Náboženství a historie
Historie Malty
Strategická pozice Malty (název
zřejmě odkazuje buď k řeckému slovu meli –
med, a tím pádem ke zdejším endemickým druhům včel, jež dávají
jedinečný med, nebo k fénickému výrazu maleth,
znamenajícímu cosi jako „přístav“, „útočiště“, což by se
vztahovalo k četným přirozeným přístavům v podobě různých zátok na
Maltě) uprostřed Středozemního moře jí zajistila od
nejstarších úseků její historie až do dvacátého století pozornost
nejrůznějších národů a mocí. Někdy byla taková pozornost zemi
k užitku, jindy ji připravila o mnoho jejích synů.
První obyvatelé Malty na ostrov připluli několik tisíc let před naším
letopočtem zřejmě z blízké, necelých 100 km severně položené
Sicílie. Víme, že uctívali bohyni plodnosti, na
soškách zpodobňovanou jako ženu kyprých tvarů („venuši“) a stavěli
jí megalitické chrámy (např. komplexy
v Ġgantiji, v Ħaġar Qim
a Mnajdra), jež vznikaly od poloviny čtvrtého tisíciletí
do poloviny třetího tisíciletí před Kristem, a některé z nich jsou
tudíž nejstaršími volně stojícími strukturami na světě
(staršími než egyptské pyramidy či Stonehenge). Jinou podivuhodnou
památkou na nejstarší obyvatele ostrova, nalézanou na více místech na
Maltě, jsou tzv. vozové koleje, které jako by
přímo vytvářely křižovatky s „výhybkami“. Zda se jedná o stopy,
jež ve skále zanechaly jakési pravěké saně, či jde opravdu o drážky
pro vozy, sloužící například k tomu, aby tažná zvířata nesjela
z cesty, případně o součást zavlažovacího systému, se neví.
Někteří je rovnou spojují s vyspělou civilizací
Atlantidy, za niž někdy bývá Malta
považována.
Z doby prvního tisíciletí před naším letopočtem již dobře známe
různá etnika, jak se na ostrově střídala. Byli to Řekové, Féničané,
Kartaginci a nakonec, v období druhé punské války, roku 218 před n. l.,
i Římané, kteří na ostrově uplatňovali svůj vliv. Za Římanů byla
Malta prosperující součástí jejich říše. Nejpozoruhodnější událost
této éry nesouvisí s žádným panovníkem a nejde ani o žádnou bitvu,
ale o to, že zde údajně roku 60 nového letopočtu
ztroskotal (tradičně se uvádí, že v zátoce označované jeho jménem)
svatý Pavel, jenž zde pak šířil křesťanskou
víru.
Následující období, kdy po pádu Říma ostrov Malta ovládali Vandalové
a po nich Byzantinci, uplynula z dnešního pohledu bez událostí
určujícího významu. Maltskou historii pak významně poznamenala až
arabská vláda (od konce 9. století), jež sem
uvedla některé plodiny jako bavlnu, pomeranče a
citrony a systém zavlažování. Silný vliv arabštiny nezapře (vedle vlivů
ze Sicílie) ani maltština. Arabskou vládu nakonec
zlomili Normané roku 1090 s Rogerem
I. v čele. Na následujících 440 let tak byly osudy Malty
svázány s osudy Sicílie (tehdy došlo také k poevropštění zdejší
kultury, zvláště silný byl italský vliv) a ostrov prošel mimo jiné
vladařskýma rukama Hohenštaufů, Anjouovců či Aragonců, až se pak stal
územím podléhajícím španělské koruně.
Tehdy, roku 1530, za všemocného císaře Karla V., byl
ostrov udělen rytířskému řádu sv. Jana
(johanitům), někdy zvanému také řád špitálníků. Po
tomto datu však vstoupili do dějin jako maltézští
rytíři. Nastalo jedinečné období maltské historie, kdy historie
ostrova přímo splynula s historií rytířského řádu, založeného za
vznešeným účelem. Toto zvláštní spojení, kdy ostrov po mnoha staletích
nebyl přímo ovládán vnější mocí, vydalo také cenné kulturní plody,
srovnatelné v historii Malty jen s výše zmíněnou prehistorickou epochou.
Nejpamátnější událostí éry vlády rytířů je velké (více jak
tříměsíční) obléhání Malty roku 1565
(od 18. května do 8. září) otomanským loďstvem za vlády sultána
Sulejmana Velikého. Popudem k němu byly útoky Malťanů na otomanské
loďstvo. Rytíři, kteří tehdy obývali město
Birgu (dalším velkým maltským městem byla tehdy
Mdina, někdejší hlavní město), odolali náporu
turecké přesily (téměř 40 000 útočníků proti
necelým 9000 obránců) a slavně zvítězili
v jedné z bitev, jež pomohla zabránit tureckým výbojům do
Evropy. Rytíře tehdy vedl nejslavnější velmistr Jean
Parisot de la Valette, po němž bylo pojmenované nově
budované hlavní město – Valletta,
k němuž sám položil následujícího roku základní kámen. Kromě nového
města, vlastně impozantní pevnosti, vybudovali
rytíři na ostrově – věrni jednomu ze svých označení –
nemocnici až pro 500 pacientů (údajně
jednu z nejlepších tehdejšího světa),
kostely, paláce a
zahrady, jež zaplňovali nejvybranějším
uměním (o Vallettě prohlásil Walter
Scott, že je to „město postavené džentlmeny pro
džentlmeny“). Ve druhé polovině 18. století otevřeli
i veřejnou knihovnu a univerzitu. Postupně však
původní určení řádu (prvotně spojeného se zdravotní péčí
o potřebné poutníky do Svaté země, později spíše s vojenskou obranou
Svaté země) ztrácelo svůj význam, řád ztrácel podporu i u samotných
ostrovanů (bylo na něj pohlíženo jako na elitářské uskupení).
Symbolicky přerval období jejich panství, jež už zcela zřetelně
patřilo minulosti, Napoleon Bonaparte roku
1798 při svém tažení do Egypta.
Rytíři uznali, že odpor vůči značné přesile by
byl marný, a tak se vzdali a z ostrova odpluli.
(Našli pak útočiště na mnoha místech Evropy a nejvýznamnější
v Římě, kde je jejich sídlo vedle Vatikánu a San Marina jedním z území
s exteritoriálním statutem v Itálii). S Napoleonem skončila doba
rytířů a feudálního řádu. Majetek rytířů byl uloupen, nastolen byl
nový liberální právní řád po vzoru toho francouzského. Francouze však
záhy – již roku 1800 – vyhnali
Britové.
Malťané pak dobrovolně vložili osudy své země do rukou britského
panovníka, který Maltu využíval jako místo pro velitelství
středomořské flotily. Neshody s britskou vládou se objevily až ve
dvacátém století, vnějškově se projevovaly sporem o oficiální jazyk
– místní elita prosazovala italštinu (a tím i orientaci na Itálii),
oficiální jazyk od roku 1530. Roku 1934, kdy
italsky mluvila jen naprostá menšina obyvatel, byly nicméně
oficiálními jazyky vyhlášeny jen
angličtina a maltština. V britské éře se také
událo něco, co znovu osvědčilo chrabrost maltských obyvatel a jakoby
oživilo historii: za druhé světové války přivábila
strategická pozice ostrova (tentokrát zejména blízkost Itálie, severní
Afriky i válečných námořních tras) opět nepřátelské útočníky
(někdy se hovoří o druhém obléhání Malty).
Hrdinské chování a odolávání vyneslo
Malťanům ojedinělé kolektivní ocenění Jiřího
křížem, kterým Jiří VI. 15. dubna 1942 ocenil
„hrdinství a oddanost, jež nadlouho zůstanou v historii
slavné“ (toto vyznamenání, nejvyšší civilní řád Spojeného
království, dnes najdete i v levém horním rohu maltské
vlajky).
Nezávislost nakonec Malta získala 21. září
1964 (Den nezávislosti, Jum l-Indipendenza),
o deset let později (13. prosince 1974 – Den republiky)
se stala republikou v rámci Commonwealthu. Roku 1979 ostrov
opustili poslední britští vojáci. 1. května 2004 se
Malta po vnitropolitických sporech, jež toto téma provázely, stala
členskou zemí Evropské unie, na konci roku 2007 se stala
součástí schengenského prostoru a od roku 2008 užívá jednotnou evropskou
měnu euro. Hospodářství je zaměřeno jednak na mořeplavbu jako dříve,
jen námořní pevnosti, válečné lodě a piráty nahradila
překladiště zboží, stanoviště pro doplňování paliva a
zařízení na stavbu a opravu lodí, dále na finančnictví a
samozřejmě také na turistiku.
Kultura na Maltě
Kromě výše uvedených pravěkých kamenných chrámů a kultů, jež se
v nich vyznávaly, sahají do dávné minulosti ostrova a k jeho
nejranějším obyvatelům (a skrze ně i k dalším etnikům oblasti
Středomoří) také zvyky,
tradice, svátky a
pověsti, které stále v určité míře
přežívají, jsou zachyceny v národopisných dílech či jsou oživovány
(na Maltě existuje za tím účelem dokonce i národní folklorní
komise). Maltské zkazky zabydluje řada démonů a
duchů, kteří třeba ve folkoru jiných národů ani
neexistují – např. mužík, jenž se plouží večer po ulicích, dokáže
se protáhnout sebeužší škvírkou a pronásleduje ty, kteří nesou nějakou
vinu, nebo nejrůznější démoni vodních pramenů, kteří číhají na lidi
a topí je. Velký důraz kladou maltské tradice
na manželství a rodinu. Z toho plyne i význam
oslav spjatých s rodinou, jako jsou svatba či
křtiny. Např. při oddavkách bylo zvykem, že
průvod s hudebníky doprovázel snoubence pod baldachýnem od domu nevěsty
až do farního kostela. Vedle místně zabarvených oslav masopustu a Velikonoc
je nejvýznamnějším svátkem maltského roku mnarja
(29. červen), i názvem odkazující k pohanské římské slavnosti světel
luminaria, kterou halí do oslav svátku svatého Petra a
Pavla. Mnarja je svátkem náboženství, jídla a hudby. Světlo,
třeba ve formě ohňostroje, je na této oslavě přítomno dále, stejně jako
další zábavy. Při tomto svátku také uslyšíte tradiční hudební
žánr għana. Za doprovodu kytary zpívá v těchto skladbách na
převážně baladickou notu několik zpěváků (či zpěvaček) zčásti
improvizovaný text o běžných strastech Malťanů.
Ze všeho nejvíce ale uchvátí návštěvníka Malty
umění, které lze vnímat
očima – vznešená, ušlechtilá a velkolepá
nádhera staveb i celých
měst, vznosná výzdoba
vnitřků kostelů a paláců, jak zde vznikala
v době rozkvětu panství maltézských rytířů a jak je dnes pečlivě
obnovována. Z umělců, již zde tvořili, lze jmenovat italského
manýristického malíře Mattea Pereze d'Aleccia,
autora známých fresek v Paláci velmistra, na
nichž jsou zobrazeny děje velkého obležení Malty, nebo obrazu Křest Krista
ve vallettské katedrále, a pak především
Caravaggia. Tento předchůdce barokního umění, malíř
obrazů plných smyslného realismu i umné práce se světlem a stínem, na
Maltě strávil více jak rok jako oficiální malíř
řádu a vytvořil zde mj. své slavné dílo Stětí Jana
Křtitele, jež lze spolu s dalším jeho významným obrazem,
Svatým Jeronýmem, nalézt v katedrále
sv. Jana ve Vallettě. Nicméně bylo to právě
baroko, jež Caravaggio předznamenával, které se
otisklo do podoby maltských měst nejvíce. Jmenovitě můžeme
z jeho tvůrců uvést Mattia Pretiho, autora
výzdoby katedrály ve Vallettě (např. nástropní malby). Ale i bez znalosti
jmen jednotlivých architektů a sochařů je možné se s potěšením
obdivovat pracím barokních i jiných umělců, kteří vytvořili panorama
historických měst ostrova Malta, jako jsou Valletta
či Birgu.
Náboženství a tradice
- Malta je pozoruhodnou zemí Evropské unie, zvláště podíváme-li se na její náboženskou mapu. Patří k členům s nejmenším počtem obyvatel, ale s velmi silnou religiozitou. Devadesát osm procent z necelých 400 000 obyvatel Malty se hlásí ke katolické církvi. Malta je asi nejzbožnější zemí Evropské unie. Na ostrově je údajně 365 kostelů, které každou neděli doslova praskají ve švech, protože drtivá většina Malťanů chodí do kostela, navštěvují bohoslužby, a to celé rodiny, včetně mládeže. Náboženství se prolíná v každodenním životě.
- U nás se s Maltou setkáme nejčastěji díky Maltézské pomoci Suverénního řádu maltézských rytířů, což je humanitární organizace, která se stará o staré lidi, vězně, chudé rodiny, děti z dětských domovů, lidi postižené a vozíčkáře. Samotný řád vznikl už v 11. století a od 16. století sídlil až do konce 18. století na Maltě. Zde založili rytíři město a pevnost Vallettu a celý ostrov opevnili. Už tehdy byli ve zdejší nemocnici ošetřováni pacienti z celého Středomoří. Johanité, jak se rytířům říká, se po své obnově v 19. století usídlili v Římě a na Maltě mají dnes malé exteritoriální území. Přesto se k jejich odkazu Malťané dodnes hrdě hlásí.
- Velkolepou událostí po celých ostrovech je svátek sv.Pavla 10. února.
- Nejkrásnější a nejpozoruhodnější stavbou maltského souostroví je asi katedrála sv. Jana ve Valettě, k nejstarším kostelem v hlavním městě je Kostel ztroskotání sv.Pavla z roku 1580. Na předměstí Valetty, v malém městečku Floriana stojí poslední farní kostel, který postavili maltézští rytíři. Mosta Dome je nejkrásnější stavbou městečka Mosta. Kopule chrámu s průměrem 53 metrů patří mezi největší na světě.
- Orientační časy, kdy je možné prohlédnout si nejzajímavější maltské kostely:
- Valletta
- St. John´s Co-Cathedral: PO-PÁ 9.30–12.45 a 13.30–17.15, SO 9.30–12.45 a 16.00–17.00
- St. Paul´s Shipwreck Church: PO-PÁ 9.30–12.30 a 14.30–16.30, SO 9.30–12.00
- St. Paul´s Anglican Church: 8.00–17.00
- Greek Catholic Church: 7.30–10.00
- Rabat
- St.Paul´s Grotto: 9.00–16.00
- St.Paul´s Catacombs: PO-SO 8.30–16.30, NE 8.30–15.30
- Museum of St. Paul´s Collegiate Church: PO-SO 10.00–15.00
- St. Agatha´s Catacombs: červenec-září PO-PÁ 9.00–17.00, SO 9.00–13.00, říjen-červen PO-PÁ 9.00–12.00 a 13.00–17.00, SO 9.00–13.00
- Mdina
- Cathedral: PO-PÁ 9.30–11.45 a 14.00–17.00, SO 9.30–11.45
- The Cathedral Museum: PO-PÁ 9.00–16.00, SO 9.00–13.00
- Mellieha
- Sanctuary of the Blessed Virgin: duben-září 8.00–12.00 a 17.00–19.00, říjen-březen 8.00–12.00 a 16.00–18.00
- Mosta
- Rotunda Church of St. Mary´s: PO-SO 9.00–12.00 a 15.00–17.00
- St. Paul´s Bay
- St. Paul´s Sanctuary: 10.00–15.00
- GOZO
- Gharb
- Ta´Pinu Basilica: PO-SO 6.30–12.30 a 13.30–19.00, NE 13.30–16.30
- Victoria
- The Cathedral: PO-SO 8.00–12.30 a 15.00–19.00
- St. George´s Basilica: PO-SO 8.00–12.30 a 14.00–19.00
- Xewkija
- Dome: PO-SO 7.00–12.30 a 15.00–19.00
Historické lokality
- Valletta je nejdůležitějším obchodním, kulturním a
průmyslovým centrem celé Malty.Toto město je kompletně obehnané hradbami a
jeho hlavní centrum zaujímá rozlohu 900 metrů x 630 metrů. Bylo založeno
na přelomu 16. a 17.století. Okolo poloostrova Sceberras byl vykopán velký
příkop 20 metrů široký a 18 hluboký, který měl zabránit
neočekávanému vpádu nepřátel z pevniny. Po celém obvodu hlavního města
byly vztyčeny mohutné hradby. Díky pocitu bezpečí začalo město vzkvétat.
Podél ulic vyrostli kostely, paláce, šlechtické domy a nemocnice. Další
hrozba ze strany krutých Turků donutila vystavět druhou řadu opevnění
včetně příkopu Notre Dame Ditch, který se
nachází asi 1 km jihozápadně od 1.příkopu. I dnes je do města možné
vstoupit pouze jednou bránou City Gate, která
upoutá svou monumentálností a výzdobou. Při romantických procházkách si
rozhodně nenechte ujít krásné zahrady Hastings
Gardens, které se nacházejí na vrchu bašty na západní
straně brány Kingsgate a patří k perlám tradičního anglického
zahradnického umění. Nejkrásnější a nejpozoruhodnější stavbou
maltského souostroví je asi katedrála sv. Jana.
Tento architektonický skvost si rozhodně nenechte ujít. Katedrála je
otevřena veřejnosti od 9:30 – 12:45 a od 13:30–17:15 každý den od
pondělí do pátku a v sobotu od 9:30–12:40 a od 16:00–17:00. Vstupné do
muzea je 1Lm. Nedaleko katedrály stojí památník Velkého
vítězství, který má připomínat velké vítězství
Malťanů v krvavé bitvě o ostrov s Turky v roce 1565. Alegorické sochy
vyobrazují statečnost, svobodu a víru. Fort St Elmo
je nejstarší ze všech místních pevností a byla postavena rytíři těsně
po jejich příjezdu na Maltu. V dnešní době je přístupná pouze na
zvláštní povolení. Veřejnosti je přístupné pouze Vojenské
muzeum (National War Museum), které sídlí v severozápadním
rohu pevnosti. Ulice St Paul’s Street ústí na nejvýše položené
náměstí Castille Place. Na západní straně
náměstí stojí pevnost St. James Cavalier a na
severu Dům kastilských rytířů (Auberge de
Castille). V době britské okupace zde mělo své sídlo generální štáb
britských vojsk a dnes zde sídlí ministerský předseda a Ministerstvo
informací. Jen pár kroků odtud se nachází další zajímavá budova
Domu italských rytířů (Auberge d’Italie), která
Vás na první pohled zaujme sérií soch italských rytířů nad vchodem.
Další nádhernou maltskou památkou, kterou rozhodně stojí zato navštívit,
je Velmistrovský palác (Grandmaster’s Palace),
který je dnes sídlem maltského parlamentu a oficiální rezidencí maltského
prezidenta. Národní muzeum archeologie sídlí
v budově nazvané Dům provensálských rytířů ze 16.století a jeho
sbírky obsahují nejdůležitější předměty nalezené při archeologických
výzkumech na různých místech po celé Maltě. Muzeum múzického
umění najdeme v budově Admiralty House – barokním paláci,
který byl využíván jako rezidence admirála a vrchního velitele britské
námořní flotily od 20.let 19.století až do roku 1961. Vstupné je 1Lm pro
osoby ve věku od 19–65.
- Hlavní město je úzce spojeno také s městem Floriana,
které tvoří vlastně spíše jeho modernější předměstí. Při
procházkách není možné minout prostranství se sýpkami
v okolí kostela sv.Publia, jejich počet je cca
75. Zajímavými budovami jsou také Katolický
institut a Middle Sea House nebo také
Montgomery House.
- V okolí Valetty je turistickým lákadlem Trojměstí
složené z malých měst Vittorosa, Cospicua a Senglea,
které statečně odolávalo útokům osmanských Turků. Cotonera
Lines jsou mohutné obranné zdi, které obklopují všechny tři
města a byly postaveny v 70.letech 17.století. Vittoriosa, jedno ze tří
měst v oblasti Cottonera, je stále nádherným historickým městem,
přestože za druhé světové války byla častým terčem nepřátelských
útoků. V dnešní době zaujímá plochu pouze 800×400 metrů. Při vstupu
do města vás na první pohled zaujmou tři nádherné brány
Advanced Gate, Couvre Port a Main
Gate. Zbrojnice sloužila v dřívějších dobách jako
skladiště, nemocnice, a dokonce také jako vojenské velitelství za britské
nadvlády. Mezi nejvýznamnější památky města patří
Inkvizitorský palác, který pochází z roku
1535. Do roku 1574 sloužil jako soudní dvůr. Okolo budovy soudu byl
přistavěn krásný palác v italském slohu. Od roku 1562 byl palác
hlavním sídlem inkvizice. Na konci mysu se nachází nejstarší opevněná
část Vittoriosy, pevnost St. Angelo. Příbližně
1,5 km severovýchodním směrem od Vittoriosy se nachází pevnost
Rinella, která byla rekonstruována a dnes je to jedno
z nejzajímavějších vojenských muzeí v zemi. Ostatní dvě města
z Senglea a Cospicua byla během 2.světové války téměř zničena.
- K nejstarším archeologickým památkám na světě patří
megalitické chrámy na Maltě. Největší megality najdete
v La Vallettě a v Ggantiji. Jejich stáří je odhadováno přibližně na
5000–6000 let. Dokonce i první egyptské pyramidy se začaly stavět až
o 500 let později. Je jich více než 30. Mezi nejdochovalejší patří
např. Tarxienské chrámy s s podzemním pohřebištěm Hal
Salflieni Hypogeum, které bylo zařazeno na Seznam UNESCO.
Vstupné činí 3 Lm pro dospělé a Lm1 pro děti pod 19 let a pro osoby
starší než 65 let. Počet návštěvníků je omezen, proto doporučujeme
rezervaci vstupenek. Neolitické chrámy v Hagar Qim a
Mnajdra se nalézají na jihovýchodním pobřeží ostrova Malta
a řadí se mezi nejlépe zachovaná maltská prehistorická naleziště. Za
nejstarší v přírodě volně stojící objekty na světě se považují
chrámy v Ggantija na ostrově Gozo.
- Uprostřed ostrova Malta je situováno bývalé hlavní město
Mdina. Arabští nájezdníci v 9.století město dobyli a oddělili
část Rabat. Historie z města přímo sálá a při romantických
procházkách úzkými kamennými uličkami jistě narazíte na
nejpůsobivější a nejlepší ukázky normanské a barokní architektury na
ostrovech. Působivá je barokní hlavní brána s vyobrazením patronů
města. V původně strážní věži Torre dello
Standardo dnes sídlí policejní stanice. Z církevních staveb
stojí za zmínku Katedrála sv. Pavla, Arcibiskupský palác,
Karmelitánský kostel, Kostel sv. Benedikta a kaple
sv.Agáty. Historickými klenoty jsou i starověká sídla
šlechtických rodin Casa Inguanez a Casa
Testaferrata. Úžasným místem je náměstí
Bastion přímo na vrcholu celého opevnění, odkud je výhled
až k Marfě.
- Dalším zajímavým místem v centrální části ostrova Malta je
městečko Mosta s překrásnou stavbou chrámu
Mosta Dome. Na různých místech lze nalézt ještě
opevnění z dob britské okupace Victoria Lines,
v nejlepším stavu je asi v okolí Wied il – Ghasel. K posílení těchto
opevňovacích linií byla v roce 1878 postavena pevnost Fort
Mosta. V okolí Mosty se nacházejí také četné zbytky
katakomb používaných za dob Římanů jako pohřebiště. Jedno
z nejznámějších a nejoblíbenějších míst je Tal
Bistra.
- Ghar Dalam je jeskyně, která se nachází nedaleko od
Birzebuggy jihovýchodně od Valetty v zálivu svatého Jiří, a která je
považována za největší a nejvýznamnější naleziště kosterních zbytků
prehistorické zvířeny na světě. Byly zde nalezeny také jasné důkazy
o prvních obyvatelích tohoto krásného souostroví.