Náboženství a historie
Historie ostrova Samos
Vznik ostrova Samos má mytologické pozadí. Ostrov je prý
rodištěm bohyně Héry (byl významným
centrem jejího kultu) a založen byl Ankaiem,
jedním z argonautů, jehož následník, jeho třetí syn
Samos, dal prý ostrovu název. Pravděpodobnější ale je, že ostrov
pojmenovali Féničané, v jejichž jazyce jméno znamená „vyvýšenina na
pobřeží“. Kolem počátku 1. tisíciletí před n. l. přicházejí na
ostrov Ionové a místo se stává významným
střediskem jejich civilizace, bohatým
obchodním a námořním centrem.
Zlatá éra v antické historii Samosu (či Samu, dáme-li
přednost striktnímu pravidlu a tradici, jež jsou věrnější původnímu
skloňování v klasických jazycích a v dalších pádech vypouštějí
koncovky 1. pádu, jako jsou -os, -us, -um, -as, jak je to jistě jedině
možné u slov a jmen jako diskobolos, genius,
centrum, Pythagoras, před dnes asi běžnějším,
pravidelným skloňováním, přidávajícím pádové koncovky až za koncovku
1. pádu, což jsme zvolili my – píšeme tak výhradně Samosu,
Rhodosu, Zakynthosu…) nadchází v 6. století
př. n. l., kdy se vlády ujímá Polykrates (532 –
522). Samos tehdy dominuje Egejskému moři a může být
přirovnáván k takovým státům, jako byly Athény za Perikla. Je také
budována řada významných staveb – pevné hradby
(jejichž zbytky jsou dodnes k vidění), přístav, dnes zrekonstruovaný
Héřin chrám, k němuž vedla dlážděná cesta či více jak kilometr
dlouhý Eupalinův tunel, sloužící jako vodovod. V této
době také na ostrově žije několik geniálních osobností vědy a
kultury (Pythagoras, zřejmě Anakreon a Ezop), velká pozornost je
věnována budování armády (loď samaina), město
získává kolonie (mj. v Thrákii, na Sicílii). V 5. stol.
př. n. l. se Samos účastní jak řecko-perských válek, tak války
peloponéské. V té stojí na straně Athén. Když se později chce vymanit
z jejich nadvlády, je ostrov dobyt a město poničeno (439 př. n. l.).
Ostrov se pak zmítá pod nadvládou Peršanů, Makedonců, Ptolemaiů (za
jejichž doby je významným strategickým přístavištěm) a nakonec
Římanů, kdy je vyhledávaným letoviskem (údajně zde
pobývali i Antonius a Kleopatra) a zažívá poklidný vývoj.
Římský mír nepřežil Římskou říši. Za následující byzantské
říše se Samos stává cílem nájezdů pirátů a Arabů. Během zvratů ve
13. století se střídají držitelé ostrova, který putuje z benátských
rukou do rukou Janovanů. Svůj vliv začali uplatňovat i Turci. Kolem roku
1475 pak začíná téměř sto let trvající
emigrace obyvatel před vnějšími hrozbami (zejména na
ostrov Chios), takže je ostrov téměř vylidněn a obývá jej jen několik
pastýřů.
Obrat přichází v polovině 16. stol., kdy ostrov
okouzlil otomanského admirála křesťanského původu Kilice Ali
Pašu, kterému byl později udělen. Podařilo se mu sem přilákat
nové křesťanské osadníky (především z řecké pevniny), a to díky
privilegiím a zproštění od dávek a povinností, později potvrzovaným
i následujícími sultány. Samos se účastní revolučních
událostí v souvislosti s řeckou válkou za nezávislost ve 20. letech
19. stol., jeho samostatnost však trvá jen do roku 1834 a spojení
s Řeckem není dosaženo. Ostrov získává status autonomního státu
poplatného Turecku. Ke sjednocení s Řeckem pak
dochází až roku 1912.
Kultura Řecka
Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří
nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů
využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše,
odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském
renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu
výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a
řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a
nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením
evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou
zase pevným základem mnoha vědních oborů.
Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho
nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů
tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo
dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů,
něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět
dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika
sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění
byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného
řeckého renesančního umělce El Greka, patrně
nejslavnějšího řeckého malíře novověku.
V literatuře vytvořili Řekové vzory
literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice
v Iliadě a Odysseji, připisovaných
Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např.
dílem básnířky Sapfo, dramatu pak
v Aischylových, Sofoklových a
Euripidových tragédiích a Aristofanových
komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké
básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a
Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem
o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do
širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos
Kazantzakis.
Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco
Sokrates, Platon a
Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené
i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je
v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný
řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a
fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales,
Pythagoras, Euklides či
Archimedes.
Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se
teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a
věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako
hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám
Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské
liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou
hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména
buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik
velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri
Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii
Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu)
nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise
Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu
Řek Zorba) a mladšího Vangelise.
Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň
režiséra filmů Řek Zorba nebo
Stella Michaela Cacoyannise,
představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů
Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.
Slavné osobnosti spojené s ostrovem Samos
Ke slavným obyvatelům Samosu patří již zmíněný filozof a
matematik Pythagoras, spojovaný se slavnou Pythagorovou
větou, a sochaři a architekti Rhoikos a
Theodorus, budovatelé Héřina
chrámu na Samosu. Pobývali zde i Anakreon,
slavný skladatel pijáckých básní, a
bajkář Ezop.
Na Samosu se narodil i slavný filozof Epikuros (ze Samu),
jenž spojoval potěšení s dobrem a
bolest se zlem. Cílem lidského
snažení nemá být podle něj užívání v radovánkách, jak
bývalo jeho učení mylně rozuměno (sám naopak před nestřídmostí
varuje), ale absence bolesti, stav poklidu
a vyrovnanosti. Člověk se také
nemá bát smrti – ta je koncem a člověk si ji
tak už neuvědomuje: „Když žijeme, tak smrt není, a když je
smrt, už nejsme my“.
Světlo světa spatřil na ostrově také astronom a matematik
Aristarchus, který jako první vyslovil teorie
o heliocentrickém vesmíru, jehož
středem je Slunce.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Panny Marie
- Kostely a posvátná místa
- klášter Zoodochos Pigi (1756) – při návštěvě je nutné mít
zahalená ramena a šaty pod kolena
- klášter Moni Spiliani (1700)
- kostel Agia Matrona
- Agia Zoni, nejstarší klášter na ostrově
- chrám bohyně Héry
- byzantský kostel Ano Vathi – má dvě kaple
Historické lokality
Hlavní město Samosu
- Samos – hlavní město má dvě části – staré
město Vathi a nový Samos Town. Navštívit můžete kostel Agios Spyridonas,
Pythagorovo náměstí, Polykratovou zeď jako zbytek městského opevnění
nebo archeologické muzeum
Historické lokality
- Pythagorion – město pojmenované po slavném
Pythagorovi. Nachází se zde archeologické muzeum, pozůstatky římského
divadla, poblíž města je chrám bohyně Héry Heraion a hrad Lykurga
Logotheta
- Eupalionský kanál – historická památka, akvadukt
vedoucí uprostřed hory