Náboženství a historie
Thassos má své jméno po
údajném prvním osadníkovi. Ten byl podle
nejběžnější verze synem fénického krále Aginorase a na
ostrov přišel, když pátral
po své sestře Europě,
již unesl Zeus proměněný v býka. Jelikož se ztracenou sestru Thassovi
nepodařilo najít a ostrov ho okouzlil, rozhodl se zde usadit. Takové je
podání známé od Herodota. Dodejme ještě, že další staré
názvy ostrova se lichotivě vztahovaly k jeho přírodním podmínkám –
byl také jmenován podle zdejších chladivých vánků a čistého povětří
Aeria, Aethria s odkazem na jasnou modrou oblohu či
Chrysia podle zlata, jež bylo ukryto v podzemí
ostrova. Právě toto zlato mělo přitáhnout Féničany a také zajišťovat
Thassosu blahobyt, jaký zakoušel v antice.
Ostrov byl obydlen od mladší doby kamenné, jeho
první známí obyvatelé pocházeli
z Thrákie. Více dokladů však máme
o kolonizaci ze 7. století před n. l.
lidem z ostrova Paros vedeným Telesiklem. Na Thassos tak
přišel i Telesiklův syn básník Archilochus. Moc
a prosperitu, kterých tehdy Thassos (zejména pak v 6. století před
Kristem) dosáhl, ilustruje rovněž fakt, že ostrované zakládali
i kolonie na pevnině, rovněž s doly, z hmotných dokladů uveďme
výrobky z keramiky, sochy a kovové předměty. Na ostrově postupně vyrostly
chrámy (patronem Thassosu byl Herakles, jehož kult
měl zřejmě původ v uctívání fénického boha Melqarta, uctíváni byli
dále Poseidon, Artemis, Demeter i Dionýsos),
tržiště a veřejné forum agora, obchodní
i vojenský přístav. Obraně sloužila
mohutná zeď, při jejíž stavbě bylo užito
mramoru a u jejíchž bran stály sochy. Politicky byl Thassos demokracií.
V průběhu řecko-perských válek 5. století př.
Kr. zřejmě moc ostrova dráždila příliš, podvakrát tak byli jeho
obyvatelé nuceni strhnout své hradby a odevzdat své
lodě (Peršanům za krále Daria a pak Athéňanům, kteří thassoské
obyvatele donutili i k tomu, aby se vzdali majetků na řecké
pevnině).
Od roku 340 před n. l. byl Thassos v moci
Makedonců (za jejich krále Filipa II.) a roku
197 či 196 př. n. l. jej dobyli
Římané. V římském období se Thassos těšil relativní
nezávislosti a míru, vrátila se i jeho
prosperita díky obchodu, např. s mramorem a vínem
(hrozny bývaly spolu s vyobrazením Dionýsa i na mincích z ostrova).
První století našeho letopočtu přinesla křesťanství,
budování prvních kostelů a zřízení biskupství
v byzantské éře. Brzy se také Thassos stal vyhledávaným terčem
drancujících útoků pirátů a byl jím až do
18. století. Z tohoto důvodu také jeho obyvatelé
opouštěli pobřeží a stěhovali se do hornatého
vnitrozemí. Ve středověku ostrov patřil
mj. Benátčanům a
Janovanům, kteří rekonstruovali jeho
opevnění.
Po pádu Cařihradu (1453) se ostrova
zmocňují Turci. Kruté loupeživé nájezdy pokračovaly,
k tomu se přidávalo i nevybíravé zacházení ze strany otomanských
vládců (k jehož ještě mírnějším formám patřilo vysoké
zdanění) – máme tak zprávy, že v závěru
18. století zde žilo jen něco kolem 2 tisíc
obyvatel oproti desítkám tisíc v době antiky. Změna nastala roku
1813, kdy byl Thassos udělen egyptskému vicekráli
Muhammadu Alimu, rodáku z protilehlé Kavaly na řecké pevnině
(podle některých vyprávění snad strávil na Thassosu dětství).
Ostrov získal faktickou samosprávu. Roku 1913 došlo ke
spojení s Řeckem. Těžké časy zažil pak ostrov Thassos
ještě za druhé světové války, kdy byl (1941 – 1944)
okupován Bulhary, kteří jeho lid zotročovali a
snažili se jej pobulharštit (zavírali třeba školy).
Světlejšími událostmi jsou v 60. letech objev ropy
v moři kolem ostrova a příchod turistiky na ostrov.
Na ostrově Thassos se narodil antický řecký malíř
Polygnotus, o němž se z písemných svědectví dovídáme, že
tvořil nikoli kvůli penězům a že jeho díla byla prostá, půvabná a
vznešená, především jeho lidské postavy. Pochází odsud také
Theagenes z Thassu, antický silák a atlet, jehož hlavu prý
ozdobil věnec vítěze v různých hrách a soutěžích hned 1300krát
(např. při 75. olympijských hrách roku 480 př. n. l.). Existuje
i pověst, že ho zabila jeho socha, jak to naplánoval sochař, který
sportovce nenáviděl. Později byl Theagenes uctíván jako hrdina.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- 25. březen – Zvěstování Panny Marie, slaveno v kostele
Evangelistria v Limenarii, po obřadu se koná velká slavnost
- Velký pátek a Velikonoční pondělí, k velikonočním oslavám na
ostrově Thassos patří tanec, hudba, pečení jehněte i pálení podobizen
Jidáše (ves Panagia)
- 27. červenec – Agios Panteleimon, slaven v klášteře zasvěceném
tomuto světci
- 15. srpen – svátek Panny Marie
Z dalších slavností uveďme karnevalový svátek, ten nejslavnější je
v Panagii a zahrnuje průvody, tance i jídlo a víno. Po Velikonocích se
udržuje v Limenarii a v Kalivii pohanský obyčej, při němž obyvatelé
provádějí dešťový tanec, jímž přivolávají dubnový déšť. Řada
akcí, kulturních i sportovních, je pořádána v letních měsících,
červenci a srpnu, ve vesnicích Theologos, Prinos a v antickém divadle
v Limenas. Tam probíhá nejvýznamnější festival na ostrově s koncerty a
představeními antických her. Jiný pohanský zvyk je spojen s 1. srpnem ve
vesnicích Kalivia a Prinos. Lidé tančí a skákají přes ohně, pak slaví
po celou noc, aby byl srpen úrodný.
Významné kostely a kláštery:
- kostel Agios Ioannis Antzoussis – nedaleko města Thassos (Limenas),
jedná se o nejstarší kostel na ostrově
- zříceniny bazilik v Alyki – trojlodní baziliky s ionskými sloupy
byly postaveny v 5. století, později opuštěny
- kostel Agios Nikolaos – kostel v Limenas zasvěcený sv. Mikulášovi
byl postaven roku 835 na ruinách antických chrámů, jeden z nejstarších
kostelů na ostrově
- kostel v Maries – rovněž jeden z nejstarších kostelů na ostrově
Thassos, je zasvěcený archandělům. Kostel je okrášlen mnichy ručně
dělanou výzdobou.
- kostel Panagia (Panny Marie) – ve stejnojmenné vsi, trojlodní bazilika
s vysokou kupolí a řezbářskou výzdobou
- klášter Vatopediou (někdy zván Kalogeriko) – nachází se v Limenas
uprostřed přístaviště, postaven byl v 19. století
- klášter archanděla Michaela – klášter, zvláštně situovaný na
kraji útesu, je nejslavnější na ostrově. Postaven byl v 18. století a je
v něm uchovávána část hřebu, kterým byl údajně přibit Kristus
na kříž.
Historické lokality
Limenas (Thassos) – hl. město a přístav ostrova,
zároveň jeho administrativní a obchodní centrum. Současná obec je
vybudována poblíž místa někdejšího antického centra ostrova,
v blízkosti současného města lze tudíž obdivovat starořecké ruiny,
které zahrnují někdejší agoru (tržiště, jež bylo zároveň
i obchodním a kulturním centrem Thassosu a které mělo nádvoří lemované
kolonádou vyzdobenou oltáři a sochami), pozůstatky starověkých
přístavů, vojenského s obrannými věžmi a mramorovou hradbou a
obchodního, divadlo ze 3. století před n. l. až pro 3000 diváků,
později po úpravách užívané Římany ke gladiátorským zápasům a dnes
občasně využívané ke koncertům a letním představením antických
tragédií, zbytky svatyní Apollona, Athény a Pana a akropoli (137 m n. m.),
kde stávala Apollonova svatyně, v níž bylo schraňováno bohatství města.
Zajímavá je i umělá Panova jeskyně, kde je dodnes rozeznatelný basreliéf
(4. stol. před n. l.) s vyobrazením kozlí podoby boha Pana, boha
pastýřů, stád a pastýřské hudby. Z významných církevních staveb ve
městě uveďme starobylý kostel svatého Mikuláše z 9. století a
klášter Vatopediou (Kalogeriko). Za vidění stojí i archeologické muzeum,
kde je vystavena keramika, sošky a postavičky z terakoty.
Alyki – ruiny antického chrámu i raně křesťanských
bazilik, pozůstatky antických mramorových dolů
