Náboženství, historie a kultura v Ras Al Khaimah

Náboženství a historie

Z historie Spojených arabských emirátů

Velký význam mělo území dnešních Spojených arabských emirátů v prvních stoletích našeho letopočtu, kdy byl přístav v Omaně (dnešní emirát Umm al-Kuvajn) důležitou obchodní křižovatkou a zastávkou na cestě obchodníků ze Sýrie a jižního Iráku do Indie. Již tehdy kvetl výnosný obchod s perlami, které se zde lovily, a vzkvétal pak po mnoho století. Jiným důležitým přirozeným odvětvím hospodářství byla mořeplavba.

Důležitou kulturní událostí v historii území bylo přijetí islámu v 7. století, údajně z rukou vyslanců proroka Mohameda.

Významnou změnu v dějinách zahraničních styků oblasti, v níž vládly různé dynastie místních vládců a jež byla předtím jen volně spravována Osmanskou říší, přineslo 19. století. Tehdy bylo zdejší pobřeží již dávno známo jako Pirátské pobřeží. Základnu zde měli lupiči, kteří narušovali plavbu cizích lodí vodami okolního moře. To vedlo Brity k výpravám, jež měly zajistit bezpečnost mořeplavby. Po jednom z vítězství dosáhli Britové roku 1820 námořního „příměří“. Od roku 1853 bylo toto příměří trvalé. Od té doby byly zdejší říše známy jako „státy příměří“ (anglicky Trucial States, Trucial Coast).

Ještě více byly vztahy posíleny dohodou z roku 1892. Podle ní nebudou státy příměří udržovat bez vědomí Spojeného království diplomatické vztahy s jinými zeměmi a Britové, na oplátku, zajistí jejich bezpečnost na moři i na souši (britský protektorát). Bylo to i období prosperujícího obchodu s perlami v závěru 19. a na počátku 20. století. Obě války, krize, produkce perel z chovu i pozdější uvalení cla na zdejší perly ze strany Indie však tomuto odvětví činnosti zasadily smrtící ránu.

Po druhé světové válce však nastalo také období rozhodování o budoucím uspořádání zdejšího území, jak se rozpouštělo britské koloniální impérium (britské stažení z oblasti bylo oznámeno na rok 1971). Bahrajn a Katar, dříve spravované v jednom svazku s jinými státy příměří, se rozhodly pro samostatnou existenci. Federaci zvanou Spojené arabské emiráty (oficiální vznik 2. prosince 1971) tak utvořilo původně šest států – nejvýznamnější a nejbohatší Abú Dhabi a Dubaj, dále Adžmán, Fudžajra, Umm al-Kuvajn a Šardžá. Roku 1972 se připojil poslední, sedmý emirát Ras al Chajma.

Zejména díky příjmům z nedávno objevené ropy učinil první prezident Emirátů a vládce Dubaje, šejk Zajid bin Sultan Al Nahaján, ze zchudlé říše moderní, prosperující stát budováním silnic, škol, nemocnic i obytných domů (v Dubaji má podobné zásluhy bývalý tamější vládce, šejk Rašid bin Zajid Al Maktúm) a stal se respektovanou osobností i na mezinárodním poli, zejména díky respektu k lidským právům a snaze o mír v regionu. Spojené arabské emiráty se za dobu své existence projevily jako prozápadně orientovaný stát (stály na straně USA během války v Perském zálivu, podporovaly i Američany vedené tažení do Afghánistánu a Iráku a globální válku proti terorismu, v 90. letech uzavřely dohody o vojenské obraně s USA a Francií).

První prezident Zajid bin Sultan Al Nahaján zemřel 2. listopadu 2004, za jeho nástupce byl zvolen jeho nejstarší syn a dědic šejk Chalífa bin Zajid Al Nahaján.

Kultura ve Spojených arabských emirátech

Společnost je ve Spojených arabských emirátech multikulturní a velice liberální. Převládající vliv v ní má islámské náboženství (k němuž se hlásí 96 % obyvatel), arabská kultura (arabština je hlavním jazykem) a beduínská kultura. Přistěhovalci (především z Asie) a Evropané, kteří zde žijí, s sebou přivezli zase tradice svých zemí. Je třeba také zdůraznit, že v Emirátech je kladen velký důraz na vzdělání, v zemi je několik univerzit.

Z literatury, jež vznikla na území Emirátů, je nejvýraznější poezie, převážně v duchu arabského básnění. Opěvuje rytířské ctnosti, náboženství, lásku, rodinu, rodnou zemi… Ze slavných básníků minulosti uveďme Ibn Majida a Ibn Dahera.

V hudbě jsou nejpozoruhodnější projevy beduínské lidové hudby. Tanec liwa má kořeny ve východní Africe. Muži při něm stojí v kruhu, pohybují se, tančí, tleskají, obměňují kruh, zpívají svahilsky, žertují a stále rychleji víří v tanci. Hudební doprovod obstarává buben a dechový nástroj z rákosu, zvukem připomínající hoboj. Tanec se provozuje o svátcích, zejména na Eid ul-Fitr, oslavující konec ramadánu a půstu. Při jiných tancích muži třeba předvádějí bitvy nebo hony.

Architektura Emirátů je ovlivněna tou islámskou, k tomu je báječně uzpůsobená místnímu způsobu života a klimatu (provzdušněné stavby). Z moderní architektury lze v zemi obdivovat odvážné mrakodrapy a supermoderní nákupní centra, jež tu v posledních letech vyrůstají (zejména v Dubaji a v Abú Dhabi).

Z historie Ras al Chajma

V historii oblasti Ras al Chajma, počínající již 5 tisíc let před naším letopočtem, toto místo vystupuje jako lokalita, kde byly odedávna pěstovány čilé obchodní styky s jinými etniky a kraji (např. Mezopotámií). Z nejstarších dějin oblasti se zachovaly ruiny staveb a hrobů nejrůznějších tvarů a velikostí (významné jsou zejména kruhové hroby z důležitého období civilizace Umm al Nar ve 3. tisíciletí před naším letopočtem), korálky a úlomky keramiky. Tehdejší obyvatelé se zabývali kromě obchodu a řemeslných činností rybolovem, zemědělstvím a chovem dobytka.

Patrně nejvýznamnějším osídlením v oblasti dnešního Ras al Chajma byl Julfar, předchůdce dnešního města (nacházel se 4 km severně od Ras al Chajma). Julfar vzkvétal ve středověku (14. – 17. století), zejména díky obchodu se vzdálenými oblastmi (kromě arabského světa ještě s Evropou a východní Asií) a také díky výrobě kvalitní keramiky. Tehdy zde taky žil „mořský lev“, slavný arabský námořník Ahmad ibn Madžid, jehož pomoci údajně využil i samotný Vasco da Gama při svém objevování vodní cesty do Indie.

V 18. století se v Ras al Chajma usadil rod Qawasimů (nebo Qasimi), který se pak ukázal jako velmi významný a zůstal významným až dodnes jako vládnoucí rod v tomto emirátu i v emirátu Šardžá (Ras al Chajma se stane nezávislým na Šardžá až ve 20. století, v roce 1921). Jako i v jiných částech Spojených arabských emirátů, stáli tu pak proti sobě v 19. století Britové a místní vládnoucí rod, který dal nakonec přednost výhodnějšímu urovnání vztahů s Brity, čímž získal ochranu před jinými agresory (Otomanskou říší).

Ras al Chajma sice nebyl zakládajícím členem SAE, ale k nově vzniklému svazu států se připojil hned vzápětí, v roce 1972. Aktuálně má tento emirát nejstaršího vládce na světě, šejka Saqra ibn Muhammada al-Qasimi, narozeného v roce 1918.

Náboženství a tradice

• Oficiálním náboženstvím ve Spojených arabských emirátech je islám (sunnitové 80 %, šíitové 16 %), křesťanů jsou asi 3 %. Platí tu zákaz znevažování islámu. V průběhu Ramadánu (devátý, postní měsíc islámského kalendáře) platí pro muslimy od úsvitu do soumraku zákaz práce (úřady mají zkrácenou pracovní dobu), kouření a konzumace jídla a alkoholických nápojů (které je navíc obtížné tu sehnat). Turisté mohou na vyhrazených místech.
• Pravidla, vhodná v SAE dodržovat:
• nevhodnost intimně se dotýkat na veřejnosti včetně líbání
• nevhodnost fotografování zdejších žen
• nevhodnost fotografování zdejších mužů bez povolení
• evropská žena se smí pohybovat sama bez doprovodu manžela či jiného příbuzného, smí chodit s nezahalenou hlavou, řídit automobil, nosit krátké sukně i krátké kalhoty
• muž musí vždy mít (kromě pláží a bazénů) košili nebo tričko a nemůže veřejně chodit s obnaženou hrudí.
• muž musí mít při koupání šortky a ženy minimálně jednodílné plavky
• nesedat si tak, aby chodidla na někoho směřovala
• nejíst a nepodávat věci levou rukou
• zákaz vstupu do mešit
• zákaz fotografování vládních a vojenských budov
• Svátky muslimské: Islámský Nový rok (Al Hijra), Milad al-Nabi (narozeniny Proroka Mohameda), Miradž (Nanebevzetí Proroka, v Abú Dhabi se při té příležitosti konají hostiny a slavnosti), Eid ul-Fitr (poslední den Ramadánu zahajující tři dny oslav a hodování), Eid al-Adha (čtyřdenní svátek oslavující poutníky do Mekky).
• Svátky světské: Nový rok 1. ledna, Národní státní svátek 2. prosince (výročí podpisu smlouvy o vytvoření federace šesti emíry v roce 1971, oslavy zahrnují sportovní události, výstavy, obchodní a kulturní přehlídky).
• Data některých náboženských svátků jsou pohyblivá a řídí se islámským lunárním kalendářem. Ten je o 11 dní kratší než gregoriánský, islámské svátky se proto každý rok posunují o 11 dní dříve.

Historické lokality

Přímo ve městě Ras al Chajma je patrně největším lákadlem pro milovníky historie Národní muzeum, které se nachází v pevnosti Al Hisin (18. století), jež byla až do 60. let 20. století rezidencí vládce emirátu. V muzeu jsou dnes kromě exponátů přírodní historie vystaveny archeologické nálezky z území emirátu a také předměty z etnografické expozice sloužící k ukázce běžného živta dřívějších obyvatel území. Uvidíte tu také zbraně a šperky ze stříbra. Někdejší funkci rezidence vládce připomíná sál Qawasimů, kde jsou důležité dokumenty týkající se rodu, včetně pro historii státu klíčových dohod s Británií.

Chatt – oáza, jež se proslavila hlavně horkými minerálními prameny, ale našly se tu i prehistoric­ké hroby.

Šimal – jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v Emirátech, kde se dochovalo několik stovek hrobů z předislámské doby a také předměty jako korálky, keramika, zbraně, jejichž stáří sahá až do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Zřejmě nejvýznamnějším objektem nalezeným v lokalitě Šimal je kruhový hrob s průměrem 14,5 m z epochy Umm al Nar, z doby více jak 4 tisíce let před Kristem. Na kopci nad úrodným údolím Šimal se nacházejí pozůstatky paláce či pevnosti ze 16. století, jde o jedinou dochovanou stavbu svého druhu ve Spojených arabských emirátech. Místní pověsti nazývaly palác podle mocných královen starověku – Zenobie nebo dokonce i královny ze Sáby – a tvrdily, že tyto dvě legendární ženy arabského světa v paláci pobývaly. Ve skutečnosti jde o zjevně anachronické tvrzení, které nemůže být ničím podloženo – obě vládkyně už byly stovky let mrtvé, když se zde vůbec začalo stavět.

pevnost Dajah – strategické místo s krásným výhledem, kde byla v roce 1819 vybojována poslední bitva mezi Brity a místními.

Al Falaja – zde bylo v 18. století vybudováno letní sídlo rodu Qawasimi, obklopené palmovou zahradou. Místo podpisu historických dohod mezi šejky a představiteli Británie, kterými začala cesta, na jejímž konci jsou Spojené arabské emiráty.

Jazirah Al Hamra – údajně nejstarší město v Perském zálivu, o němž se říká, že je také jediné zbývající tradiční město v SAE, uchovávající si ráz, jaký mělo, než ho v polovině 20. století opustili obyvatelé ženoucí se za ropným bohatstvím. Ve městě najdete několik pevností, mešit a domy, které jsou dobrými ukázkami tradiční místní architektury.

Po celém emirátu Ras al Chajma navíc najdete ještě spoustu strážních věží připomínajících válečnickou minulost.