Náboženství a historie
Historie Rhodosu
Počátky ostrova Rhodos jsou spojovány
s mytologií – po přemožení obrů prý Zeus rozdílel zemi
mezi olympské bohy. Helios, bůh slunce, nebyl losování přítomen, a
nedostal tak žádné území. Vymínil si tedy, že dostane to území, jež se
vynoří z moře. Právě v tu chvíli se prý objevil na hladině zelený,
překrásný ostrov. Helios jej zalil svým svitem a ostrov se stal
nejzářivějším prosluněným ostrovem Egejského moře. Jiná báj hovoří
o nymfě jménem Rhodes (jedné z Oceanid, dcer Oceana), jež se Heliovou
září proměnila v ostrov. Jiná teorie odkazuje na podobnost názvu
ostrova s řeckým pojmenováním růže a na ostrov v květu.
První známí osadníci přicházeli na ostrov kolem poloviny druhého
tisíciletí před naším letopočtem, v době minojské civilizace, z Malé
Asie, Kréty, později z pevninského Řecka (Achajové, Dórové). Posledně
jmenovaní založili na ostrově tři důležitá města – Lindos, Ialissos a
Kameiros. Ta kolonizovala v první polovině prvního tisíciletí před
Kristem oblasti ve Středomoří a později se spojila do dórského hexapolisu
se třemi dalšími městy (Kosem, Knidosem a Halicarnassem). V době
peloponéské války roku 408 př. n. l. se tato města
spojila v jedno, pojmenované Rhodos, aby tak nové solidní a
mocné město mohlo čelit tehdejší nestabilitě. Ostrov pak krátce upadl do
rukou Peršanů, kteří byli následně poraženi Alexandrem Velikým roku
332 před n. l. na jeho cestě za vytvořením mohutné říše. V důsledku
svého spojení s Ptolemaiovci byl Rhodos neúspěšně
obléhán roku 305 př. n. l. slavným obléhatelem
Demetriem Poliorketem.
Právě na paměť úspěšného vzdoru (a údajně za peníze utržené za
prodej obléhací techniky zanechané Demetriem) byl na ostrově vztyčen
slavný Kolos rhodský, jeden ze sedmi divů starověkého
světa. Bronzová socha, jejíž stavba trvala 12 let, však nestála
dlouho, jen něco přes padesát let (zhruba od roku 280 před n. l. do
226 před n. l.). Při zemětřesení pak socha pukla v kolenou a
zřítila se. O její podobě můžeme jen spekulovat – její pozůstatky,
byť zůstaly nedotčené ležet na místě osm století (znovuvztyčení sochy
zabránilo varovné proroctví), později vzali Turkové a prodali. Jedinými
svědectvími tohoto díla tak zůstávají popisy cestovatelů, kteří je
spatřili na vlastní oči, a vyobrazení na mincích. Socha měla
představovat ochránce ostrova, boha Helia,
s paprsky kolem hlavy a pochodní v ruce. Byla vyšší než 30 metrů,
stála zřejmě v ústí přístavu, takže lodě do něj vplouvaly pod jejíma
obříma nohama, jež stály rozkročené každá na jedné straně
přístavu.
Vztahy ostrovanů s Římany, datující se od 2. století
před n. l., se vyvíjely od těch přátelských až k vazalství Rhodosu
(či, pokud bychom se striktně drželi pravidel a tradice vynechávat
v následujících pádek koncovku 1. pádu -os, Rhodu), nejvýznamnější
událostí v této souvislosti bylo šíření křesťanství,
jehož počátek je spojen s apoštolem Pavlem, jenž zde
kázal v 50. letech prvního století našeho letopočtu. Jeho působení na
Rhodosu je uvedeno i ve Skutcích apoštolů při popisu jeho třetí misijní
cesty. Následné období v náručí byzantské říše poznamenaly četné
útoky (např. Saracénů) a nestabilita.
Důležitá éra nastala až na počátku 14. stol., kdy
byl ostrov v souvislosti s kolizemi Byzance prodán
maltézským rytířům. Než se usadili na Maltě, měli svou
základnu právě na Rhodosu. Ostrov tehdy nabyl zásadního významu ve
východním Středomoří – stal se zastávkou poutníků na cestě
do Svaté země, rytíři mu vtiskli tvář
ideálního středověkého města s neproniknutelnými
hradbami, pevnými branami, kostely a paláci (Palác velmistra).
Ani Rhodos však nezůstal ušetřen tureckých výbojů a
roku 1522 se nakonec podrobil
sultánu Sulejmanovi Velikému. Turecké vládě Rhodos podléhal až
do roku 1912, kdy jej uchvátili Italové.
Tato událost byla zpočátku ostrovany přivítána jako přechodné období
před připojením k Řecku. S vzestupem fašismu v Itálii však tyto
naděje pohasínaly. Rhodos se za války dostal do rukou Němců, poté byl
okupován Brity a nakonec, roku 1948, předán
s dalšími ostrovy souostroví Dodekanés Řecku.
Kultura Řecka
Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří
nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů
využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše,
odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském
renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu
výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a
řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a
nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením
evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou
zase pevným základem mnoha vědních oborů.
Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho
nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů
tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo
dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů,
něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět
dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika
sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění
byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného
řeckého renesančního umělce El Greka, patrně
nejslavnějšího řeckého malíře novověku.
V literatuře vytvořili Řekové vzory
literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice
v Iliadě a Odysseji, připisovaných
Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např.
dílem básnířky Sapfo, dramatu pak
v Aischylových, Sofoklových a
Euripidových tragédiích a Aristofanových
komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké
básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a
Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem
o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do
širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos
Kazantzakis.
Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco
Sokrates, Platon a
Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené
i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je
v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný
řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a
fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales,
Pythagoras, Euklides či
Archimedes.
Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se
teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a
věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako
hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám
Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské
liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou
hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména
buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik
velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri
Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii
Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu)
nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise
Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu
Řek Zorba) a mladšího Vangelise.
Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň
režiséra filmů Řek Zorba nebo
Stella Michaela Cacoyannise,
představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů
Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.
Osobnosti spojené s ostrovem Rhodos
Z Rhodosu pocházel Kleobulos, jeden
ze sedmi moudrých starého Řecka, filozof a autor mnoha hádanek a
pouček. Říkal například:
- Dvou věcí je třeba se obávat – závisti přátel a zášti
nepřátel.
- Poslouchej hodně a mluv málo.
- Umírněnost především.
- Se ženou se nevaď a nebuď příliš hrdý, když tomu jsou přítomni
druzí – to první z tebe činí pošetilce, druhé ztřeštěnce.
- V štěstí nebuď pyšný, v neštěstí ponížený.
- Žeň se v rovném stavu – z vyššího ti vzejdou jen páni,
příbuzní žádní.
- Nesměj se s posměváčky – vynese ti to nenávist
vysmívaného.
Rhodésany byli i slavní olympijští
vítězové starověku oslavovaní básníky – boxer
Diagoras a běžec a atlet Leonidas.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Panny Marie
- Kostely a náboženská místa
- Rhodos
- měšity: Sulejmanova (19. stol.), Mustafy Paši (2. pol. 18. stol.),
Redžaba Paši, Ibrahima Paši, Aga
- kostely: Agios Fanourios z 9. stol., Panagia tou Bourgou
z 15. stol.
- synagoga Kahal Shalom (16. stol.)
Historické lokality
Hlavní město Rhodosu
- Rhodos – historické jádro města obklopují
středověké hradby. Rytířská ulice lemovaná historickými kamennými domy
Vás dovede k Paláci velmistrů, který sloužil jako pevnost, sídlo
rytířů, i k obchodním či náboženským účelům. Věž s hodinami
(orloj) skýtá krásný výhled na staré město. Navštívit můžete také
spoustu zachovalých kostelů, mešit, židovské město se synagogou nebo
archeologické muzeum. Pravděpodobně se zde nacházel Rhodský kolos (socha
boha Helia), jeden ze sedmi divů světa.
Historické lokality
- Filerimos – od pobřeží na pahorek poblíž města
vede křížová cesta zakončená bílým křížem, který slouží jako
rozhledna. Na vrcholku se nachází také johanitský kostel
s klášterem.
- Kamiros – pozůstatky antického města z helénské
doby – chrám, sochy, studna, akropole
- Lindos – v historickém městečku najdete johanitský
hrad a akropoli s chrámem zasvěceným bohyni Athéně Lindii
- Monolithos – kousek od této vesničky se tyčí
johanitský hrad Monolithos