Počasí a kdy jet na Krétu

• V Řecku se nedoporučuje individuální táboření mimo kempy. Pro pevninskou část navíc platí doporučení nepohybovat se poblíž vojensky citlivých oblastí podél hranic s Albánií. Jako jinde je i zde potřeba věnovat pozornost cennostem a vlastnímu vozidlu. Nezřídka dochází ke krádežím cestovních pasů. V poslední době v Řecku stoupla kriminalita.
• Zvýšenou pozornost je třeba věnovat také věcem ponechaným na pláži během plavání.
• Některé stezky u archeologických památek nemusejí být v nejlepším stavu a může zde dojít k úrazům.
• Specifikum je návštěva mnišského státu Athos (Agios Oros). Vstup sem je povolen pouze mužům nad 18 let, ženy sem nesmějí vůbec. O povolení ke vstupu je potřeba požádat předem.

Doprava

K řízení motorových vozidel v Řecku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• platný národní řidičský průkaz, mezinárodní průkaz již od 1. 5. 2004 není vyžadován
• technický průkaz vozidla
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost v obci je v Řecku 50 km/h, mimo obec 110 km/h, na dálnici 120 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• odlišnosti mezi dopravními předpisy platnými v Řecku a v ČR jsou minimální
• důležitou roli zde však hraje mentalita řeckých řidičů, kteří neváhají předjíždět na plné nebo dvojité čáře
• pokud budete dodržovat předepsané rychlosti, pojedete oproti ostatním pomalu, protože Řekové jezdí zásadně rychleji, než jim značky dovolují
• pokuty jsou zde poměrně vysoké

Místní doprava

• Na ostrově jsou k dispozici dvě mezinárodní letiště, Heraklion International Airport Kazantzakis a Chania International Airport I. Daskalogiannis, která slouží především pro letoviska na západě Kréty. Z Prahy trvá let přibližně tři hodiny. Letištní transfer je zajišťován především autobusy, které jsou nejlevnější formou, využít můžete i taxi nebo si rovnou pronajmout i vůz na letišti.
• Z mezinárodního letiště Heraklion se lze do centra města dostat autobusem, taxi nebo pronajatým vozidlem. Vzdálenost letiště od centra je asi 5 km.
• Autobus představuje nejlevnější možnost přepravy. Jezdí v intervalu několika minut od brzkých ranních hodin až do půlnoci. Lístek z letiště do centra stojí 0,75 €, cesta zabere asi 20 minut.
• Dražší možností je taxi. V centru budete rychleji než autobusem, zaplatíte však částku okolo 10 €. Vozy taxislužby jsou šedé, cena se dále pohybuje od 0,30 do 0,60 € za km.
• Z mezinárodního letiště Chania se lze do centra města dostat autobusem, taxi nebo pronajatým vozidlem. Vzdálenost letiště od centra je asi 10 km.
• Autobus představuje nejlevnější možnost přepravy. Na letiště a zpět do centra jezdí však pouze 3× za den. Vždy dva spoje ráno a jeden večer v obou směrech. Cena lístku z letiště do centra je asi 2 €, cesta trvá přibližně 30 minut. Bližší informace včetně map a jízdních řádů jsou k dispozici na oficiálních stránkách společnosti KTEL, která zajišťuje autobusovou dopravu v západní Krétě.
• Dražší možností je taxi. V centru budete rychleji než autobusem, zaplatíte však částku okolo 20 €. Ceny se pohybují od 0,30 do 0,60 € za km.
• Nejsvobodnější volbu pro cestování na ostrově představuje pronájem auta. Cena půjčovného za den se pohybuje okolo 30 – 50 €, liší se nejen typem vozu, ale i sezónou. Společností nabízejících tyto služby je v okolí mnoho, mezi často využívané patří například Europcar. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz. V místních autopůjčovnách byste se měli zajímat o pojištění a míru spoluúčasti. Nabídky půjčoven slibují, že v nabízené ceně je plné pojištění (full insurance), ale není výjimkou, že po dojednání smlouvy musíte doplatit ještě další pojištění ve výši 18%. Motorka není na Krétě ideálním dopravním prostředkem, především kvůli kvalitě silnic. V letní sezóně doporučujeme zarezervovat auto včas, bývají rozpůjčovaná i v místních autopůjčovnách.
• K benzinovým čerpadlům se zajíždí z obou směrů, není tam jednosměrka jako u nás, a pohonné hmoty čerpá obsluha.
• Využití taxi je na Krétě levnější než u nás. Ve městě mají vozy taxametr, na venkově se používá smluvní sazba. Ceny se pohybují mezi 0,30 – 0,60 €/ km, nástupní sazba je 0,85 € a jednorázová letištní přirážka 2 €.
• Na ostrově je dobře rozvinutá autobusová doprava, jízdenky jsou k dostání vždy v kiosku poblíž zastávek. Cena je přibližně 1 EUR za 10km. Jízdní řády nehledejte, většinou jsou na zastávce vylepeny pouze časy a spoje místního okresu, těch je na Krétě asi dvacet. Na autobusy se mává, jinak nezastaví. Problém je i se značením zastávek – všímejte si modrých cedulí poměrně vysoko umístěných. Mezi hlavními oblastmi jezdí autobusy v intervalech i 40 min. Do malých vesniček obvykle ráno a odpoledne. V autobusech je zakázáno jíst, pít a kouřit.
• Příklady cen za autobus:
• Heraklion – Agios Nikolaos: 5 €,
• Heraklion – Matala: 5,50 € ,
• Heraklion – Stalida: 1,80 € ,
• Chania – Rethymno: 5,50 €,
• Matala – Mires 2,50 €.
• Dálnice na Krétě jsou spíše rychlostními silnicemi, protisměrné pruhy jsou odděleny pouze dvojitou čárou. Hlavní krétská dálnice se táhne ze západu od Kasteli kolem Chanie, Rethymnonu a Heraklionu až ke Stalis. Staví se obchvat Malie, a pak pokračuje dálnice k Agios Nikolaos. Silnice dálničního typu byly vybudovány i směrem na jih ostrova. Posílila se komunikace z Heraklionu do Miresu a nově je vystavěna dálnice z Pezy do Pergama. Ostatní silnice mají rozporuplnou kvalitu, některé nejsou ani v mapách, a naopak, které jsou v mapě, nejsou na Krétě. Nejhorší doprava je ve vnitrozemí a v samotném Heraklionu.
• Lodí se dá dostat i na Krétu a z Kréty. Trajekty jezdí do přístavu Souda (na západě kousek od Chanie) i do Heraklionu. Osobní lodní doprava jezdí pravidelně každý den na lince Athény – Heraklion a nepravidelně i na dalších linkách. Lodní lístek z Heraklionu do Athén (přístav Pireus) nebo opačně stojí něco málo přes 20 €, cesta však trvá 9 až 12 hodin. Počítejte s tím, že hlavně v zimním období při špatném počasí lodě nevyjíždějí.
• Zajímavostí je, že pokud byste Krétu chtěli objevovat za pomoci autostopu, asi se vám to nepodaří. Lidé na tento způsob dopravy nejsou zvyklí.

Náboženství a historie

Historie Kréty

Kréta byla kolébkou minojské civilizace, rozvíjené ve 3. a 2. tisíciletí před n. l. (tradiční datování bývá 2600 – 1100 př. n. l.). Ta je uváděna jako vůbec první evropská civilizace. Pojmenována je podle mytického krále Minose, syna Dia a Europy, kterou sem Zeus, když na sebe vzal podobu býka, unesl a z níž udělal údajně první krétskou královnu. (Z dalších mytických postav je s ostrovem spojen například vládce bohů Zeus i tím, že se údajně na Krétě narodil, Theseus, jenž s pomocí Ariadny, dcery krále Minose, zabil v bludišti na Krétě Minotaura, či Daidalos, tvůrce Labyrintu, který byl uvězněn ve věži, aby nemohl nikomu tajemství labyrintu vyzradit. Z vězení mohl uniknout jedině vzduchem, a tak pro sebe a svého syna Ikara vyrobil křídla. Jak známo, Ikaros však nedbal otcových rad a letěl příliš vysoko, takže se vosk pojící peří křídel rozpustil a Ikarus se zřítil.) Minojská civilizace začala používat dosud nerozluštěné písmo (tzv. linear A), byla námořní velmocí, pěstovala obchodní styky s Egyptem a Malou Asií, proslavila se uměleckými výrobky (pozůstatky hrnčířských výrobků z Kréty té doby nacházíme v celém Středomoří). Jejím politickým, hospodářským a kulturním centrem byl Knossos, v blízkosti dnešního Heraklionu. Počátkem druhého tisíciletí před Kristem začaly být budovány paláce (nejvýznamnější z nich, jejichž pozůstatky můžeme dodnes vidět, ve městech Knossos, Phaistos a Malia), pro něž byl charakteristický dvůr, důmyslný odpadní systém a sochařská a fresková výzdoba, líčící výjevy z denního života ostrovanů – rybolov, žně. Minojská civilizace výrazně ovlivnila země, s nimiž obchodovala, určující vliv měla na další řeckou civilizaci – mykénskou. Kolem roku 1700 př. Kr. postihlo Krétu zemětřesení, které zničilo její paláce. Ty byly však znovu vystaveny, a to ještě honosněji. Někdy v 15. stol. př. n. l. přesto přichází konec minojské civilizace, jehož důvody stále nejsou uspokojivě objasněny – půjde pravděpodobně o spolupůsobení vulkanické erupce na Theře (Santorini) a dobývání ostrova jinými etniky.

Následující vývoj byl určován osadníky z pevninského Řecka – Mykéňany a Dóry. Zajímavým jevem tohoto období v dějinách Kréty je pederastie (styk staršího muže s dospívajícím jinochem), která byla podle Aristotela opatřením k omezení prudkého nárůstu populace. Roku 69 před n. l. dobývají Krétu po tříletém obléhání Římané, hlavním městem se stává Gortyn. V prvním století se na ostrov dostává křesťanství, prvním biskupem gortynským byl sv. Titus, druh apoštola Pavla. Ostrov, tehdy oblíbené sídlo pirátů, později přechází pod byzantskou říši, zažívá arabskou okupaci (824 – 960) poznamenanou krutostmi a pronásledováním křesťanů. Hlavním městem se stává Heraklion. Byzantinci, vedení Nicephorem Phocasem, dobývají Krétu zpět, ale v důsledku 4. křižácké výpravy je ostrov po dobytí Konstantinopole roku 1204 prodán Benátčanům. Jejich soužití s Kréťany nebylo od počátku hladké, jeho velkým přínosem bylo nicméně ovlivňování renesanční kulturou, jež vydalo své plody (na Krétě se tehdy narodil El Greco). Po předlouhém obléhání (1648 – 1669), při němž zahynulo 70 000 Turků a zhruba poloviční počet Kréťanů, dobývají Candiu (Heraklion) – a tím definitivně i celou Krétu – Turci. S řeckým zápasem za nezávislost se probouzejí tytéž tendence i na Krétě, do nově vzniklého řeckého státu ve 30. letech 19. století však dle rozhodnutí mocností Kréta zařazena nebyla. V průběhu 19. století na ostrově propukala další povstání. Nejtragičtější následky mělo to z roku 1866, při němž mj. zahynulo několik stovek žen a dětí, které se utekly před Turky do kláštera Arkadi, sídla rebelů. Když Turci nakonec prolomili jeho obranu, volili obyvatelé kláštera raději hromadnou sebevraždu zapálením střelného prachu uskladněného v klášteře. Další vlna povstání v 90. letech 19. století (a zejména její podpora ze strany Británie, Francie, Itálie a Řecka) pak vyústila ve vyhlášení samostatného krétského státu, který byl pak roku 1913 po balkánských válkách připojen k Řecku. Život na Krétě poté ještě poznamenala výměna obyvatel mezi Tureckem a Řeckem z roku 1923 a německý výsadkářský útok z roku 1941, známý jako bitva o Krétu. Byť v ní nakonec Kréťané se Spojenci podlehli, jako už tolikrát v historii dokázali klást tuhý odpor a způsobili Němcům značné ztráty.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především novelou o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Osobnosti spjaté s Krétou

Na Krétě se narodil Domenikos Theotokopulos (1541 – 1614), malíř, sochař a architekt dramatického výrazu, jenž se později usadil v Toledu, kde proslul pod přezdívkou El Greco (Řek). Stal se velkou osobností španělského výtvarného umění a jedním z inspirátorů moderního umění.

Poblíž Chanie se roku 1864 narodil jeden z nejvýznamnějších řeckých politiků moderní doby Eleftherios Venizelos. Zasadil se o samostatnost Kréty i její připojení k Řecku, vícekrát byl řeckým předsedou vlády. V této funkci prosadil významné reformy, získal pro Řecko rozsáhlá území a přivedl stát po bok vítězů první světové války. Později se snažil o urovnání vztahů se sousedy. Byl jedním z tvůrců moderního řeckého státu. Poté, co byl zapleten do pokusu o puč, byl nucen odejít do exilu v Paříži, kde roku 1936 umírá. Pohřben je na Krétě.

V Heraklionu se narodil velký řecký spisovatel a filozof Nikos Kazantzakis (1883 – 1957). K jeho nejznámějším dílům patří Alexis Zorba, později zfilmovaný s Anthony Quinnem v hlavní roli, Poslední pokušení, Kapitán Michalis, Kristus znovu ukřižovaný (toto dílo posloužilo jako předloha pro operu Bohuslava Martinů Řecké pašije, jejíž podobu Martinů s Kazantzakisem částečně konzultoval) či autobiografické Hlášení El Grecovi. Na přelomu 20. a 30. let pobýval Kazantzakis v tehdejším Československu v Krušných horách. Pro jeho myšlenky zakázala řecká pravoslavná církev jeho pohřbení v Heraklionu, takže se jeho hrob nachází na městských hradbách.

Historie Heraklionu

Město Heraklion svým novodobým názvem (užívaným až od 19. století) navazuje na tradici – velmi pravděpodobně zde měl Knossos svůj přirozený přístav, který máme právě pod jménem Heraklion doložený nejpozději kolem počátku letopočtu řeckým historikem a zeměpiscem Strabonem. Tato původní osada Heraklion, hlásící se svým jménem k udatnému Heraklovi (v římské verzi Herkulovi), synovi Dia a muži, který prý stál na počátku olympijských her a zvyku odměňovat vítěze olivovým věncem, vznikla již někdy na počátku prvního tisíciletí před naším letopočtem.

Historii moderního Heraklionu lze bez přerušení vysledovat do byzantského období. Tehdejší název Kastro je (jako i mnoho pozdějších) spojen s hradem-pevností, a tedy opevněním, již v té době potřebným z důvodu pirátských nájezdů. Centrem byzantské Kréty tehdy však Kastro nebylo, tím bylo město Gortyn.

Skutečnost, že přístav v době, kdy Krétu ovládali Saracéni a město, tehdy jejich hlavní město, bylo přejmenováno na Rabd el-Chandaq (hrad s příkopem, jimi vybudovaným k ochraně města spolu s cihlovou obrannou hradbou), sloužil jako základna pirátů pro pustošivé výboje do egejské oblasti, vyvolala reakci Byzantinců, kteří město dobývají zpět roku 961 našeho letopočtu. Pro spravedlnost je však nutné říct, že arabské období historie Heraklionu není jen špatné – Saracéni zde tehdy také razili vlastní mince, opracovávali kovy a tvořili keramiku.

Podruhé Byzantinci město získali až po několikaměsíčním obléhání. Poničené hradby vyspravili, přes různé pokusy město zůstalo i nadále srdcem ostrova, říkali mu buď podle Arabů Chandakas (Chandax), nebo – po přestavení – Megalo Kastro (velký hrad), což je název, který s jistou pýchou stále ještě přežívá v paměti obyvatel Heraklionu.

Slábnoucí moc byzantské říše vedla k získání ostrova Benátčany po roce 1204. Benátské období přineslo mnoho změn, další úprava názvu města na Candia je jen jednou z nich. Administrativně byla Candia a celá Kréta (zpravidla také označovaná jako Candia) organizována jako Regno di Candia (království Candie), svým významem město následovalo v rámci benátské republiky hned za centrem státu. Po úvodním období, kdy cizí správa vyvolávala odpor a vzbouření Kréťanů, se soužití Benátčanů a domorodců přece jen vyladilo, zvláště když pak ti první těm druhým přiřkli více náboženských a ekonomických svobod. K jednoznačným pozitivům patří rozkvět umění (malířská krétská škola) a písemnictví na Krétě a v Candii, oplodněných kulturou výjimečného italského města, a stavební ruch ve městě, zahrnující další rozšiřování městského opevnění, vynucené i rozrůstajícím se územím města (hradby byly nyní dlouhé už 4 km, široké až 40 m a obsahovaly v sobě i 7 bašt), přístavu i nejvznešenější stavby jako vévodský palác, Loggii či benátský kostel sv. Marka. Tehdy byla Candia nejvýznamnějším přístavem ve východním Středomoří.

Benátčany zbudovaný obranný systém nemohl vydat lepší důkaz o své solidnosti než ten, který poskytl při dobývání ostrova Turky. Město tehdy doslova jako poslední bašta odolávalo dobyvatelům 21 let (1648 – 1669), přičemž padlo podle odhadů 100 000 Turků a 30 000 obránců. Nakonec bylo získáno zradou, kdy muž jménem Andrea Barozzi prozradil Turkům nejslabší místa opevnění. Situace Heraklionu (nejdříve ještě Kandiye) v rámci Otomanské říše nebyla dobrá, město upadalo (hlavně zpočátku) hospodářsky i kulturně, obyvatelé byli nuceni přejít na islám, kostely byly většinou přeměněny na mešity. Odpor Kréťanů vůči okupantům ani jejich útisk neustaly ani po vytvoření samostatného Řecka ve třetině 19. století. Situace se stala už naprosto neúnosnou po události z 25. srpna 1898, kdy bylo v Heraklionu povražděno 700 neozbrojených Řeků.

Později tohoto roku opustil Krétu poslední turecký voják a byl ustaven krétský stát pod ochranou Anglie, Francie, Itálie a Ruska. Spojení Kréty s Řeckem nadešlo v roce 1913. Dvacáté století přineslo Heraklionu jak nárůst počtu obyvatel, tak další opětovné ničení, zvláště za druhé světové války, kdy byla po nejtvrdším útoku z 23. května 1941 v sutinách celá třetina města. I to Heraklion přečkal, stejně jako pozdější nekontrolovaný růst města a bourání hodnotných staveb kvůli nové zástavbě. Vizí současných občanů Heraklionu je město existující v souladu s životním prostředím, kde bude přibývat zeleně a v němž se zlepšují podmínky pro život, což je i součástí aktuálního programu Zelený Heraklion 2008 – 2013.

Připomeňme, že v Heraklionu se narodili malíři Theofanes z Kréty, významný tvůrce ikon a fresek, a snad také El Greco. Dále jsou heraklionskými rodáky též básník Odysseas Elytis a zřejmě nejznámější moderní řecký spisovatel Nikos Kazantzakis, jehož světová sláva získala mocný impuls zejména po zfilmování jeho Řeka Zorby (1964).

Historie Chanie

Oblast města Chanie byla obydlena již v mladší době kamenné, později se zde od minojského období (3. tisíciletí a první polovina 2. tisíciletí před n. l.) rozvíjelo významné město Kydonia (řec. „kdoule“, jiná teorie o původu názvu připisuje založení města Kydonovi, synovi Apollona a Akakallidy, dcery krále Minose), jehož pozůstatky jsou dnes v Chanii nacházeny především v lokalitě kopce Kastelli. Má se však za to, že ruiny velkého města či paláce, jejichž existenci naznačují dosavadní nálezky, na svého objevitele teprve čekají. Prosperitu Kydonii tehdy přinášel hlavně námořní obchod. O Kydonských se zmiňuje i Homér v Odysseji.

Přes počáteční odpor, kdy se Kydonia jako první krétské město postavila na odpor římským dobyvatelům, bylo město roku 69 před Kristem dobyto a později pokojně vzkvétalo. Jen velmi malé množství hmotných dokladů z té doby (uveďme např. mozaikové podlahy) má prozaické vysvětlení – stavební materiál byl používán následujícími pány ostrova, zejména Benátčany. Postihlo to např. divadlo, jehož kámen byl použit na stavbu městských hradeb, baziliku z raného křesťanského období, tehdejší sídlo biskupa, zase pohřbila ve svých základech katedrála.

Za těžké okupace Araby (824 – 961 n. l.) – arabskými pirátskými nájezdy trpělo město už předtím, za éry Byzance – město zřejmě získalo svůj současný název. Jeho etymologie není jednoznačně vyřešena, nejpravděpodobněji Arabové použili názvu osídlení Alhania, údajně odvozeného od boha Vulkána (Valhanos). Pozdější vládci ostrova název přejali, ale vypustili „al“, které považovali za arabský člen. Takže pak lidová etymologie ještě spojila název s arabským výrazem Al Hanim (hospoda).

Po opětovném dobytí ostrova i města, nyní nazývaného již Chania, pod vedením Nikoforose Fokase se Byzantinci soustředili hlavně na důkladné opevnění města, při jehož stavbě si posloužili materiálem z dřívějších staveb.

Benátčané svou tehdejší La Caneu nově opevnili, a to včetně rozšířeného území města, vystavěli přístavní infrastrukturu a mnoho budov soukromých i veřejných. Tehdy získává město svůj půdorys a pověst nejkrásnějšího města na Krétě.

Roku 1645 přišli Krétu dobývat Turci. Na rozdíl od sveřepě bráněného Heraklionu jim Chania vzdorovala mnohem kratší dobu, jen necelé dva měsíce. Přesto uchvácení města nebylo snadné, jak o tom svědčí ohromný počet padlých především na straně obléhatelů (40 000 Turků, za což byl jejich velitel „odměněn“ popravou). Z Chanie se pak stalo sídlo paši, jež se podrobovalo kultuře svých nových pánů. Kostely byly přeměňovány na mešity, z nových staveb byly kromě dalších mešit budovány ještě turecké lázně a fontány. Konfliktní soužití původních obyvatel a Turků se začalo vyhrocovat v 19. století. Rok 1821 zde nepřinesl počátek revoluce, která by vedla k osvobození jako v případě řecké pevniny, ale krveprolití řeckého obyvatelstva, při němž byl pověšen i místní biskup. Turecké ústupky přišly v roce 1878, o 20 let později byl vytvořen krétský stát s Chanií jako hlavním městem.

Díky nově nabytému významu město vzkvétalo stavbou mnoha budov, jež byly pro existenci hl. města potřebné (řada staveb v novoklasicistním stylu, krytá tržnice z roku 1913). Ještě však zůstával pro Kréťany jeden cíl: spojení s Řeckem. Do čela boje za jeho dosažení se postavil rodák z Chanie, jeden z nejvýznamnějších moderních řeckých státníků, Eleftherios Venizelos. Roku 1913 bylo toto úsilí korunováno úspěchem.

Z historie Chanie v rámci řeckého státu vystupuje do popředí zejména tragická doba druhé světové války. Chania byla tehdy v ohnisku bojů kvůli blízkému letišti. Ve válce bylo mnoho obyvatel města uvězněno či popraveno, město stíhala bombardování. Chania také přišla o svou předválečnou židovskou komunitu. Tuto událost činí ještě bolestnější okolnost, že mnoho Židů z Chanie zahynulo během transportu na palubě lodi, kterou potopilo britské torpédo. Od té doby se však vše obrátilo k lepšímu, v 70. letech do Chanie, jež už od roku 1971 není krétským hlavním městem, začali proudit turisté.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – příslušníci řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí; kromě toho jsou netradičně slaveny Velikonoce třeba v Limenas, kde se zapalují ohně a všichni, kteří se oslav zúčastní, dostanou květiny
    • 23. duben – svátek sv. Jiří, ve vsi Assi Gonia je v kostele požehnáno tisícům ovcí, jejichž mléko je pak rozdáváno přítomným, následuje velká slavnost s hodováním, hudbou a tancem
    • 6. srpen – Proměnění Páně (Arkalochori)
    • 15. srpen – svátek Panny Marie, oslava probíhá např. na návsi ve vesnici Mochos
    • 25. srpen – svátek sv. Tita, který je krétským patronem, oslavovaný hlavně ve městě Heraklion
    • 20. – 30. květen – ve vesnici Maleme se připomíná výročí bitvy o Chanii

V prefektuře Heraklion se konají také srpnové festivaly vína (v Houmeri, Archanes) a různé kulturní festivaly (přes léto ve městě Heraklion, v květnu v Arkalochori, v srpnu v Mires). Ve vesnici Kastelli je navíc počátkem srpna pořádán festival vystěhovalců s předváděním tradičních písní a tanců.

V oblasti Chanie se na některých místech drží masopust (oslavuje se masopustní úterý). V prefektuře Chania se nadto konají v různých obdobích roku festivaly a svátky oslavující různé dary přírody, případně spojené s některými typickými plodinami. Uveďme alespoň dubnový festival Hohlidovradia ve vesnici Vamos, při kterém se tradičně vaří šneci, červnový festival třešní v Karanou, říjnový festival kaštanů v Elos s mnoha pochoutkami připravenými z těchto plodů, včetně sladkostí a pečených kaštanů. Mnoho událostí se koná v srpnu – vždy při nich uslyšíte řeckou hudbu, zahlédnete řecké tance a ochutnáte místní pokrmy a víno (třeba na slavnostech vína v Kastelli).

Kostely a náboženská místa v Heraklionu

• katedrála sv. Minase – velkolepá katedrála se dvěma vysokými zvonicemi a velkou kupolí
• kostel sv. Kateřiny (Agia Ekaterini) – v Heraklionu, vnitřek kostela zdobí ikony malované slavným malířem Michaelem Damaskinosem, jedním z největších reprezentantů krétské školy. Klášter sv. Kateřiny stával na tomto místě už od 10. století, kostel byl postaven zřejmě až v 16. století. Někdy v té době také v klášteře fungovala škola, která byla významným učilištěm, z nějž vzešla tehdejší elita (dokonce prý i El Greco). Dnes je v kostele církevní muzeum s expozicí vzácných ikon, církevních oděvů, rukopisů a fresek. Bohoslužby se v něm konají jen jednou do roka – na svátek patronky kostela (25. listopadu).
• kostel sv. Marka – jak se dá předpokládat, kostel založili Benátčané, kteří jej zasvětili svému patronu. Turci pak klášter přestavěli na mešitu (mj. přistavěním minaretu). Dnes je sakrální stavba využívaná především ke kulturním účelům (výstavy, koncerty).
• kostel sv. Tita – sv. Titus je patronem Kréty (jeho ostatky spočívají v tomto kostele). Jemu zasvěcený kostel měl bouřlivou historii, jež se odrazila i v jeho architektuře. Ta tvoří směs původních východních a pozdějších západních prvků, dále ještě výrazně přetvořenou stavebními úpravami z tureckého období, jež měly za cíl udělat z kostela mešitu.
• kostel archanděla Michaela – výtečný příklad byzantské architektury s hodnotnou freskovou výzdobou uvnitř
• klášter Vrondissi – postaven v 16. století na svahu hory Psiloritis. Z místa je nádherný výhled a u vchodu najdete vytesanou fontánku z benátských dob, jež má znázorňovat Adama a Evu a čtyři edenské řeky.

Kostely a náboženská místa v oblasti Chanie

• katedrála Panagia Trimartyri (Panny Marie Tří světců) ze 13. století v Chanii, druhá část názvu se vztahuje k tomu, že chrám je kromě své hlavní patronky zasvěcen také sv. Mikulášovi a třem hierarchům. Když Krétě vládli Turci, byla z katedrály továrna na mýdlo, ikonu Panny Marie s lampou svítící před ní tu okupanti nicméně dále trpěli. V 19. století se Panna Maria zjevila jakémusi Tserkarisovi, kterého vyzvala, aby továrnu opustil a obraz vzal s sebou. Nedlouho poté spadlo dítě paši v Chanii do studně a paša slíbil Panně Marii, že se kostel vrátí křesťanům, pokud bude dítě zachráněno. Stalo se a stavba sloužící jako továrna na mýdlo byla místním řeckým křesťanům vrácena (i s ikonou Uvedení Panny Marie do chrámu), aby si vybudovali nový kostel.
• kostel sv. Magdaleny (Agia Magdalini) ve městě Chania v rusko-byzantském stylu, vznikl na počátku 20. století
• synagoga Etz Hayyim – ojedinělá židovská památka na Krétě, která unikla zkáze za druhé světové války, nedávno rekonstruována
• mešita Yiali Tzami v Chanii je výraznou dominantou přístavu ve městě, má čtvercový půdorys, velkou kupoli a kromě toho ještě šest malých kupolí (její minaret byl zbořen na počátku 20. století). Mešita byla vybudována v arabském stylu na místě starého kostela, v jejím dvoře stávaly palmy a byly zde hroby významných pašů a později muzeum. Dnes se tu občas pořádají výstavy.
• klášter sv. Jana Poustevníka – dnes v rozvalinách, nejstarší klášter na Krétě (zhruba z 11. století), vytesán do skály. V areálu kláštera najdete i jeskyni, kde podle tradice sv. Jan Poustevník žil a zemřel. Ta je zajímavá i přírodně, je v ní třeba nádržka s vodou, jež je považována za svěcenou.
• vznosný klášter Agia Triada (svaté Trojice) Tsagarolon, největší ze všech klášterů na Krétě, svou architekturou mísící prvky benátské i krétské renesance. Za jeho zakladatele jsou tradičně považováni bratři Tsagarolonové, mniši z benátské pravoslavné rodiny (odtud jméno kláštera). Klášter se aktivně účastnil revolučního dění v 19. století.
• klášter Agia Triada (sv. Trojice) poblíž Koumares, průčelí kostela z kamene barvy růžového korálu a s výzdobou dórských a korintských sloupů

Ještě v mnoha dalších kostelech a klášterech je možné vidět vzácné ikony, fresky a mozaiky.

Historické lokality

Hlavní město Kréty

• Heraklion – historické centrum s náměstím Plateia Venizela a lví kašnou, která je symbolem města, archeologické muzeum, benátská pevnost Kules, kostel sv. Tita a sv. Marka

Historické lokality

• paláce v Knossu (nejznámější minojský palác), Malii, Agia Triadě a Faistu
• Chania – nejzajímavějšími památky jsou kostel San Salvatore, klášter San Nikolao nebo Janičářská mešita
• Gortys – pozůstatky římského města, např. bazilika Agios Titos, římský Odeon, chrámy, lázně a další památky
• Matala – římské hrobky vytesané do skály nad městem
• Archanes – typická krétská vesnice, původní minojské sídlo

• Úředním jazykem Řecka a řecké části Kypru je řečtina. Píše se alfabetou (řeckou abecedou).
• Mezi nejčastěji používané cizí jazyky patří angličtina a francouzština.
• V turistických destinacích se tedy dobře domluvíte anglicky a někdy uspějete i s němčinou.

• V Řecku žije 10 688 058 obyvatel, hustota zalidnění je přibližně 80 obyvatel na km².
• Hlavní město Řecka, Athény, obývá 2,5 milionu obyvatel.
• Kréta je nejjižnější a také největší ostrov Řecka (8335 km²). Jeho obyvatelé, Kréťané, jsou velmi přátelští a společenští.
• Národnostní složení: Řekové (98 %), Makedonci (2 %), Turci a Albánci.

• Měnou v Řecku je od roku 2002 euro. Tato měna se smí v rámci Evropské unie dovážet a vyvážet bez omezení.
• Banky jsou zpravidla otevřeny od pondělí do pátku od 9 do 14 hodin.
• Směnárny bývají otevřeny do 22 hodin. Provize při hotovostní výměně je 2 %. Ve většině hotelů je také možné vyměnit si peníze, kurzy jsou v nich ale méně výhodné.
• Hotely, restaurace a obchody přijímají běžné mezinárodní platební karty, jako jsou EuroCard/Master­Card, VISA a American Express, nevyžadují embosované karty. Akceptovány jsou i cestovní šeky.
• Bankomaty bývají celkem dobře dostupné, ale pozor, některé mají základní menu pouze v řečtině.
• Aktuální kurz eura

• Díky svému počasí patří Kréta k nejpřitažlivějším turistickým destinacím v Evropě. Má typické středomořské klima, horká, suchá léta a mírné zimy. Jsou zde nejmenší teplotní rozdíly z celého Řecka. Hlavní sezona je na ostrově v období května až října. Sever má klima chladnější, jih je ovlivněn africkým kontinentem. Západ ostrova je díky většímu počtu srážek nejzelenější částí ostrova. Doporučujeme Krétu navštívit v jarních nebo podzimních měsících.
• Jarní počasí na Krétě může být deštivější, zejména na severu ostrova, ale častější jsou jasné a teplotně mírné dny. Již v dubnu Vás bude slunce provázet 8 hodin denně, teploty vystoupí nad 20 ^oC, moře se však ohřívá pomaleji.
• Opravdové léto začíná červnem. V červenci a srpnu zastihnete teplotní maxima (až 30 ^oC), sluneční paprsky budou pálit 13 hodin denně, vlhkost je nízká, a proto jsou teploty snesitelnější. Záchranou před horkem je poměrně často foukající vítr meltemi. V největších vedrech Vám ale nepomůže, protože se sám ohřívá, a Vy se tak budete cítit jako při fénování teplým vzduchem. Moře se v červenci a srpnu ohřeje na 24 ^oC. Trvalejších srážek se v létě neobávejte.
• Na konci září začínají teploty vzduchu klesat k 25 ^oC a Krétu konečně zavlaží tolik očekávaný déšť. Ten by Vás neměl odradit od stále příjemného pobytu. Moře chladne pomaleji a ještě v říjnu se vykoupete ve vodě teplé 23 ^oC.
• Zima je v severní části ostrova chladnější, deštivá a větrná. V lednu v průměru dva týdny proprší. Teplota klesá na 12 – 14 ^oC, málokdy pod 10 ^oC, ale v roce 2004 byla právě v Heraklionu naměřena nejnižší teplota –0,8 °C a v únoru Krétu pokryl sníh. Ten je obvykle vzácný i ve vyšších polohách.

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone poskytují do Řecka roaming s partnery, kteří mají v zemi dostatečné pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Mezinárodní předvolba pro Řecko je +30.
• V Řecku si můžete zavolat z většiny kiosků (periptero), které mají přístroje fungující na telefonní karty. Telefonní kartu si zde můžete zároveň i zakoupit.
• Nejvýhodněji Vás vyjde telefonování ze stanic řecké telekomunikační centrály (OTE). Ty najdete ve všech turistických místech.
• Nejdráž si zase zatelefonujete z hotelového pokoje.
• Informace o telefonních číslech získáte na tel. 131. Mezinárodní ústředna má číslo 161. Chcete-li raději zvolit přímé volání z Řecka prostřednictvím česky mluvícího operátora na účet volaného, vytočte tel. 00 800 4221 (služba Czech direct).
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2
• T-Mobile
• Vodafone

Internet

• Dostupnost internetu v pevninském Řecku i na ostrovech odpovídá vyspělým evropským zemím.
• Internetové kavárny jsou ve velkých městech a letoviscích poměrně četné. Ceny se pohybují od 1 € za 15 minut, hodina je zpoplatněna částkou okolo 3 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu, ať už na recepci nebo přes Wi-Fi.

Elektřina, zásuvky

• 220 V