Náboženství a historie
Historie Zakynthu
O Zakynthu (někdy nazývaném taky jen
Zante) čteme již v homérských eposech.
Jméno dal podle Homéra ostrovu Zakynthos,
syn trojského krále Dardana a vnuk Diův, když
na ostrov připlul se svými muži. To se mělo přihodit někdy
kolem roku 1500 před n. l. – a takovou dataci potvrzují
i jiné zdroje hovořící o prvním osídlení v této době z Arkadie, pro
něž hovoří i uctívání bohyně Artemis a boha Apollona na ostrově (kult
obou tehdy vzkvétal právě v Arkadii; Artemis se prý honila hustými
lesy ostrova Zakynthos a Apollon na krásném ostrově hrával na
lyru).
Za peloponéské války se po čase přidali ostrované na stranu Athén,
později byli Sparťany poraženi a ostrov dobyt. Dále ostrov dobyli Makedonci
a později Římané (definitivně ve 2. stol. př. n. l.). Přes počáteční
odpor vůči římské nadvládě se nakonec ostrované podrobili a stali se
spojenci Římanů. Řím jim skýtal ochranu a autonomii a oni za to platili
dávky. Za postupného úpadku Říma a následné byzantské říše čelil
Zakynthos stále častěji útokům Arabů a barbarů. S touto epochou je
spojena legenda, jež vypráví, že se na ostrově na své cestě
do Říma zastavila Máří Magdalena roku 34 n. l. a kázala zde
křesťanství. K její památce prý byla pojmenována obec Maries na
Zakynthosu (ve skutečnosti zřejmě pojmenována jak po Marii Magdalské,
tak po Marii Kleofášově). Od roku 1185 až do sklonku 15. století byl
ostrov v rukou několika šlechtických rodů (mj. Orsini). Ostrov pak
dobývají Turci, ale krátce nato (1484) přepouštějí
vládu na ostrově Benátčanům za poplatky.
Benátská éra trvala pak až do roku
1797. Je možno ji charakterizovat jako dobu prosperity,
poklidného vývoje a rozkvětu kultury. Italská kultura ovlivňovala místní,
benátská správa úspěšně lákala Benátčany k osidlování ostrova.
Další imigraci ostrov zaznamenal z řeckých území obsazených Turky.
Rozdělení zakynthoské společnosti kopírovalo to benátské – nejvyšší
vrstvu tvořila aristokracie nadaná právy a privilegii, další byla
občanská, sestavená z obchodníků a jiných zámožnějších obyvatel, a
poslední obecný lid („popolari“). Sociální nerovnosti, deficit práv a
vysoké dávky nakonec zapříčinily tvrdě potlačené lidové
povstání z let 1628 – 1632, první sociální
revoltu v dějinách Řecka.
Nakonec pak ostrované nadšeně vítali Francouze, kteří
se zmocnili ostrova roku 1797, založili zde vlastní
jakobínský klub, na hlavním náměstí zasadili Strom svobody a veřejně
spálili „libro d'oro“ (zlatou knihu, jež obsahovala jména šlechtických
rodů a výčet jejich prvilegií). Hned příštího roku však Francouze
vytlačilo rusko-turecké loďstvo. 21. března 1800 je
v Konstantinopoli založen Jónský stát. Třebaže byl
poplatný sultánovi, podřízen velmocím a zcela ovládán privilegovanými
vrstvami, jednalo se o první moderní samostatný řecký státní
útvar. Neměl však ve své původní formě dlouhého trvání,
ostrov se po sedmi letech vrátil zpět do rukou Francouzů a roku 1809 jej pak
získávají Angličané. S nimi přišlo budování silnic, mostů,
přístavů a škol. Titíž Angličané však ve 20. letech
19. stol. tvrdě bránili obyvatelům ostrova v jejich
finanční a vojenské podpoře řecké války za
nezávislost.
Roku 1864 byl Zakynthos připojen
k Řecku. S ním zažil všechny důležité události, včetně
italské a německé okupace za druhé světové války.
S tímto pochmurným obdobím se v případě Zakynthosu pojí neohrožený
odpor ostrovanů i jejich obětavá pomoc místním židům,
jichž se údajně podařilo zachránit necelé tři
stovky – celou jejich předválečnou
populaci. Když pak ostrov postihlo roku 1953 katastrofální
zemětřesení, jež zničilo většinu cenných stavebních
památek a vzbudilo vlnu mezinárodní solidarity a pomoci, první
loď, která přistála u břehu Zakynthu, byla vypravena z Izraele. Vděční
bývalí sousedé ze Zakyntu nezapomněli na to, kdo jim zachránil život.
Kultura Řecka
Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří
nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů
využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše,
odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském
renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu
výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a
řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a
nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením
evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou
zase pevným základem mnoha vědních oborů.
Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho
nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů
tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo
dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů,
něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět
dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika
sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění
byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného
řeckého renesančního umělce El Greka, patrně
nejslavnějšího řeckého malíře novověku.
V literatuře vytvořili Řekové vzory
literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice
v Iliadě a Odysseji, připisovaných
Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např.
dílem básnířky Sapfo, dramatu pak
v Aischylových, Sofoklových a
Euripidových tragédiích a Aristofanových
komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké
básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a
Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem
o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do
širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos
Kazantzakis.
Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco
Sokrates, Platon a
Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené
i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je
v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný
řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a
fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales,
Pythagoras, Euklides či
Archimedes.
Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se
teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a
věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako
hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám
Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské
liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou
hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména
buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik
velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri
Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii
Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu)
nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise
Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu
Řek Zorba) a mladšího Vangelise.
Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň
režiséra filmů Řek Zorba nebo
Stella Michaela Cacoyannise,
představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů
Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.
Kultura na Zakynthu a významné osobnosti ostrova
Kultura na Zakynthu, těžící z rozmanitých vlivů, jež se na ostrově
uplatňovaly za všemožných okolností, zejména byzantského a italského, a
také z umělecké imigrace, hrála vždy důležitou roli. Hovoří se přímo
o „jónské škole“. Zcela svérázná je například hudba na
Zakynthosu se svými skladbami odvozenými z italských písní
doprovázenými oblíbenou mandolinou nebo kytarou. Roku
1815 byla např. na ostrově založena první řecká hudební škola.
Z důležitých osobností řecké kultury se na ostrově narodili
básníci Andreas Kalvos a Dionysios Solomos, oba
současníci z 19. století, nadšení podporovatelé revoluce.
Solomos se proslavil jako autor
Hymnu na svobodu, který se později, zhudebněný N.
Mantzarosem, stal řeckou národní hymnou.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Panny Marie
- Kostely a posvátná místa
- katedrála sv. Marka (hl. město Zante)
- kostel sv. Dionýsia (patron ostrova)
Historické lokality
Hlavní město Zakynthu
- Zakynthos – nacházejí se zde památky
v italsko-benátském stylu. Na náměstí Solomos je umístěno muzeum
byzantského umění (kde jsou i díla malířů tzv. jónské školy),
navštívit můžete řadu kostelů, např. Agios Dionysios a Agios Nikolas tou
Molou. Dominantou města je benátská pevnost Kastro na kopci Bochali.
Historické lokality
- Machairad – kostel sv. Maura
- Anafonitria – klášter Agios Georgios Gremon
- Volimes – benátská věž a kostel s freskami