Náboženství a historie

Historie Santorini

Historii Santorini provázely odedávna opakované výbuchy sopky. Ty zapříčinily, že se z jednoho kulatého ostrova stalo malé souostroví, a znamenaly také důležitý přelom v historii místa. V půlce druhého tisíciletí došlo k obrovskému výbuchu, snad největšímu zaznamenanému v historii. Přímo na ostrově erupce zřejmě vedla k pádu tamější rozvinuté mínojské civilizace, několik set let poté byl ostrov zcela opuštěn. Podle archeologických vykopávek se nicméně zdá, že se lidé před touto přírodní katastrofou, jejíž následky se podle některých teorií projevily od Kalifornie přes Skandinávii až po Čínu, včas zachránili – při vykopávkách u místa Akrotiri nebyly nalezeny žádné cennosti vyrobené z drahých kovů ani lidské ostatky. Sopečná erupce pravděpodobně (respektive vlny tsunami jako její důsledek) rovněž způsobila náhlý konec minojské civilizace v její kolébce, na ostrově Kréta. Pohroma bývá dávána také do souvislostí s náboženskými podáními a mýty. Události spojené s exodem židů z Egypta (deset ran egyptských jako přírodní důsledky erupce, rozestoupení a následné „zavření se“ vod, jež umožnily Mojžíšovi a jeho lidu přechod Rudého moře, jako tsunami, úkazy na obloze) mohou být podle některých vědců vysvětleny obdobnou událostí. Tradiční datování exodu se rovněž příliš neliší od časového určení výbuchu sopky. O něco přesvědčivější se jeví teorie, že zkáza na Santorini je předobrazem potopení bájné Atlantidy. Budeme-li brát v potaz i to, že zpráva o Atlantidě posloužila Platonovi v jeho dialozích Timaeus a Critias také k podání obrazu ideálního státu, mnohé zmínky z jeho obrazu Atlantidy korespondují s tím, co bylo na ostrově Santorini objeveno. Jeho popis krajiny, budov a paláců Atlantidy se hodí na Santorini i odhalené stavební pozůstatky jeho vícepatrových budov, v nichž byly dokonce zjištěny známky vodovodního potrubí a splachovacích toalet. Dále víme, že Platón zkazku poznal přes egyptskou tradici a Egypťané zřejmě měli stejné jméno pro Atlantidu i pro krétský lid (stará civilizace udržovala obchodní styky s pevninským Řeckem i odlehlejšími končinami východního Středomoří).

Po přerušení v osídlení ostrova následkem přírodní katastrofy se na něm koncem druhého tisíciletí před naším letopočtem usazují Féničané, které o několik století později vystřídají Dórové. Ti zřejmě dávají ostrovu jméno Thera/Thira podle svého vůdce Therase. Předtím byl ostrov zván Strongylé („kulatý“) a Kallisté („nejkrásnější“). Ostrov se později dostává pod nadvládu Římanů, následně přechází do byzantské říše. Po čtvrté křižácké výpravě na počátku 13. století Santorini upadá do rukou benátských rodů, které základají Vévodství Naxos, budují na ostrově pevné hrady a dávají mu také jeho dnešní jméno Santorini (podle sv. Ireny). Toto období je již poznamenáno hrozbami ze strany tureckých pirátů. Do tureckých rukou ostrov padl ve druhé polovině 16. století. Účastní se řecké války za nezávislost ve 20. letech 19. století a je nakonec připojen k Řecku. I nadále stíhaly místo sopečné výbuchy – poslední roku 1956 -, v 60. letech došlo k významným archeologickým nálezům. Vedle tradičních zemědělských základů (rajská jablka, citrusové plody, bavlna) hospodářské aktivity na Santorini a vývozu horniny sopečného původu (užité i při stavbě Suezského průplavu) dnes Santorini ekonomicky těží především z faktu, že je rájem archeologů a turistů. Ti druzí si ostrov oblíbili zejména pro jeho krásu a také pro bohatý noční život.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie

• Kostely a náboženská místa
  • kostel Santa Irini (sv. Irena je patronkou ostrova)
  • klášter sv. Mikuláše
  • kostely ve Fiře (hl. město)
  • byzantský kostel Episkopi Gonias

Historické lokality

Hlavní město Santorini

• Fira (Thira) – město je ukázkou kykládské architektury – klikaté uličky s bílými domky, mnoha kostely, kapličkami a zvonicemi. Nachází se zde archeologické muzeum, námořnické muzeum a muzeum Megaro Gizi s expozicí z historie ostrova. Poblíž hlavního města se rozkládá nejzachovalejší hrad ostrova Pyrgos.