Náboženství a historie

Historie Rhodosu

Počátky ostrova Rhodos jsou spojovány s mytologií – po přemožení obrů prý Zeus rozdílel zemi mezi olympské bohy. Helios, bůh slunce, nebyl losování přítomen, a nedostal tak žádné území. Vymínil si tedy, že dostane to území, jež se vynoří z moře. Právě v tu chvíli se prý objevil na hladině zelený, překrásný ostrov. Helios jej zalil svým svitem a ostrov se stal nejzářivějším prosluněným ostrovem Egejského moře. Jiná báj hovoří o nymfě jménem Rhodes (jedné z Oceanid, dcer Oceana), jež se Heliovou září proměnila v ostrov. Jiná teorie odkazuje na podobnost názvu ostrova s řeckým pojmenováním růže a na ostrov v květu.

První známí osadníci přicházeli na ostrov kolem poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem, v době minojské civilizace, z Malé Asie, Kréty, později z pevninského Řecka (Achajové, Dórové). Posledně jmenovaní založili na ostrově tři důležitá města – Lindos, Ialissos a Kameiros. Ta kolonizovala v první polovině prvního tisíciletí před Kristem oblasti ve Středomoří a později se spojila do dórského hexapolisu se třemi dalšími městy (Kosem, Knidosem a Halicarnassem). V době peloponéské války roku 408 př. n. l. se tato města spojila v jedno, pojmenované Rhodos, aby tak nové solidní a mocné město mohlo čelit tehdejší nestabilitě. Ostrov pak krátce upadl do rukou Peršanů, kteří byli následně poraženi Alexandrem Velikým roku 332 před n. l. na jeho cestě za vytvořením mohutné říše. V důsledku svého spojení s Ptolemaiovci byl Rhodos neúspěšně obléhán roku 305 př. n. l. slavným obléhatelem Demetriem Poliorketem.

Právě na paměť úspěšného vzdoru (a údajně za peníze utržené za prodej obléhací techniky zanechané Demetriem) byl na ostrově vztyčen slavný Kolos rhodský, jeden ze sedmi divů starověkého světa. Bronzová socha, jejíž stavba trvala 12 let, však nestála dlouho, jen něco přes padesát let (zhruba od roku 280 před n. l. do 226 před n. l.). Při zemětřesení pak socha pukla v kolenou a zřítila se. O její podobě můžeme jen spekulovat – její pozůstatky, byť zůstaly nedotčené ležet na místě osm století (znovuvztyčení sochy zabránilo varovné proroctví), později vzali Turkové a prodali. Jedinými svědectvími tohoto díla tak zůstávají popisy cestovatelů, kteří je spatřili na vlastní oči, a vyobrazení na mincích. Socha měla představovat ochránce ostrova, boha Helia, s paprsky kolem hlavy a pochodní v ruce. Byla vyšší než 30 metrů, stála zřejmě v ústí přístavu, takže lodě do něj vplouvaly pod jejíma obříma nohama, jež stály rozkročené každá na jedné straně přístavu.

Vztahy ostrovanů s Římany, datující se od 2. století před n. l., se vyvíjely od těch přátelských až k vazalství Rhodosu (či, pokud bychom se striktně drželi pravidel a tradice vynechávat v následujících pádek koncovku 1. pádu -os, Rhodu), nejvýznamnější událostí v této souvislosti bylo šíření křesťanství, jehož počátek je spojen s apoštolem Pavlem, jenž zde kázal v 50. letech prvního století našeho letopočtu. Jeho působení na Rhodosu je uvedeno i ve Skutcích apoštolů při popisu jeho třetí misijní cesty. Následné období v náručí byzantské říše poznamenaly četné útoky (např. Saracénů) a nestabilita.

Důležitá éra nastala až na počátku 14. stol., kdy byl ostrov v souvislosti s kolizemi Byzance prodán maltézským rytířům. Než se usadili na Maltě, měli svou základnu právě na Rhodosu. Ostrov tehdy nabyl zásadního významu ve východním Středomoří – stal se zastávkou poutníků na cestě do Svaté země, rytíři mu vtiskli tvář ideálního středověkého města s neproniknutelnými hradbami, pevnými branami, kostely a paláci (Palác velmistra).

Ani Rhodos však nezůstal ušetřen tureckých výbojů a roku 1522 se nakonec podrobil sultánu Sulejmanovi Velikému. Turecké vládě Rhodos podléhal až do roku 1912, kdy jej uchvátili Italové. Tato událost byla zpočátku ostrovany přivítána jako přechodné období před připojením k Řecku. S vzestupem fašismu v Itálii však tyto naděje pohasínaly. Rhodos se za války dostal do rukou Němců, poté byl okupován Brity a nakonec, roku 1948, předán s dalšími ostrovy souostroví Dodekanés Řecku.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Osobnosti spojené s ostrovem Rhodos

Z Rhodosu pocházel Kleobulos, jeden ze sedmi moudrých starého Řecka, filozof a autor mnoha hádanek a pouček. Říkal například:

• Dvou věcí je třeba se obávat – závisti přátel a zášti nepřátel.
• Poslouchej hodně a mluv málo.
• Umírněnost především.
• Se ženou se nevaď a nebuď příliš hrdý, když tomu jsou přítomni druzí – to první z tebe činí pošetilce, druhé ztřeštěnce.
• V štěstí nebuď pyšný, v neštěstí ponížený.
• Žeň se v rovném stavu – z vyššího ti vzejdou jen páni, příbuzní žádní.
• Nesměj se s posměváčky – vynese ti to nenávist vysmívaného.

Rhodésany byli i slavní olympijští vítězové starověku oslavovaní básníky – boxer Diagoras a běžec a atlet Leonidas.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie

• Kostely a náboženská místa
  • Rhodos
    • měšity: Sulejmanova (19. stol.), Mustafy Paši (2. pol. 18. stol.), Redžaba Paši, Ibrahima Paši, Aga
    • kostely: Agios Fanourios z 9. stol., Panagia tou Bourgou z 15. stol.
    • synagoga Kahal Shalom (16. stol.)

Historické lokality

Hlavní město Rhodosu

• Rhodos – historické jádro města obklopují středověké hradby. Rytířská ulice lemovaná historickými kamennými domy Vás dovede k Paláci velmistrů, který sloužil jako pevnost, sídlo rytířů, i k obchodním či náboženským účelům. Věž s hodinami (orloj) skýtá krásný výhled na staré město. Navštívit můžete také spoustu zachovalých kostelů, mešit, židovské město se synagogou nebo archeologické muzeum. Pravděpodobně se zde nacházel Rhodský kolos (socha boha Helia), jeden ze sedmi divů světa.

Historické lokality

• Filerimos – od pobřeží na pahorek poblíž města vede křížová cesta zakončená bílým křížem, který slouží jako rozhledna. Na vrcholku se nachází také johanitský kostel s klášterem.
• Kamiros – pozůstatky antického města z helénské doby – chrám, sochy, studna, akropole
• Lindos – v historickém městečku najdete johanitský hrad a akropoli s chrámem zasvěceným bohyni Athéně Lindii
• Monolithos – kousek od této vesničky se tyčí johanitský hrad Monolithos