Náboženství a historie

Historie Kanárských ostrovů

Ostrovy jsou vulkanického původu, sopečná aktivita byla na nich zaznamenána i v moderní době. O původu prvotních obyvatel panují dohady, zřejmě se na ostrovy připlavili po moři. Již starověký svět nicméně pěstoval s Kanárskými ostrovy čilé styky, zejména národy, jež dominovaly Středomoří – Féničané a Řekové. Berberští obyvatelé saharské Afriky, s nimiž snad měli původní obyvatelé týž původ, tehdy tyto ostrovy částečně osídlili. Z téže doby také pochází název ostrova odkazující na latinské slovo „canis“ (pes). Spekuluje se, zda je tím míňen skutečný pes, jak jej známe i ze znaku Kanárských ostrovů, nebo druh tuleně, kterého Římané nazývali v překladu „mořský pes“, či ještě jiný tvor (např. pták, který se v latině nazývá obdobně). Když později ostrovy objevovali Evropané, zdejšímu obyvatelstvu se od nich dostalo označení Guančové, ačkoliv toto jméno původně nesli jen domorodí obyvatelé ostrova Tenerife. Významná kapitola historie Kanárských ostrovů se začala psát v 15. stol., kdy bylo zahájeno kastilské dobývání ostrovů. Již roku 1402 vyslal kastilský král Jindřich III. výpravu vedenou Jeanem de Béthencourtem. Zcela podmanit Kanárské ostrovy se Španělům podařilo až v roce 1495 zásluhou Alonsa Fernandeze de Lugo, kdy se stal španělskou kolonií i ostrov Tenerife. Agresivní kolonizaci následovalo mnohdy nepříliš vybíravé zavádění tehdy panujícího španělského životního stylu včetně tuhé víry. Na druhou stranu však Kanárské ostrovy pro svou polohu, vnímanou tehdy jako brána k Novému světu (na své první cestě roku 1492 se na Kanárských ostrovech, konkrétně na Goméře a Gran Canaria, zastavil ostatně i sám Kryštof Kolumbus), bohatly a vzkvétaly, četné doklady tehdejšího blahobytu lze najít především na ostrově La Palma. Přitažlivými se ostrovy zároveň staly pro mnohé piráty a dobrodruhy a nebyly ušetřeny ani tvrdých útoků, jakým byl např. útok Holanďanů během holandské války za nezávislost. Všichni útočníci byli nakonec vypuzeni, jeden z nich, admirál Nelson, proslulý později jako vítěz od Trafalgaru, zde přišel při jednom takovém útoku roku 1797 o pravou ruku. V 19. století zaznamenaly Kanárské ostrovy vlnu emigrací z ekonomických důvodů. Lidé směřovali z Kanárských ostrovů do Střední a Jižní Ameriky, kde je dodnes možno vystopovat zbytky jejich kulturního vlivu (např. na Portoriku). Ve 20. století sledovaly osudy ostrova všechny peripetie vývoje v pevninském Španělsku, včetně diktatury Franciska Franka, který byl na ostrovech během občanské války vojenským velitelem. Snahy o získání samostatnosti zůstaly okrajové, od roku 1982 se Kanárské ostrovy těší autonomii.

• Z osobností spojených s Kanárskými ostrovy si zaslouží zmínku německý přírodovědec Alexander von Humboldt, který se obdivoval krásám ostrova Tenerife, či španělský surrealistický malíř Óscar Domínguez (1906 – 1957), jenž se na témže ostrově narodil. Z rozporuplnějších osobností navštívil Tenerife i anglický objevitel a dobrodruh sir Walter Raleigh. V Las Palmas, hlavním městě ostrovu Gran Canaria, se narodil slavný španělský operní pěvec Alfredo Kraus.

Náboženství a tradice

• V zemi je na 83,6 % katolíků a pouze 11,9 % lidí je bez vyznání. Zbylá procenta jsou protestanti a muslimové.
• Svátky
• Civilní:
• 1. 1. Nový rok
• 1. 5. Svátek práce
• 12. 10. Národní svátek Španělska a Španělského společenství
• 6. 12. Den ústavy
• Církevní:
• 6. 1. Tři králové
• 9. – 10. 4. Velikonoce 2009
• 15. 8. Nanebevzetí Panny Marie
• 1. 11. Všech svatých
• 8. 12. Neposkvrněné početí
• 25. 12. Narození Krista

Historické lokality

Hlavní města Kanárských ostrovů

• Santa Cruz de Tenerife – je sídlem vlády, nachází se zde hudební síň, historické centrum a kašna na náměstí Plaza de los Patos
• Las Palmas de Gran Canaria – je sídlem vládních institucí, parlamentu a ministerstev. Z památek zde můžete navštívit náměstí Plaza del Espirítu Santo, renesanční dům Casa de Colón, katedrálu sv. Anny a pevnost Castillo de la Luz

Historické lokality

• Puerto de Mogán – historický přístav