Náboženství a historie
Historie Kanárských ostrovů
Ostrovy jsou vulkanického původu, sopečná aktivita byla na nich
zaznamenána i v moderní době. O původu prvotních obyvatel panují
dohady, zřejmě se na ostrovy připlavili po moři. Již starověký svět
nicméně pěstoval s Kanárskými ostrovy čilé styky, zejména národy, jež
dominovaly Středomoří – Féničané a Řekové. Berberští obyvatelé
saharské Afriky, s nimiž snad měli původní obyvatelé týž původ, tehdy
tyto ostrovy částečně osídlili. Z téže doby také pochází
název ostrova odkazující na latinské slovo
„canis“ (pes). Spekuluje se, zda je tím míňen skutečný
pes, jak jej známe i ze znaku Kanárských ostrovů, nebo druh tuleně,
kterého Římané nazývali v překladu „mořský pes“, či ještě jiný
tvor (např. pták, který se v latině nazývá obdobně). Když později
ostrovy objevovali Evropané, zdejšímu obyvatelstvu se od nich dostalo
označení Guančové, ačkoliv toto jméno původně nesli jen
domorodí obyvatelé ostrova Tenerife. Významná kapitola historie Kanárských
ostrovů se začala psát v 15. stol., kdy bylo zahájeno
kastilské dobývání ostrovů. Již roku 1402 vyslal
kastilský král Jindřich III. výpravu vedenou Jeanem de
Béthencourtem. Zcela podmanit Kanárské ostrovy se Španělům
podařilo až v roce 1495 zásluhou Alonsa Fernandeze
de Lugo, kdy se stal španělskou kolonií i ostrov Tenerife.
Agresivní kolonizaci následovalo mnohdy nepříliš vybíravé zavádění
tehdy panujícího španělského životního stylu včetně tuhé víry. Na
druhou stranu však Kanárské ostrovy pro svou polohu,
vnímanou tehdy jako brána k Novému světu (na své první
cestě roku 1492 se na Kanárských ostrovech, konkrétně na
Goméře a Gran Canaria, zastavil ostatně i sám Kryštof
Kolumbus), bohatly a vzkvétaly, četné doklady
tehdejšího blahobytu lze najít především na ostrově La Palma.
Přitažlivými se ostrovy zároveň staly pro mnohé piráty a dobrodruhy a
nebyly ušetřeny ani tvrdých útoků, jakým byl např. útok Holanďanů
během holandské války za nezávislost. Všichni útočníci byli nakonec
vypuzeni, jeden z nich, admirál Nelson, proslulý později
jako vítěz od Trafalgaru, zde přišel při jednom takovém
útoku roku 1797 o pravou ruku.
V 19. století zaznamenaly Kanárské ostrovy vlnu emigrací z ekonomických
důvodů. Lidé směřovali z Kanárských ostrovů do Střední a Jižní
Ameriky, kde je dodnes možno vystopovat zbytky jejich kulturního vlivu (např.
na Portoriku). Ve 20. století sledovaly osudy ostrova všechny peripetie
vývoje v pevninském Španělsku, včetně diktatury Franciska
Franka, který byl na ostrovech během občanské války vojenským
velitelem. Snahy o získání samostatnosti zůstaly okrajové, od roku
1982 se Kanárské ostrovy těší
autonomii.
Z osobností spojených s Kanárskými ostrovy si
zaslouží zmínku německý přírodovědec Alexander von
Humboldt, který se obdivoval krásám ostrova Tenerife, či
španělský surrealistický malíř Óscar Domínguez
(1906 – 1957), jenž se na témže ostrově narodil. Z rozporuplnějších
osobností navštívil Tenerife i anglický objevitel a dobrodruh sir
Walter Raleigh. V Las Palmas, hlavním městě ostrovu Gran Canaria,
se narodil slavný španělský operní pěvec Alfredo
Kraus.
Z historie Tenerife
Geologická i legendární prehistorie Tenerife se točí okolo jeho
dominanty, vulkánu Teide. Ostrov je
vulkanického původu, mnoho autorů staré doby ho má za
jeden z pozůstatků Atlantidy (za vrcholky jejích
hor). Mýtické interpretace jiných autorů kladou na území Kanárských
ostrovů elysejská pole nebo zahradu
Hesperidek, ve 14. a 15. století se ostrov na mapách naopak
objevoval pod označením Isla del Infierno („pekelný ostrov“),
opět v narážce na sopečnou činnost. Zasněžený vrcholek Teide dal
Tenerife i jeho starší jména – římské Nivaria
(z nivis či nieve – „sníh“) i to současné, jež vzniklo
z domorodých výrazů „tene“ (hora) a
„ife“ (bílá).
Zdánlivě nepravděpodobnou teorii o Atlantidě jakoby potvrzují některé
podivnosti okolo původních obyvatel,
Guančů. Údajně byli velmi vysokého vzrůstu, což by
potvrzovalo legendu o původu od Atlanta, dále je zvláštní, že třebaže
se předpokládá jejich severoafrický původ, nic nenasvědčuje tomu, že by
ovládali mořeplavecké schopnosti, neudržovali spojení dokonce ani
s blízkým ostrovem La Gomera. Guančové jsou dnes dávno vyhubeni, ale
ačkoliv se o této kapitole dějin španělského dobývání světa v zemi
za Pyrenejemi dlouho nehovořilo, nastala v poslední době jakási guančská
renesance – stavějí se sochy na připomínku guančských králů a
vítězství nad dobyvateli, ožívají jména domorodého původu.
Fatální doba nastala Guančům v 15. století, kdy
Španělé toto etnikum, jakoby ustrnulé
někde na pravěkém stupni vývoje, jež však zároveň prokazovalo velkou
péči o tělesné ostatky svých zemřelých i obdivuhodný vkus, pokud jde
o ozdoby, přemohli. Stalo se tak i na Tenerife a nic
nepomohly opěvovaná udatnost zdejších obyvatel ani počáteční drtivá
vítězství jako to u dnešního města
La Matanza de Acentejo (název sám znamená cosi jako
„řež u Acenteja“) roku 1494.
Za necelé dva roky bylo všech devět království
(menceyatos) Guančů pokořeno (některá se vzdala
sama), bývalí králové (menceyes) byli předvedeni před katolická
veličenstva Ferdinanda a Isabelu.
Původní obyvatele pak čekal neradostný osud
v otroctví na některé z plantáží –
na Tenerife se v průběhu staletí pěstovaly hlavně cukrová
třtina, vinná réva, banány a
plodiny produkující barvivo – nebo smrt
způsobená některou z chorob, které sem zavlekli
dobyvatelé (chřipka, neštovice).
Ostrov Tenerife patřil běžně k zastávkám mnoha lodí na jejich plavbě
do Nového světa za oceánem, tak se i mnozí obyvatelé
Tenerife dostali do Ameriky (v pozdějších dobách
je k tomu motivovala ekonomická situace rodné země), zejména do Venezuely a
na Kubu.
Nejdříve byla hlavním městem Kanárských ostrovů
La Laguna (San Cristóbal de La Laguna), později ji
roku 1833 nahradilo Santa Cruz de Tenerife.
To je stále hlavním městem ostrova Tenerife, status hlavního města
Kanárských ostrovů sdílí od roku 1927 s Las
Palmas.
Ekonomickou situaci Tenerife významně pozvedá cestovní
ruch, jehož je ostrov velmi oblíbeným cílem, a vlivem toho tak
někdy dochází i k opačnému směru migrace – směrem na ostrov –
než dříve v historii, dokonce se vracejí i vystěhovalci
v podobě potomků dědů, kteří do Nového světa odešli již před
staletími. S turistikou je spojena jedna velmi smutná událost, k níž na
Tenerife došlo roku 1977. Tehdy se za špatného počasí
srazila dvě letadla typu Boeing 747, jež patřila
společnosti KLM, respetive Pan Am. Následky, zahrnující
583 lidských obětí, činí z této události
nejtragičtější nehodu v dějinách civilního
letectví.
Kultura na Tenerife
V kostelech na celém ostrově je možné se obdivovat umění mnoha
zdejších malířů a sochařů. Místní hudbu charakterizuje
především užívání různých drnkacích nástrojů
(včetně čtyřstrunné kytary timple) a bicích,
navíc se ve zdejších skladbách snoubí původní staré nápěvy
Guančů s písněmi z krajů Španělska (např.
Andalusie) či z Latinské
Ameriky. Pro tradiční architekturu ostrova jsou
typické zářivě barevné fasády, zdobené okenní rámy a
balkony s mřížkami. Prosazuje se zde ale také moderní
architektura, jedna z moderních budov, Auditorio de Tenerife,
se stala se svým tvarem podobným plachetnici dokonce symbolem
Tenerife. Z uměleckých řemesel, jež na ostrově
kvetou, lze jmenovat především krajkářství a
vyšívání růžičkových vzorů, výrobu
vyřezávaného, uměle zdobeného nábytku,
košíkářství a také hrnčířství,
které tu má tradici jdoucí zpět až ke Guančům, ti ovšem neznali
hrnčířský kruh.
Kulturními událostmi svého druhu jsou na Tenerife různé svátky
a slavnosti, zahrnující třeba poutě
(romerías) ve svátek svatých (např. svatého
Marka v Tegueste nebo sv. Isidora Rolníka v Los Realejos), kdy
ulice zaplaví pestrobarevné davy a
ozdobené vozy, zpravidla oslavující zároveň
úrodu. Asi největší takovou oslavou je karneval v Santa Cruz de
Tenerife, k němuž samozřejmě patří hudebníci,
průvod masek a volba královny
karnevalu. Slavnost Božího těla (Corpus
Christi) je proslulá tím, že během ní lidé vytvářejí z hlíny a
květin na náměstích a ulicích různě vzorované květinové
koberce, známý je zejména tento svátek v La
Orotavě. A velké oslavy jsou spojeny samozřejmě také
s Velikonocemi.
Náboženství a tradice
- V zemi je na 83,6 % katolíků a pouze 11,9 % lidí je bez vyznání. Zbylá procenta jsou protestanti a muslimové.
- Svátky
- Civilní:
- 1. 1. Nový rok
- 1. 5. Svátek práce
- 12. 10. Národní svátek Španělska a Španělského společenství
- 6. 12. Den ústavy
- Církevní:
- 6. 1. Tři králové
- 9. – 10. 4. Velikonoce 2009
- 15. 8. Nanebevzetí Panny Marie
- 1. 11. Všech svatých
- 8. 12. Neposkvrněné početí
- 25. 12. Narození Krista
Historické lokality
Hlavní města Kanárských ostrovů
- Santa Cruz de Tenerife – je sídlem vlády, nachází se
zde hudební síň, historické centrum a kašna na náměstí Plaza de
los Patos
- Las Palmas de Gran Canaria – sídlo vládních
institucí, parlamentu a ministerstev
Historická místa
- La Laguna – sídlo biskupa a univerzity, historické
muzeum, město je zapsané na seznamu UNESCO
- Candelaria – bazilika Nuestra Señora de Candelaria se
sochou patronky ostrova Panny Marie