Náboženství a historie

Ostrov Kefalonie má již ve svém názvu odkaz na figuru z řecké mytologie, hrdinu Kefala. Ten se stal milencem bohyně ranních červánků Eos a ve sledu pozdějších událostí prý nešťastnou náhodou zabil svou ženu Prokridu. Rozrušen pak odešel z Athén na ostrov Kefalonii, kde údajně založil rod, jehož potomkem byl i Odysseus. Mimochodem zdá se, že právě součást ostrova Kefalonie – dnes poloostrov (dříve snad ostrov) Paliki – je onou bájnou Ithakou, kde Odysseus panoval, a nikoli tedy současný ostrov Ithaka, který s Kefalonií sousedí.

Necháme-li hovořit historii podepřenou archeologickými nálezy, zjišťujeme, že Kefalonie byla ve skutečnosti osídlena již několik desítek tisíc let před naším letopočtem. Víme také, že později byla rozdělena na čtyři nezávislé městské státy demokratického zřízení, jež razily vlastní mince – odtud tehdejší označení Tetrapolis (např. u Thukydida). Mytologie spojuje jejich jména (Krani, Pali, Sami a Pronoi) s Kefalovými syny. Vykopávky na ostrově odhalily také mnoho honosných hrobů (například relativně nedávný nález hrobu u vsi Tzanata), jež svědčí o rozkvětu mykénské civilizace na ostrově Kefalonie.

Ostrov dobyli Římané po roce 189 před naším letopočtem. Pod Řím ostrov spadal až do roku 395 našeho letopočtu, kdy přešel pod byzantskou říši (až do 1185), za níž snášel opakované útoky arabských pirátů. Poté přichází panství evropských feudálů (mj. rod Orsini) a krátká, ale pustošivá turecká okupace v závěru 15. století.

Následuje téměř třísetletá benatská nadvláda, jejímž dědictvím jsou italské prvky v kultuře Kefalonie (italská slova v místním jazyce, místo, jež má v kefalonských hudebních projevech zpěv s kytarou; architektura, včetně té církevní, ovlivněná benátským uměním a italskou renesancí). Centrem ostrova Kefalonie byl po většinu benátské éry hrad (pevnost) sv. Jiří (Agios Georgios), ve druhé polovině 18. století jej však zničilo zemětřesení, a tak bylo hlavní město přesunuto do významného města a přístavu Argostoli.

V přelomovém čase konce 18. století a počátku 19. století sem byly s francouzskou autoritou zaneseny i revoluční myšlenky, které vystřídal krátký rusko-turecký vliv a nakonec delší britská okupace (1809 – 1863). Během té se Kefalonie účastnila řeckého boje za nezávislost, který započal roku 1821, a hostila roku 1823 i jednoho z nejslavnějších účastníků tohoto boje, lorda Byrona, jenž zde také dokončoval svou skladbu Don Juan. Za Britů bylo rovněž realizováno několik významných stavebních projektů (most v Argostoli, soudní budova tamtéž, celnice, maják v Agios Theodoros). Ke spojení s Řeckem došlo v květnu 1864.

Z 20. století bývají v historii ostrova připomínány především dvě tragické události. První je spojena s druhou světovou válkou, kdy byla Kefalonie okupována Italy, ale na ostrově byli také němečtí vojáci. Roku 1943 uzavřela Itálie se Spojenci příměří a italští vojáci se chtěli vrátit domů. Kvůli sporu o odzbrojení (své zbraně Italové nechtěli předat Němcům, ti se zase obávali jejich možného použití proti sobě) došlo k boji mezi bývalými spojenci a následnému masakru asi 5000 italských vojáků z 33. pěší divize Acqui, kteří přežili boj. Vzpomínka na tuto událost byla v poslední době obnovena také díky románu Louise de Bernières Mandolina kapitána Corelliho, který byl roku 2001 na Kefalonii také zfilmován s Nicolasem Cagem a Penélope Cruzovou.

Druhou smutnou událostí je zemětřesení (vlastně celkem čtyři) v srpnu 1953. Během něj se zhroutily téměř všechny domy na ostrově, ušetřena byla jen oblast kolem vesnice Fiskardo, jež tak zůstává pozoruhodnou ukázkou ionské architektury. Po zemětřesení také většina obyvatel odešla z Kefalonie hledat nový život do ciziny, což mělo ničivé důsledky pro hospodářství ostrova.

Situace se však v posledních desetiletích obrací, Kefalonii navštěvuje v turistické sezoně mnoho návštěvníků z celého světa, jejichž počet navíc stále roste. Mnoho z nich sem přilákal právě výše zmíněný milostný příběh na pozadí tragických událostí druhé světové války, jak je podán v knize a později v její filmové adaptaci.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie, který se ve vesnici Markopoulos proměňuje v hadí svátek, viz kostel Panagia (Panna Maria) Lagouvarda
    • 16. srpen oslava svátku a 20. říjen připomínka úmrtí sv. Gerassima, patrona ostrova, v Argostoli. Během oslav svátku je rakev s ostatky sv. Gerassima nesena v procesí a položena do stínu platanu, zasazeného podle pověsti přímo světcem. Po procesí následuje slavnost s hudbou, tancem, jídlem a vínem.
  • ostatní svátky a festivaly na Kefalonii
    • 21. květen – v Argostoli oslavováno připojení Jonských ostrovů k Řecku v roce 1864

    V Argostoli se 15. července koná divadelní festival, na kterém se vždy předvedou různé řecké soubory, na konci srpna se tamtéž na mnoha místech koná mezinárodní hudební festival. V Sami je v červenci i srpnu řada kulturních událostí (Eortia), jako jsou koncerty, divadelní představení, předvádění tradičních tanců, umělecké výstavy apod. Hudební festival, na kterém však uslyšíte především místní tradiční hudbu, probíhá také v září v Lixouri. Místní vína lze zase ochutnat na festivalu vína (Robola) ve Fragatě v druhé polovině srpna.

Významné kostely a kláštery:

• kostel a klášter sv. Gerassima – poblíž Fragaty, nejuctívanější kostel na ostrově. Svatý Gerassimos Kefalonský žil v letech 1506 – 1579, pocházel ze vznešeného rodu a založil klášter, kde pečoval o chudé a nemocné (včetně duchovně chorých). Jeho tělesné ostatky, jež nepodlehly zkáze, jsou chovány v prosklené schráně v klášteře. Mezi Kefaloňany se dodnes těší veliké úctě, např. po zemětřesení v roce 1953 jej prý na ostrově mnohokrát spatřili, jak se snaží utěšit postižené ostrovany. Pod klášterem je i malá jeskyně, kde světec pobýval a kam se chodil modlit.
• jeskyně sv. Gerassima s malým kostelem v Argostoli – zde světec přebýval před založením výše zmíněného kláštera, později zde byl vybudován kostel, z místa je mj. také fantastický výhled na moře.
• klášter Agios Andreas (sv. Ondřeje) – součástí kláštera je i muzeum. V klášteře uchovávána relikvie (část pravého chodidla) svatého Ondřeje ve zlaté schránce, v muzeu dále církevní předměty jako biskupský šat, kněžské žezlo, kalich k přijímání, mučednický rubáš, nástěnné malby, ikony a výšivky, jež jsou dílem zdejších řeholnic.
• klášter Panagia (Panna Maria) Atrou – nejstarší klášter na Kefalonii, počátky kláštera v 8. století, od té doby byl údajně 17× zničen a znovu vybudován
• kostel Panagia (Panna Maria) Lagouvarda v Markopoulos – kostel postaven na místě, kde kdysi stával klášter. Když na počátku 18. století zaútočili na klášter piráti, jeptišky prý v hrůze prosily o pomoc Pannu Marii. Ta je proměnila v hady, před kterými Turci uprchli. Od té doby se prý hadi každoročně na místo vracejí na svátek Panny Marie (15. srpna). Jsou neškodní a naopak prý vesničanům přinášejí štěstí a blahobyt. Hadi bývají v tento den do kostela přinášeni a soustředěni kolem stříbrné ikony Panagia Fidoussa (Panna Maria hadů). Svátek k poctě Bohorodičky i jeptišek pak pokračuje produkcemi tradiční hudby, tanci a hostinou.

Historické lokality

Argostoli – hlavní město ostrova již od roku 1757, vedle toho i významný přístav. Historická tvář města byla nenávratně poškozena zemětřesením v roce 1953. Nejpůso­bivější stavbou zůstává kamenný most, jehož historie sahá až do roku 1813. Most, dlouhý 650 m a nazývaný buď De Bossetův (podle svého stavitele) nebo Drapano, spojuje Argostoli s protějším břehem zátoky, a významně tak zkracuje cestu do srdce ostrova. Z mladších historických památek připomeňme ještě třeba naoklasicistní, vznosnou budovu divadla, jednoho z největších a nejstarších v Řecku. U města stojí také maják, který postavili Britové v inspiraci antickými chrámy s dórskými sloupy. Město je také ideální k procházkám, ať po pobřežní promenádě dlážděné mořskými oblázky, nebo uličkami a po náměstích s pěknými kostely a zvonicí. V Argostoli je dále archeologické muzeum s exponáty od pravěku po římskou dobu. Zvlášť významné jsou předměty z mykénské doby (mince, meče, sochy, keramika). Jiné zajímavé muzeum, Korgialenion, muzeum historie a lidového umění, má za cíl uchování vzpomínky na to, jaká Kefalonie byla před zemětřesením. Slouží tomu fotografie z 19. století, další dokumenty, nástroje, nářadí, oděvy a ikony, které ilustrují někdejší běžný život ostrovanů a bohatství jejich lidové kultury.

Fiskardo – vzácná výjimka, rázovitá malebná rybářská vesnice, jež zůstala ušetřena děsivých následků zemětřesení. Lze tu tak dodnes obdivovat tradiční stavby domorodců i benátské domy.

Sami – u této vesnice leží archeologické naleziště významného antického sídla na ostrově Kefalonie.

jeskyně Melissani – nedaleko Sami. Přestože se jedná hlavně o přírodní pozoruhodnost, má i své mytologické a historické tváře. Jeskyni prý dala své jméno nymfa Melissanthi, která se zabila z nešťastné lásky k bohu Panovi. V jeskyni, jako je tato, kde byly objeveny sošky nymf, kde se stalaktity podobají delfínům, bájným druhům nymf, a kde čaruje několikrát denně světlo ve styku s vodou jezera, obklopeného stromy a lesy, to není neuvěřitelné.