Náboženství, historie a kultura na Samosu

Náboženství a historie

Historie ostrova Samos

Vznik ostrova Samos má mytologické pozadí. Ostrov je prý rodištěm bohyně Héry (byl významným centrem jejího kultu) a založen byl Ankaiem, jedním z argonautů, jehož následník, jeho třetí syn Samos, dal prý ostrovu název. Pravděpodobnější ale je, že ostrov pojmenovali Féničané, v jejichž jazyce jméno znamená „vyvýšenina na pobřeží“. Kolem počátku 1. tisíciletí před n. l. přicházejí na ostrov Ionové a místo se stává významným střediskem jejich civilizace, bohatým obchodním a námořním centrem.

Zlatá éra v antické historii Samosu (či Samu, dáme-li přednost striktnímu pravidlu a tradici, jež jsou věrnější původnímu skloňování v klasických jazycích a v dalších pádech vypouštějí koncovky 1. pádu, jako jsou -os, -us, -um, -as, jak je to jistě jedině možné u slov a jmen jako diskobolos, genius, centrum, Pythagoras, před dnes asi běžnějším, pravidelným skloňováním, přidávajícím pádové koncovky až za koncovku 1. pádu, což jsme zvolili my – píšeme tak výhradně Samosu, Rhodosu, Zakynthosu…) nadchází v 6. století př. n. l., kdy se vlády ujímá Polykrates (532 – 522). Samos tehdy dominuje Egejskému moři a může být přirovnáván k takovým státům, jako byly Athény za Perikla. Je také budována řada významných staveb – pevné hradby (jejichž zbytky jsou dodnes k vidění), přístav, dnes zrekonstruovaný Héřin chrám, k němuž vedla dlážděná cesta či více jak kilometr dlouhý Eupalinův tunel, sloužící jako vodovod. V této době také na ostrově žije několik geniálních osobností vědy a kultury (Pythagoras, zřejmě Anakreon a Ezop), velká pozornost je věnována budování armády (loď samaina), město získává kolonie (mj. v Thrákii, na Sicílii). V 5. stol. př. n. l. se Samos účastní jak řecko-perských válek, tak války peloponéské. V té stojí na straně Athén. Když se později chce vymanit z jejich nadvlády, je ostrov dobyt a město poničeno (439 př. n. l.). Ostrov se pak zmítá pod nadvládou Peršanů, Makedonců, Ptolemaiů (za jejichž doby je významným strategickým přístavištěm) a nakonec Římanů, kdy je vyhledávaným letoviskem (údajně zde pobývali i Antonius a Kleopatra) a zažívá poklidný vývoj.

Římský mír nepřežil Římskou říši. Za následující byzantské říše se Samos stává cílem nájezdů pirátů a Arabů. Během zvratů ve 13. století se střídají držitelé ostrova, který putuje z benátských rukou do rukou Janovanů. Svůj vliv začali uplatňovat i Turci. Kolem roku 1475 pak začíná téměř sto let trvající emigrace obyvatel před vnějšími hrozbami (zejména na ostrov Chios), takže je ostrov téměř vylidněn a obývá jej jen několik pastýřů.

Obrat přichází v polovině 16. stol., kdy ostrov okouzlil otomanského admirála křesťanského původu Kilice Ali Pašu, kterému byl později udělen. Podařilo se mu sem přilákat nové křesťanské osadníky (především z řecké pevniny), a to díky privilegiím a zproštění od dávek a povinností, později potvrzovaným i následujícími sultány. Samos se účastní revolučních událostí v souvislosti s řeckou válkou za nezávislost ve 20. letech 19. stol., jeho samostatnost však trvá jen do roku 1834 a spojení s Řeckem není dosaženo. Ostrov získává status autonomního státu poplatného Turecku. Ke sjednocení s Řeckem pak dochází až roku 1912.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Slavné osobnosti spojené s ostrovem Samos

Ke slavným obyvatelům Samosu patří již zmíněný filozof a matematik Pythagoras, spojovaný se slavnou Pythagorovou větou, a sochaři a architekti Rhoikos a Theodorus, budovatelé Héřina chrámu na Samosu. Pobývali zde i Anakreon, slavný skladatel pijáckých básní, a bajkář Ezop.

Na Samosu se narodil i slavný filozof Epikuros (ze Samu), jenž spojoval potěšení s dobrem a bolest se zlem. Cílem lidského snažení nemá být podle něj užívání v radovánkách, jak bývalo jeho učení mylně rozuměno (sám naopak před nestřídmostí varuje), ale absence bolesti, stav poklidu a vyrovnanosti. Člověk se také nemá bát smrti – ta je koncem a člověk si ji tak už neuvědomuje: „Když žijeme, tak smrt není, a když je smrt, už nejsme my“.

Světlo světa spatřil na ostrově také astronom a matematik Aristarchus, který jako první vyslovil teorie o heliocentrickém vesmíru, jehož středem je Slunce.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie
• Kostely a posvátná místa
  • klášter Zoodochos Pigi (1756) – při návštěvě je nutné mít zahalená ramena a šaty pod kolena
  • klášter Moni Spiliani (1700)
  • kostel Agia Matrona
  • Agia Zoni, nejstarší klášter na ostrově
  • chrám bohyně Héry
  • byzantský kostel Ano Vathi – má dvě kaple

Historické lokality

Hlavní město Samosu

• Samos – hlavní město má dvě části – staré město Vathi a nový Samos Town. Navštívit můžete kostel Agios Spyridonas, Pythagorovo náměstí, Polykratovou zeď jako zbytek městského opevnění nebo archeologické mu­zeum

Historické lokality

• Pythagorion – město pojmenované po slavném Pythagorovi. Nachází se zde archeologické muzeum, pozůstatky římského divadla, poblíž města je chrám bohyně Héry Heraion a hrad Lykurga Logotheta
• Eupalionský kanál – historická památka, akvadukt vedoucí uprostřed hory