Náboženství a historie
Jako mnoho řeckých ostrovů a míst má i Mykonos báji
o svém původu, která je v tomto případě spjata
s mytologickým silákem Herkulem
(Heraklem), jenž zde údajně zabil obry válčící
se samotným Diem. Tito
padlí obři pak byli údajně Herkulem pohřbeni pod
ohromnými žulovými balvany, podle jiného podání
se sami proměnili v žulové skály, poté co byli vrženi Herkulem do moře.
Kamenné masy nebo skalnaté místo prý označuje právě
slovo mykonos, jiná – častější – verze však spojuje
název ostrova s jinou mýtickou postavou,
Mykonem, vnukem boha
Apollona. O reálných počátcích historie ostrova napovídají
nálezy na místě zvaném
Ftelia, kde se našly pozůstatky po
osídlení etnikem z Karie, území v Malé Asii,
z třetího tisíciletí před n. l. Po nich snad
byli na ostrově Féničané, Egypťani, Minojci a zejména pak
Ionové, kteří přišli někdy kolem počátku
prvního tisíciletí před Kristem. Právě do této éry spadá
období, kdy se blízký ostrov Delos stal kultovním
místem na základě legendy, že zde
Titánka Latona (Leto)
povila Diovi božská dvojčata
Apollona a
Artemis (kromě uvedené trojice postav, matky a
jejích dvou dětí, byl na ostrově uctíván rovněž bůh Dionýsos). Na
základě této skutečnosti byl sice Mykonos zastiňován
sousedním ostrovem (což se odrazilo i na množství zpráv o něm z té
doby), na druhé straně se však na uvedené slávě podílel tím, že
ekonomicky těžil ze zásobování
kultovního místa. V následných epochách, kdy
Mykonos spadal pod moc Říma, Byzance, Benátčanů i Turků, byla hlavní
zdejší ekonomická aktivita spojena s námořní plavbou a
námořním obchodem. Velká událost je pak spojena s rokem
1822 a řeckou válkou za nezávislost, kdy
ostrované, vedení a finančně podporovaní
Manto Mavrogenousovou, odrazili Turky, kteří
se chtěli na ostrově vylodit. Zmíněná učená
žena, ovlivněná osvícenskými ideály, se stala
hrdinkou řeckého osvobozeneckého boje. Zemřela na
ostrově Paros roku 1848, v chudobě a zapomenutá – své jmění a úsilí
obětovala boji za řeckou nezávislost. Tento zápas však ostrov hospodářsky
zcela vyčerpal. Skutečně významný obrat nastal až v 50. a
60. letech 20. století, kdy se ostrov Mykonos stal
významným centrem turistiky. Původně sem mířili hlavně
umělci a bohémové
(včetně hippies), dnes je
ostrov velmi kosmopolitní a je
oblíbeným cílem hromadné turistiky.
Kulturu zde zastupují hlavně výtvarná a
architektonická umělecká
díla, od mykonské vázy, amfory asi
ze 7. století před naším letopočtem, s nejstarším známým zobrazením
trojského koně, přes mramorové sošky, keramiku a šperky odsud
i z okolních ostrovů, jež jsou dnes vystaveny v místním
archeologickém muzeu (jiné muzeum,
Egejské námořní, vystavuje modely
lodí od antických řeckých dob až do 20. století,
námořní dokumenty, staré mapy a rukopisy
i námořnické nástroje), až po stavby, za kterými není nutné vstupovat
do žádného muzea. Jmenujme kostel Paraportiani, zahrnující
vlastně pět kostelů v mohutné struktuře, jež byla původně součástí
opevnění. Jako zářivá stavba kostela a bělostné krychlové
domky v čistých dlážděných uličkách jsou běloskvoucí
i vodní mlýny, stavěné zde od 16. století. Kontrast
k těmto stavbám tvoří kuriózní místo „malé
Benátky“, kde stojí na samém břehu moře pestré domečky,
jejichž dřevěné balkony ční už nad vodu. Již zmíněná obliba ostrova
Mykonos u umělců všeho druhu mu vynesla i to, že
mnoho z oděvů,
šperků a uměleckých
předmětů prodávaných zde je dílem špičkových
světových designérů a
výtvarníků.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania (Tři králové) spojený s „žehnáním
vod“, kdy kněz hodí do moře kříž a mladí muži se pak vrhnou za ním a
soutěží, komu se podaří jej vylovit jako prvnímu
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Panny Marie
- 6. prosinec – sv. Mikuláš, na ostrově oslavovaný jako svatý patron
námořníků, jehož svátek zahrnuje lidové tance a hru na tradiční
nástroje
Kostely, kláštery a posvátná místa: V nadsázce se
o Mykonosu říká, že má 365 kostelů a kaplí, na každý den
v roce jeden či jednu. Nicméně je pravda, že zářivě bílých
kostelů je zde opravdu hodně přes dvě stě. Samozřejmě je třeba jmenovat
na prvním místě jednu z nejznámějších památek ostrova, kostel
Panagia Paraportiani (první část názvu se hlásí
k patronce ostrova Panně Marii, druhá obsahuje výraz „porta“, tedy
dveře, vedle kostela totiž býval vchod do hradu-pevnosti, který tu kdysi
stával), ten se za svou historii rozrostl v bizarní strukturu. Ze
sakrálních staveb jmenujme dále kláštery zasvěcené
Panně Marii Panagia (ze 17. stol., se
sbírkou krásných ikon
z 18. století), Panagia Tourliani (původní název byl
Uvedení Panny Marie do chrámu, založen 1542, jméno odkazuje
k zázračnému obrazu Panny Marie nalezenému
v místě Tourlos, vyniká střídmou architekturou a malým
muzeem, které ukrývá staré liturgické
předměty, oděvy a také
části vybavení kostela) a
Panteleimon (17. století, zasvěcen Nanebevzetí Panny
Marie).
Historické lokality
Chora (někdy též Mykonos) – hl. město
ostrova Mykonos. Vedle architektonicky zajímavých, díky bílé
barvě omítky krychlových domků (jejich tvar a
plochá střecha chránily před silnými větry, bílá fasáda zas
přispívala k tomu, aby v nich byl v létě chládek) jasných a
čistých uliček jistě zaujme i panorama tvořené
větrnými mlýny s čepičkovitými střechami.
Významný vklad do místního hospodářství tvořily až do počátku
20. století, dnes je v jednom z nich umístěno muzeum a je odtud báječný
výhled. Ale městečko má i další působivá zákoutí, např.
kostel Panagia Paraportiani. Ten kromě
neodmyslitelné bílé barvy uchvacuje turisty i harmonickým nesouladem své
architektonické struktury, která zahrnuje celkem pět kostelů.
Malé Benátky, to je další půvabný kout Chory,
malá čtvrť domků v benátském stylu s barevnými balkonky, terasami a
zábradlím, které téměř plují na vodě. Ve městě jsou také pozoruhodná
muzea (např. to
archeologické s expozicí váz a pohřebních uren
či Egejské námořní předvádějící celou
několik tisíc let starou historii řeckého námořnictví, především
obchodního, v oblasti Egejského moře, včetně dokumentů, nástrojů,
majáku na zahradě či ukázek náhrobních kamenů námořníků, kteří
utonuli při ztroskotání lodi či se nikdy nevrátili z moře zpět).