Bezpečnost v Tunisku

• Zvýšená aktivita teroristických skupin v Alžírsku a Maroku má za následek rovněž nejistou situaci v Tunisku. Doporučuje se sledovat aktuální situaci v tisku nebo v televizi.
• Jižní pouštní oblasti jsou vojenskou zónou se zvláštním bezpečnostním režimem. Pokud se rozhodnete cestovat do těchto oblastí mimo organizované zájezdy, budete potřebovat speciální dokumenty vydávané asi měsíc dopředu.
• Všeobecně je bezpečnostní situace v Tunisku dobrá. Vyskytují se zde však případy krádeží, někdy i s použitím násilí, ušetřena toho nejsou ani turistická střediska. Mimořádné opatrnosti by měly dbát osamělé ženy. V zájmu vlastní bezpečnosti by se měly snažit neupoutávat pozornost odhalujícím oblečením a nenavazovat konverzaci s neznámými muži.
• Je zakázáno fotografovat vládní, policejní a vojenské objekty, nádraží, letiště a další budovy označené tuniskou vlajkou. Zakázáno je i fotit muslimy, kteří provádějí svůj rituál mimo mešitu. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán. Při fotografování místních obyvatel se doporučuje požádat je o svolení. Od roku 1980 je zakázáno fotografovat židovské objekty, které jsou přísně střeženy policií. Je třeba respektovat zákaz vstupu do blízkosti těchto objektů, pokud je u nich vymezen prostor s policejní hlídkou.
• Přístup k cizincům je velmi tolerantní, přesto nelze zapomínat, že Tunisko je zemí muslimskou. Tomu je třeba přizpůsobit chování (pokud jde např. o navazování kontaktů s místními dívkami a požívání alkoholu) a oblékání.
• Při návštěvě země v postním měsíci ramadánu se doporučuje vyžádat si bližší instrukce na Velvyslanectví ČR v Tunisku, Velvyslanectví Tuniska v ČR nebo u tuniského národního úřadu pro cestovní ruch.
• V průběhu roku 2003 zahájila činnost mravnostní policie, která namátkově legitimuje smíšenou společnost mladých lidí (páry nevyjímaje), u nichž prověřuje, zda jsou manžely a zda jejich chování odpovídá pravidlům muslimské společnosti. Stejným způsobem jsou prověřováni místní obyvatelé ve společnosti cizinců, a to zejména v nočních hodinách v okolí zábavních podniků.
• Po vstupu ČR do EU je zaznamenán zvýšený zájem tuniských občanů o sňatek s občankou ČR. Jedná se o kategorii mužů ve věku 25 – 30 let, nekvalifikovaných, pocházejících ze skromných ekonomických poměrů (zpravidla zemědělských), kteří v průběhu turistické sezony pracují pro hotely či turistické kanceláře. Cílem těchto rychlých sňatků je získání trvalého pobytu v zemi EU.

Doprava

K řízení motorových vozidel v Tunisku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný mezinárodní řidičský průkaz
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Tunisku v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 110 km/h.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• v Tunisku se jezdí vpravo, dopravní předpisy jsou podobné těm evropským
• odbočovací pruhy směrem vlevo jsou umístěné u pravého okraje silnice
• tuniští řidiči jsou vcelku ohleduplní a jezdí bezpečně, je zde velmi málo nehod
• řidiči musí být min. 21 let

Místní doprava

• Nejlacinější způsob dopravy po Tunisku jsou autobusy. Jezdí vcelku pravidelně, ale nikdo neví přesně, kdy pojedou, protože jízdní řády neexistují. Po přepočtu na koruny je cestování autobusem drahé asi jako u nás. Do autobusu se nastupuje zadem, nikoli předem jako u nás. Vzadu sedí průvodčí a prodává lístky. Kromě obyčejných autobusů existuje v Tunisku síť dálkových autobusů jménem SNTRI, jejíž autobusy jsou moderní a jezdí přesně. Jezdí pouze z hlavního města Tunisu.
• Louage je něco mezi taxíkem a autobusem. Má osm míst, takže spíše taxík. Jezdí po pravidelné trase, ale odjíždí teprve tehdy, když se naplní. Dá se stopnout i kdekoli cestou a pokud má volné místo, zastaví. Existence louagí tak paradoxně znamená, že se po Tunisku nedá dobře jezdit stopem, protože stavějí taxíky a louage a chtějí zaplatit. Cesta louagí je pro jednoho člověka asi dvakrát dražší než cesta autobusem, tedy přibližně deset kilometrů za dinár na osobu. Všechna auta, která provozují luage, jsou bílá s červeným nebo modrým pruhem. Na střeše mají cedulku v arabštině.
• Tuniské taxíky jsou žluté a docela levné, takže si je mohou dovolit i Češi. Kromě oficiální ceny 330 milimů za kilometr se dá dohodnout i jiné jízdné. Pokud cestujete ve čtyřech, vychází taxík přibližně stejně drahý jako louage, někdy i výhodněji. Na kratší vzdálenosti se vyplatí i pro osamělého cestovatele. Pro cizince používají taxikáři s oblibou noční sazbu i ve dne. Pojedete-li podle taxametru, musí svítit „tarif 1“. Tarif 2 je noční sazba
• Vlaky vycházejí v Tunisku stejně drahé jako louage, akorát jsou pohodlnější a na delší trasy rychlejší. Vlak jezdí například mezi Tunisem, Sousse a Sfaxem. Kromě dálkových vlaků existuje příměstský vlak, něco mezi vlakem a tramvají a říká se tomu metro. Jde o linku Sousse – Monastir – Mahdia. Kromě toho existuje opravdové metro v hlavním městě Tunisu.
• Ve větších turistických centrech (Tunis, Hammamet, Sousse) se dají najít půjčovny automobilů. Narozdíl třeba od Řecka se v Tunisku půjčení auta nedoporučuje. Důvody jsou tři: taxíky a na delší vzdálenosti louage vyjdou výhodněji, půjčení automobilu je velmi drahé a obvykle je nutno ještě zaplatit spoustu různých pojištění a poplatků, a za třetí – jízda autem po Tunisku je nebezpečná a snadno se přijde do problémů

Náboženství a historie

• Původními obyvateli Tuniska jsou Berbeři. Významnější éra v tuniské historii nicméně nastává až s příchodem fénických osadníků v 10. století před naším letopočtem. Féničané z Tyru (v dnešním Libanonu) také založili Kartágo, v 9. století před n. l. (tradiční, byť ne zcela podložené datum založení je rok 814 před n. l.). Pověst spojuje vznik města s tyrskou královnou Elissou, zvanou Dido („milovaná“). Dido figuruje i ve Vergiliově Aeneidě. V tomto eposu Jupiter Aenea přiměje, aby svou milovanou Didonu opustil. Ta pak volí smrt v plamenech pohřební hranice. Příběh milenecké dvojice byl velmi oblíben a mnohokrát zpracován (zejména operně Purcellem jako Dido a Aeneas, později Hectorem Berliozem v Trojanech).
• Kartágo, které leželo v oblasti dnešního Tunisu, se pak stalo dominantní mocností v západním Středomoří. Jako takové čelilo rivalitě jiných tehdejších velmocí oblasti – nejdříve Řekům na Sicílii, ale později zejména Římanům. S nimi vedli Kartaginci pamětihodné punské („punicus“ v latině znamená fénický) války (byly celkem tři v období 264 – 146 před n. l.), jejichž nejslavnější epizodou je přechod slavného vojevůdce Hannibala přes Alpy i se slony během jeho tažení do Itálie (218 – 202 před n. l.). Války se nicméně skončily prohrou Kartága a jeho zničením.
• Kraj se pak stal římskou kolonií (jako Africa), město bylo znovu zbudováno. Bylo to období stability a rozkvětu, z Kartága se vyváželo obilí (bylo zváno „obilnicí“ Říma) a olivový olej. S pádem Říma v 5. století n. l. upadlo i Kartágo do rukou Vandalů. Vandaly v 6. století střídají Byzantinci a v 7. Arabové.
• Ti měli na charakter země největší vliv – obyvatelé Tuniska přijali islám a začali používat arabštinu, přišly také imigrační vlny z arabského světa. Již tehdy si místní vládnoucí muslimské dynastie vydobily nezávislost na centru (sídlu chalífa).
• Aghlabidskou dynastii následovali Fatimidé, kteří z Tuniska dobyli Káhiru a Tunisko ponechali Ziridům. Když posledně uvedení porušili věrnost Fatimidům, poslali Fatimidové formou trestu z Egypta na tuniské území nomádské kmeny (Banu Hilal), které zemi zpustošily a přivodily úpadek ziridské dynastie. Ve 12. století tak bylo Tunisko vydáno napospas Normanům ze Sicílie. Pořádek obnovila až další dynastie, almohadská, jejíž říše v době své největší územní expanze zasahovala severozápadní pobřeží Afriky a jih Pyrenejského poloostrova.
• Po několika desetiletích se od Almohadů odštěpuje hafsidská dynastie a zakládá zlatý věk Tuniska (období 1230 – 1574). V té době kvete kultura, architektura a vzdělanost, Tunis se stává hlavním městem a kulturním centrem říše Hafsidů. Významně se v tehdejším kulturním dění projevuje také příliv židů a muslimů vyhnaných ze Španělska na konci 15. století. V závěru hafsidské vlády bylo tuniské pobřeží napadáno korzáry.
• Další zvrat v dějinách Tuniska pak přináší rok 1574, kdy se země stává součástí Osmanské říše. Faktickou kontrolu nad tuniským územím vykonával tzv. dej a jeho zástupce – bej. Tuniští bejové postupně získávali autonomní postavení v rámci Otomanské říše, zejména za poslední dynastie husajnovských bejů (1705 – 1956).
• V 19. století nastartovali bejové (nejvýznamnějším byl Ahmad Bej) modernizaci Tuniska. Do země zvali cizí, zejména francouzské, poradce a podle západních vzorů budovali vojsko, námořnictvo a průmysl. Tyto snahy však nakonec vedly k obrovskému zahraničnímu zadlužení, které mělo za následek zásahy evropských mocností do tuniských záležitostí a nakonec i francouzský protektorát nad zemí, který začal roku 1881. Od té doby je postava a moc beje už spíše symbolická, faktická moc je ve francouzských rukou. Francie podporuje další modernizaci, Tunisko na oplátku podporuje Francii v 1. světové vál­ce.
• Již před ní nicméně sílí v Tunisku nacionalistické hnutí, jež opět vzrůstá po válce. Je založena strana Destour (ústavní). Vůdcem nacionalistického hnutí se stává Habib Bourguiba. Po druhé světové válce, za které je na území země vybojováno důležité vítězství Spojenců nad německo-italskými jednotkami, se sny nacionalistů vyplňují. Francouzský ministerský předseda Pierre Mendès France dojednává s Bourguibou tuniskou nezávislost, která je vyhlášena roku 1956.
• Následujícího roku je bej svržen, nastolena republika. Bourguiba se stává hlavou státu, jeho neodestourská strana získává ve volbách většinu. Přínosem Bourguibovy vlády jsou především ekonomické reformy a podpora zahraničních investic, doprovázená i politickou orientací na Západ, spolu s pozorností k problémům v regionu. Negativa spočívala především v trvalém potlačování opozice (nakonec se nechal jmenovat doživotním prezidentem).
• Roku 1987 byl nicméně sesazen (po prohlášení lékaři za fyzicky nezpůsobilého vykonávat svůj úřad) premiérem Ben Alim. Ten pokračoval v Bourguibově politice, nadto zlepšil vztahy s okolními státy v regionu (roku 1989 byla v Maghrebu vytvořena Arabská unie, jejímiž členy kromě Tuniska jsou Maroko, Alžírsko, Libye a Mauritánie). Omezuje dále vliv islamistů ve vlastní zemi (zasahuje proti fundamentalistům, navíc – což je dosti výjimečné v zemi s naprostou většinou muslimů – zde ženy v zastupitelských orgánech zaujímají více jak 20 % míst), podepisuje asociační dohodu s EU, roku 2007 se Tunisko stává součástí středomořské zóny volného obchodu. Ve světovém tažení proti terorismu se staví po bok USA (roku 2002 stihl tuniský ostrov Djerba teroristický útok na synagogu s 21 oběťmi, včetně cizinců). Na druhou stranu zůstává vládnoucí strana rozhodující politickou silou, prezident dosáhl zvýšení limitního věku pro výkon prezidentské funkce na 75 let, po úpravě ústavy může být zvolen na libovolný počet volebních období za sebou.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – muslimové (islám sunnitského ritu) 98 %, křesťané 1 %, židé a ostatní 1 %
• Státní svátky v Tunisku
• 1. leden Nový rok
• 20. březen Svátek nezávislosti (státní svátek)
• 21. březen Den mládeže
• 9. duben Den mučedníků
• 1. květen Svátek práce
• 25. červenec Den republiky
• 13. srpen Den žen (rodiny)
• 7. listopad Den změny (nástup prezidenta Ben Aliho k moci)

Náboženské svátky:

• Kromě státních svátků jsou v Tuniské republice dny volna čtyři muslimské pohyblivé svátky, závislé na lunárním kalendáři:
• Aid Esseghir (El-Fitr, oslavující konec postního měsíce ramadánu) – 2 dny
• Aid El Kebir (El-Idha, Svátek oběti oslavující Abrahámovu/Ibra­hímovu ochotu obětovat syna) – 2 dny
• Ras El Am El Hijri – 1 den
• Mouled – 1 den
• Turistům je přístup do mešit většinou zakázaný. Vstupujte proto pouze na jejich nádvoří. Chovejte se zdrženlivě a nefotografujte. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán úplně.

Historické lokality

Hlavní město Tuniska

• Tunis – Výborně zachovalé středověké islámské staré město (medina) s Velkou mešitou a mešitou Jama Ez Zitouna (Olivovou mešitou) je zapsané na seznamu UNESCO. Prohlédněte si také palác Dar Ben Abdallah, palác Dar Othman postavený v arabsko-maurském stylu, muzeum Bardo (v někdejším paláci beje, s památkami starověku a arabského období) nebo katolickou katedrálu sv. Vincenta.

Historické lokality

• Kartágo – historické město s archeologickými vykopávkami a zbytky antického města, kdysi tak slavného jako Řím. Mezi vyhledávané turistické cíle patří Antoniovy lázně, chrám sv. Cypriána, divadlo, římské vily a punský přístav.
• El Djem – nejznámější tuniskou památkou je římské koloseum (třetí největší koloseum po koloseích v Římě a Capui) zapsané na seznamu UNESCO. V archeologickém muzeu jsou umístěny nálezy z římské doby a vzácné mozaiky z římských vil.
• Utica – historický přístav starší než Kartágo s římskými památkami a rozmarýnovou zahradou.
• Dougga – za návštěvu stojí římské divadlo, kapitolský chrám zasvěcený Jupiterovi, Junoně a Minervě nebo Attbanovo mauzoleum. Město je zapsané na seznamu UNESCO.

• Úředním jazykem je v Tunisku arabština.
• Dalším nejvíce používaným jazykem je francouzština. Obyvatelé ji ovládají plynule a na veřejných místech najdete dokonce dvojjazyčné nápisy (arabsko-francouzské).
• V obchodech a turistických oblastech se používá také angličtina, i když méně častěji. Občas uspějete s němčinou nebo italštinou.

• Tunisko s rozlohou 163 610 km² obývá 9 924 742 lidí. Okolo 60 % obyvatel bydlí ve městech. Největším městem je Tunis. Žije zde 1 520 000 obyvatel.
• Tuniská populace je velmi mladá, skoro polovina obyvatel je mladší dvaceti let. Tunisané jsou po celém světě známí svou pohostinností.
• Djerba je se svou rozlohou 520 km² největším ostrovem Tuniska a severní Afriky. Žije zde okolo 100 000 obyvatel.
• Národnostní složení: Arabové (97 %), Berbeři (1 %)

• Oficiální měnou je tuniský dinár (TND, DT, D), který se dělí na 1000 milimů. Bankovky jsou v hodnotě 5, 10, 20 a 30 dinárů, liší se od sebe barvou a velikostí. Mince jsou v hodnotě 5, 10, 20, 50, 100 a 500 milimů (tato mince někdy označována jako 1/2 dináru) a 1 dinár.
• Banky bývají otevřeny od pondělí do čtvrtka, v turistických místech někdy také v pátek a v sobotu. V dopoledních hodinách jsou otevřeny zhruba od 8 do 11 hodin a v odpoledních hodinách přibližně od 13 do 17 hodin. Cestovní šeky (American Express) přijímají banky.
• Další možností je vyměnit si peníze v hotelových směnárnách, které bývají otevřené též o víkendech.
• Platební karty (VISA, MasterCard, American Express) můžete běžně použít při platbách v hotelech, autopůjčovnách či velkých obchodech.
• Bankomaty jsou dostupné v turistických střediscích a ve velkých městech. Výběr z nich je však drahý.
• Zpětná směna dinárů je omezená. Můžete si zpětně směnit pouze třicet procent celkové částky, kterou jste vyměnili. Tuto celkovou částku musíte dokázat lístkem z původní směny. I tak můžete nazpět vyměnit maximálně 100 dinárů. Tuniské dináry se do Tuniska nesmějí přivážet ani z něj vyvážet.
• Při příletu se musí deklarovat větší dovážený obnos v cizí měně (ekvivalentně vyšší než 500 dinárů). Množství dovážené nebo vyvážené cizí měny je nicméně neomezené.

Orientační kurz tuniský dinár/koruna

• Podnebí se v jednotlivých oblastech Tuniska liší kvůli geografické rozmanitosti. Na jihu země je pouštní klima se suchým, horkým podnebím a dramatickými rozdíly teplot mezi dnem a nocí. Pobřežní oblasti mají typické středomořské klima s dlouhými, suchými léty a mírnými, deštivými zimami.
• Hlavní sezona je od května do října, ale příjemné jsou i jarní a podzimní měsíce. Teploty vzduchu stoupají k 25^oC, doba slunečního svitu je až 10 hodin denně, srážky jsou minimální a teplota moře na podzim zůstává nad 20^oC. To je ideální pro návštěvu památek a přírodních zajímavostí.

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone mají v Tunisku sjednaný roaming, který funguje automaticky.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420, pokud voláte do Tuniska, je nutné zadat předvolbu +216.
• V Tunisku si můžete zavolat z telefonních budek. Nejsou to klasické telefonní budky, na které jsme zvyklí u nás, ale tzv. taxiphone. Taxiphone je obchůdek, kde jsou mincovní telefonní automaty. Dále je zde možné zakoupit např. také pohlednice, poštovní známky, pitnou vodu nebo si třeba poslat fax. Typickým znakem těchto obchůdků Taxiphone je jejich žluté označení.
• Při telefonování do České republiky vytočte předvolbu 00 420, dále následuje předvolba města (bez nuly) a telefonní číslo účastníka. Doporučujeme použít mince 1 TND nebo 1/2 TND. Minuta hovoru Vás přijde cca na 2,50 TND.
• Dalším místem, odkud je možné si zavolat, je pošta či pouliční telefonní budka (cabines).
• Hlavní mobilní sítí v Tunisku je Tunitel a Tunisiana, v oblasti Hammametu to může být i italský Omnitel.
• Nezapomínejte, že telefonování či posílání SMS funguje pouze tehdy, máte-li v telefonu uloženo číslo účastníka v mezinárodním formátu.
• Hovory uskutečněné v době od 20.00 do 6.00 Vás vyjdou levněji. Za minutu hovoru zaplatíte přibližně 20 Kč.
• Zde jsou odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2
• T-Mobile
• Vodafone

Internet

• Dostupnost internetu je v Tunisku na slušné úrovni.
• Internetových kaváren je hlavně ve velkých městech a letoviscích požehnaně. Ceny jsou srovnatelné s internetovými kavárnami v ČR. Rychlost připojení je dobrá. Internetové kavárny se jmenují PUBLINET.
• Některé hotely také poskytují internetové připojení, to je však většinou dražší než v kavárnách ve městě.

Elektřina, zásuvky

• 220 V
• není třeba adaptér