Hlavní řekou Kappadokie je nejdelší turecká řeka Kizirmak, v překladu Červená řeka. Mezi turistické atrakce patří údolí říčky Ilhary a Melendiz, kde jsou ve skalních stěnách vytesány monumentální stavby.

• Reliéf Turecka je převážně hornatý. Největší centrální část zaujímá náhorní plošina zvaná Anatolie. Dosahuje výšky v průměru 900 – 1300 m a je často postihována zemětřeseními.
• Podél severního pobřeží se rozkládají Pontské hory s nejvyšším vrcholem Kockar (3937 m).
• Na západě se střídají nižší pohoří s hlubokými údolími řek a náplavovými nížinami.
• Jižní pobřeží tvoří tři hřebeny pohoří Taurus, jehož vrcholy přesahují 3000 m. Několik lokalit skalnatého pobřeží je hojně využíváno pro rafting.
• Ve východní, nejhornatější oblasti se nachází Araratská vysočina s nejvyšším vrcholem země, horou Ararat (5156 m n. m.). Výstup na horu je poměrně obtížný a je podmíněn udělením povolení ministerstvem cestovního ruchu v Ankaře.
• V západní, evropské části se rozkládá pohoří Východní Thrákie.
• Mezi řekami Eufrat a Tigris se rozprostírá Mezopotámská nížina.

• Severní břehy Turecka omývá Černé moře, západní břehy Egejské moře a na jihu se nachází Středozemní moře.

• Zhruba 250 km jihovýchodně od města Antalya leží ve Středozemním moři ostrov Kypr, 300 km západně začíná ve Středozemním moři oblast řeckých ostrovů a ostrůvků, z nichž nejznámější jsou Rhodos, Kos, Samos a Kréta.
• Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: severní Kypr, Larnaca, Paphos (Kypr), Rhodos, Kos, Samos, Kréta (Řecko).

• Kappadokie z perského překladu znamená „země krásných koní“. Jedná se o rozlehlou nehostinnou suchou oblast centrálního Turecka, která leží mezi Aksaray na západě, Kayseri na východě a Nikde na jihu v nadmořské výšce přibližně 900m n.m.
• Pokud máte opravdu seriózní zájem poznat přírodu Turecka, neměli byste vynechat národní park Gorem. Díky podivuhodné lávové krajině je totiž světovou geologickou raritou. Před třemi milióny let tu mohutné sopky Hasan a Ercyies neúnavně vyvrhovaly lávu, sopečný popel, prach a další vulkanický materiál, až vznikly desítky metrů mocné vrstvy pestrých sedimentů. Vulkanická masa tu zvětrává do působivých kuželů, hřibů, bran a věžiček, a nakonec to byl člověk, který načaté dílo dotvořil. Obyvatelé nynějšího města Göreme záhy poznali, že do této měkké lávové vyvřeliny lze velmi snadno vytesat celé domy, kostely a dokonce kláštery. Každé údolí skrývá nová překvapení, jako např. „Vilí komíny“ v údolí Drevent nebo ojedinělé hřibovité útvary v údolí Catalkaya.
• Turecko je známé svým hroznovým vínem a výrobou hrozinek, jež spolkne okolo 95 % produkce hroznů. Pouze malý díl jde na výrobu alkoholu. A z toho pak okolo 25 procent na destilaci čisté pálenky, známé pod názvem raki (rakije), která platí za turisticky nejoblíbenější nápoj a oblíbený alkoholický nápoj tureckého obyvatelstva. V bezprostřední blízkosti pobřeží se táhnou rozsáhlé pomerančové, citrusové a grapefruitové háje i bavlníkové plantáže. Pěstují se zde také olivy, mandarinky, papriky, vlašské ořechy, sezam, lískové ořechy, slunečnice, zelenina a granátová jablka – ta jsou pro tuto oblast typická. V podhorských oblastech se rozkládají jablečné sady. Z divoce rostoucích rostlin stojí za zmínku a za pohled především divoké oleandry, fíkovníky, borovice, jedlé kaštany nebo platany.
• Z hospodářských zvířat bezkonkurenčně vedou kozy, následují ovce, osli, koně a skot, můžete se setkat i s velbloudem. Dodnes je zde chován bourec morušový k výrobě hedvábí. Z divoce žijící fauny jsou tu jeleni, mufloni, plameňáci, rysové i medvědi.