Náboženství, historie a kultura na Phuketu

• Vzhledem k hrozbě teroristického útoku varuje ministerstvo zahraničních věcí české občany před cestováním do muslimských provincií Yala, Pattani a Narathiwat. Riziko představuje také cestování do pohraničních oblastí, kde občas dochází k ozbrojeným střetům.
• Vysoké tresty hrozí turistům za obchodování s jakoukoli drogou, za držení nebo převážení drog.
• Thajsko je buddhistická země, návštěva chrámů je povolena pouze v patřičném oblečení. Nejsou povoleny minisukně a krátké kalhoty. Před vstupem je potřeba se vyzout. V chrámu se usedá s nohama do strany či pod sebe. V žádném případě nesmějí být nohy směrem dopředu ve směru k zpodobení Buddhy. Ženy se nesmějí dotýkat buddhistických mnichů. Není slušné se dotýkat hlavy Thajce ani někomu prohrabávat nebo cuchat vlasy.
• Doporučuje se nepřijímat nabídky zlata a drahých kamenů. V mnoha případech jde o pouhé padělky.

Doprava

K řízení motorových vozidel v Thajsku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Thajsku v obci 60 km/h, mimo obec 80 km/h, na dvouproudé silnici 90 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• jezdí se vlevo
• pravý pruh na dvouproudých silnicích neoficiálně patří velkým vozidlům

• největší problém je obrovské množství různých vozidel – od starých, velkých kamionů po tuk-tuky a povozy
• na vesnicích budete běžně na silnicích potkávat různou zvěř, hlavně drůbež a dobytek
• po celém Thajsku je množství čerpacích stanic s levným benzinem a naftou

Místní doprava

• Z letiště Phuket se můžete do měst a letovisek dostat autobusem, taxi nebo pronajatým autem.
• Autobusem se do města Phuket dostanete v přepočtu za 50 Kč. Další levnou možností je minibus. Ten Vás odveze například na Patong Beach za cca 100 Kč.
• Taxi vyjde samozřejmě několikanásobně dráž. I tak jsou však ceny přijatelné.
• Vozítko tuk-tuk pro 3 osoby je jednou z možností, jak se dostat z letiště do jednotlivých letovisek. Cena je o něco dražší než u minibusů.
• Existuje zde také možnost pronájmu automobilu. Auto si můžete pronajmout již na letišti nebo kdekoli v letoviscích. Cena se odvíjí od věku řidiče, doby a délky pronájmu a typu auta. Obecně se dá mluvit o cenách v přepočtu od 650 Kč na den. Auto si můžete půjčit například u Phuket Car Rental. 
• Silnice jsou obecně v Thajsku kvalitní, největším problémem je zde mnoho různých vozidel – od kol přes tuk-tuky až po staré kamiony – v kombinaci s řízením nalevo.

Náboženství a historie

• Na území Thajska se rozvíjela civilizace již v době bronzové. Postupně sem migrovala etnika z jihu Číny, Monové (dnes žijící v Myanmaru), Khmerové (obyvatelé dnešní Kambodži) a Malajci, která zde zakládají své státy.
• Samotní Thajci přicházejí do oblasti v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Rokem, od nějž se datuje počátek thajského národa, je rok 1238, kdy se dva thajští náčelníci vzbouřili a vymanili se z nadvlády Khmerů. Založili království Sukhothaj. Toto období je považováno za zlatý věk Thajska a thajské kultury. Asi nejvýznamnějším králem tohoto období byl Ramkhamhaeng (zvaný Veliký). Ten pěstoval vztahy s Čínou, bývá s ním spojován i systém písma, z nějž se vyvinula dnešní thajská abeceda. Království Sukhothaj vykonávalo svůj vliv na území, jehož rozloha předčila dnešní Thajsko (sahalo až na území dnešního Myanmaru a Laosu). Sukhothajští vládci přijali théraváda buddhismus za oficiální náboženství a státu vládli jako otcové svého národa. Každý směl zazvonit na zvon před jejich palácem a přednést králi svou stížnost. Postupně se však od království začala odštěpovat různá území, jeho význam pak poklesl na lokální stát. Jako samostatný státní útvar skončilo na přelomu 14. a 15. stol. Záznamy z jeho historie i nápisy připisované králi Ramkhamhaengovi nám zůstaly zachovány v podobě tzv. silajaruek (nápisů vrytých do kamene). Zhruba v téže době jako Sukhothaj se na severu Thajska rozvíjelo jiné království, Lanne. Založeno bylo roku 1296 a přetrvalo – byť již v postavení závislého státu – až do 20. století.
• Delší a významnější historii mělo období Ajutthaja, pojmenované podle hlavního města království severně od Bangkoku, ustaveného kolem roku 1350. Státním náboženstvím byl théraváda buddhismus. Důležité je z té doby sebrání zákoníku založeného na hindských pramenech a tradičním thajském zvykovém právu, tzv. Dharmašastry. Thajským nástrojem práva byla Dharmašastra až do 19. století. Éra Ajutthaja skončila roku 1767, kdy se Barmánci zmocnili hlavního města, vypálili je, zničili jeho chrámy, náboženské sochy a cenné literární a historické rukopisy.

Záhy byli však Barmánci poraženi generálem Taksinem, který za tím účelem sestavil vlastenecké vojsko. Ten přesunul hlavní město ze zpustošené Ajutthaji do Thon Buri (i kvůli poloze blízko moře, výhodné pro zámořský obchod a ozbrojování) a stal se králem Siamu (jak bylo Thajsko dříve nazýváno), jejž znovu sjednotil po období chaosu způsobeném barmskou invazí. Vláda generála Taksina trvala 15 let, vyznačovala se navazováním diplomatických vztahů se sousedy (zejména Čínou) a prosperitou. Generál však skončil neslavně – ve starostech o vlast přišel o duševní zdraví (považoval se dokonce za budoucího Buddhu) a nakonec byl uvězněn a popraven.

• Rokem 1782 se pak počíná další éra v historii Thajska, zvaná Rattanakosin (podle hlavního města založeného na druhém břehu řeky Čao-Praja, než stál Thon Buri, dnešního Bangkoku) či Čakri (podle zakladatele vládnoucí dynastie). Tato éra trvá díky kontinuitě zajišťované vládnoucí dynastií až dosud. První vládce přijal jméno Rama I. Veliký. Nová říše pokračovala v obchodování se sousedy a státy, s nimiž měla styk přes moře. Důležitou kapitolu zahraniční politiky tvořily vztahy s evropskými velmocemi, které se datují již od styků s Portugalci v 16. století. Vliv velmocí (nyní už britský a francouzský) se pak mocně uplatňoval především v 19. století. Obratnou diplomacií a vládcovskými schopnostmi se siamským králům, kteří v té době začali prosazovat modernizující reformy, podařilo dosáhnout pozoruhodného úspěchu – jako jediná země v jihovýchodní Asii se Siam nestal britskou nebo francouzskou kolonií. (Odtud také lidová etymologie názvu země odvozující jej od slova „tai“ (svobodný, volný) – a odtud Thajsko jako „svobodná země“.)
• Roku 1932 došlo k nekrvavé revoluci, kdy elitní skupina důstojníků a státních úředníků se zahraničním vzděláním požadovala konstituční monarchii. Tehdejší král Prijadhipok (Rama VII.) se podvolil a podepsal ústavu (jeho vlastní politika směřovala ostatně k témuž cíli, odlišný byl jen jeho názor na způsob a rychlost provedení změn). Později však zklamaně abdikoval a emigroval. Roku 1939 byl název země oficiálně změněn na Thajsko (důvodem bylo to, že název Siam byl příliš spojen s absolutistickou minulostí, na druhou stranu název Thajsko preferuje jedno dominantní etnikum, Thajce, před ostatními).
• Přes změny směřující k demokracii následovalo v dějinách Thajska několik desetiletí s mnoha převraty a vládami vojenských režimů, které vždy jen nakrátko střídaly demokratičtější doby. Za druhé světové války Thajsko lavírovalo mezi spojenectvím s Japonskem a odporem vůči němu (hnutí Seri Thaj). Po válce se pak stalo významným spojencem Spojených států, které je vnímaly jako hradbu proti komunismu, jehož režimy zaplavovaly oblast.
• Trvaleji se demokracie začala rozvíjet od 80. let, definitivně po roce 1992 (souvisí s tím i postupné snižování vlivu armády). Negativně tento pokrok ovlivnilo několik nedávných událostí – asijská finanční krize z roku 1997 (přivodila zavření finančních institucí a sociální problémy), tsunami po zemětřesení v prosinci roku 2004 (těžká rána turistickému ruchu) a protivládní protesty rozpoutané roku 2008. Během těchto složitých událostí – ale i v dřívějších bouřlivých dobách – se projevuje mimořádné postavení krále Bhumibola Aduljadeje (Ramy IX.). Ten se těší obrovské, téměř náboženské, autoritě, která mu umožňuje zasahovat do konfliktů v roli zprostředkovatele hledajícího řešení či urovnání sporů, věnuje se rovněž řadě projektů rozvoje thajského venkova.

Thajská kultura

• Zčásti je thajská kultura ovlivněna mnoha kulturami, jež územím přešly nebo s nimiž zdejší obyvatelé přicházeli do styku. Lze tak vystopovat indické, čínské, indonéské, kambodžské a další kořeny kultury v Thajsku, k nimž se od 19. a pak zejména ve 20. století přidružují západní vlivy.
• Nejdůležitějším duchovním prvkem prostupujícím tradičním uměním i způsobem života a zvyky je nicméně buddhismus. Nejvýznamnějšími thajskými výtvarnými projevy jsou v sochařství sochy Buddhy, v malířství vedle Buddhových vyobrazení ornamentální výzdoba paláců a chrámů. Tradičními žánry thajské hudby, pro niž je typické užívání specifických strunných a především bicích nástrojů (obdoby houslí, cimbálu; různé druhy bubnů, činelů apod.), jsou luk thung a mor lam, vyprávějící o starostech a trápeních chudých vesničanů. Svižná lidová skladba k tanci se nazývá kantrum. V kultuře v širším významu se buddhistický vliv projevuje i v thajském boxu (muaj), oblíbeném bojovém umění, jež předávali a jemuž vyučují buddhističtí mniši.
• Spíše k starším animistickým tradicím patří uctívání domácích duchů, již údajně obývají malé dřevěné domečky, jež pro ně Thajci staví. Předmětem uctívání jsou v Thajsku taky předkové.

Historie Phuketu

Ostrov Phuket (jméno z malajského výrazu „bukit“ pro kopec; původně šlo zřejmě o výběžek, který se později oddělil od pevniny) často hostil nejrůznější posádky námořních obchodníků i dobyvatelů. Je to dáno jeho polohou na námořní cestě z Indie do Číny a také klimatem, kdy monzuny často bránily v plavbě, a ostrov tak poskytoval vítané přístaviště pro načerpání sil i zásob a vyčkání (někdy v řádu měsíců) do doby příhodnější pro plavbu do Indie.

Za první zmínku o ostrově i jeho zkomolené jméno vděčíme zeměpisci Ptolemaiovi z Alexandrie, který se ve svém díle Geographia z druhého století našeho letopočtu zmiňuje o tom, že při plavbě na Malajský poloostrov je nutné minout tento mys. Dává mu jméno Jang Si Lang, z čehož později vzniklo Junk Cejlon, známé ze starých map. Domorodci sami ostrov Phuket nazývali podle tehdejšího hlavního města na severu ostrova Talang (snad z malajského „telong“ – mys). Víme, že Phuket byl v moci malajského království Šrívidžaja se sídlem na Sumatře, až se ve 13. stol. stává thajským územím za éry Sukhothaj, v době panování krále Ramkamhaenga.

Zvláštní éra v dějinách Phuketu započíná v 16. století, kdy se – i jinak na přírodní zdroje (mj. dřevo, perly, slonovinu, drahokamy) bohatý ostrov – stává vyhlášeným pro své zásoby cínu, tehdy nejvýznamnějšího místního zdroje příjmů. Obchod s cínem pěstovali s ostrovem Portugalci, Holanďani si zde založili obchodní osadu, ajutthajský panovník později umožnil i správu ostrova francouzským guvernérem na konci 17. století.

Později Britové prozkoumávali strategické výhody, které by jim ostrov poskytl při kontrole oblasti. S těmito britskými záměry, jejichž uskutečňováním byl pověřen kapitán Francis Light, je spjata nejpamátnější událost phuketské historie. Barmánci se se svou porážkou z roku 1767, kdy byli vytlačeni generálem Taksinem, nehodlali jen tak smířit a živili naděje na budoucí znovudobytí siamských území. Při jedné své plavbě kapitán Light spatřil barmské loďstvo, jež se chystalo zaútočit na ostrov Phuket se záměrem kraj vyplenit a zajmout co nejvíce otroků. Francis Light neprodleně informoval správu ostrova. Jelikož však guvernér ostrova krátce předtím zemřel, chopila se v největším nebezpečí obranné iniciativy jeho vdova Kunying Chan a její sestra Mook. Obě hrdinné ženy sjednotily ostrovany k obraně Phuketu (i ostrovanky se prý převlékly za mužské vojáky, aby se tak zdála phuketská vojenská síla mocnější) a obyvatelé ostrova pak úspěšně vzdorovali měsíčnímu obléhání, po němž se barmští vojáci (po vyčerpání zásob) stáhli 13. března 1785. Když se zpráva o mimořádném činu obou žen donesla králi Ramovi I., udělil oběma čestné tituly – Thao Thep Krasatri (pro Chan) a Thao Si Sunthon (Mook) – přináležející jinak pouze členům královské rodiny. Obě velké ženy, známé na ostrově jako Hrdinky, jsou dodnes velmi ctěny, od roku 1966 je připomíná socha na hlavní třídě.

V 19. století zlákaly cínové doly na ostrově Phuket obrovské množství přistěhovalců z Číny, kteří zde hledali bohatství či práci. Významné čínské etnikum výrazně poznamenalo ostrov – Číňané vykáceli deštné pralesy v centrální části ostrova, na druhou stranu pozoruhodně ovlivnili zdejší architekturu.

Město Phuket, které se mezitím stalo centrem ostrova jako přirozené středisko obchodu s cínem, se roku 1894, za vlády krále Ramy V., stává administrativním centrem jihothajských provincií s těžbou cínu. Roku 1933, v souvislosti s politickými změnami v celém Thajsku, se ostrov Phuket (tuto podobu názvu – oproti dřívějšímu Bhuket – získává ostrov až roku 1969) stal samostatnou provincií. Hospodářský význam těžby cínu postupně upadal.

Naštěstí ostrov nachází od 70. let důstojnou náhradu v turistickém průmyslu. Je jednou z prvních oblastí v Thajsku objevovaných turisty, je na něm vybudováno letiště a velice záhy se stává světoznámým turistickým letoviskem, a to jedním z nejoblíbenějších. Zdejší bílé pláže a nádherné přírodní scenerie i pohostinnost ročně přilákají na 3 miliony turistů.

Mimořádně tragickou událostí bylo v této souvislosti tsunami, jež zdejší pobřeží postihlo 26. 12. 2004 v důsledku zemětřesení v Indickém oceánu. Téměř všechny pláže západního pobřeží byly vážně poškozeny, v Phuketu bylo oficiálně 250 mrtvých včetně cizinců (další odhadovaný tisíc obětí tvoří ilegální barmští pracovníci v oblasti), v celém Thajsku jich bylo potvrzených 5300. Zdejší ekonomika se však dokázala velice rychle zahojit, již v následujícím roce 2005 se v Phuketu vše vracelo k normálu. Dnes není na největších plážích Phuketu po zkáze tsunami takřka ani památky.

Phuket v kultuře

Atraktivní příroda na Phuketu přilákala na ostrov filmaře, kteří zde mj. točili filmy Nebe a země (Heaven and Earth, 1993) s Tommy Lee Jonesem, bondovku Muž se zlatou zbraní (1974) nebo Souboj cti (The Quest, 1996) s Jeanem-Claudem Van Dammem. V oblasti byl také natáčen film Pláž (The Beach, 2000) s Leonardem DiCapriem v hlavní roli.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – thajským národním náboženstvím je théraváda buddhismus, známý též jako hínajána („malý vůz“), k němuž se hlásí 94,6 % obyvatel. 4,6 % obyvatel vyznává islám (jih země), 0,7 % obyvatel tvoří křesťané. V horských kmenech je stále rozšířena animistická víra (víra v existenci nesmrtelné, samostatné duše a duchovních bytostí).

• Státní svátky v Thajsku:
  • 1. leden – Nový rok
  • 11. březen – den Magha Puja – slaví se za úplňku 3. lunárního měsíce, oslava Buddhova učení
  • 6. duben – den Čakri (z dynastie Čakri pochází současný král)
  • 13. – 15. duben – thajský Nový rok neboli Songkran Festival
  • 5. květen – Den korunovace
  • 10. květen – den Wisakha Bucha – slaví se tři významné události v životě Buddhy – jeho narození, osvícení a přenesení do parinirvány (stavu „vyvanutí“)
  • 8. červenec – den Asalha Pucha – den zrození buddhismu, předchází buddhistickému půs­tu
  • 9. červenec – Buddhist Lent – buddhistický půst
  • 12. srpen – narozeniny královny
  • 23. říjen – den Chulalongkorn – připomenutí úmrtí krále Ramy V.
  • 5. prosinec – narozeniny krále
  • 10. prosinec – Den ústavy
  • 31. prosinec – novoroční svátky

Některé svátky mají pohyblivý termín. V případě, že svátek připadá na sobotu nebo neděli, se den volna přesouvá na nejbližší pracovní den (pondělí).

• Thajská náboženská a posvátná místa:
• největší: Buddhův obraz (provincie Chonburi), ležící Buddha (provincie Ang Thong), stojící Buddha (provincie Roi Et), sedící Buddha (provincie Sing Buri), kráčející Buddha (provincie Nakhon Pathom), kovový Buddha (provincie Suphan Buri), socha Buddhy ze zlata (provincie Bangkok), nejstarší Buddhova stopa (provincie Prachin Buri)
• nejvyšší buddhistická stavba na světě – Chedi Phra Pathom (127 m)
• největší chrámy – Wat Phra Dammakaya, Wat Pha Nam Thip Thep Prasit Wanaram (největší čedi – sakrální stavba k poctě Buddhy)
• největší chrám z bílého mramoru na světě – Wat Sothon Wararam Woravihan
• katolický kostel (provincie Chanthaburi)

Historické lokality

Hlavní město Thajska

• Bangkok – historické jádro města tvoří staré královské město, v němž se nachází královský palác s chrámem Wat Phra Kaeo (a také třeba královská loděnice s bohatě zdobenými čluny, které se používají při královských plavbách po řece Čao-Praja), dále palác Vimammk, čínské město s barevnými uličkami, národní muzeum a mnoho náboženských chrámů (jejich počet se uvádí nad 300) a buddhistických soch.

Historické lokality

• Ban Chiang – město se řadí k nejdůležitějším archeologickým nalezištím v jihovýchodní Asii, proto je zapsáno na seznamu UNESCO.
• Ajuthaja – pozůstatky tohoto historického města jsou zapsané na seznamu UNESCO a je možné si je prohlédnout v několika zachovalých areálech.
• Sukhothai – historické město s několika chrámovými komplexy je také památkou UNESCA.

• V Thajsku je úředním jazykem thajština, která má čtyři dialekty. Základem spisovné thajštiny je centrální dialekt.
• Dalšími jazyky jsou čínština, používaná místní čínskou komunitou, a ostatní místní dialekty.
• V turistických destinacích a větších městech se domluvíte anglicky.

• Počet obyvatel Thajska je 68 414 135. V hlavním městě Bangkoku, přezdívaném také „město andělů“, žije 8 000 000 obyvatel.
• Národnostní složení: 75 % tvoří Thajci, ti se dále dělí do několika skupin. První skupinou jsou centrální Thajci, kteří žijí kolem řeky Čao-Praja. Druhou skupinou, žijící v severovýchodním Thajsku, jsou Thai Lao. Třetí skupinou jsou Thai Pak Tai. Ti obývají jižní Thajsko. Poslední skupinou jsou severní Thajci. Zbylá procenta tvoří Číňané a míšenci.

• Oficiální měnou je thajský baht (THB). Thajský baht se dále dělí na méně běžné drobné mince v hodnotě 25 a 50 satangů. 1 THB = 100 satangů. Bankovky jsou v oběhu v hodnotách 20, 50, 100, 500 a 1000, mince pak v hodnotě 1, 5 a 10 THB.
• Banky mají otevřeno od pondělí do pátku 8.30 – 15.30. Největší jsou Bangkok Bank, Thai Farmes Bank a Siam Commercial Bank.
• Používání kreditních karet i vybírání peněz z bankomatu je ve velkých městech běžné, ale v odlehlých částech země je nezbytné mít u sebe potřebné množství hotovosti. Bankomaty bývají zřetelně označeny nápisem ATM. Běžně se přijímají karty Visa a Mastercard/Eu­rocard.
• Cestovní šeky jsou bezpečnou variantou na cestách, peníze si na ně lze vybrat v bankách, směnárnách i větších hotelech, ale opět jen ve velkých městech či turistických centrech.
• Směnárny jsou většinou otevřené cca od 7 do 21 hodin.
• Nejběžnější měnou pro směnu v Thajsku jsou americké dolary a libry. Pro výměnu peněz jsou zpravidla nejjistější a nejvýhodnější banky, nejméně výhodné kurzy pak nabízejí hotely. Pro směnu je nutný pas. Doklad si uschovejte, při odletu z Thajska si můžete peníze vyměnit zpátky.
• Kurz neustále kolísá. Doporučujeme ho během Vašeho pobytu sledovat a vyměnit si peníze ve správný čas. Kurzy si můžete přečíst denně kromě pondělí v obchodní rubrice Bangkok Post a v novinách Nations.
• Aktuální kurz

• V oblasti Phuketu panuje typické rovníkové klima. V zásadě je počasí v Thajsku určováno dvěma monzunovými systémy, severovýchodním a jihozápadním. Teploty vzduchu se téměř po celý rok nemění, zůstávají na průměrných maximech okolo 30 ^oC, průměrná minima neklesnou pod 25 ^oC. Teplota moře je po celou sezonu vysoká, mezi 27 a 29 ^oC.
• Od května do října fouká z Indického oceánu jižní monzun a přináší teplé a vlhké proudění. Je to období dešťů. Doba slunečního svitu se zkrátí na 6 – 7 hodin, bývá oblačno a velmi dusno. Vlhkost vystoupá až nad 80 %, což někdo může hůře snášet.
• Od listopadu do dubna s sebou severovýchodní monzun přináší mnohem sušší vzduch, čehož výsledkem je mnohem nižší vlhkost vzduchu (ta klesne k 75 %). V severní části Thajska dokonce téměř neprší. Slunce se na obloze objeví až na 9 hodin denně. Toto období je považováno za hlavní turistickou sezonu.

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone mají v Thajsku své roamingové partnery. Pokrytí signálem je velmi dobré. Ztráta signálu Vás může potkat pouze v odlehlejších lokalitách.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420 (00420), pokud voláte do Thajska, je nutné zadat předvolbu +66 (0066).
• V Thajsku si můžete zatelefonovat z telefonních budek, které se dělí na národní a mezinárodní. U mezinárodních telefonních budek je třeba mít mezinárodní telefonní kartu (v ceně od 300 THB). Kartu je možno zakoupit na každé poště a v některých obchodech. Hovor do České republiky Vás vyjde na přibližně 50 THB za minutu.
• Telefonování do zahraničí přímo z hotelového pokoje nedoporučujeme z důvodu účtování zvláštního příplatku hotelem.
• Nejlevnější variantou telefonování je návštěva internetové kavárny, kde je možnost použití skypu a Vy zaplatíte pouze připojení k internetu.

Internet

• Internet je v Thajsku běžně dostupný ve městech a v turistických letoviscích.
• Internetové kavárny jsou v Thajsku dost využívané a opravdu četné, příznivá je jak jejich cena, tak otevírací doba (většina kaváren má otevřeno 10.00 – 0.00). Rychlost připojení bývá vysoká.
• Některé hotely nabízejí možnost internetového připojení po dobu pobytu, ať už na recepci, nebo přes Wi-Fi. Ceny jsou však o dost vyšší než v kavárnách.

Elektřina, zásuvky

• 220 – 230 V
• některé zásuvky a zástrčky mají odlišné rozměry – je nutné použít redukci