• Podnebí Sicílie je celkově mírné, středomořské, ale místně je ovlivňuje také povrch. V horách na severu ostrova je chladněji a deštivěji. Naopak jižní oblasti jsou v jejich srážkovém stínu.
• Hlavní sezona se neliší od ostatních středomořských letovisek – trvá od května do října, i když návštěvníci si přijdou na své po celý rok.
• Léto začíná v květnu, teploty vzduchu jsou velice příjemné (nad 20 ^oC), slunce svítí 8 hodin denně, dešťové přeháňky jsou minimální a moře má snesitelných 17 ^oC. Navíc leckde panují ještě mimosezonní ceny ubytování. V plném létě teploty vzduchu vystoupají nad 31 ^oC, slunce se během dne neschová až 11 hodin, téměř neprší, vlhkost se drží pod 70 % a moře je teplé 25 ^oC. Horko ještě ztěžuje vítr sirocco, vanoucí z Afriky. Nejvíce ovlivňuje jižní a západní pobřeží.
• Jaro a podzim jsou nejpříjemnějšími obdobími pro turistiku, jak pěší, tak na kole. Teploty vzduchu zůstávají nad 20 ^oC, lehce se zvýší vlhkost vzduchu, ale dešťové přeháňky nejsou časté. Moře ještě láká ke koupání (zvlášť na podzim teplotou 22 ^oC). Jsou období, kdy tyto příjemné podmínky přetrvají až do Vánoc.
• Zima je mírná, ale deštivější (největší srážkový úhrn má prosinec). Teploty vzduchu klesnou ke 14 ^oC.

• Bezpečnostní situace je přibližně stejná jako v jiných evropských zemích. Časté jsou kapesní krádeže a krádeže v automobilech.
• Doporučuje se nenakupovat u pouličních a plážových prodejců, ve většině případů je jejich zboží padělané. V Itálii platí zákon na potírání tohoto druhu obchodu, při kterém může být vysokou částkou pokutován i zákazník.
• K veškerému zakoupenému zboží je zákazník povinen vzít si doklad o zaplacení. Může být kontrolován finanční policií a při nepředložení stvrzenky hrozí opět vysoká pokuta.
• Při cestování osobním autem ve městě se doporučuje zevnitř zamknout, předejde se tak možnému přepadení na křižovatce.
• V Itálii platí rovněž velmi přísný zákon na nošení nožů, mačet apod.

Doprava

K řízení motorových vozidel v Itálii je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný řidičský průkaz vydaný v ČR
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Itálii v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 130 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. Úpný zákaz je pro profesionální řidiče, řidiče do 21let a ty, co mají průkaz po dobu kratší než tři roky)

Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:

• Dopravní předpisy jsou velmi podobné těm v ČR.
• Svítit se musí po celý rok.
• Na dálnicích se vybírá mýtné na mýtných branách.
• Italští řidiči často a rádi přejíždějí z pruhu do pruhu, často troubí, nedbají plné čáry a mnohdy ani rychlostních omezení. Na druhou stranu jsou pozorní, a proto je zde relativně malé množství nehod.

Místní doprava

• Letiště Palermo je od centra města vzdáleno 24 km, pro cestu do města je možné využít autobus, vlak, taxi nebo pronajaté vozidlo.
• Autobusů jezdí na letiště dost, do Palerma jezdí každých 30 minut autobus společnosti Prestia e Comandé. Jízdenka stojí 5 €.
• Vlak nejezdí přímo od terminálu – stanice je vzdálena přibližně 1 km. Cesta do centra Palerma zabere 40 minut, cena jízdenky je 4,50 €.
• Taxi z letiště do centra města Vás vyjde na 45 – 55 €.
• Autobusová síť je ve městě rozvinutá, dostanete se prakticky po celém Palermu. Jízdenka se dá koupit např. v trafice (stojí 1 €). Společnost zajišťující tento druh přepravy se jmenuje AMAT.

• Z letiště Catania je možné se do centra města či na přilehlé pláže dostat autobusem, taxi nebo si pronajmout auto.
• Existují zde dva typy autobusů – první je linka č. 457, nazývaná někdy také alibus. Jezdí každých 20 minut od 5.00 do půlnoci, jízdenka stojí 0,80 € (2 € v nočních hodinách). Dalším typem autobusu je tzv. interbus, který stojí 4,10 €.
• Taxi z letiště do centra Vás vyjde na 20 – 25 €.
• Přímo ve městě je také možné využít autobus, taxi nebo metro.
• Metro má pouze 6 stanic a vyplatí se, pokud se potřebujete dostat z jednoho místa na druhé co nejrychleji. Lístek stojí 1,50 €.
• Ceny autobusových jízdenek se různí podle vzdálenosti, ceny taxi odpovídají standardu evropských měst.
• K cestování podél pobřeží je možné rovněž využít vlak.
• Využít můžete také lodní dopravy. Například na Maltu jezdí katamarán za 60 € na osobu (cesta trvá zhruba 90 minut).
• Existuje zde také možnost pronájmu automobilu. Auto si můžete pronajmout již na letišti nebo pak kdekoli ve městě. Cena se odvíjí od věku řidiče, doby a délky pronájmu a typu auta. Obecně se dá mluvit o cenách od 30 € na den. Mezi společnosti nabízející tyto služby patří například Europcar. Zvažte, zda pro Vás není výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Silnice na Sicílii jsou obecně kvalitní. Dálnice jsou zpoplatněny, mýtné se vybírá na mýtných branách.

Náboženství a historie

Historie Sicílie

Původní kmeny žijící na Sicílii, Sikani, Elymové a Sukulové, na ostrov zřejmě připluly z různých středomořských oblastí. Kolem počátku prvního tisíciletí před naším letopočtem se pak na Sicílii usazují Féničané (jejich nejvýznamnějším osídlením byla obec předcházející dnešnímu Palermu), z nichž pak převahy nabyli Kartaginci.

Skutečně pozoruhodné období v antických dějinách ostrova však nastává až s Řeky, kteří sem přicházejí někdy v 8. stol. před naší érou. Z jimi založených osad byly nejpřednější Naxos (735), Syrakusy (734) a Messina. Města i domorodé obyvatelstvo na územích kolonizovaných Řeky byly vystaveny mocnému vlivu helénské kultury a zahrnuty – spolu s kraji na jihu Itálie – do oblasti (a vlastně kulturní jednotky) Magna Graecia („velké Řecko“, pro podtržení velikosti oblasti vůči mateřskému Řecku). Nejpamátnější obcí oblasti Magna Graecia byly Syrakusy, podle Cicerona největší řecké město a z nich všech nejkrásnější. Syrakusy vstupovaly do styku s nejvýznamnějšími městskými státy původního Řecka (Spartou, Korintem), byly navštěvovány velkými postavami řecké kultury (mj. básnířkou Sapfó, jež sem musela odejít, Aischylem a Platonem). Přímo Syrakusanem byl velikán antického vědění Archimedes (Archimedův zákon, Archimedův šroub, přibližná hodnota π). Jak Syrakusy rozšiřovaly svá území, narážely na Kartagince, obývající zbytek ostrova, s nimiž svedly několik bitev.

V boji s Kartaginci pak Řeky vystřídali Římané (v punských válkách ve 3. století př. n. l.), jimž se podařilo Kartagince vyhnat úplně. Pro Římany se Sicílie stala jejich první provincií (uchovávající si nicméně řecký ráz) mimo Apeninský poloostrov a měla pro ně význam hlavně jako obilnice Říma (před ziskem Egypta). Na římskou dobu upomínají tehdy vzniklé rozlehlé pozemky (latifundie) a mučedníci nového náboženství, křesťanství (např. svaté Agáta a Lucie).

Společně s dalšími římskými územími se pak ostrov dostává pod nadvládu germánských kmenů – Vandalů a Gótů, než jej v 6. století n. l. dobývají Byzantinci, jako nástupci Říma. Je to období opětovného působení řecké kultury (jazyka i náboženství), Syrakusy se dokonce nakrátko stanou fakticky hlavním městem Byzance (za císaře Konstantina II., 663 – 668).

Pozitivní vklad následné arabské nadvlády, která započala v 9. století, se týká zemědělství – jde o pěstování citrusových plodů a systém zavlažování.

V letech 1060 – 1091 došlo k dobytí Sicílie Normany, severským etnikem s vikinskými předky, proslulým křesťanskou zbožností a bojovnickou tvrdostí. Vůdčími postavami dobývání byli normanští šlechtičtí sourozenci Robert a Roger Guiscardové (druhý se stal později vládcem Sicílie jako Robert I.). Roku 1130 pak vzniklo sicilské království s prvním králem Rogerem II., které zahrnovalo i jih Itálie a po nějakou dobu i Maltu. Království s centrem v Palermu patřilo k nejbohatším státům Evropy, lákalo přistěhovalce z Itálie, s čímž souvisí latinizace Sicílie.

Dědici původních normanských vladařů se stali Štaufové, rodem ze Švábska. Jejich nejvýznamnějším panovníkem byl Fridrich II. (na Sicílii vládl 1198 – 1250), osvícený císař Svaté říše římské. Pro svou neobyčejnou vzdělanost a touhu po vědění byl nazýván „stupor mundi“ (div světa). Na svém skvělém dvoře podporoval vědu a umění (sám byl autorem spisu o sokolnictví).

Po Štaufech (Hohenštaufech) vládli Sicílii Anjouovci (od roku 1266). Svým arogantním chováním a těžkým zdaněním však Francouzi vzbudili u Sicilanů jen nevoli, jež pak naplno propukla při sicilských nešporách – povstání na Velikonoční pondělí 30. 3. 1282. To začalo prý tak, že francouzští vojáci obtěžovali sicilské ženy, a za následek mělo povraždění tisíců Francouzů v následujících týdnech (událost dala název i námět jedné z oper G. Verdiho – I Vespri Siciliani).

Bývalé království pak bylo rozděleno – na Sicílii se vlády chopili Aragonci (prvním byl Petr III.), v neapolském království pokračovala vláda anjouovské dynastie (zdejší monarchie si však ponechala jméno království sicilské, čímž vznikl zmatek a později „dvojí Sicílie“). Sicilské království bylo nejdříve Aragonci spravováno jako nezávislé, pak jako součást aragonské koruny, od roku 1516 mu vládli králové španělští (prostřednictvím guvernérů a místokrálů).

Po válce o dědictví španělské a krátkém období vlády savojského domu a rakouských Habsburků připadla Sicílie (spolu s Neapolí) Bourbonovi Karlu VII. Roku 1816 byly spojené země oficiálně sjednoceny pod názvem Království obojí Sicílie.

V té době už ale Sicilané toužili po nezávislosti, což se projevilo dvěma revolucemi v letech 1820 a 1848 (přičemž revoluce z 12. ledna osmačtyřicátého roku zahájila vlnu revolucí v mnoha dalších evropských zemích a v rámci Itálie představovala významný impulz pro osvobozovací hnutí risorgimento). Roku 1860 vyplul ke břehům Sicílie Garibaldi se zhruba tisícovkou dobrovolníků (spedizione dei Mille) s úmyslem připojit království obojí Sicílie k sardinskému království, což bylo vzápětí stvrzeno lidovým hlasováním.

Záhy však přišlo zklamání a volání po autonomii – Sicílie i celý jih Itálie zabředly do hospodářských nesnází a problémů s nezaměstnaností (průmysl byl budován hlavně na severu), povstání z nespokojenosti (1866, 1894) pak byla bez milosti a bezohledně trestána. Následky byly jednak nevídaná vlna emigrace (zejména do Ameriky), jednak vzrůstající vliv mafie, volné zločinecké sítě. O její potlačení se zčásti úspěšně pokusil Mussolini. Zcela se mu to ale nepodařilo, za jeho vlády navíc přetrvávaly i špatné životní podmínky – a tak obyvatelé ostrova nadšeně vítali Spojence při invazi na Sicílii (začátek 9. července 1943 – operace Husky).

Po válce se Sicílie dočkala autonomie (1946) i pomoci vedoucí ke zlepšení ekonomické situace. Mafie však opět nabývala na síle. Vzrušenou reakci vzbudilo především zavraždění dvou prokurátorů bojujících proti mafii roku 1992. Giovanni Falcone a Paolo Borsellino jsou dnes vnímáni jako hrdinové, palermské letiště nese jejich jméno (Falcone-Borsellino Airport). Další problémy, které trápí tento krásný ostrov, kudy kráčela historie, jejíž stopy zde dodnes můžeme obdivovat, jsou spojeny s nelegálním přistěhovalectvím z Afriky.

Kultura Sicílie

Se Sicílií je spojena řada velkých osobností kultury. Kromě Archimeda je jinou velkou slavnou řeckou figurou ze Sicílie Empedokles, občan Agrigenta, filozof, jenž vytvořil koncept čtyř základních živlů – ohně, vody, země a vzduchu -, z nichž všechno sestává a jež jsou ovládány vztahy motivovanými jinými dvěma elementy, láskou a nenávistí.

V písemnictví dala Sicílie italské kultuře sicilskou školu, rozvíjející se na dvoře Fridricha (it. Federico, sic. Fidiricu) II. Kromě vlastní milostné poezie a vytvoření lyrického žánru, sonetu (znělky), které je připisováno Giacomovi da Lentinimu, členovi této školy, je za největší zásluhu této literární skupiny považováno vytvoření prvního italského spisovného jazyka (ještě před Dantem), když užívali pro své básně sicilštinu obohacenou o výpůjčky z jiných jazyků (např. francouzštiny). Z novodobých spisovatelů uveďme povídkáře Giovanniho Vergu, proslaveného realistickými (či veristickými) díly vykreslujícími sicilský lidový život, z nichž asi nejslavnější je Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír, proslavený díky zhudebnění Pietrem Mascagnim), a nositele Nobelovy ceny Luigiho Pirandella (známého pro dramatická díla Šest postav hledá autora a Jindřich IV., jež se zabývají vztahem fikce a reality) a básníka Salvatora Quasimoda. Sicilskou historii v převratném období risorgimenta zpodobňuje ve svém nejznámějším díle Gattopardo (Gepard) spisovatel Giuseppe Tomasi di Lampedusa.

Asi nejpůsobivějším výtvarným projevem Sicílie je zdejší sicilské baroko, které bylo podnícené novou výstavbou po zemětřesení roku 1693. Jako výkladní skříň zámožnosti sicilských aristokratů na palácích (jindy třeba na kostelích) je důmyslnější než barokní sloh samotné Itálie, užívá vysochané masky a sošky dětských postav.

Na Sicílii se také narodili dva velcí hudební skladatelé – barokní skladatel Alessandro Scarlatti a Vincenzo Bellini, skladatel období bel canta. Operní pěvci dodnes předvádějí krásu svého hlasu i jeho schopnosti v Belliniho operách Norma, Puritáni či Náměsíčná.

Nevšední krajinu Sicílie i přilehlých ostrůvků si nejednou zvolili za působivou kulisu svých filmů i slavní režiséři (mj. Visconti, Antonioni).

Z lidových tradic jsou na Sicílii oblíbené zejména ty spojené s Vánocemi (tradice živého Betléma se svatou rodinou i sicilskou vesnicí) a karnevalem.

Mezi tradiční výtvarné výtvory Sicilanů patří terakotová keramika nebo sicilský vůz (zde zvaný carrettu Sicilianu), který je dvoukolový a bohatě zdobený vyřezávanými či malovanými výjevy, jež se vztahují k sicilské historii nebo folkloru. Dnes tak Sicilané pomalovávají dokonce i tříkolové motorové dodávky (zvané lapa).

Bohatá je i lidová sicilská hudební tradice, zahrnující sbory a cappella, pracovní písně či písně o žních. Název siciliana nese také hudební útvar pomalého rytmu a pastorální nálady, jejž stylizovali ve svých skladbách i mnozí skladatelé. Doklady o tom, že siciliana (jako tanec) pochází opravdu ze Sicílie, však nejsou.

Historie a kultura Palerma

Na území dnešního Palerma se nejdříve usadili Féničané někdy v 8. století před naším letopočtem. Místo si vyhlédli jako přístav pro jeho vynikající přírodní podmínky. Po Féničanech, kteří město údajně nazývali Ziz (dnešní název pochází z řeckého označení Panormus, jež se vztahuje k přístavu), nastoupili Kartaginci. Celé dějiny Palerma jsou povětšinou dějinami dobývání města.

Možná nejšťastnější dobytí Palerma bylo to římské roku 254 př. n. l. za punské války. Přišlo po něm totiž období klidu a prosperity. Následovala spíše neklidná doba rozpadu Římské říše, germánských kmenů na Sicílii a byzantské nadvlády.

Další rozkvět vidíme – možná trochu nečekaně – po dobytí města Araby v 9. století. Za arabské vlády nastal opět hospodářský a kulturní vzestup (jsou budovány mešity a paláce), panovala náboženská tolerance mezi muslimy, křesťany a židy. Arabové také z Palerma poprvé učinili hlavní město a správní centrum Sicílie. Soudobí cestovatelé město pro jeho nádheru a bohatství srovnávali s Córdobou či Káhirou.

Vládnoucí arabskou dynastií však zmítaly rozpory, takže Normanům nedalo velkou práci jejich emirát pokořit. Do Palerma vstoupili roku 1072. I v nové epoše Palermo prosperovalo jako město, kde se snoubily kultury křesťanská, muslimská i východní (katedrála, Palatinská kaple). Město bylo tehdy jedním z nejbohatších v Evropě. Jeho prestiž ještě vzrostla, když se stalo roku 1130 centrem nového sicilského království a za Fridricha II., jenž si Palermo zvlášť oblíbil, pak nakrátko ve 13. století i metropolí Svaté říše římské. Palermský dvůr Fridricha II. (magna curia) už svou podporou a soustředěním umělců a vědců předznamenával lesk pozdějších renesančních dvorů.

Krátce po císařově smrti začal pozvolný úpadek – za Francouzů, Aragonců i Španělů, kdy význam Palerma jako hl. města Sicílie klesal, vláda byla vykonávána odjinud či byla přesunuta (v době spojení s Neapolskem, definitivně od roku 1734, se stala sídlem krále Neapol). V době mocenského vakua se k moci draly zdejší šlechtické rody a z té doby také pocházejí některé nádherné paláce.

Změny pak přišly až v 19. století – výbuch revoluce v Palermu 12. ledna 1848 (první revoluce toho roku v Evropě) a roku 1860, kdy do města vstupuje Garibaldi, aby Sicílii, jejímž správním střediskem se pak Palermo znovu stalo, připojil k sjednocenému italskému království. Město se poté v druhé polovině století rozrůstá, jsou budovány nové městské třídy (Via della Libertà) a velké stavby secese (např. díla architekta Ernesta Basileho jako Teatro Massimo, jedno z největších operních divadel).

Velké kulturní ztráty utrpělo město při bombardování během spojenecké invaze roku 1943. Ačkoliv se zdálo, že Palermo, nově sídlo parlamentu a středisko autonomního regionu, čeká světlá budoucnost, opak byl pravdou. Svůj vliv začala totiž stále razantněji uplatňovat mafie, užívající korupce k ovlivňování politiků. Vlivem toho nebylo poškozené centrum ani po desetiletích opraveno a sicilská metropole naopak nepromyšleně rostla o stavby chabé kvality (tzv. scempio – drancování Palerma). Teprve v posledních letech se začíná situace zlepšovat. Představitelé Palerma si více váží města s krásnou zeměpisnou polohou a úžasným historickým bohatstvím, jež do Palerma láká velké množství turistů, kteří jsou nadějí pro budoucnost města.

Historie Catanie

Město Catania bylo založeno Řeky, kteří již sídlili v sousedství, někdy kolem roku 730 před n. l. na úrodných pláních u úpatí sopky Etny. Z pamětihodných faktů té doby víme o Charondasově veršovaném zákoně, který přijaly i ostatní řecké osady na Sicílii a jihu Itálie. O zákoně víme např. to, že zavádí trestný čin křivého svědectví. Traduje se také, že Charondas jednou přišel na veřejné shromáždění s mečem. Poté, co ho upomenuli na to, že jeho zákon takové jednání trestá, se na znamení úcty k zákonu sám probodl. Řecké období je jinak dobou bojů, válek, okupací města, které čelilo útokům ze Syrakus, Athén či Kartága, případně se s těmito městy samo spolčovalo.

Klidnější období zřejmě nastalo až v římské epoše, jež na ostrově započala za první punské války roku 263 před n. l. Cicero o Catanii v té době hovořil jako o vzkvétajícím městě. Dokládají to i stavební připomínky té doby – jako pozůstatky fóra, amfiteátrů či lázní.

Velkou postavou města z římské éry je svatá Agáta, patronka města, která zemřela mučednicky roku 251 n. l. údajně poté, co odmítla dvoření římského prefekta. Jednou z útrap, jimiž musela před smrtí projít, bylo uřezání prsů. Její amputovaná ňadra jsou tak jedním z jejích atributů a pro tuto skutečnost se také stala patronkou pacientek stižených rakovinou prsu. Údajně pak několikrát ochránila město před zkázou, prvně hned roku 252, rok po své smrti, kdy zamávání jejím závojem zastavilo proud lávy. Světice je dodnes připomínána několikadenními velkolepými slavnostmi první týden v únoru.

Jiným takovým ochráncem a symbolem města je slon (zvaný liotru), který má město chránit před nepřáteli, neštěstím a nemocemi. Jeho uctívaná socha z lávy zdobí fontánu, je i v městském znaku. Takovou úctu si slon zřejmě zasloužil svou dávnou přítomností na ostrově i spojením s legendou o čaroději Heliodorovi, jenž prý na slonu, jehož sám vytvořil, vykonával čarodějné cesty do Konstantinopole.

Do třetice: populární je v Catanii také pověst o zbožných bratřích (Pii fratres – odvozeno od pietas, zde však znamenající úctu nebo oddanost synovskou, „zbožní“ tedy není ideální překlad), rozšířená zejména v antice a dochovaná třeba v podobě mincí s podobiznami obou bratrů, Anfinoma a Anapia. Podává příběh dvou bratrů, kteří při výbuchu Etny nedbali svého majetku – jako ostatní -, ale měli péči hlavně o to, aby zachránili své staré rodiče, které odnášeli na ramenou. Proud lávy se těsně před nimi rozdělil a tekl kolem nich, takže jim umožnil bezpečnou cestu k záchraně.

S jiným výbuchem sopky je spojen další významný zlom v dějinách Catanie, jež mezitím prožívala společné osudy celé Sicílie. K této erupci došlo roku 1669, kdy láva zničila značnou část města a zalila zčásti přístav (hrad Ursino, ležící předtím na pobřeží a zbudovaný za Fridricha II. jako přístavní pevnost, tak nyní leží vzdálen asi kilometr od moře). Zkázu dokonalo zanedlouho poté (roku 1693) zemětřesení. Město se nicméně vzpamatovalo a bylo přestavěno do mimořádně vznosné a ušlechtilé podoby v barokním slohu s využitím tmavého lávového kamene (některým návštěvníkům to přijde děsivé) a bílého syrakuského vápence, což vytváří zajímavý černobílý vzhled města. Tehdy, za éry Bourbonů, kdy mělo město mezi ostatními na Sicílii význačné postavení, bylo také místo v oblibě u šlechticů z východní Sicílie, kteří si zde stavěli své paláce. Město se tak stalo jakousi sicilskou Neapolí.

Dnes je Catania, druhé největší sicilské město, především důležitým obchodním a průmyslovým centrem, těžícím v poslední době také z turistiky a v neposlední řadě z moderních technologií, jež se zde úspěšně rozvíjejí.

Kultura Catanie

Vedle již zmíněné postavy Charondase jsou s městem spojeny další dvě významné antické osobnosti, v antice ceněný lyrický básník Stesichorus a filozof Xenofanes, proslulý zejména kritikou galerie řeckých bohů a jejich antropomorfizace (tvrdil, že kdyby pak mohl dobytek myslet a malovat, líčil by bohy zase v dobytčí podobě).

Antická mytologie byla fascinována zejména Etnou, jíž darovala obyvatele, boha Vulcana, boha ohně prospěšného i škodlivého. Výbuch sopky má být projevem Vulcanova hněvu, vzbuzeného nevěrou jeho choti, bohyně Venuše. Tamtéž se prý Odysseus setkal s Kyklopy.

Pozdějším dokladem kulturnosti Catanie je první univerzita na Sicílii, jež zde byla zřízena roku 1434.

Asi nejslavnějšího rodáka z Catanie, světoznámého operního skladatele Vincenza Belliniho, připomíná dnes jeho muzeum a hudební festival.

V Catanii se také narodil i zemřel prozaik Giovanni Verga, přední představitel verismu (italského kulturního směru, obdoby francouzského naturalismu), popisující život prostých venkovanů na Sicílii (rybářů, povozníků, kameníků) často s využitím místního dialektu. K jeho nejznámějším dílům patří Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana, zpracován jako stejnojmenná opera Pietrem Mascagnim) a Rodina Malavogliova (I Malavoglia).

Náboženství a tradice

• Náboženské složení v Itálii: 97 % obyvatel deklaruje katolické vyznání, 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi, ostatní jsou muslimové a nedefinovaní
• Italské svátky
• 1. leden – Nový rok
• 6. leden – Tři králové
• 25. duben – Den osvobození
• 1. květen – Svátek práce
• 2. červen – založení Italské republiky
• 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie
• 1. listopad – svátek Všech svatých
• 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie
• 25. a 26. prosinec – vánoční svátky
• patroni sv. Petr a Pavel

Historické lokality

Hlavní město Sicílie

• Palermo – mezi významné historické památky patří Normanský palác, jehož součástí je Cappella Palatina se slavnými mozaikami. Dalším zajímavým palácem je Palazzo Chiaramonte, nejvýznamnější stavba pozdněgotického stylu na Sicílii, který bývá nazýván podle tohoto paláce, v němž najdete okna se dvěma až třemi oblouky, sgrafita, arkády nebo třeba dřevěný strop s malbami v hlavní síni.

Historické lokality

• Syrakusy – ve městě naleznete antické vykopávky a archeologické muzeum. Mezi nejvýznamnější památky zde patří řecký chrám bohyně Athény a řecké divadlo.
• Agrigento – poblíž tohoto města leží jeden z největších komplexů řeckých staveb Údolí chrámů – Valle dei Templi. Naleznete zde např. Heraklův chrám, Hefaistův chrám, chrám bohyně Demeter, chrám Svornosti a chrám Dia Olympského (chrámy jsou mnohdy v lepším stavu než v samotném Řecku).
• Taormina – nejkrásnější památkou města je řecké divadlo, odkud se nabízí nádherný pohled na celé město i sopku Etnu.

• V Itálii je úředním jazykem italština. Kromě ní se používá mnoho místních dialektů či jazyků, např. piemontština, lombardština, furlánština a benátština.
• V některých částech země se můžete také domluvit jinými jazyky. Na severovýchodě německy, na severozápadě francouzsky, v okolí Terstu pak slovinsky. V turistických letoviscích se samozřejmě domluvíte anglicky.

• Itálie patří s celkovým počtem obyvatel 57 998 353 k nejlidnatějším státům Evropy, zároveň je nejlidnatější zemí z celé jižní Evropy.
• K největším městům Itálie patří Řím s 2 546 000 obyvateli, dále Milán, který má 1 256 000 obyvatel, Neapol (1 004 000 obyvatel), Turín (903 000 obyvatel), Palermo (687 000 obyvatel) a Janov (610 000 obyvatel).
• Národnostní složení: Italové (94 %), Sardové (3 %), Rétorománi (1,5 %).

• V lednu 2002 přešla Itálie na eura. Eurobankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Mince se razí v hodnotách 1 a 2 eura a 1, 2, 5, 10, 20 a 50centů.
• Peníze můžete proměnit v bankách a směnárnách nebo i cestou ve směnárenském automatu (na letišti, nádraží, ve velkém supermarketu). Ve většině hotelů, restaurací a obchodů lze platit kreditními kartami a eurošeky. Mnohé podniky stále dávají přednost platbě v hotovosti, proto je dobré se ujistit, zda podnik přijímá karty. Teprve potom si objednejte nebo rezervujte pokoj. Na venkově, především na jihu Itálie, je nutné mít hotovost vždy při sobě, bankomaty se tu objevují velmi zřídka a menší hotely a restaurace karty nepřijímají.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone poskytují v Itálii roaming s partnery, kteří mají v zemi dobré pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +00420. Pokud voláte do Itálie, je nutné zadat předvolbu +0039.
• V Itálii si můžete zavolat z veřejných telefonních automatů, které jsou na mince nebo telefonní karty. V některých telefonních automatech lze použít i kartu VISA.
• Telefonní kartu (carta telefonica) zakoupíte za 2,56 a 5,16 € na poštách, v prodejnách s tabákem (tabaccheria), na benzinových stanicích, v prodejnách se suvenýry či v prodejnách S. I. P. (italská telefonní společnost).
• Telefonní centrály S. I. P. najdete ve všech turistických oblastech. Telefonní hovor se zde platí v hotovosti až po skončení.
• Hovory jsou levnější od 22.00 do 8.00 hodin, a to až o 50 %.
• Při telefonování z hotelu je třeba počítat s tím, že kromě hovorného zaplatíte ještě hotelovou přirážku.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Internet

• Dostupnost internetu v Itálii odpovídá úrovni vyspělých států Evropské unie.
• Ve městech jsou internetové kavárny časté, za hodinu zaplatíte přibližně 2,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• V Itálii fungují internetové kiosky TIN, které lze najít například na letišti, v hotelech a na dalších veřejných místech. Cena je 1 € za 10 minut, platit lze i kreditní kartou.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici Wi-Fi. V menších městech je možné se připojit například i v cukrárně nebo knihovně.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Elektřina, zásuvky

• 230 V