Náboženství a historie

Historie Zakynthu

O Zakynthu (někdy nazývaném taky jen Zante) čteme již v homérských eposech. Jméno dal podle Homéra ostrovu Zakynthos, syn trojského krále Dardana a vnuk Diův, když na ostrov připlul se svými muži. To se mělo přihodit někdy kolem roku 1500 před n. l. – a takovou dataci potvrzují i jiné zdroje hovořící o prvním osídlení v této době z Arkadie, pro něž hovoří i uctívání bohyně Artemis a boha Apollona na ostrově (kult obou tehdy vzkvétal právě v Arkadii; Artemis se prý honila hustými lesy ostrova Zakynthos a Apollon na krásném ostrově hrával na lyru).

Za peloponéské války se po čase přidali ostrované na stranu Athén, později byli Sparťany poraženi a ostrov dobyt. Dále ostrov dobyli Makedonci a později Římané (definitivně ve 2. stol. př. n. l.). Přes počáteční odpor vůči římské nadvládě se nakonec ostrované podrobili a stali se spojenci Římanů. Řím jim skýtal ochranu a autonomii a oni za to platili dávky. Za postupného úpadku Říma a následné byzantské říše čelil Zakynthos stále častěji útokům Arabů a barbarů. S touto epochou je spojena legenda, jež vypráví, že se na ostrově na své cestě do Říma zastavila Máří Magdalena roku 34 n. l. a kázala zde křesťanství. K její památce prý byla pojmenována obec Maries na Zakynthosu (ve skutečnosti zřejmě pojmenována jak po Marii Magdalské, tak po Marii Kleofášově). Od roku 1185 až do sklonku 15. století byl ostrov v rukou několika šlechtických rodů (mj. Orsini). Ostrov pak dobývají Turci, ale krátce nato (1484) přepouštějí vládu na ostrově Benátčanům za poplatky.

Benátská éra trvala pak až do roku 1797. Je možno ji charakterizovat jako dobu prosperity, poklidného vývoje a rozkvětu kultury. Italská kultura ovlivňovala místní, benátská správa úspěšně lákala Benátčany k osidlování ostrova. Další imigraci ostrov zaznamenal z řeckých území obsazených Turky. Rozdělení zakynthoské společnosti kopírovalo to benátské – nejvyšší vrstvu tvořila aristokracie nadaná právy a privilegii, další byla občanská, sestavená z obchodníků a jiných zámožnějších obyvatel, a poslední obecný lid („popolari“). Sociální nerovnosti, deficit práv a vysoké dávky nakonec zapříčinily tvrdě potlačené lidové povstání z let 1628 – 1632, první sociální revoltu v dějinách Řecka.

Nakonec pak ostrované nadšeně vítali Francouze, kteří se zmocnili ostrova roku 1797, založili zde vlastní jakobínský klub, na hlavním náměstí zasadili Strom svobody a veřejně spálili „libro d'oro“ (zlatou knihu, jež obsahovala jména šlechtických rodů a výčet jejich prvilegií). Hned příštího roku však Francouze vytlačilo rusko-turecké loďstvo. 21. března 1800 je v Konstantinopoli založen Jónský stát. Třebaže byl poplatný sultánovi, podřízen velmocím a zcela ovládán privilegovanými vrstvami, jednalo se o první moderní samostatný řecký státní útvar. Neměl však ve své původní formě dlouhého trvání, ostrov se po sedmi letech vrátil zpět do rukou Francouzů a roku 1809 jej pak získávají Angličané. S nimi přišlo budování silnic, mostů, přístavů a škol. Titíž Angličané však ve 20. letech 19. stol. tvrdě bránili obyvatelům ostrova v jejich finanční a vojenské podpoře řecké války za nezávislost.

Roku 1864 byl Zakynthos připojen k Řecku. S ním zažil všechny důležité události, včetně italské a německé okupace za druhé světové války. S tímto pochmurným obdobím se v případě Zakynthosu pojí neohrožený odpor ostrovanů i jejich obětavá pomoc místním židům, jichž se údajně podařilo zachránit necelé tři stovky – celou jejich předválečnou populaci. Když pak ostrov postihlo roku 1953 katastrofální zemětřesení, jež zničilo většinu cenných stavebních památek a vzbudilo vlnu mezinárodní solidarity a pomoci, první loď, která přistála u břehu Zakynthu, byla vypravena z Izraele. Vděční bývalí sousedé ze Zakyntu nezapomněli na to, kdo jim zachránil život.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Kultura na Zakynthu a významné osobnosti ostrova

Kultura na Zakynthu, těžící z rozmanitých vlivů, jež se na ostrově uplatňovaly za všemožných okolností, zejména byzantského a italského, a také z umělecké imigrace, hrála vždy důležitou roli. Hovoří se přímo o „jónské škole“. Zcela svérázná je například hudba na Zakynthosu se svými skladbami odvozenými z italských písní doprovázenými oblíbenou mandolinou nebo kytarou. Roku 1815 byla např. na ostrově založena první řecká hudební škola.

Z důležitých osobností řecké kultury se na ostrově narodili básníci Andreas Kalvos a Dionysios Solomos, oba současníci z 19. století, nadšení podporovatelé revoluce. Solomos se proslavil jako autor Hymnu na svobodu, který se později, zhudebněný N. Mantzarosem, stal řeckou národní hymnou.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie
• Kostely a posvátná místa
• katedrála sv. Marka (hl. město Zante)
• kostel sv. Dionýsia (patron ostrova)

Historické lokality

Hlavní město Zakynthu

• Zakynthos – nacházejí se zde památky v italsko-benátském stylu. Na náměstí Solomos je umístěno muzeum byzantského umění (kde jsou i díla malířů tzv. jónské školy), navštívit můžete řadu kostelů, např. Agios Dionysios a Agios Nikolas tou Molou. Dominantou města je benátská pevnost Kastro na kopci Bochali.

Historické lokality

• Machairad – kostel sv. Maura
• Anafonitria – klášter Agios Georgios Gremon
• Volimes – benátská věž a kostel s freskami