Náboženství a historie
Historie Santorini
Historii Santorini provázely odedávna opakované
výbuchy sopky. Ty zapříčinily, že se z jednoho kulatého
ostrova stalo malé souostroví, a znamenaly také důležitý přelom
v historii místa. V půlce druhého tisíciletí došlo
k obrovskému výbuchu, snad největšímu zaznamenanému v historii. Přímo
na ostrově erupce zřejmě vedla k pádu
tamější rozvinuté mínojské civilizace, několik set let
poté byl ostrov zcela opuštěn. Podle archeologických vykopávek se nicméně
zdá, že se lidé před touto přírodní katastrofou, jejíž následky se
podle některých teorií projevily od Kalifornie přes Skandinávii až po
Čínu, včas zachránili – při vykopávkách u místa Akrotiri
nebyly nalezeny žádné cennosti vyrobené z drahých kovů ani lidské
ostatky. Sopečná erupce pravděpodobně (respektive vlny tsunami jako její
důsledek) rovněž způsobila náhlý konec minojské civilizace
v její kolébce, na ostrově Kréta. Pohroma bývá dávána také do
souvislostí s náboženskými podáními a mýty. Události spojené
s exodem židů z Egypta (deset ran egyptských
jako přírodní důsledky erupce, rozestoupení a následné
„zavření se“ vod, jež umožnily Mojžíšovi a jeho lidu
přechod Rudého moře, jako tsunami, úkazy na
obloze) mohou být podle některých vědců vysvětleny obdobnou událostí.
Tradiční datování exodu se rovněž příliš neliší od časového
určení výbuchu sopky. O něco přesvědčivější se jeví teorie, že
zkáza na Santorini je předobrazem potopení bájné
Atlantidy. Budeme-li brát v potaz i to, že zpráva
o Atlantidě posloužila Platonovi v jeho dialozích Timaeus a Critias také
k podání obrazu ideálního státu, mnohé zmínky z jeho obrazu Atlantidy
korespondují s tím, co bylo na ostrově Santorini objeveno. Jeho popis
krajiny, budov a paláců Atlantidy se hodí na Santorini i odhalené stavební
pozůstatky jeho vícepatrových budov, v nichž byly dokonce zjištěny
známky vodovodního potrubí a splachovacích toalet. Dále víme, že Platón
zkazku poznal přes egyptskou tradici a Egypťané zřejmě měli stejné jméno
pro Atlantidu i pro krétský lid (stará civilizace udržovala obchodní styky
s pevninským Řeckem i odlehlejšími končinami východního
Středomoří).
Po přerušení v osídlení ostrova následkem přírodní katastrofy se na
něm koncem druhého tisíciletí před naším letopočtem usazují
Féničané, které o několik století později vystřídají
Dórové. Ti zřejmě dávají ostrovu jméno
Thera/Thira podle svého vůdce Therase. Předtím byl ostrov
zván Strongylé („kulatý“) a Kallisté
(„nejkrásnější“). Ostrov se později dostává pod nadvládu Římanů,
následně přechází do byzantské říše. Po čtvrté křižácké výpravě
na počátku 13. století Santorini upadá do rukou
benátských rodů, které základají Vévodství
Naxos, budují na ostrově pevné hrady a dávají mu
také jeho dnešní jméno Santorini (podle sv.
Ireny). Toto období je již poznamenáno hrozbami ze strany
tureckých pirátů. Do tureckých rukou ostrov padl ve
druhé polovině 16. století. Účastní se řecké války za
nezávislost ve 20. letech 19. století a je nakonec
připojen k Řecku. I nadále stíhaly místo sopečné
výbuchy – poslední roku 1956 -, v 60. letech došlo k významným
archeologickým nálezům. Vedle tradičních zemědělských základů (rajská
jablka, citrusové plody, bavlna) hospodářské aktivity na Santorini a vývozu
horniny sopečného původu (užité i při stavbě Suezského
průplavu) dnes Santorini ekonomicky těží především
z faktu, že je rájem archeologů a turistů. Ti druzí si
ostrov oblíbili zejména pro jeho krásu a také pro bohatý
noční život.
Kultura Řecka
Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří
nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů
využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše,
odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském
renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu
výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a
řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a
nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením
evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou
zase pevným základem mnoha vědních oborů.
Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho
nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů
tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo
dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů,
něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět
dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika
sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění
byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného
řeckého renesančního umělce El Greka, patrně
nejslavnějšího řeckého malíře novověku.
V literatuře vytvořili Řekové vzory
literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice
v Iliadě a Odysseji, připisovaných
Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např.
dílem básnířky Sapfo, dramatu pak
v Aischylových, Sofoklových a
Euripidových tragédiích a Aristofanových
komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké
básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a
Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem
o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do
širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos
Kazantzakis.
Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco
Sokrates, Platon a
Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené
i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je
v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný
řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a
fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales,
Pythagoras, Euklides či
Archimedes.
Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se
teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a
věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako
hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám
Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské
liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou
hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména
buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik
velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri
Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii
Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu)
nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise
Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu
Řek Zorba) a mladšího Vangelise.
Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň
režiséra filmů Řek Zorba nebo
Stella Michaela Cacoyannise,
představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů
Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Panny Marie
- Kostely a náboženská místa
- kostel Santa Irini (sv. Irena je patronkou ostrova)
- klášter sv. Mikuláše
- kostely ve Fiře (hl. město)
- byzantský kostel Episkopi Gonias
Historické lokality
Hlavní město Santorini
- Fira (Thira) – město je ukázkou kykládské
architektury – klikaté uličky s bílými domky, mnoha kostely, kapličkami
a zvonicemi. Nachází se zde archeologické muzeum, námořnické muzeum a
muzeum Megaro Gizi s expozicí z historie ostrova. Poblíž hlavního města
se rozkládá nejzachovalejší hrad ostrova Pyrgos.