Náboženství a historie
Ještě před vstupem do zaznamenané historie má Naxos
své výrazné místo i v řecké mytologii.
Nejvyšší hora ostrova, hora Zas, prý již
svým jménem označuje místo, kde nebyl v jeskyni
vychován nikdo jiný než sám vládce bohů
Zeus. S ostrovem je také spojen jeho božský syn
Dionýsos, ať už – podle některých verzí –
místem svého netradičního narození z boku otce, který si jej tam nechal
zašít po předčasné smrti Dionýsovy matky, či úctou, které se tu
těšil. Mělo se také za to, že Naxos je Dionýsem zvlášť oblíben, že
jej bůh úrodnosti nadal svým
požehnáním a velkou plodností, jejímiž
nejznámějšími dary jsou na ostrově Naxos ovoce, olej a
víno, které básník Archilochos přirovnával
k nektaru bohů. Asi nejznámější příběh ale
uvádí Dionýsa jako chotě Ariadny, kterou
tu zanechal v hoři
Theseus, když s ní uprchl z Kréty, kde mu Ariadna
pomohla, aby přemohl Minotaura a vyvázl z Labyrintu. Nicméně vyznění
příběhů o lásce Dionýsa a Ariadny není jednoznačné – vyskytují se
podání, podle nichž se z jejich svazku narodili tři potomci se jmény podle
vína a květin, a vedle nich příběhy, ve kterých se Ariadna zabije skokem
z útesů (jindy oběsí), aby se zbavila Dionýsových chlípných návrhů
či žalu nad tím, že ji Theseus opustil. Tohoto mýtu volně využil
i skladatel Richard Strauss ve své opeře Ariadna na
Naxu.
Thrákové bývají uváděni jako první obyvatelé
ostrova, následovaní osadníky z Karie v Malé
Asii, jež prý vedl jakýsi Naxos,
od nějž pochází současný název ostrova. Bezpečně však máme
hmatatelné doklady obydlení ostrova Naxos až z mladší
doby kamenné, od 4. tisíciletí př. n. l. Z raných
civilizací na Naxu je jistě nejvýznamnější ta
kykladská (třetí tisíciletí), doložená zejména
zvláštními plochými soškami především ženských postav
z bílého mramoru. Že byl Naxos již v minulosti bohatým
ostrovem, rozvíjejícím námořní obchod, dokládá jeho podíl na
rané kolonizaci Sicílie, pro niž je jasným důkazem tamější
město Naxos, založené již roku 735 (či 734) před n. l.
Vliv Naxu, neomezovaný jen na ostrov samotný, se pak skvostně projevil
ještě na ostrově Delos, v jeho Chrámu
lvů zasvěceném Apollonovi, jehož tvůrci pocházeli právě
z Naxu, odkud byl i mramor na obří lví sochy. Další
významnou památkou pocházející z Naxu je mramorová
sfinga darovaná Apollonovu chrámu v Delfách.
Neúspěšný perský útok na Naxos v roce 499 před
Kristem stál na počátku řecko-perských válek,
v nichž ostrov byl na straně Athén. Součástí Římské říše se Naxos
stal 41 let před počátkem letopočtu. Křesťanství na ostrov přišlo
záhy po svém vzniku a na Naxu pak během pozdější byzantské epochy
vyrostlo mnoho kostelů a klášterů.
Ve středu historického dění se Naxos opět ocitá roku
1207, kdy Benátčan Marco Sanudo zakládá egejské
vévodství (či vévodství Naxos), v jehož čele
sám stanul. Jeden z názvů tohoto státního útvaru zněl v italštině
Ducato dell'arcipelago, kde je slyšet výraz Archipelagus, jak bylo v antické
řečtině nazýváno Egejské moře, později ostrovy v něm. Nakonec toto
konkrétní označení zobecnělo a stalo se v mnoha jazycích výrazem pro
jakékoli souostroví. Vévodství se sídlem na Naxu a podřízené
Cařihradu přetrvalo až do roku 1566, na ostrově byla
v jeho éře postavena např. pevnost ve městě Naxos
(Chora). Zmíněného roku získávají ostrov Turci, kteří
se však, jak je často zmiňováno, zajímali především
o daně, jež jim z ostrova plynuly, a ostrov ponechávali
pod benátskou správou. Jistě i vzhledem k zanedbatelné turecké
přítomnosti na ostrově Naxos bylo pak relativně hladké jeho
osvobození a splynutí s řeckým státem
(1830).
Na Naxu se narodil například Manolis Glezos,
levicový politik a spisovatel. Proslavil se tím, že
spolu s Apostolosem Santasem vylezli
30. května 1941 na Akropoli a strhli vlajku s hákovým
křížem, kterou tam Němci o měsíc dříve vyvěsili, když
vstoupili do Athén. Byl to jeden z prvních symbolických projevů
odporu vůči nacismu. Manolis Glezos za to byl vězněn a mučen
německými a italskými okupačními silami, věznění a pronásledování
(z důvodu levicového přesvědčení) se dočkal i později za pravicové
diktatury. Jeho celoživotní postoje a jednání jsou hodnoceny jako
významný příspěvek demokracii.
Tradičním řemeslem, provozovaným místními
ženami, bylo a částečně ještě je na Naxu tkaní, jehož
produkty jsou oděvy, ubrusy a povlečení. Nejbarvitěji se však tradice,
zvyky a umělecké sklony ostrovanů projeví při mnoha
slavnostech, svátcích a
tancích. Kromě oslav různých svatých mají
samozřejmě na ostrově s mnoha náboženskými památkami i obyvateli
mimořádnou důležitost také oslavy Velikonoc, kdy se
opéká jehně plněné sýrem a kořením. Mimo oblast náboženství leží
svatojanské oslavy s ohni a pověrami pojícími se
k věštbám vyvoleného či vyvolené. Velká sláva je spojena také
s říjnovou sklizní hroznů a výrobou
oblíbeného nápoje rakije. Snad tu v potomcích ožívá
něco z dionýských tradic starověkých obyvatel
Naxu. Oslavy pravidelně provází mnoho tanců a hudebních produkcí, kde
nesmějí chybět tradiční nástroje – housle, loutna a dudy, na Naxu je
taky stále živá tradice improvizovaných
rýmovaček (kotsakia). Podívaná se návštěvníku
ostrova naskytne rovněž během karnevalu
(koudounatoi), kdy se mladí lidé přestrojí a na prsa či kolem pasu
připnou zvonce.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 17. červenec – svátek sv. Markéty Antiochijské (Agia Marina), slaví
se ve vsi Koronos
- 15. srpen – svátek Panny Marie
- 29. srpen – svátek sv. Jana, slaví se v Apiranthos
Na ostrově Naxos se mimo uvedené svátky konají ještě další
jedinečné slavnosti, a to zpravidla v letním období. Jednou takovou
slavností je Dionysia, probíhající v době našich prázdnin – od konce
června do počátku září. Jak se sluší na patrona těchto oslav, bujarého
boha Dionysa, je událost provázena dobrým jídlem a pitím, zejména vínem,
ale také hudbou a dalšími uměleckými podniky. V září se na ostrově
pálí rakije (tradiční nápoj na Naxu vedle kitronu) a s tím je spjata
jiná slavnost, zvaná Rakitzo, v obci Drymalia. Až do poloviny měsíce
probíhá sběr hroznů, pak se všichni shromáždí k výrobě pálenky a
nedílnou součástí Rakitza je i závěrečná pitka. Zmiňme se ještě
o zvyku zvaném klidonas, prováděném 30. a 31. května. Neprovdané dívky
v horských vesničkách nanosí vodu ze studně do nádrže na návsi.
Nesmějí při tom ani promluvit, což jim ztěžují mládenci, kteří je
pokoušejí, aby nedodrželi pravidlo, jehož porušení znamená opakování
celého obřadu. Svobodní mladí muži pak do takto naplněné nádrže vhodí
kus ovoce nebo zeleniny, který si označí. Nádrž je přes noc zakryta, aby
načerpala tajemné síly. Následujícího večera zapálí mladí lidé na
vesnici ohně, pronášejí zaříkávadla a skáčou přes oheň, aby zahnali
zlé síly. Pak odkryjí nádrž a každá z dívek si vyvolí po zelenině či
ovoci, které jim prý přisoudí ženicha. Pak se mladí ještě škádlí tak,
že mládenci prozpěvují na adresu dívek různé popěvky a ty jim zase
odpovídají.
Významné kostely a kláštery na Naxu:
- ve městě Naxos (v Choře) najdete katolickou i pravoslavnou katedrálu,
v obou lze obdivovat vnitřní výzdobu – fresky, ikony a mramorovou
podlahu
- kostel Panagia Mirtidiotissa – malebný kostelík v přístavu ve
městě Naxos
- kostel Panagia Drossiani – u vesničky Moni, název kostela – kromě
označení Panagia (Panny Marie) – souvisí i s rosou, a tedy – podle
romantického podání – s ikonou Panny Marie, slzící pokaždé, když se
ve vesnici schylovalo k nějakému neštěstí, kostel je však vzácný
i svým stářím (dobou vzniku někdy v 6. nebo 7. století se řadí
k nejstarším) a hodnotnými nástěnnými malbami, na Velký pátek by Vás
tu místní vřele pohostili rakijí, chlebem, hrozinkami a ořechy
- kostel Panagia Protothrona v Chalki z 9. století je pozoruhodný tím,
že je celý bílý, jen s výjimkou několika červených tašek na střeše,
v kapli kostela lze vidět malby z raných křesťanských dob, u kostela
také církevní muzeum, kde jsou ikony, relikvie a staré knihy
- klášter Agios Ioannis Chryssostomos (sv. Jana Zlatoústého) na hoře na
pobřeží nedaleko města Naxos, klášter má krásný výhled na moře
Historické lokality
Naxos (Chora) – hlavní město ostrova Naxos. Symbolickou
branou k ostrovu Naxos, typickou památkou města a skutečnou branou
k zamýšlenému Apollonovu chrámu je Portara (velká brána) ze 6. století
před n. l. Brána, tvořená třemi sloupy, z nichž každý váží
přibližně 20 tun, je 6 m vysoká a 3,5 m široká. Stojí tu jako
neměnný svědek věků, dokládající megalomanské sny místního tyrana,
jenž chtěl budovat stavby, jež by svou výškou a velkolepostí předčily
všechno ostatní v tehdejším Řecku. Čáru přes rozpočet mu však udělal
válečný konflikt s ostrovem Samos, poté byl dokonce svržen. Mimochodem
impozantní chrám, jehož vstupem měla Portara být, se měl pyšnit
udivujícími rozměry – celkem 59 m měl mít na délku a 28 m na
šířku. Ostrůvek Palatia, na němž Portara leží, byl kdysi se samotným
ostrovem Naxos spojen úzkým pruhem země. Má se také za to, že právě na
ostrůvku Palatia zanechal Theseus Ariadnu. Jinou dominantou města Naxos je
hrad (kastro), mohutná pevnost s okrouhlou věží Glezos, původně
projektovaná v pěticípém půdorysu. Její historie sahá do 13. století,
kdy Marco Sanudo udělal z Naxu sídlo svého egejského vévodství a
z hradu, vybudovaném na místě antické akropole, jeho centrum, kde byla
rezidence vévody i sídlo institucí. Hrad je dodnes živou, stále obývanou
součástí města Naxos a v jeho areálu je i katolická katedrála. Směs
kykladských a benátských architektonických prvků zformovala tvář celého
města Naxos (i mnoha dalších vesnic na Naxu), jak se to projevuje
v dlážděných uličkách s krásnými budovami a vilkami, se šlechtickými
paláci s honosnými mramorovými vstupy, ozdobenými erby rodů, a vedle toho
s kykladskými staveními, krásnými ve své prostotě a strohých tvarech
s plochými střechami a barevnými okny a balkony. Ve městě Naxos můžete
zavítat i do muzeí. To archeologické se nachází v areálu kastra a
vystavuje nálezky z období od pozdní fáze mladší doby kamenné do raného
údobí křesťanství, především kykladské sošky ženských a mužských
postav, zlaté šperky, různé vázy a nádoby, keramiku, mramorové a
hliněné hrnce a další. Benátské muzeum je umístěno v 800 let starém
domě, kde si dnes lze prohlédnout, jak vypadalo zařízení benátského domu
s ložnicí, jídelnou, dětským pokojem, galerií, kaplí i studovnou.
Kromě toho tu uvidíte i původní malby, sochy, šperky, keramiku a
fotografie, které dotvoří obraz života v dobách, kdy jej na ostrově
ovlivňovalo slavné italské město. K tomu můžete ve sklepení okusit víno
a v zahradě bývají pořádány koncerty klasické i jazzové hudby, ale
též místní tradiční hudby, podávané hudebníky v tradičních
kostýmech.
Apeiranthos – tradiční horská vesnička, zvaná někdy
„mramorová“ vesnice, protože v ní mramorem nešetřili na dláždění
ulic ani na domech. Kromě architektury s nepopiratelným vlivem benátského
stylu, zbytků benátské pevnosti a kostela Panagia Aperathitissa, jednoho
z nejstarších na ostrově, v jehož interiéru se ukrývají i vzácné
ikony, může Apeiranthos návštěvníku rovněž nabídnout celkem čtyři
muzea. Geologické vlastní hned 2000 vzácných vzorků, kamenů, minerálů a
fosilií – třeba zkamenělé kosti trpasličího slona, které tento tvor na
ostrově složil někdy před 70 000 lety. Názornou ukázku toho, jak vypadal
tradiční dům na Naxu v 18. a 19. století zevnitř, uvidíte v muzeu
lidového umění. Kromě předmětů denní potřeby a místních lidových
oděvů tu vystavují i tradiční hudební nástroje jako buben
doubaki či dudy zvané tsabouna a expozice se dotýká
i tradiční činnosti místních žen, kterou je tkaní. Archeologické muzeum
uchovává třeba nádoby a figurky z dávných dob. Čtvrtým muzeem je muzeum
přírodní historie, kde jsou do podoby „v pohybu“ rekonstruováni
dřívější živočišní obyvatelé Naxu.
Sangri – vesnice s byzantskými i benátskými
památkami a větrnými mlýny. Nejvýznamnější památkou však jsou
nedaleké zbytky chrámu Demetry (Demeter), bohyně plodnosti (chrám byl
ostatně také situován poblíž úrodných polí), vystavěného z mramoru.
Pocházejí ze 6. století př. n. l. a stejně jako Portara ve městě Naxos
odkazují k ambiciózním záměrům tehdejšího vládce.
Kouros – nedokončené (zřejmě kvůli kazům na mramoru
a kameni) sochy mladých mužů v nadživotní velikosti (8. – 6. stol.
př. n. l.), místo jejich „věčného odpočinku“ je poblíž mramorových
dolů v Melanes a Apollonas. Tyto sochy měly zřejmě podpírat střechu
jakéhosi chrámu.
Kromě toho je na ostrově ještě mnoho starých kostelů a (převážně)
benátských pevnůstek, jejichž účely byly různé – čistě obranný,
kdy z nich byly vysílány signály hrozícího nebezpečí v podobě
zapáleného ohně, případně sloužily jako klášter nebo příbytek
benátských rodin.