Náboženství, historie a kultura na Parosu
Zobrazovat ceny v Euro

Náboženství, historie a kultura na Parosu

Zobrazit nabídku
Bez letenek
S letenkami
Objevte zájezdy, ubytování či letenky.
Dovolená na Paros od německé cestovní kanceláře.

Zpřesněte si hledání

Řadit podle:

Praktické informace

  • Náboženství a historie Zobrazit Zavřít

    Náboženství a historie

    Historie Parosu (podle pravidel Paru) spojená s člověkem začíná někdy ve 4. tisíciletí před naším letopočtem, jak to dokládají předměty kykladské civilizace (většinou nádobky, sošky), nalezené na ostrůvku Saliagos mezi ostrovy Paros a Antiparos (ostrovy snad původně tvořily jedno území). Z námořního hlediska výhodná pozice ostrova Paros nezůstala nepovšimnuta Kréťany, kteří si zde zřídili námořní základnu. O významu Parosu v rámci jejich říše svědčí i jeho tehdejší pojmenování Minoa, což byl u minojské civilizace de facto čestný titul. Pozdější arkadské vládě vděčí podle pověsti ostrov za své dosavadní jméno, tedy přesněji jednomu z arkadských vůdců jménem Parios (někde Paros).

    Pak už na ostrov přicházejí na počátku prvního tisíciletí před Kristem Ionové a s nimi velký rozkvět (zejména v 7. století př. n. l.), jehož nesporným dokladem je již to, že ostrov, který dříve byl cílem dobývání, nyní sám expandoval do kolonií, například na ostrově Thassos. Toto období prosperity má na Parosu dva symboly a zároveň důvody – prvním je oslavovaný parský mramor, jedinečný jemný, bílý, průsvitný a hojně vyvážený, z něhož vzešly pod rukama sochařů skvosty jako pozdější Hermes (od Praxitela) či Miloská Venuše. Mramor z lomů na Parosu byl i stavebním materiálem mnoha chrámů antického Řecka, budov a svatyní i na samotném Parosu. Druhým ze zmiňovaných symbolů rozkvětu byl básník Archilochus, jenž zde v 7. století před počátkem letopočtu žil. V antickém světě byl staven naroveň Homérovi, svému současníkovi a soupeři, uctívaní byli oba. Na rozdíl od bájného pěvce Iliady a Odysseje však Archilochus vyjadřoval své city, myšlenky a zkušenosti – je považován za prvního lyrického básníka a prvního uživatele jambického verše. Na druhé straně byl i tvůrcem sžíravých satirických básní – jednou z nich se prý tak pomstil dívce, jež mu byla odepřena, jejím sestrám a jejímu otci, že dotčení se po jejím vyslechnutí oběsili. Z umělců, již zacházeli s parským mramorem, se na ostrově narodil sochař Scopas, jeden z tvůrců Mauzolea v Halikarnassu. Později byl Paros v moci sousedního ostrova Naxos. Během řecko-perských válek stranil spíše Peršanům, za což jej pak stihla odplata Athéňanů. Mezi následujícimi pány ostrova pak byli Makedonci, Ptolemaiovci i Římané.

    Pozoruhodné je, že Paros nám nevydal jen svědky své historie v přeneseném významu (v podobě památek, uměleckých děl a archeologických nálezů), ale i letopis či tabulku s chronologií událostí antického Řecka datovaných od (z dnešního hlediska) roku 1581 do roku 264 před n. l. (logicky někdy po tom druhém datu byly tabulky zřejmě vytvořeny). Datace není vždy spolehlivá, jsou datovány i události dnes hodnocené jako mýty (byly tak začleňovány do dějinného proudu, jehož pokračovateli se antičtí Řekové cítili být), na něž je kladen větší důraz. Tato zajímavá památka je dnes vystavena v Ashmoleově muzeu v Oxfordu, menší zlomek v muzeu na ostrově.

    Významnou událostí je příchod křesťanství hned v prvních staletích našeho letopočtu, podle místní pověsti spojený se svatou Helenou (Agia Eleni), matkou nábožensky tolerantního císaře Konstantina, jež prý založila úchvatný kostel Panagia Ekatontapiliani (Panna Maria sta bran), jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských kostelů v Řecku, na své pouti do Svaté země. Po byzantské éře se v historii ostrova vystřídaly benátská vláda, kterou lze hodnotit jako období dalšího rozkvětu se stavbou pevností, a pustošivé nájezdy pirátů. Jeden takový (z roku 1537), vedený slavným otomanským korzárem Barbarossou, stál na počátku turecké vlády nad ostrovem (od 16. století do revoluce 1821), jež měla i své kladné stránky (paradoxně větší náboženská svoboda než dříve). Velká postava řeckého boje za nezávislost, bojovnice slovy, skutky i prostředky, Manto Mavrogenousová, na ostrově Paros žila a také zemřela. Po vzniku řeckého státu byl Paros od roku 1832 opět po více jak půltisíciletí spravován Řeky. S celou zemí pak přetrpěl i německou okupaci za druhé světové války, od 60. let se ostrov rozvíjel ve velmi oblíbený turistický cíl jak u Řeků, tak u zahraničních návštěvníků.

    Náboženství a tradice

    • Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
    • Svátky
      • státní
        • 25. březen Den nezávislosti
        • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
      • další svátky a dny volna
        • Nový rok (1. leden)
        • Svátek práce (1. květen)
        • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
        • Vánoce (25. – 26. prosinec)
      • náboženské svátky
        • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
        • Velký pátek (ve vesnici Marpissa pašijové hry) a Velikonoční pondělí
        • 6. srpen – Proměnění Páně (slaveno v Marpisse)
        • 15. srpen – svátek Panny Marie, na ostrově Paros slaven až do následujícího jitra, oslava spojena s místními tanci, tradiční hudbou a konzumací typických pokrmů a nápojů, slavení doprovází veselí
        • 23. srpen – devět dnů po svátku Nanebevzetí Panny Marie mládež z Parosu předvádí v Naousse epizodu z pohnutých dob historie ostrova – pirátský útok (představovaný stovkou místních rybářských člunů), při kterém se snaží lapit místní dívky, také tento svátek provázejí vedle ohňostroje tradice.
        • 29. srpen – Agios Ioannis (sv. Jan)

    Pozoruhodné kostely a kláštery:

    • kostel Panagia Ekatontapiliani (Panna Maria sta bran) – nejslavnější a nejstarší kostel na ostrově, ve vesnici Parikia, jedna z nejvýznamnějších byzantských památek v Řecku. Kostel byl údajně postaven svatou Helenou, matkou Konstantina Velikého, při její cestě do Svaté země na počátku 4. století. Každoročně 15. srpna se ke kostelu koná pouť. V kostele k vidění křtitelnice ve tvaru kříže, sochařská výzdoba, ikony a ikonostas.
    • kostel Kimissis tis Theotokou (Nanebevzetí Panny Marie), hlavní kostel v Naousse, vévodící celé vesnici
    • kostel Agios Antonios – kostel stojí poblíž přístavu rybářů a rybáři věří, že pokaždé když vyplují na moře, kostel je ochraňuje.
    • kostel Agia Triada – krásný kostel v Lefkes, postavený z parského mramoru
    • klášter Longovarda – nedaleko Parikie (založen 1638). Největší klášter na ostrově Paros s působivou architekturou, v němž jsou mj. vzácné rukopisy, ikony a fresky a také dílna, kde knihy vznikaly. Klášter přístupný pouze mužům.

    Historické lokality

    Parikia – centrum a hlavní přístav ostrova. Od přístavu, kde na nábřeží najdete i starý, dobře zachovalý větrný mlýn, lze projít starými uličkami tradičního kykladského vzhledu k hradu (kastro), který byl původně postaven ve 13. století. Při jeho stavbě použili i materiál z antického chrámu, snad zasvěceného bohyni Demeter. Kostel Ekatontapiliani (sta bran) patří k nejstarším raně křesťanským kostelům v Řecku. Tradiční domky v Parikii jsou poskládány terasovitě nad sebou. Aby ochránily své obyvatele před silným větrem i vedrem, jsou krychlového tvaru s plochými střechami a jasnými bílými fasádami. Jen okna, dveře a balkonky jsou barevné. Celé to působí prostě, účelně a malebně. V neposlední řadě je v Parikii také archeologické muzeum s pozoruhodnými exponáty od mladší doby kamenné po klasickou a helénskou éru historie Řecka (především pozůstatky antických chrámů). Asi 11 km od Parikie se nalézá Aesklepio, antická svatyně medicíny.

    Naoussa – kykladskou architekturu najdete i v půvabné rybářské vesničce Naoussa, vystavěné opět terasovitě kolem přístavu benátského vzhledu s benátským hradem z 15. století, vévodícím vesnici. V Naousse se lze procházet bludištěm úzkých dlážděných uliček s bílými domky, u nichž vyniká pestrá květinová výzdoba, prohlédnout si pěkný kostel Nanebevzetí Panny Marie či sv. Mikuláše.

    Lefkes – také tato vesnice má směs kykladské a benátské architektury, staré kostely (Svaté Trojice), bílé větrné mlýny a holubníky. Ve vsi Lefkes je také muzeum lidového umění vystavující předměty denní potřeby, různé nástroje, výšivky a oděvy.

    Dilio – zbytky Apollonova chrámu.

  • Bezpečnost Zobrazit Zavřít

  • Doprava Zobrazit Zavřít

  • Jak se domluvit Zobrazit Zavřít

  • Obyvatelstvo Zobrazit Zavřít

  • Měna Zobrazit Zavřít

  • Počasí Zobrazit Zavřít

  • Elektřina a komunikace Zobrazit Zavřít

O lokalitě

Nákupy a gastronomie

Před cestou

Zábava a volný čas

Přejít nahoru