Doprava

• K řízení motorových vozidel ve Španělsku stačí platný řidičský průkaz ČR. Není třeba si obstarávat mezinárodní řidičský průkaz, ale je nutné mít s sebou tzv. zelenou kartu.
• Povolená rychlost v obci je ve Španělsku 50 km/h, mimo obec 90 – 100 km/h, na dálnici 120 km/h. Na Menorce je to na hlavní silnici mimo obec 90 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile, kromě vozidel vezoucích více než 8 pasažérů, vozidel hromadné dopravy, nebo vozidel vezoucích nebezpečný náklad. Ty mají hranici 0,3 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• Nesmíte vjet do křižovatky, pokud není v příslušném směru volný výjezd (to oznamují žluté čáry ve tvaru kříže).
• Cyklisté mají přednost v jízdě, kříží-li jejich cestu motorová vozidla odbočující doleva nebo doprava. Při předjíždění je potřeba dodržet vzdálenost 1,5 metru.
• Řidič používající během řízení brýle musí mít u sebe náhradní pár.
• Dítě do 12 let a výšky 135 cm musí používat autosedačku.
• Při tankování musíte mít vypnutý mobil i rádio.
• Používání antiradarů a jim podobných varovných systémů je přísně zakázáno
• Ceny pohonných hmot v Evropě

Místní doprava

• Většina přímých letů z evropských měst míří do Madridu a Barcelony. V turistické sezóně výhodné charterové lety míří i na jiná letiště v zemi. Letadlo je vzhledem k rozloze Španělska i ostrovům ke Španělsku patřícím vyhledávaným prostředkem i ve vnitrostátní dopravě.V zemi je 48 letišť a několik leteckých společností (Iberia, Spanair, Air Europa, Vueling…). Nejvyužívanější je tzv. letecký most mezi Madridem a Barcelonou, který ročně přepraví na 2 500 000 cestujících, a lety na Baleárské a Kanárské ostrovy.
• Po železnici se můžete do Španělska dostat přes Švýcarsko, Německo a Francii. Z Paříže jezdí do Madridu hned několik přímých spojů. Více informací na www.renfe.es. Španělská železniční síť má v současné době délku přibližně 14 310 km (1999). Hlavním železničním uzlem je Madrid, odkud vycházejí základní tratě pokrývající celé území. Pod „largos recorridos“ najdete na španělských nádražích uvedeny vlaky na dlouhé vzdáleností, pod „cercanías“ se skrývají vlaky na krátké vzdáleností. Společnost RENFE provozuje několik vysokorychlostních vlaků, patřících do rodiny AVE. Vlak AVE zabezpečuje spojení mezi Madridem a Sevillou (471 km za 2 hodiny 15 minut), Talgo 200 mezi Madridem a Málagou, mezi Madrid a Algeciras a mezi Cádizem a Huelvou. Ke zvlášť komfortním a rychlým vlakům patří Euromed (Alicante – Barcelona), Alaris (Madrid – Valencie), Altaria (Alicante – Madrid), Arco (Barcelona – Valencie) a další. Ceny jízdenek se liší podle druhu zvoleného spoje. Státní úzkokolejné dráhy FEVE zajišťují železniční spojení na tratích Bilbao – Ferrol a Bilbao – León a zabezpečují v těchto oblastech i spojení na krátké vzdálenosti. Provozují také trať v regionu Murcia (Cartagena – Los Nietos).
• Kromě těchto státních železničních společností existují i společnosti regionální. EuskoTren se podílí na železniční dopravě v Baskicku, FGC v Katalánii (vlaky na krátké tratě do okolí Barcelony) a FGV v regionu Valencie (vlaky na krátké tratě do okolí Valencie a trať Dénia – Alicante).
• Speciální turistické vlaky zahrnují ve své ceně nejen jízdné, ale i ubytování, stravování a výlety, včetně všech vstupů. Vlak „El Transcantábrico“ je v provozu od května do října, projíždí severním Španělskem ze San Sebastianu do Santiaga de Compostela, nebo opačně. Se stejně luxusním „Al-Andalus Express“, který vyjíždí v květnu, červnu a září, poznáte za podobně luxusní ceny atraktivní kouty Andalusie. Historický „Tren de la Fresa“, čili Jahodový vlak, který jezdí o víkendech od dubna do října z Madridu do Aranjuezu, dostal své jméno podle vyhlášených jahod, které produkuje zdejší oblast. Oblíbený jednodenní výlet si mohou dovolit i méně movití turisté.
• Autobusová doprava je velmi rozšířená. Dálkové linky provozuje několik společností, např. s autobusy společnosti Alsa se setkáte téměř v celém Španělsku, Auto-res jezdí z Madridu do Estremadury, Barcelony, Valencie a na Costa Azahar, se společností Daibus se z Madridu dostanete do Andalusie. Do Andalusie jezdí i Continental-Auto, který pokrývá i spojení s Baskickem, Kastilií, Kantabrií aj. Autobusy jsou pohodlné, dálkové linky jsou vybaveny klimatizací a bývají levnější než vlak.
• Španělsko je vybaveno rozsáhlou silniční sítí v délce přibližně 664 610 km (2000), z nich 10 443 km připadá na dálnice placené (autopistas con peaje), bezplatné dálniční úseky a silnice dálničního typu (autovías). Jsou označeny písmenem A někdy i písmenem E. Silnice značené písmenem N (carreteras nacionales) jsou hlavní, ale vedou obcemi, což jízdu značně zpomaluje. Vedlejší silnice bývají značeny písmenem C
• Autopůjčovny jsou označeny Rent A Car nebo také alquiler de coches. Kromě mezinárodních firem, jako Avis, Hertz, Europcar nabízejí vozidla i místní autopůjčovny, z nichž mnohé poskytují srovnatelné služby a často bývají i levnější. Je třeba se ujistit, zda je v pronájmu zahrnuto havarijní pojištění (seguro), ptejte se také na výši a podmínky spoluúčasti při nehodách (franquicia). V celkové ceně bývá zahrnut pronájem na 24 hod., havarijní pojištění, neomezený počet kilometrů, IVA (DPH). Většina půjčoven vyžaduje vratnou zálohu. Pronájem auta na 24 hodin přijde asi na 34 EUR (Ford KA) a výše, s vyšším počtem dnů (od tři dnů) jsou tarify nižší. Často se vyžaduje platba platební kartou.
• Námořní osobní doprava zaujímá důležité místo. K nejvýznamnějším přístavům patří Barcelona, Valencie a Algeciras. Největší lodní společností je Trasmediterránea, která zajišťuje spojení z Barcelony a Valencie na Ibizu a Mallorcu, z Mallorcy na Menorcu, z Málagy a Almeríe do Melilly, z Algeciras do Tangeru a Ceuty a z Cádizu na Kanárské ostrovy (Las Palmas de Canaria). Se společností Euroferrys se dostanete z Algeciras do Ceuty a Tangeru, Comarit España vás doveze z Algeciras do Tangeru, se společností Balearia se dostanete z Barcelony na Ibizu, z Valencie na Ibizu a Palmu, z Denie na Ibizu a Formenteru a z Algeciras do Tángeru.

Náboženství a historie

• Území Španělska bylo osídleno již před několika desítkami tisíc let. Nejznámějším svědectvím jsou jeskynní malby v Altamiře na severu Španělska. Svou polohou se Španělsko přímo nabízelo osidlování středomořskými civilizacemi, na něž nám zbyla památka v podobě místních názvů – město Cádiz vděčí za své jméno Féničanům, kteří je založili jako Gádir, Řekové zase nazvali Španělsko Iberií dle řeky Ebro, podle které bývá někdy nazýván i celý poloostrov.
• Z invazí, jež ovlivnily původní obyvatelstvo složené z Iberů a Keltů, byla nejvýznamnější ta římská. Z této doby se dochovaly akvadukty, římská divadla, arény, datuje se z ní např. založení měst jako Zaragoza (pův. Caesaraugusta) nebo Valencia (Valentia). Kulturní dědictví z této doby (latinský základ jazyka i vzdělanosti, náboženství) Španělsko nikdy nezradilo, byť byla tato prvotní stopa vystavena v následujících dobách agresivním vlivům. Španělsko oplátkou Římanům dodávalo potraviny jako víno či olivový olej, ale také císaře (na území dnešního Španělska poprvé uviděli svět tak význační císaři jako Traianus, Hadrián či Theodosius I.). Podle některých dohadů byl rodákem ze Španělska i stoický filozof Seneca, jehož rodina pocházela z Córdoby. Ve Španělsku se narodil též římský básník Martialis, známý skladatel epigramů, drobného žánru, jehož vliv můžeme vystopovat až do našeho národního obrození a ke Karlu Havlíčkovi.
• Římská správa byla vystřídána nájezdy germánských národů, z nichž se do historie země vepsali zejména Vizigóti, kteří si zvolili za hlavní město svého království Toledo. Povlovný úpadek visigótské vlády byl rázně přerušen muslimskou výpravou z roku 711, již vedl Tárik ibn Zijád. Během několika málo let si Arabové získali nadvládu nad většinou Pyrenejského poloostrova a jejich postupu hlouběji do evropského kontinentu učinil přítrž až francký vůdce Karel Martel vítězstvím v bitvě u Poitiers roku 732. V době arabské nadvlády byly položeny základy budoucí síly španělského námořnictva. Pozoruhodným jevem, který období ohraničované roky 711 a 1492 provázel, byla takzvaná convivencia – pokojné soužití katolíků, muslimů a židů i jejich vzájemná inspirace, jejímž výsledkem byla jedinečná kulturní směs. Architektonické pozůstatky toho můžeme dodnes obdivovat ve španělských městech. Střediskem této interakce náboženských a kulturních proudů tří etnik bylo město Toledo.
• Postupem času se začala projevovat nejednota v rámci arabské nadvlády a toho využívali křesťanští vládci ve Španělsku, již zahájili od severu proces znovudobývání (reconquista) Španělska, jehož patrně nejslavnější postavou je národní hrdina El Cid, jenž se vyznamenal dobytím Valencie. Proces znovudobývání Španělska byl dovršen roku 1492, kdy konečně padla Granada, poslední zbylé muslimské území. Její dobytí je spojeno se slavným párem manželů-vládců Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Jejich osobním spojením (vzali se roku 1469 ve Valladolidu) splynula v jeden svazek i obě království, a tak byl položen základ dnešnímu Španělsku. Svým slavným činem spočívajícím v podpoře výpravy Kryštofa Kolumba také založili budoucí nesmírné bohatství a dominantní postavení Španělska v následujích staletích. Zároveň však také (jako katolická veličenstva – reyes católicos) tvrdě ukončili období tolerance mezi příslušníky různých vyznání a etnik. Postiženi byli zejména židé, které již na konci 14. století postihla vlna masakrů. Nyní dostali ultimátum – konvertovat ke katolické víře, nebo zemi opustit (opatřeními bylo postiženo několik desítek tisíc židů). Stejný osud potkal muslimy, cikánské obyvatelstvo bylo pronásledováno…
• V 16. a 17. století nadešel Španělsku zlatý věk. Bylo v té době největší říší, jedinou světovou velmocí. Z Ameriky mu proudilo nepředstavitelné bohatství zlata a stříbra, slavní dobyvatelé – mezi nimi Fernando Cortés a Francisco Pizarro – pokořili říše Aztéků, Inků a Mayů, a tím ještě mocněji vzrostla území podléhající Španělsku o oblasti Střední a Jižní Ameriky. Od roku 1580 do roku 1640 existovala Iberská unie, spojení Španělska a Portugalska. Hrozící nebezpečí vyplývající z muslimské dominance v Středomoří se podařilo zažehnat vítězstvím v bitvě u Lepanta roku 1571. Pod vojevůdcem Donem Juanem d'Austria v ní, jak je obecně známo, udatně bojoval a ztratil levou ruku Miguel de Cervantes, autor nesmrtelného díla Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Nebyl jedinou velkou postavou této doby, kdy s mocí a vlivem Španělska vzkvétala i jeho kultura. Připomeňme osobnosti Cervantesova literárního kolegy, dramatika Lope de Vegy, malíře velkých postav a událostí Diega Velázqueze či El Greca, ve Španělsku usazeného malíře fantaskních obrazů řeckého původu (jak k tomu odkazuje jeho vžité přízvisko). Neblahým dědictvím opatření zaměřených proti židům a muslimům bylo řádění inkvizice. Fakt, že se židé přiklonili ke katolictví, nestačil. Mnohým se totiž podařilo dosáhnout významného postavení, což vzbuzovalo závist. Podařilo se vzbudit nedůvěru k těmto conversos. Inkvizice, jež měla stát na stráži náboženské čistoty Španělska, postihovala dále kacíře, protestanty, čarodějnice či homosexuály, zakazovala údajně kacířské knihy. Vyvrcholením jejích procesů bylo autodafé, v překladu akt víry, který kacíř vykonal pokáním. Vlastní autodafé byl čistě náboženský rituál, dnes je tak někdy označováno i upalování, z něhož se stalo postupem času promyšlené představení. Zlaté období Španělska bylo spojeno s panováním Habsburků. Z nich nejvýznamnější panovník, nad jehož říší slunce nezapadalo, byl Karel V., císař římský. Nesmírnou říši rozdělil – svému synu Filipovi II., zbudovateli Escorialu, odkázal Španělsko, Nizozemí a zámořské državy, bratru Ferdinandovi císařskou korunu. Po smrti velkého císaře se objevily první náznaky soumraku slavné říše – nepokoje v Nizozemí, důsledky válečných konfliktů ve střední Evropě. K tomu zemi postihlo v 17. století několik morových ran. Španělská větev Habsburků, jež už léta slábla, nakonec vymřela.
• Následovala válka o dědictví španělské (1701 – 1714), ze které vyšli vítězně Bourboni. Španělsko se nyní orientovalo na Francii, a to včetně absolutistické formy vlády. Lavírování ve vztahu k revoluční Francii skončilo Napoleonovým vpádem do Španělska a dosazením jeho bratra na uvolněný trůn. Bourbonský král sice posléze opět dosedl na španělský trůn, ale Španělsku to pokoj nepřineslo. Celé devatenácté století se svými nepokoji, zmatky, revoltami, politickými zvraty a bratrovražedným konfliktem mezi konzervativními příznivci autoritativní vlády a jejich umírněnými odpůrci jako by bylo sérií předznamenání tragické historie Španělska ve 20. století. Do něj již někdejší koloniální velmoc vstupovala bez svých amerických území, která v 19. století ztratila. V první světové válce sice zachovávalo Španělsko neutralitu, dokonce i ekonomicky těžilo ze své situace dodavatele válčícím stranám, po válce však přišly jiné rány – epidemie španělské chřipky, zhoršení ekonomické situace, ztráta Maroka, kde Španělsku zbyla jen města Ceuta a Melilla, a roku 1930 státní bankrot.
• Léta trvající roztržka mezi dvěma křídly španělské politiky vyústila nakonec v krvavý konflikt, děsivou předehru druhé světové války, válku občanskou. Začala 17. července 1936 tažením generála Franciska Franka z Maroka na pevninské Španělsko. Proti sobě v ní stáli republikáni (komunisti s anarchisty podporovaní Sovětským svazem a většinou světového veřejného mínění) a na druhé straně nacionalisté (fašisti a konzervativci s podporou Portugalska, Itálie a především nacistického Německa). Franco, jenž měl na své straně dobře vycvičenou armádu i účinnou pomoc ze strany Německa, spěl rychle k vítězství. Republikánům, jimiž zmítaly vnitřní rozpory a jimž se dostalo „jen“ vojensky slabší podpory mezinárodních brigád, se však podařilo vytvrat v odporu ve městech Madrid, Barcelona a Valencie a v oblasti Baskicka. Postupně však padlo nejdříve Baskicko roku 1937, roku 1939 pak Barcelona a nakonec i Madrid. Válka, která stála několik stovek tisíc životů a jejímž symbolem se stalo bombardování města Guernica, známé i z Picassova obrazu, jako nanejvýš hanebného a barbarského skutku, skončila vítězstvím nacionalistů. Na dalších téměř 40 let byla nastolena diktatura generála Franka. Začalo zatýkání republikánů, jichž byly desetitisíce popraveny, mnoho jich zvolilo emigraci. Španělsko se dostalo do mezinárodní izolace, ale okolnosti se proměňovaly. Do druhé světové války se zdecimované Španělsko nezapojilo, postupně nastalo politické a ekonomické uvolňování. Španělsko začalo dohánět ostatní státy vyspělé Evropy, generál Franco sám určil svým nástupcem pokračovatele bourbonské dynastie, dnešního krále Juana Carlose I.
• Generálovou smrtí roku 1975 byla otevřena poklidná cesta k demokracii. Španělsko vstoupilo do Severoatlantické aliance, stalo se členem EHS (dnešní Evropské unie) roku 1986. Symbolicky byl tento vývoj zpečetěn volbou Barcelony jako místa konání Letních olympijských her roku 1992. Od té doby mír v zemi narušily jen akivity baskické separatistické organizace ETA a teroristický útok ve vlacích z 11. března 2004.

Kultura Španělska

• Významná období v dějinách španělské kultury zahájilo období maurské kultury s řadou architektonických památek maurského stylu v Córdobě, Toledu, Grenadě (uveďme slavný palácový komplex Alhambru), jako příklad románské architektury lze uvést katedrálu svatého Jakuba Většího v Compostele (Santiago de Compostela), gotickou reprezentuje katedrála v Avile. Výrazně se ve španělské kultuře projevila renesance s nejvýznamnějšími stavbami Escorialem a univerzitou v Salamance. Významnými literárními tvůrci tohoto období jsou mystikové sv. Jan od Kříže (San Juan de la Cruz) a sv. Terezie z Avily (Santa Teresa de Jesús). V barokním stylu je vystavěn královský palác v Madridu, dalšími vrcholnými představiteli španělského baroka jsou malíř Diego Velázquez, spisovatel Miguel de Cervantes Saavedra či dramatici Lope de Vega a Pedro Calderón de la Barca. Významným umělcem, který žil na přelomu 18. a 19. stol. a svým dílem ukazoval již k modernímu umění, byl Francisco Goya. Maloval jak portréty královské rodiny, tak temné obrazy plné hrůzy. Další významnou a přínosnou epochou ve španělském umění byl modernismus 20. století. Španělsko se v té době může pochlubit několika umělci světového věhlasu – v malířství to byli Pablo Picasso a Salvador Dalí, v architektuře Antonio Gaudí. Ačkoli španělská lidová hudba svými živými rytmy, specifickým tajemným a žhavým kouzlem, tradičními tanci, z nichž nejznámější je divoké flamenco, i typickými nástroji kytarou a kastaněty uchvacovala a inspirovala mnoho posluchačů i hudebních tvůrců jiných národů, ponecháme-li stranou specifický žánr španělské zpěvohry zarzuelu, našla španělská hudba svůj specifický hlas až díky skladatelům z přelomu 19. a 20. stol. Za všechny jmenujme Isaaca Albénize, Enriqua Granadose a Manuela de Fallu. Z nových umění se do světové kinematografie zapsali především avantgardista Luis Buñuel a filmový vypravěč Pedro Almodóvar.

Náboženství a tradice

• V zemi je na 83,6 % katolíků a pouze 11,9 % lidí je bez vyznání. Zbylá procenta jsou protestanti a muslimové.
• Svátky
• Civilní:
• 1. 1. Nový rok
• 1. 5. Svátek práce
• 12. 10. Národní svátek Španělska a Španělského společenství
• 6. 12. Den ústavy
• Církevní:
• 6. 1. Tři králové
• 9. – 10. 4. Velikonoce 2009
• 15. 8. Nanebevzetí Panny Marie
• 1. 11. Všech svatých
• 8. 12. Neposkvrněné početí
• 25. 12. Narození Krista

Historické lokality

Hlavní město Španělska

• Madrid – je královským sídlem, nachází se zde královský palác Palacio Real, spousta muzeí, galerií a divadel

Historické lokality

• Barcelona – gotická čtvrť, radnice zvaná Casa de la Ciutat, muzea, romantická zákoutí a náměstíčka
• Malaga – rodiště Pabla Picassa, Picassovo muzeum, pevnost Alcazaba s amfiteátrem a hrad Gibralfaro
• Granada – Alhambra (středověký komplex paláců a pevností maurských panovníků)
• Sevilla – Reales Alcázares (Královský hrad), Giralda (arabský minaret mešity), Torre del Oro (Zlatá věž), Barrio Santa Cruz (židovská čtvrť), Archivo de Indias (Indický archív), náměstí Plaza de España, univerzita
• Córdoba – mešita-katedrála, Puente Romano (Římský most), Alcázar de los Reyes Cristianos (pevnosti křesťanských králů)

• Nejvýznamnějším a zároveň úředním jazykem Španělska je španělština, označovaná zde jako kastilština. K dalším úředním jazykům náleží regionální jazyky katalánština (užívaná na východě a severovýchodě Španělska, v Andoře a na Baleárech), 2,5 % hovoří baskicky a 7,5 % galicijsky.
• Vedle těchto jazyků se ve Španělsku vyskytují také asturština (není sice regionálním úředním jazykem, ale v Asturii je chráněna místními zákony), aragonština, extremadurština, leónština a různé přechodné dialekty, jež však úředními jazyky nejsou.
• Veškeré informace, včetně prospektu většinou i s plánkem města a informacemi o nejdůležitějších památkách a zajímavých akcích v místě a nejbližším okolí dostanete v turistických informačních kancelářích. Bývají k dispozici zdarma, a to v hlavních světových jazycích.
• V celém Španělsku včetně Kanárských ostrovů, Mallorky a dalších oblíbených míst se bez problémů domluvíte anglicky, francouzsky nebo německy. V oblastech, které nejsou turisty tak zasažené, už budete mít pozici horší.

• Obyvatelstvo ve Španělsku tvoří především Španělé (74 %), dále jsou to Katalánci (17 %), Galicijci (6 %) a Baskové (2 %).

• Do roku 2002 se ve Španělsku platilo pesetami, poté se země stala členem EU a platnou měnou euro (€). Při cestě do této země je vhodné si s sebou vzít eura nebo platební kartu.
• Většina hotelů, restaurací, velké obchody a autopůjčovny přijímají platby běžnými mezinárodními kreditními kartami, především Visa a MasterCard. Někdy je při platbě vyžadován pas.
• Banky (Bancos) jsou otevřeny od 8.30 do 14 hod., od pondělí do pátku (popř. soboty) a přijímají všechny běžné druhy cestovních šeků.
• Po celém Španělsku jsou dostupné bankomaty a také směnárny (cambio), u nichž bývá kurz měny méně příznivý než v bance, ale bývají otevřené déle. Doporučujeme vyměnit valuty už doma, protože se tak vyhnete placení poměrně vysokých poplatků.
• Aktuální kurz

• S rozmanitostí krajiny souvisí i klima. Ve vnitrozemí panuje podnebí kontinentální s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí i v průběhu roku, východní a jižní pobřeží má klima středomořské s vysokým procentem slunečných dnů, s letními teplotami mezi 23 – 30 °C, kde se o zimě dá hovořit snad jen v lednu a únoru, kdy se zde průměrné teploty pohybují mezi 10 – 15 °C. Toto tzv. suché Španělsko s malým množstvím srážek kontrastuje se severními přímořskými oblastmi, kde prší často, i když v létě přece jen o něco méně.

Telefon

• Španělsko má roaming pro mobilní operátory O2, T-Mobile a Vodafone. Pokrytí signálem je na většině míst.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Španělska, je nutné zadat předvolbu +34.
• Zavolat si můžete také z hotelového pokoje či recepce, je to však ta nejdražší varianta. Dále můžete volat z telefonního úřadu (locutorio) nebo z telefonních automatů, které jsou na mince a telefonní karty, některé i na kreditní karty. Telefonní kartu (tarjeta telefónica) je možné zakoupit v místních stáncích (tabacos) nebo na poště. Tyto karty nejsou universální, ale liší se podle provozovatele – tzn. konkrétní karta funguje jen v příslušném telefonním automatu. Instrukce jsou psány v angličtině.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí.
• O2
• T-Mobile
• Vodafone

Internet

• Dostupnost internetu v pevninském Španělsku, na Kanárských a Baleárských ostrovech nijak nezaostává za průměrnou dostupností v státech Evropské unie.
• Ve městech jsou četné internetové kavárny, za hodinu zaplatíte přibližně 1,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká. Mnoho kaváren nabízí také 15 minut zdarma.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Elektřina, zásuvky

• elektrické napětí: 220 V