Náboženství a historie
Historie Madeiry
Přestože se některé starověké prameny (mj. prameny Féničanů či –
ze známých autorů – římských historiků Plinia a Plutarcha) zmiňují
o tom, že ostrov či dva ostrovy polohou, uspořádáním a vzdáleností od
pevniny zhruba odpovídající souostroví Madeira navštívili námořníci
již dříve, žádné stopy předchozího osídlení ani domorodého
obyvatelstva před přistáním Portugalců nebyly na ostrově
nalezeny.
K tomu došlo roku 1418, kdy posádku vedenou kapitány
Joãem Gonçalvesem Zarcem a Tristãem Vaz
Teixeirou odchýlila bouře od původního kurzu. Jako
zázrakem loď bezpečně přistála u ostrova, který pak zachránění
námořníci z vděčnosti za bezpečné útočiště, jež jim poskytl,
nazvali Porto Santo (svatý přístav). Když
portugalský král Jindřich Mořeplavec o ostrově uslyšel,
nařídil jeho kolonizaci. Při návratu na
ostrov Porto Santo byl pak objeven ještě jiný, větší, na jihozápad od
prvního. Pro svůj hustý porost byl nazván Ilha de
Madeira (lesní ostrov). Tyto územní zisky jsou
považovány za první plod objevitelské iniciativy slavného krále
(Jindřichova námořní škola).
Záhy začalo osidlování ostrovů, především vznešenými portugalskými
rodinami. Význam ostrova spočíval v zemědělské produkci, první plodinou
zde pěstovanou byla pšenice, jež byla dovážena i do mateřské
země. Brzy však pšenici vystřídala cukrová
třtina, díky níž ekonomická důležitost území pro
Portugalsko vzrůstala. Vznikající plantáže vytvářely také poptávku po
pracovní síle, a na ostrov tak byli dováženi otroci z Afriky, již
se zde podíleli i na stavbě opevnění a zavlažovacích kanálů
(levadas).
Ostrovy dále plnily funkci základny pro další
zámořskou expanzi Portugalska (nebo zastávky na cestě za ní),
ležely také na významných trasách zámořského obchodu. V této
souvislosti nebývá s Madeirou spojován nikdo menší než Kryštof
Kolumbus, jenž na konci 70. let 15. století na ostrovech žil a
oženil se s dcerou prvního zdejšího guvernéra. Spřádal zde
také plány na svou pozdější cestu, proslavenou
objevením Ameriky (údajně ho v jeho úvahách také podnítily
cizokrajné rostliny naplavené na zdejší břeh, jež měl za důkaz
existence ostrova nebo země západním směrem).
V 16. století čelila Madeira útokům pirátů,
nejbrutálnější byl ten z roku 1566, kdy francouzští korzárové zabili
guvernéra a vyplenili místní paláce a kostely. Po uvolnění portugalského
trůnu, který vzápětí uchvátil španělský král, Madeira spolu
s Portugalskem podléhala v letech 1580 – 1640 Španělsku.
V 17. století začal upadat význam zdejší produkce cukru, jak se
významnějším místem pro jeho pěstění stávala Brazílie a
jiná území.
Naštěstí byl cukr nahrazen jinou plodinou, jež pak ostrovu vynesla
slávu – vinnou révou. Pro věhlas vína z Madeiry byla
důležitá také svatba portugalské princezny Kateřiny Braganské
s anglickým králem Karlem II. roku 1662. Angličané tehdy
začali pěstovat s Madeirou obchodní styky, získali vliv na produkci
vína, vyváželi je a uváděli ve známost. Mnoho
Angličanů se také na ostrově usadilo. Další vlna imigrace z Anglie
přišla s přátelskou britskou okupací za napoleonských válek (1807 –
1814), která měla ostrovy chránit před francouzskou dobyvačností. Po
plísni, jež postihla vinice v 19. století (už předtím zasáhlo produkci
vína zrušení otroctví roku 1775), se začaly jako částečná náhrada na
Madeiře pěstovat banány, další příjmy začaly území plynout
z vyšívaných výrobků a cestovního ruchu
(nejdříve jen vyšších vrstev společnosti). Zisky z turistiky jsou dnes
nejdůležitějším zdrojem příjmů, k rozvoji cestování významně
přispělo otevření letiště ve Funchalu roku 1964.
Po pádu Salazarovy diktatury (během níž Madeira zaznamenala významnou
emigraci do Ameriky a dalších zemí) v Portugalsku (1974) získává Madeira
roku 1976 autonomii – má vlastní vládu
a zákonodárný sbor. Jak Portugalsko přicházelo o své někdejší větší
a bohatší kolonie, důležitost jedné z prvních, jež zároveň jako jedna
z mála portugalskou zůstala, opět vzrostla. Po vstupu země do Evropské
unie roku 1986 získala Madeira významnou finanční podporu pro budování
infrastruktury a rozvoj ekonomiky.
Osobnosti spjaté s Madeirou
Ze slavných osobností spojených s Madeirou uveďme
posledního rakouského císaře Karla I.,
který byl se svou rodinou na Madeiru deportován po dvou
neúspěšných pokusech znovu se chopit moci v dnešním Maďarsku roku
1921. O rok později zde tento muž,
jehož jedni považují za svědomitého otce svého lidu, který se při své
vládě řídil vírou a usiloval o dřívější ukončení první světové
války (což mu vyneslo blahořečení), druzí však za málo
schopného a slabého vládce, zemřel. Jeho
ostatky (kromě jeho srdce) také na ostrově navěky spočinuly
v montském chrámu Panny Marie (Igreja de Nossa Senhora do Monte).
A ve Funchalu se roku
1985 narodila současná fotbalová hvězda
Cristiano Rinaldo, hrající za klub Manchester
United.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení v Portugalsku: katolíci (97 %), bez vyznání (2 %), zbytek tvoří protestanti různých denominací, muslimové, hinduisté a nepatrná židovská komunita
- Státní svátky
- Nový rok – 1. leden
- Velký pátek – pohyblivý svátek (březen – duben)
- Den svobody – 25. duben (výročí tzv. karafiátové revoluce 1974)
- Svátek práce – 1. květen
- Den Portugalska – 10. červen
- Boží tělo – pohyblivý svátek (červen)
- Nanebevzetí Panny Marie – 15. srpen
- Vyhlášení republiky – 5. říjen
- Svátek Všech svatých – 1. listopad
- Obnovení nezávislosti – 1. prosinec
- Neposkvrněné početí – 8. prosinec
- Vánoce – 25. prosinec
- Mimo národních svátků je třeba počítat s tím, že v Portugalsku existují i svátky regionální a městské (např. v Lisabonu 12. 6. – sv. Antonín; v Portu 24. 6. – sv. Jan)
Historické lokality
Hlavní město Madeiry
- Funchal – pevnost Palácio de São Lourenço, pevnost
Fortaleza do Pico, divadlo Teatro Municipal, radnice Câmara Municipal, Museu de
Arte Sacra
Historické lokality
- Santana – skanzen madeirského venkova a folkloru
- Santa Cruz – kostel Igreja Matriz de Santa Cruz,
městská radnice a budova soudu