Náboženství a historie
Ostrov Kefalonie má již ve svém
názvu odkaz na figuru z řecké mytologie,
hrdinu Kefala. Ten se stal milencem bohyně ranních
červánků Eos a ve sledu pozdějších událostí prý
nešťastnou náhodou zabil svou ženu Prokridu.
Rozrušen pak odešel z Athén na ostrov Kefalonii, kde údajně založil
rod, jehož potomkem byl i Odysseus.
Mimochodem zdá se, že právě součást ostrova Kefalonie – dnes
poloostrov (dříve snad ostrov) Paliki –
je onou bájnou Ithakou, kde
Odysseus panoval, a nikoli tedy současný ostrov Ithaka, který s Kefalonií
sousedí.
Necháme-li hovořit historii podepřenou archeologickými nálezy,
zjišťujeme, že Kefalonie byla ve skutečnosti
osídlena již několik desítek tisíc let před
naším letopočtem. Víme také, že později byla rozdělena na
čtyři nezávislé městské státy demokratického
zřízení, jež razily vlastní mince – odtud tehdejší označení
Tetrapolis (např. u Thukydida). Mytologie spojuje
jejich jména (Krani, Pali,
Sami a Pronoi)
s Kefalovými syny. Vykopávky na ostrově odhalily
také mnoho honosných
hrobů (například relativně nedávný nález hrobu
u vsi Tzanata), jež svědčí o rozkvětu mykénské
civilizace na ostrově Kefalonie.
Ostrov dobyli Římané po roce 189 před naším
letopočtem. Pod Řím ostrov spadal až do roku
395 našeho letopočtu, kdy přešel pod byzantskou
říši (až do 1185), za níž snášel opakované
útoky arabských pirátů. Poté přichází panství
evropských feudálů (mj. rod Orsini) a krátká, ale pustošivá turecká
okupace v závěru 15. století.
Následuje téměř třísetletá benatská nadvláda,
jejímž dědictvím jsou italské prvky v kultuře
Kefalonie (italská slova v místním jazyce, místo, jež má
v kefalonských hudebních projevech zpěv s kytarou; architektura, včetně
té církevní, ovlivněná benátským uměním a italskou renesancí). Centrem
ostrova Kefalonie byl po většinu benátské éry
hrad (pevnost) sv. Jiří
(Agios Georgios), ve druhé polovině 18. století jej však zničilo
zemětřesení, a tak bylo hlavní město přesunuto do
významného města a přístavu Argostoli.
V přelomovém čase konce 18. století a počátku 19. století sem byly
s francouzskou autoritou zaneseny i revoluční myšlenky, které vystřídal
krátký rusko-turecký vliv a nakonec delší britská
okupace (1809 – 1863). Během té se Kefalonie
účastnila řeckého boje za nezávislost, který započal roku 1821,
a hostila roku 1823 i jednoho z nejslavnějších
účastníků tohoto boje, lorda Byrona, jenž zde také
dokončoval svou skladbu Don Juan. Za Britů bylo
rovněž realizováno několik významných stavebních projektů
(most v Argostoli, soudní budova tamtéž, celnice,
maják v Agios Theodoros). Ke spojení
s Řeckem došlo v květnu 1864.
Z 20. století bývají v historii ostrova připomínány především
dvě tragické události. První je spojena s druhou světovou válkou, kdy
byla Kefalonie okupována Italy, ale na ostrově byli také němečtí vojáci.
Roku 1943 uzavřela Itálie se Spojenci příměří a
italští vojáci se chtěli vrátit domů. Kvůli sporu o odzbrojení (své
zbraně Italové nechtěli předat Němcům, ti se zase obávali jejich
možného použití proti sobě) došlo k boji mezi bývalými spojenci a
následnému masakru asi 5000 italských
vojáků z 33. pěší divize Acqui, kteří
přežili boj. Vzpomínka na tuto událost byla v poslední době obnovena
také díky románu Louise de Bernières Mandolina kapitána
Corelliho, který byl roku 2001 na
Kefalonii také zfilmován s Nicolasem
Cagem a Penélope Cruzovou.
Druhou smutnou událostí je zemětřesení (vlastně celkem
čtyři) v srpnu 1953. Během něj se zhroutily
téměř všechny domy na ostrově,
ušetřena byla jen oblast kolem
vesnice Fiskardo, jež tak
zůstává pozoruhodnou ukázkou ionské architektury.
Po zemětřesení také většina obyvatel odešla z Kefalonie
hledat nový život do ciziny, což mělo ničivé důsledky pro hospodářství
ostrova.
Situace se však v posledních desetiletích obrací, Kefalonii navštěvuje
v turistické sezoně mnoho návštěvníků z celého
světa, jejichž počet navíc stále roste. Mnoho
z nich sem přilákal právě výše
zmíněný milostný příběh na
pozadí tragických událostí druhé světové
války, jak je podán v knize
a později v její filmové
adaptaci.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Panny Marie, který se ve vesnici Markopoulos
proměňuje v hadí svátek, viz kostel Panagia (Panna Maria) Lagouvarda
- 16. srpen oslava svátku a 20. říjen připomínka úmrtí sv. Gerassima,
patrona ostrova, v Argostoli. Během oslav svátku je rakev s ostatky sv.
Gerassima nesena v procesí a položena do stínu platanu, zasazeného podle
pověsti přímo světcem. Po procesí následuje slavnost s hudbou, tancem,
jídlem a vínem.
- ostatní svátky a festivaly na Kefalonii
- 21. květen – v Argostoli oslavováno připojení Jonských ostrovů
k Řecku v roce 1864
V Argostoli se 15. července koná divadelní festival, na kterém se vždy
předvedou různé řecké soubory, na konci srpna se tamtéž na mnoha místech
koná mezinárodní hudební festival. V Sami je v červenci i srpnu řada
kulturních událostí (Eortia), jako jsou koncerty, divadelní představení,
předvádění tradičních tanců, umělecké výstavy apod. Hudební festival,
na kterém však uslyšíte především místní tradiční hudbu, probíhá
také v září v Lixouri. Místní vína lze zase ochutnat na festivalu vína
(Robola) ve Fragatě v druhé polovině srpna.
Významné kostely a kláštery:
- kostel a klášter sv. Gerassima – poblíž Fragaty, nejuctívanější
kostel na ostrově. Svatý Gerassimos Kefalonský žil v letech 1506 – 1579,
pocházel ze vznešeného rodu a založil klášter, kde pečoval o chudé a
nemocné (včetně duchovně chorých). Jeho tělesné ostatky, jež nepodlehly
zkáze, jsou chovány v prosklené schráně v klášteře. Mezi Kefaloňany
se dodnes těší veliké úctě, např. po zemětřesení v roce 1953 jej
prý na ostrově mnohokrát spatřili, jak se snaží utěšit postižené
ostrovany. Pod klášterem je i malá jeskyně, kde světec pobýval a kam se
chodil modlit.
- jeskyně sv. Gerassima s malým kostelem v Argostoli – zde světec
přebýval před založením výše zmíněného kláštera, později zde byl
vybudován kostel, z místa je mj. také fantastický výhled na moře.
- klášter Agios Andreas (sv. Ondřeje) – součástí kláštera je
i muzeum. V klášteře uchovávána relikvie (část pravého chodidla)
svatého Ondřeje ve zlaté schránce, v muzeu dále církevní předměty jako
biskupský šat, kněžské žezlo, kalich k přijímání, mučednický
rubáš, nástěnné malby, ikony a výšivky, jež jsou dílem zdejších
řeholnic.
- klášter Panagia (Panna Maria) Atrou – nejstarší klášter na
Kefalonii, počátky kláštera v 8. století, od té doby byl údajně 17×
zničen a znovu vybudován
- kostel Panagia (Panna Maria) Lagouvarda v Markopoulos – kostel postaven
na místě, kde kdysi stával klášter. Když na počátku 18. století
zaútočili na klášter piráti, jeptišky prý v hrůze prosily o pomoc
Pannu Marii. Ta je proměnila v hady, před kterými Turci uprchli. Od té doby
se prý hadi každoročně na místo vracejí na svátek Panny Marie
(15. srpna). Jsou neškodní a naopak prý vesničanům přinášejí štěstí
a blahobyt. Hadi bývají v tento den do kostela přinášeni a soustředěni
kolem stříbrné ikony Panagia Fidoussa (Panna Maria hadů). Svátek k poctě
Bohorodičky i jeptišek pak pokračuje produkcemi tradiční hudby, tanci a
hostinou.
Historické lokality
Argostoli – hlavní město ostrova již od roku 1757,
vedle toho i významný přístav. Historická tvář města byla nenávratně
poškozena zemětřesením v roce 1953. Nejpůsobivější stavbou
zůstává kamenný most, jehož historie sahá až do roku 1813. Most, dlouhý
650 m a nazývaný buď De Bossetův (podle svého stavitele) nebo Drapano,
spojuje Argostoli s protějším břehem zátoky, a významně tak zkracuje
cestu do srdce ostrova. Z mladších historických památek připomeňme
ještě třeba naoklasicistní, vznosnou budovu divadla, jednoho
z největších a nejstarších v Řecku. U města stojí také maják,
který postavili Britové v inspiraci antickými chrámy s dórskými sloupy.
Město je také ideální k procházkám, ať po pobřežní promenádě
dlážděné mořskými oblázky, nebo uličkami a po náměstích s pěknými
kostely a zvonicí. V Argostoli je dále archeologické muzeum s exponáty od
pravěku po římskou dobu. Zvlášť významné jsou předměty z mykénské
doby (mince, meče, sochy, keramika). Jiné zajímavé muzeum, Korgialenion,
muzeum historie a lidového umění, má za cíl uchování vzpomínky na to,
jaká Kefalonie byla před zemětřesením. Slouží tomu fotografie
z 19. století, další dokumenty, nástroje, nářadí, oděvy a ikony,
které ilustrují někdejší běžný život ostrovanů a bohatství jejich
lidové kultury.
Fiskardo – vzácná výjimka, rázovitá malebná
rybářská vesnice, jež zůstala ušetřena děsivých následků
zemětřesení. Lze tu tak dodnes obdivovat tradiční stavby domorodců
i benátské domy.
Sami – u této vesnice leží archeologické naleziště
významného antického sídla na ostrově Kefalonie.
jeskyně Melissani – nedaleko Sami. Přestože se jedná
hlavně o přírodní pozoruhodnost, má i své mytologické a historické
tváře. Jeskyni prý dala své jméno nymfa Melissanthi, která se zabila
z nešťastné lásky k bohu Panovi. V jeskyni, jako je tato, kde byly
objeveny sošky nymf, kde se stalaktity podobají delfínům, bájným druhům
nymf, a kde čaruje několikrát denně světlo ve styku s vodou jezera,
obklopeného stromy a lesy, to není neuvěřitelné.