Bezpečnost
Doprava
Náboženství a historie
Jak se domluvit
Obyvatelstvo
Měna
Počasí
Elektřina a komunikace
Hory
Moře
Okolní země
Příroda
Řeky
Orientační ceny
Tipy na nákupy
Jídlo a pití
Nakupování
Spropitné
Očkování před cestou
Co si vzít na dovolenou
Víza
Rady na cestu
Aktivity a zábava
Koupání
Zajímavá místa
Seychely jsou rozesety na 115 malých ostrovech v Indickém oceánu severovýchodně od Madagaskaru. Legenda říká, že když bůh tvořil svět, bylo mu líto, že si ráje mohou užívat jen andělé, a tak vzal kousek nebe a položil jej do oceánu. Tak vznikly Seychely, celoročně navštěvované souostroví s jemným bílým pískem na plážích, průzračným mořem, korály, typickými žulovými balvany a nedotčenou přírodou. Pospěšte na Seychely, dokud ráj trvá.
Napište nám vaši představu. Společně najdeme dovolenou přesně podle vašich představ. Stačí nám napsat, co hledáte a my zařídíme zbytek.
Nalezeno undefined hotelů
Seychely je stát na 115 malých ostrovech v Indickém oceánu, rozesetých v několika skupinách na ploše zhruba 1100x800km severovýchodně od Madagaskaru. Vlastní Seychelské ostrovy nebo též Vnitřní ostrovy (Mahé, Praslin, La Digue, Silhouette aj.), ležící na severovýchodě státu, jsou tvořeny masivními žulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jako Vnější ostrovy, představují ploché korálové atoly. Celková pevninská rozloha Seychel je 455km². Počet obyvatel čítá cca 81 000 a obydleno je pouze 33 ostrovů, přičemž 4/5 obyvatelstva se soustřeďují na největším ostrově Mahé, kde leží i hlavní město Victoria a mezinárodní letiště. Na Vnějších ostrovech, které představují téměř polovinu plochy země, ale postrádají zdroje pitné vody, žijí pouze 2% seychelského obyvatelstva.
Na africké poměry jsou Seychely poměrně blahobytnou zemí. Nejdůležitější zdroj příjmů představuje luxusní turistický ruch, na němž se podílí beze zbytku trojice ostrovů Mahé (s nejnavštěvovanější pláží Beau Vallon), Praslin a La Digue. Ročně stráví na Seychelách dovolenou ke 150 tisícům zahraničních hostů.
Náboženství a historie
Logicky se dá usuzovat na to, že Seychelské souostroví znali už obchodníci z Arábie a námořníci z indonéských ostrovů. Pro Evropu a datovanou historii je nicméně objevil až Vasco da Gama, který ostrovy spatřil roku 1502, když plul do Indie. Skupinu ostrovů, jimiž proplouval, nazval podle své admirálské hodnosti – Amirantes (Amirantské ostrovy). Dalších sto let uplynulo do prvního přistání na – tehdy neobydlených – Seychelách (např. na Mahé), o němž máme zprávu, lodí Britské východoindické společnosti roku 1609. Než pak došlo v letech 1742 a 1756 k prvním výpravám, jež měly za cíl prozkoumat ostrovy a získat je do francouzského držení a které inicioval významný guvernér ostrova Mauricius Mahé de La Bourdonnais, využívali Bohem zapomenuté ostrovy jako svou skrýš piráti.
Francouzi pojmenovali hlavní ostrov po mauricijském guvernérovi (Mahé) a celé souostroví pak po francouzském (de facto) ministrovi financí krále Ludvíka XV. Jeanu Moreauovi de Séchelles (později název poangličtěn). V 70. letech 18. století dochází konečně k zakládání prvních osad (v té době byl např. také položen základní kámen k dnešnímu hlavnímu městu Victoria) a obydlování ostrova bělošskými osadníky, kteří si přiváželi na plantáže s kořením s sebou i otroky. Zajímavá epizoda z dějin Seychel začala roku 1794, kdy se jejich guvernérem stává Jean Baptiste Queau de Quincy (Quinssy). Za nastalého víru událostí Francouzské revoluce a napoleonských válek se mu dařilo lavírovat mezi Anglií a Francií (chvíli ostrovy dokonce fungovaly jako základna francouzských korzárů drancujících britská plavidla), které se v tomto období střídaly v držení souostroví, a vyjednat s Brity velmi výhodné podmínky kapitulace. Pod Brity v důsledku zmíněných dějinných hnutí ostrovy oficiálně přešly roku 1814 pařížskou dohodou.
Běh devatenáctého století pod britskou vládou na Seychelách poznamanalo hlavně zrušení otroctví roku 1835 (to postihlo hlavně plantáže, kromě koření se tehdy na nich pěstovala ještě cukrová třtina, bavlna, kávovníky a kokosy) a pozdější dovezení sem osvobozených otroků z východní Afriky (jinou zvláštní skupinou, jež sem putovala, byli političní vězni a vyhoštěnci, nejdříve francouzští, pak i britští, kteří si zpravidla místo svého vyhnanství zamilovali). V 19. století se také ustavuje rostoucí Victoria jakožto správní centrum a Seychely, již od francouzské éry spravované jako závislé území ostrova Mauricius, začínají usilovat o samostatné postavení v rámci britského impéria. Tato snaha je korunována úspěchem roku 1903, kdy se Seychely stávají samostatnou britskou korunní kolonií.
Zrození Seychel jako politického národa přichází v 60. letech 20. století se vznikem prvních stran. Vynořily se také dvě velké politické figury, James Mancham a France Albert René. Přes odlišné názory v oblasti ekonomie (Mancham byl pravicový politik, zatímco René socialista) a původně i na další vztah k Británii (první z nich žádal ještě větší sepětí, druhý odpočátku nezávislost) utvořili se svými stranami koaliční vládu, jež zemi dovedla k nezávislosti, kterou Seychely (později Seychelská republika, členský stát Commonwealthu) nabyly 29. června 1976. Tehdy také Británie vrátila novému státu všechny ostrovy, které předtím převedla pod správu jiného celku v rámci své říše. Poté se Mancham stal prezidentem a René předsedou vlády.
První roky mladé republiky ale nepřinesly stabilitu, již rok po získání nezávislosti, v červnu 1977, svrhli Reného příznivci nepřítomného prezidenta Manchama (byl na konferenci Commonwealthu v Londýně). Převrat byl nekrvavý, ale v jeho důsledku odešlo několik tisíc jeho odpůrců do exilu. René, který prohlašoval, že o puči nevěděl, se stal prezidentem a zakrátko nastolil socialistickou vládu jedné strany, Lidové fronty pokroku (zahrnující kromě jeho bývalé strany i několik dalších menších stran). Mnoho opatření, jež vedla k pozvednutí kvality života chudších obyvatel, nalezlo příznivou odezvu u Seychelanů z nižších tříd, naopak omezování svobody budilo nespokojenost. Dva pokusy o převrat v 80. letech, roku 1981 žoldnéři, zřejmě podporovanými Jihoafrickou republikou, kteří do země chtěli proniknout v přestrojení za turisty, a roku 1982 ve formě vojenské vzpoury, byly neúspěšné.
Roku 1991 prezident René překvapivě ohlásil návrat k pluralitnímu politickému systému (vliv měl jistě nátlak Británie a Francie umocněný vývojem i v jiných zemích), do země se vrátili představitelé opozice včetně Manchama, který spolu s Reném vyzýval k národnímu usmíření, byly registrovány nové či obnovované politické strany a vše spělo ke svobodným volbám. K těm došlo poprvé po dlouhých letech roku 1993. Prezident René v nich rozhodujícím způsobem zvítězil, v dalších volbách roku 1998 jeho pozice a pozice jeho strany ještě posílily. Až roku 2004, po více jak čtvrtstoletí v prezidentském úřadě, byl René vystřídán svým politickým souputníkem Jamesem Michelem. Určité pochybnosti týkající se vývoje na Seychelách v poslední době vzbuzuje tempo a způsob demokratizačního procesu, i u nás probíraný nenápadný program ekonomického občanství, jež bylo možné v 90. letech získat za obnos 25 000 amerických dolarů, kdo v zemi investoval miliony dolarů, mohl se pak těšit i imunitě vůči trestnímu stíhání (tyto programy měly zvýšit příjmy Seychelské republiky). Starosti působí také poslední vývoj (konkrétně útlum) cestovního ruchu, na němž jsou Seychely závislé a který začal narůstat na počátku 70. let po otevření mezinárodního letiště, jež zajistilo snadnou dosažitelnost souostroví.
Víc než cokoli jiného se v kultuře na Seychelách projevuje multietnický původ jejich obyvatel a ovlivněnost mnoha kulturami. Z evropských to byly především francouzská a britská, odrážející se kromě kultury v obecném slova smyslu (a také jmen místních, z nichž údajně 70 % zní francouzsky a 20 % anglicky) i v tradičních a pak moderních hudebních žánrech. Nejvíce však seychelská lidová hudba odkazuje – vedle asijských – k africkým kořenům. Svědčí o nich např. tanec sega s charakteristickým pohupováním boků či moutya, podobný tanci sega, doprovázený rytmy bubnů, které postupně zvyšují tempo tanečních pohybů, jež se stávají stále více erotičtějšími. Přírodní krásy Seychel přirozeně lákaly k tomu, aby si je osvojovali výtvarní umělci v barvitých obrazech. Na ostrovech (především samozřejmě na Mahé) je takových umělců mnoho, většinou jsou na turisty dobře připraveni a galerii mívají zpravidla přímo v místě svého bydliště (jmenujme za všechny alespoň Christine Harterovou). Je možné tam zajít, oceňovat jejich výtvory a v případě zájmu si i nějaký odtud odnést.
Náboženství a tradice
Svátky a slavnosti na Seychelách:
Historické lokality
Napište nám vaši představu. Společně najdeme dovolenou přesně podle vašich představ. Stačí nám napsat, co hledáte a my zařídíme zbytek.