Náboženství, historie a kultura v Jordánsku

Náboženství a historie

• Od 9. století př. n. l. ovládli postupně území Jordánska Asyřané, Babyloňané, Peršané a Seleukovci. Území se stalo v roce 64 př. n. l. součástí Římské říše. V 7. století zabrali Jordánsko muslimští Arabové. Díky tomu se území nevyhlo střetům křižáků s muslimy ve 12. století. Křižáci byli z území nakonec vytlačeni. V 16. století území zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, než ho dobyli Britové.
• Po první světové válce na Pařížské mírové konferenci v roce 1919 byla oblast Palestiny a přilehlá oblast východně od řeky Jordán svěřena Společností národů jako mandátní území Velké Británie – Zajordánsko. Hranice na východě země byly navrženy tak, aby pomochly při budování britského ropovodu z mandátu v Iráku prostřednictvím Zajordánska do námořních přístavů v mandátu Palestina. Návštěva ministra pro kolonie Winstona Churchila na jaře 1921 v Palestině přinesla plán oddělení Transjordánska od zbytku Palestiny a vláda byla svěřena hášimovskému vládci Abdalláhovi. Praktickou autonomii získalo Transjordánsko v roce 1923. V roce 1928 byla podepsána první anglo-jordánská smlouva. Britové si hlavně pevně udrželi kontrolu nad veškerými vojenskými, finančnímy a zahraničnímy záležitostmi.
• Během druhé světové války byl Abdalláh věrným spojencem Britů, dodržoval pravidla mezi Brity jako protektorátní mocností a ním jako vládcem Transjordánska. Jordánská arabská legie, také pomáhala potlačit proněmecké povstání v Iráku v roce 1941. Na reálnou nezávislost na Británii si Jordánci museli počkat do března 1946, kdy jí získali tzv. Londýnskou smlouvou. 25. května 1946 bylo transjordánským parlamentem vyhlášeno Transjordánské hášimovské království. To se ihned zúčastnilo války s nově vzniklým Izraelem v letech 1948–1949. Válkou získalo území za řekou Jordán (tzv. západní břeh Jordánu) a přejmenovalo se na Jordánsko.
• Spolu s přejmenováním Jordánska dochází i ke změně titulu krále Abdalláha z krále Transjordánska na krále Jordánska. Král Abdalláh byl zavražděn v roce 1951 a na jeho místo nastoupil jeho syn Tatal, který ovšem nevládl déle než rok a abdikoval. Roku 1952 tedy nastoupil jeho syn Husajn, vnuk krále Abdalláha. V roce 1967 vypukla další arabsko-izraelská válka, které se Jordánsko také účastnilo. Válka skončila pro Jordánsko porážkou a ztrátou celého západního břehu Jordánu, který je dodnes obsazen Izraelem. Jordánsko se již tohoto území vzdalo. Důsledkem konfliktu na Blízkém východě byla obrovská imigrace palestinských uprchlíků z Izraele. Palestinci dnes tvoří 55% arabského obyvatelstva země.
• Ve válce mezi Irákem a Íránem stálo Jordánsko na straně Iráku.
• Místní vláda se pokoušela při operaci Písečná bouře v konfliktu v Perském zálivu zachovávat neutralitu.
• V roce 1994 došlo nakonec k mírovým rozhovorům s Izraelem a byl ukončen válečný stav.
• Roku 1999 zemřel král Husajn a na trůn nastoupil jeho syn Abdalláh II.. Králi Husajnovi bývá přisuzováno to, že v zemi stále panuje mír. Království bývá dnes označováno jako „pevný bod v často velice bouřlivém moři politiky Středního východu.“

Kultura

• Literární, hudební a umělecké tradice jsou v království velmi bohaté, a nejspíš i z tohoto důvodu byl v roce 2002 Ammán vyhlášen UNESCEM Městem kultury.
• V průběhu staletí byla celá svatá země oslavována a popisována jako „duchovní a utopické“ středisko, zahaleno tajemstvím, a proto sem od 19. století začali proudit archeologové, mezi nimi i archeolog Ludwig Burckhardt, který patří mezi první Evropany, jež navštívili Džaraš, ovšem slavným ho učinilo znovuobjevení Petry roku 1812, kdy ho najala londýnská společnost, aby prozkoumal vnitrozemí Afriky.
• Mezi nejznámější literární díla patří bezpochyby Alf Layla Wa Layla – Tisíc a jedna noc a Al – Mu´allaquaat, což je nejstarší sbírka arabské poezie. V literatuře patří mezi nejvýznamnější arabské básníky 20.století Mustafa Wahbi al-Tal. Mimo jiné věnoval část svého života boji za znovuzískání práv cikánů na území Jordánska a stal se dokonce členem romské komunity.
• Tradiční arabskou hudbu zde moc neuslyšíme, spíše se setkáme s kombinací arabského zpěvu s doprovodem tradičních či západních hudebních nástrojů.
• Umění je štědře podporováno státem. Vláda podporuje kulturní festivaly, podporuje obnovu řemesel a podniká kroky k ochraně hodnot archeologického a historického dědictví.
• Lidové umění přežívá v tvorbě tapisérií, kožených výrobků,keramiky a vzorovaných koberců z ovčí a kozí vlny. Venkovská kultura má podobu písní, balad a vyprávěných příběhů. Zvláštní písně jsou používány při narození dítěte, svatbě, pohřbu, výsadbě, orání nebo sklizni.

Náboženství a tradice

• Státním náboženstvím je islám, ke kterému se hlásí asi 92–96% obyvatel, zbytek populace představují křesťané a několik tisícovek Drúzů ( zejména v okolí města Azraq ).
• Oficiální státní svátky v roce 2010 připadají na následující dny:
• 1.1. Nový rok
• 30.1. Narozeniny krále Abduláha
• 7.2. Nástup krále Abduláha na trůn
• 1.5. Svátek práce
• 25.5. Den nezávislosti
• 10.6. Den armády
• 14.11. vzpomínkový den na krále Husajna
• 25.12. Vánoce
• Slaví se také muslimské svátky, jejichž data jsou pohyblivá a v roce 2010 připadají na tyto dny:
• 26.2.Narozeniny proroka Mohameda
• 10.7. Prorokovo nanebevstoupení
• 12.8. Začátek Ramadánu
• 9. – 13.9. Eid al-Fitr ( konec Ramadánu )
• 15. – 19.11. Eid al-Adha
• 7.12. Islámský Nový rok
• Státními svátky jsou i některé křesťanské svátky: Velikonoční neděle a pondělí

Historické lokality

• Jordánsko je domovem jedné z nejstarších civilizací na světě – archeologické nálezy ze západního břehu Jordánu jsou z doby 9tisíc let př.n.l.
• Samotné hlavní město Ammán má dlouhou a pestrou historii. Z Citadely, vyhlídky na vrcholu kopce, mohou turisté obdivovat nádherné sloupy římského Herkulova chrámu, byzantského kostela a stopy mohutného Umajovského paláce. Citadela shlíží na římský amfiteátr, který byl postaven ve 2. století a jeho kapacita byla 5000 míst. Za návštěvu stojí i muzejní sbírky v Citadele nebo Archeologickém muzeu v Ammánu. Jsou zde Svitky od Černého moře, pozůstatky města Umayyad a římského amfiteátru.
• Rozvaliny řecko-římského města Umm Qais, neboli starověké Gadary, leží na okraji vápencové náhorní roviny, odkud je krásný výhled. Město leží na kopci 378 m nad hladinou moře a shlíží na Jordánské údolí, Galilejské moře (Genezaretské jezero), řeku Yarmouk a Golanské výšiny. Gadara byla kdysi kulturním centrem, které přitahovalo básníky, umělce a filozofy,
• Jerash (Gerasa) – Gerasa leží v biblických Gileadských horách asi 45 km severně od Ammánu. Antické rozvaliny jsou jednou z hlavních jordánských atrakcí a mají tu výhodu, že jsou snadno dosažitelné. Gerasa je dokonalou ukázkou římského provinčního města na Blízkém východě, je považována za nejlépe dochované město z konfederace Decapolis. Městu se také přezdívá Pompeje Východu.
• Ajloun se nachází 25 km západně od Gerasy a 73 km od Ammánu. Zde se nachází slavná pevnost Qala'at al-Rabadh, vynikající příklad středověké arabské vojenské architektury.
• Díky švýcarskému orientalistovi J.L.Burckhardovi se Západ dozvěděl o bývalém hlavním městě arabského kmene Nabatejců, Petře ( řecky skála ). K poměrně zachovalým stavbám z nabatejských dob patří chrám Qasr el-Bint Firaun ( pevnost faraonovy dcery ) s 23m vysokými hradbami. Druhou velkolepou rituální stavbu pojmenovali archeologové Chrám okřídlených lvů, podle vyobrazení na odhalených hlavicích sloupů. Zvlášť zachovalé zůstaly později renovované nádherné fasády a hrobky v podobě malých svatyní vytesaných ze skály na okraji Petry. Umělecky nejzdařilejším skalním průčelím je červená fasáda el-Chaznech-el-Farún, tzv. Pokladnice faraonů, kde kdysi beduíni marně hledali legendární faraónův poklad. Fasáda vysoká 39m a široká 25m zakrývá dvě poschodí vytesaná ve skále.
• Nedaleko starověkého nabatejského města Al-Barid se nachází Malá Petra, která je opravdu miniverzí té velké.
• Navštívit můžete i oblast východní pouště, která je poseta četnými historickými zříceninami, včetně hradů, pevností, věží, lázní a opevněné paláce, která je známa pod souhrným názvem „pouštní hrady“. Qasr al-Hallabat se nachází jen kousek od hlavní silnice asi 30 kilometrů na východ do pouště z Zarqa. Jen dva kilometry odtud jsou zříceniny hlavního lázeňského komplexu Hammam al-Sarah. Vany byly kdysi zdobené mramorem a mozaikami. Asi 13 kilometrů severně od Azraq Junction, na dálnici do Iráku, najdete velké černé pevnosti Kasr al-Azraq ze 13.st., které byly vystavěny z místních černých čedičových skal. K nejlépe dochovaným patří bývalý luxusní lázeňský dům Qusayr 'Amra, komplex tří dlouhých hal s klenutými stropy vyzdobenými freskami. Další zachovalý hrad se nacházín asi 16 km západně od Amra Qusayr a 55 km východně od Ammánu. Qasr al-Harraneh zůstává záhadou pro archeology a historiky. Někteří odborníci se domnívají, že to byla obranná pevnost, zatímco jiní tvrdí, že je to caravanserais, útočiště pro velbloudí karavany. Více na www.kinghussein.gov.jo/tourism5.html
• Podél Královské cesty se můžete zastavit v Madabě, která je slavná díky mozaikové mapě Palestiny. Historie města je stará přes 4000 let. Palác a madabské staré domy dnes slouží jako muzea a poskytují živý obraz byzantského a umajovského umění. Další zastávkou může být mýtická Mt.Nebo, na kterou vystoupil Mojžíš, aby si prohlédl Zaslíbenou zemi. Je to zároveň místo, kde zemřel a byl pohřben. Staří byzantští křesťané zde vybudovali kapli. Ta byla později rozšířena v rozsáhlý komplex.