poevropštění zdejší kultury, zvláště silný byl italský vliv) a ostrov prošel mimo jiné vladařskýma rukama Hohenštaufů, Anjouovců či Aragonců, až se pak stal územím podléhajícím španělské koruně.

Tehdy, roku 1530, za všemocného císaře Karla V., byl ostrov udělen rytířskému řádu sv. Jana (johanitům), někdy zvanému také řád špitálníků. Po tomto datu však vstoupili do dějin jako maltézští rytíři. Nastalo jedinečné období maltské historie, kdy historie ostrova přímo splynula s historií rytířského řádu, založeného za vznešeným účelem. Toto zvláštní spojení, kdy ostrov po mnoha staletích nebyl přímo ovládán vnější mocí, vydalo také cenné kulturní plody, srovnatelné v historii Malty jen s výše zmíněnou prehistorickou epochou. Nejpamátnější událostí éry vlády rytířů je velké (více jak tříměsíční) obléhání Malty roku 1565 (od 18. května do 8. září) otomanským loďstvem za vlády sultána Sulejmana Velikého. Popudem k němu byly útoky Malťanů na otomanské loďstvo. Rytíři, kteří tehdy obývali město Birgu (dalším velkým maltským městem byla tehdy Mdina, někdejší hlavní město), odolali náporu turecké přesily (téměř 40 000 útočníků proti necelým 9000 obránců) a slavně zvítězili v jedné z bitev, jež pomohla zabránit tureckým výbojům do Evropy. Rytíře tehdy vedl nejslavnější velmistr Jean Parisot de la Valette, po němž bylo pojmenované nově budované hlavní město – Valletta, k němuž sám položil následujícího roku základní kámen. Kromě nového města, vlastně impozantní pevnosti, vybudovali rytíři na ostrově – věrni jednomu ze svých označení – nemocnici až pro 500 pacientů (údajně jednu z nejlepších tehdejšího světa), kostely, paláce a zahrady, jež zaplňovali nejvybranějším uměním (o Vallettě prohlásil Walter Scott, že je to „město postavené džentlmeny pro džentlmeny“). Ve druhé polovině 18. století otevřeli i veřejnou knihovnu a univerzitu. Postupně však původní určení řádu (prvotně spojeného se zdravotní péčí o potřebné poutníky do Svaté země, později spíše s vojenskou obranou Svaté země) ztrácelo svůj význam, řád ztrácel podporu i u samotných ostrovanů (bylo na něj pohlíženo jako na elitářské uskupení).

Symbolicky přerval období jejich panství, jež už zcela zřetelně patřilo minulosti, Napoleon Bonaparte roku 1798 při svém tažení do Egypta. Rytíři uznali, že odpor vůči značné přesile by byl marný, a tak se vzdali a z ostrova odpluli. (Našli pak útočiště na mnoha místech Evropy a nejvýznamnější v Římě, kde je jejich sídlo vedle Vatikánu a San Marina jedním z území s exteritoriálním statutem v Itálii). S Napoleonem skončila doba rytířů a feudálního řádu. Majetek rytířů byl uloupen, nastolen byl nový liberální právní řád po vzoru toho francouzského. Francouze však záhy – již roku 1800 – vyhnali Britové.

Malťané pak dobrovolně vložili osudy své země do rukou britského panovníka, který Maltu využíval jako místo pro velitelství středomořské flotily. Neshody s britskou vládou se objevily až ve dvacátém století, vnějškově se projevovaly sporem o oficiální jazyk  – místní elita prosazovala italštinu (a tím i orientaci na Itálii), oficiální jazyk od roku 1530. Roku 1934, kdy italsky mluvila jen naprostá menšina obyvatel, byly nicméně oficiálními jazyky vyhlášeny jen angličtina a maltština. V britské éře se také událo něco, co znovu osvědčilo chrabrost maltských obyvatel a jakoby oživilo historii: za druhé světové války přivábila strategická pozice ostrova (tentokrát zejména blízkost Itálie, severní Afriky i válečných námořních tras) opět nepřátelské útočníky (někdy se hovoří o druhém obléhání Malty). Hrdinské chování a odolávání vyneslo Malťanům ojedinělé kolektivní ocenění Jiřího křížem, kterým Jiří VI. 15. dubna 1942 ocenil „hrdinství a oddanost, jež nadlouho zůstanou v historii slavné“ (toto vyznamenání, nejvyšší civilní řád Spojeného království, dnes najdete i v levém horním rohu maltské vlajky).

Nezávislost nakonec Malta získala 21. září 1964 (Den nezávislosti, Jum l-Indipendenza), o deset let později (13. prosince 1974 – Den republiky) se stala republikou v rámci Commonwealthu. Roku 1979 ostrov opustili poslední britští vojáci. 1. května 2004 se Malta po vnitropolitických sporech, jež toto téma provázely, stala členskou zemí Evropské unie, na konci roku 2007 se stala součástí schengenského prostoru a od roku 2008 užívá jednotnou evropskou měnu euro. Hospodářství je zaměřeno jednak na mořeplavbu jako dříve, jen námořní pevnosti, válečné lodě a piráty nahradila překladiště zboží, stanoviště pro doplňování paliva a zařízení na stavbu a opravu lodí, dále na finančnictví a samozřejmě také na turistiku.

Kultura na Maltě

Kromě výše uvedených pravěkých kamenných chrámů a kultů, jež se v nich vyznávaly, sahají do dávné minulosti ostrova a k jeho nejranějším obyvatelům (a skrze ně i k dalším etnikům oblasti Středomoří) také zvyky, tradice, svátky a pověsti, které stále v určité míře přežívají, jsou zachyceny v národopisných dílech či jsou oživovány (na Maltě existuje za tím účelem dokonce i národní folklorní komise). Maltské zkazky zabydluje řada démonů a duchů, kteří třeba ve folkoru jiných národů ani neexistují – např. mužík, jenž se plouží večer po ulicích, dokáže se protáhnout sebeužší škvírkou a pronásleduje ty, kteří nesou nějakou vinu, nebo nejrůznější démoni vodních pramenů, kteří číhají na lidi a topí je. Velký důraz kladou maltské tradice na manželství a rodinu. Z toho plyne i význam oslav spjatých s rodinou, jako jsou svatba či křtiny. Např. při oddavkách bylo zvykem, že průvod s hudebníky doprovázel snoubence pod baldachýnem od domu nevěsty až do farního kostela. Vedle místně zabarvených oslav masopustu a Velikonoc je nejvýznamnějším svátkem maltského roku mnarja (29. červen), i názvem odkazující k pohanské římské slavnosti světel luminaria, kterou halí do oslav svátku svatého Petra a Pavla. Mnarja je svátkem náboženství, jídla a hudby. Světlo, třeba ve formě ohňostroje, je na této oslavě přítomno dále, stejně jako další zábavy. Při tomto svátku také uslyšíte tradiční hudební žánr għana. Za doprovodu kytary zpívá v těchto skladbách na převážně baladickou notu několik zpěváků (či zpěvaček) zčásti improvizovaný text o běžných strastech Malťanů.

Ze všeho nejvíce ale uchvátí návštěvníka Malty umění, které lze vnímat očima – vznešená, ušlechtilá a velkolepá nádhera staveb i celých měst, vznosná výzdoba vnitřků kostelů a paláců, jak zde vznikala v době rozkvětu panství maltézských rytířů a jak je dnes pečlivě obnovována. Z umělců, již zde tvořili, lze jmenovat italského manýristického malíře Mattea Pereze d'Aleccia, autora známých fresek v Paláci velmistra, na nichž jsou zobrazeny děje velkého obležení Malty, nebo obrazu Křest Krista ve vallettské katedrále, a pak především Caravaggia. Tento předchůdce barokního umění, malíř obrazů plných smyslného realismu i umné práce se světlem a stínem, na Maltě strávil více jak rok jako oficiální malíř řádu a vytvořil zde mj. své slavné dílo Stětí Jana Křtitele, jež lze spolu s dalším jeho významným obrazem, Svatým Jeronýmem, nalézt v katedrále sv. Jana ve Vallettě. Nicméně bylo to právě baroko, jež Caravaggio předznamenával, které se otisklo do podoby maltských měst nejvíce. Jmenovitě můžeme z jeho tvůrců uvést Mattia Pretiho, autora výzdoby katedrály ve Vallettě (např. nástropní malby). Ale i bez znalosti jmen jednotlivých architektů a sochařů je možné se s potěšením obdivovat pracím barokních i jiných umělců, kteří vytvořili panorama historických měst ostrova Malta, jako jsou Valletta či Birgu.

Náboženství a tradice

• Malta je pozoruhodnou zemí Evropské unie, zvláště podíváme-li se na její náboženskou mapu. Patří k členům s nejmenším počtem obyvatel, ale s velmi silnou religiozitou. Devadesát osm procent z necelých 400 000 obyvatel Malty se hlásí ke katolické církvi. Malta je asi nejzbožnější zemí Evropské unie. Na ostrově je údajně 365 kostelů, které každou neděli doslova praskají ve švech, protože drtivá většina Malťanů chodí do kostela, navštěvují bohoslužby, a to celé rodiny, včetně mládeže. Náboženství se prolíná v každodenním životě.
• U nás se s Maltou setkáme nejčastěji díky Maltézské pomoci Suverénního řádu maltézských rytířů, což je humanitární organizace, která se stará o staré lidi, vězně, chudé rodiny, děti z dětských domovů, lidi postižené a vozíčkáře. Samotný řád vznikl už v 11. století a od 16. století sídlil až do konce 18. století na Maltě. Zde založili rytíři město a pevnost Vallettu a celý ostrov opevnili. Už tehdy byli ve zdejší nemocnici ošetřováni pacienti z celého Středomoří. Johanité, jak se rytířům říká, se po své obnově v 19. století usídlili v Římě a na Maltě mají dnes malé exteritoriální území. Přesto se k jejich odkazu Malťané dodnes hrdě hlásí.
• Velkolepou událostí po celých ostrovech je svátek sv.Pavla 10. února.
• Nejkrásnější a nejpozoruhodnější stavbou maltského souostroví je asi katedrála sv. Jana ve Valettě, k nejstarším kostelem v hlavním městě je Kostel ztroskotání sv.Pavla z roku 1580. Na předměstí Valetty, v malém městečku Floriana stojí poslední farní kostel, který postavili maltézští rytíři. Mosta Dome je nejkrásnější stavbou městečka Mosta. Kopule chrámu s průměrem 53 metrů patří mezi největší na světě.
• Orientační časy, kdy je možné prohlédnout si nejzajímavější maltské kostely:
• Valletta
• St. John´s Co-Cathedral: PO-PÁ 9.30–12.45 a 13.30–17.15, SO 9.30–12.45 a 16.00–17.00
• St. Paul´s Shipwreck Church: PO-PÁ 9.30–12.30 a 14.30–16.30, SO 9.30–12.00
• St. Paul´s Anglican Church: 8.00–17.00
• Greek Catholic Church: 7.30–10.00
• Rabat
• St.Paul´s Grotto: 9.00–16.00
• St.Paul´s Cata­combs: PO-SO 8.30–16.30, NE 8.30–15.30
• Museum of St. Paul´s Collegiate Church: PO-SO 10.00–15.00
• St. Agatha´s Catacombs: červenec-září PO-PÁ 9.00–17.00, SO 9.00–13.00, říjen-červen PO-PÁ 9.00–12.00 a 13.00–17.00, SO 9.00–13.00
• Mdina
• Cathedral: PO-PÁ 9.30–11.45 a 14.00–17.00, SO 9.30–11.45
• The Cathedral Museum: PO-PÁ 9.00–16.00, SO 9.00–13.00
• Mellieha
• Sanctuary of the Blessed Virgin: duben-září 8.00–12.00 a 17.00–19.00, říjen-březen 8.00–12.00 a 16.00–18.00
• Mosta
• Rotunda Church of St. Mary´s: PO-SO 9.00–12.00 a 15.00–17.00
• St. Paul´s Bay
• St. Paul´s Sanctuary: 10.00–15.00
• GOZO
• Gharb
• Ta´Pinu Basilica: PO-SO 6.30–12.30 a 13.30–19.00, NE 13.30–16.30
• Victoria
• The Cathedral: PO-SO 8.00–12.30 a 15.00–19.00
• St. George´s Basilica: PO-SO 8.00–12.30 a 14.00–19.00
• Xewkija
• Dome: PO-SO 7.00–12.30 a 15.00–19.00

Historické lokality

• Valletta je nejdůležitějším obchodním, kulturním a průmyslovým centrem celé Malty.Toto město je kompletně obehnané hradbami a jeho hlavní centrum zaujímá rozlohu 900 metrů x 630 metrů. Bylo založeno na přelomu 16. a 17.století. Okolo poloostrova Sceberras byl vykopán velký příkop 20 metrů široký a 18 hluboký, který měl zabránit neočekávanému vpádu nepřátel z pevniny. Po celém obvodu hlavního města byly vztyčeny mohutné hradby. Díky pocitu bezpečí začalo město vzkvétat. Podél ulic vyrostli kostely, paláce, šlechtické domy a nemocnice. Další hrozba ze strany krutých Turků donutila vystavět druhou řadu opevnění včetně příkopu Notre Dame Ditch, který se nachází asi 1 km jihozápadně od 1.příkopu. I dnes je do města možné vstoupit pouze jednou bránou City Gate, která upoutá svou monumentálností a výzdobou. Při romantických procházkách si rozhodně nenechte ujít krásné zahrady Hastings Gardens, které se nacházejí na vrchu bašty na západní straně brány Kingsgate a patří k perlám tradičního anglického zahradnického umění. Nejkrásnější a nejpozoruhodnější stavbou maltského souostroví je asi katedrála sv. Jana. Tento architektonický skvost si rozhodně nenechte ujít. Katedrála je otevřena veřejnosti od 9:30 – 12:45 a od 13:30–17:15 každý den od pondělí do pátku a v sobotu od 9:30–12:40 a od 16:00–17:00. Vstupné do muzea je 1Lm. Nedaleko katedrály stojí památník Velkého vítězství, který má připomínat velké vítězství Malťanů v krvavé bitvě o ostrov s Turky v roce 1565. Alegorické sochy vyobrazují statečnost, svobodu a víru. Fort St Elmo je nejstarší ze všech místních pevností a byla postavena rytíři těsně po jejich příjezdu na Maltu. V dnešní době je přístupná pouze na zvláštní povolení. Veřejnosti je přístupné pouze Vojenské muzeum (National War Museum), které sídlí v severozápadním rohu pevnosti. Ulice St Paul’s Street ústí na nejvýše položené náměstí Castille Place. Na západní straně náměstí stojí pevnost St. James Cavalier a na severu Dům kastilských rytířů (Auberge de Castille). V době britské okupace zde mělo své sídlo generální štáb britských vojsk a dnes zde sídlí ministerský předseda a Ministerstvo informací. Jen pár kroků odtud se nachází další zajímavá budova Domu italských rytířů (Auberge d’Italie), která Vás na první pohled zaujme sérií soch italských rytířů nad vchodem. Další nádhernou maltskou památkou, kterou rozhodně stojí zato navštívit, je Velmistrovský palác (Grandmaster’s Pa­lace), který je dnes sídlem maltského parlamentu a oficiální rezidencí maltského prezidenta. Národní muzeum archeologie sídlí v budově nazvané Dům provensálských rytířů ze 16.století a jeho sbírky obsahují nejdůležitější předměty nalezené při archeologických výzkumech na různých místech po celé Maltě. Muzeum múzického umění najdeme v budově Admiralty House – barokním paláci, který byl využíván jako rezidence admirála a vrchního velitele britské námořní flotily od 20.let 19.století až do roku 1961. Vstupné je 1Lm pro osoby ve věku od 19–65.
• Hlavní město je úzce spojeno také s městem Floriana, které tvoří vlastně spíše jeho modernější předměstí. Při procházkách není možné minout prostranství se sýpkami v okolí kostela sv.Publia, jejich počet je cca 75. Zajímavými budovami jsou také Katolický institut a Middle Sea House nebo také Montgomery House.
• V okolí Valetty je turistickým lákadlem Trojměstí složené z malých měst Vittorosa, Cospicua a Senglea, které statečně odolávalo útokům osmanských Turků. Cotonera Lines jsou mohutné obranné zdi, které obklopují všechny tři města a byly postaveny v 70.letech 17.století. Vittoriosa, jedno ze tří měst v oblasti Cottonera, je stále nádherným historickým městem, přestože za druhé světové války byla častým terčem nepřátelských útoků. V dnešní době zaujímá plochu pouze 800×400 metrů. Při vstupu do města vás na první pohled zaujmou tři nádherné brány Advanced Gate, Couvre Port a Main Gate. Zbrojnice sloužila v dřívějších dobách jako skladiště, nemocnice, a dokonce také jako vojenské velitelství za britské nadvlády. Mezi nejvýznamnější památky města patří Inkvizitorský palác, který pochází z roku 1535. Do roku 1574 sloužil jako soudní dvůr. Okolo budovy soudu byl přistavěn krásný palác v italském slohu. Od roku 1562 byl palác hlavním sídlem inkvizice. Na konci mysu se nachází nejstarší opevněná část Vittoriosy, pevnost St. Angelo. Příbližně 1,5 km severovýchodním směrem od Vittoriosy se nachází pevnost Rinella, která byla rekonstruována a dnes je to jedno z nejzajímavějších vojenských muzeí v zemi. Ostatní dvě města z Senglea a Cospicua byla během 2.světové války téměř zničena.
• K nejstarším archeologickým památkám na světě patří megalitické chrámy na Maltě. Největší megality najdete v La Vallettě a v Ggantiji. Jejich stáří je odhadováno přibližně na 5000–6000 let. Dokonce i první egyptské pyramidy se začaly stavět až o 500 let později. Je jich více než 30. Mezi nejdochovalejší patří např. Tarxienské chrámy s s podzemním pohřebištěm Hal Salflieni Hypogeum, které bylo zařazeno na Seznam UNESCO. Vstupné činí 3 Lm pro dospělé a Lm1 pro děti pod 19 let a pro osoby starší než 65 let. Počet návštěvníků je omezen, proto doporučujeme rezervaci vstupenek. Neolitické chrámy v Hagar Qim a Mnajdra se nalézají na jihovýchodním pobřeží ostrova Malta a řadí se mezi nejlépe zachovaná maltská prehistorická naleziště. Za nejstarší v přírodě volně stojící objekty na světě se považují chrámy v Ggantija na ostrově Gozo.
• Uprostřed ostrova Malta je situováno bývalé hlavní město Mdina. Arabští nájezdníci v 9.století město dobyli a oddělili část Rabat. Historie z města přímo sálá a při romantických procházkách úzkými kamennými uličkami jistě narazíte na nejpůsobivější a nejlepší ukázky normanské a barokní architektury na ostrovech. Působivá je barokní hlavní brána s vyobrazením patronů města. V původně strážní věži Torre dello Standardo dnes sídlí policejní stanice. Z církevních staveb stojí za zmínku Katedrála sv. Pavla, Arcibiskupský palác, Karmelitánský kostel, Kostel sv. Benedikta a kaple sv.Agáty. Historickými klenoty jsou i starověká sídla šlechtických rodin Casa Inguanez a Casa Testaferrata. Úžasným místem je náměstí Bastion přímo na vrcholu celého opevnění, odkud je výhled až k Marfě.
• Dalším zajímavým místem v centrální části ostrova Malta je městečko Mosta s překrásnou stavbou chrámu Mosta Dome. Na různých místech lze nalézt ještě opevnění z dob britské okupace Victoria Lines, v nejlepším stavu je asi v okolí Wied il – Ghasel. K posílení těchto opevňovacích linií byla v roce 1878 postavena pevnost Fort Mosta. V okolí Mosty se nacházejí také četné zbytky katakomb používaných za dob Římanů jako pohřebiště. Jedno z nejznámějších a nejoblíbenějších míst je Tal Bistra.
• Ghar Dalam je jeskyně, která se nachází nedaleko od Birzebuggy jihovýchodně od Valetty v zálivu svatého Jiří, a která je považována za největší a nejvýznamnější naleziště kosterních zbytků prehistorické zvířeny na světě. Byly zde nalezeny také jasné důkazy o prvních obyvatelích tohoto krásného souostroví.