• Jihoafrická republika se rozkládá většinou v subtropickém pásu jižní polokoule, proto očekávejte opačná roční období než v našich zeměpisných šířkách. Podnebí Jihoafrické republiky je ovlivňováno třemi základními faktory. Prvním je nadmořská výška , která snižuje teploty oproti jiným oblastem ve stejných zeměpisných šířkách. Více jak 40% území leží nad 1210m nad mořem, tento faktor se projevuje především ve vnitrozemí. Díky šířkovému rozpětí jsou teploty vzduchu každoročně stejné a za poslední existují velké teplotní rozdíly mezi západem a východem. Obecně platí, že teploty stoupají od východu směrem na západ. Západní pobřeží ochlazuje studený Benguelský proud, zabraňuje vzniku srážek a způsobuje sušší podnebí této oblasti. Naopak jihovýchodní pobřeží je omýváno teplým Agulhasským proudem, který přináší poměrně vydatné deště. I zima je zde poměrně teplá.
• V našem létě a podzimu, od května do listopadu, probíhá v Jihoafrické republice vedlejší sezóna, určená především těm, kteří se vydali za poznáním africké přírody a kultury. Denní maximální teploty kolem 20^oC přejí výletům. Do hor se ale raději přioblékněte. Minima mohou klesat pod 10^oC, ve vyšších nadmořských výškách i k bodu mrazu. Slunce vás bude provázet 6 až 8 hodin denně, mohou vás zaskočit bouřlivé deště. Koupání v moři bude pro odvážné, protože teplota vody klesne na 15^oC.

• vysoká míra kriminality, zejména v centrech větších měst
• nedoporučuje se používat městskou hromadnou dopravu z důvodu krádeží v autobusech
• cestování v autech se zamčenými dveřmi a není doporučované ztahovat okýnka.
• doporučuje se neupozornovat na sebe foťáky či jinými drahými věcmi
• vysoká nakaženost obyvatelstva HIV.

Doprava

• Pro jízdu v Jihoafrické republice musíte mít tyto platné doklady:
• cestovní doklad
• řidičský průkaz s fotografií a podpisem – v angličtině
• pokud jej nemáte, je vyžadován mezinárodní řidičský průkaz
• Platné rychlostní limity jsou 60 km/hod v obci, 100 km/hod mimo obec, 120 km/hod na dálnici. V národních parcích se jezdí obvykle 50km/hod.
• Povolené procento alkoholu v krvi 0.05 % a jeho porušení se přísně trestá.
• Jezdí se vlevo.
• Hlavní silniční pravidlo je tzv. „four way stop“. Před křižovatkou s touto značkou musí zastavit všechna vozidla a přednost má ten, který zastavil jako první.
• Povinné je používání bezpečnostních pásů.
• JAR patří mezi země s největší nehodovostí. Na nehody na prašných cestách se většinou nevztahuje pojistka.

Místní doprava

• Za bránu vstupu do JAR je považován Johannesburg International Airport. Další důležité letiště je v Kapském městě. Nabízí nepřetržitou dopravu zajišťovanou většinou společnostmi South African Airways, Virgin Atlantic a British Airways. Kyvadlovou dopravu z letiště v Kapském městě zajišťuje Airport Shuttle Servis nebo Airport Taxi Servis. Domácí linky jsou provozovány společnostmi South African Airways s dceřinnými společnostmi SA Airlink a SA Express a britský Comair. Podrobné informace letišti a letech v Kapském městě najdete na www.saflights.com.
• Vlakové spojení pro celou zemi zajišťuje společnost Mainine Passenger services . Denně jezdí linky mezi velkými městy. Cestovat můžete 1.a 2. třídou, kde si musíte včas rezervovat místa, 3. třída je bez rezervace a za poloviční cenu než třída 1. Populární jsou jízdy speciálními turistickými vlaky po krásách JAR, které zajišťuje několik společností, např. Blue Train, Outeniqua Choo-Tje, Společnost Rovos Rail aj. Cestovat můžete dobovými vozy, Bannana Expresem, Safari Expresem aj. Zlatý čas luxusních vlaků byl oprášen díky Rovos Rail, který může přepravit maximálně 72 pasažérů. Jezdí jednou týdně i z Kapského města. Více na www.rovos.co.za
• Lodní přepravu zajišťuje společnost South Africa´s Safmarine. Za cenu cca 300 – 400 USD se můžete přepravit mezi Kapským městem a Durbanem.
• Pro městskou dopravu slouží vlaky podobné našemu metru. Slouží pro přepravu do práce, o víkendech bývají volné. Zdůvodů bezpečnosti necestujte v nich sami a mimo špičku. V několika velkých městech je v provozu metro, ale opět získejte raději podrobné informace o bezpečnosti jeho použití.
• Velkou autobusovou společností je Translux. Jízdenky se rezervují den předem. Např.jízdenka Kapské město Johannesburg stojí 320 randů, do Port Elizabeth cca 155 randů. O něco levnějším autodopravcem je místní Intercape Mainliner. Turisté a baťůžkáři nejraději využívají autobusy Bazbus s různými druhy slev, více na www.bazbus.com. Zajíždí i do Krugerova NP.
• Taxi si nepřivoláte na ulici, jsou na určitých místech nebo je objednejte telefonicky. Nástupní sazba je 2 R, zkontrolujte zapnutý a vynulovaný taxametr. Sazba za kilometr je poměrně vysoká mezi 8 R až 12R. Cena se zaokrouhluje nahoru na celý Rand a potvrďte si ji raději předem. Nedoporučujeme používat taxibusy, jsou většinou bez sedadel a hrozba okradení je velká. Licencovanými minibusy jsou Rikkies, které ale nejezdí v neděli a nejsou moc rychlé.
• Nejideálnější varianta cestování je zapůjčení automobilu. Půjčoven je velké množství, ale jsou poměrně drahé, více na www.southafricar.com. Levněji vám vyjde rezervace z ČR. K dispozici jsou např.stránky , www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo http://www.ofran.cz/1005-cs/Ofran.aspx. Půjčovny vyžadují věk starší 21 let, jeden rok zkušeností s řízením vozidla a mezinárodní řidičský průkaz. Za malé auto zaplatíte okolo 30 USD/den s pojištěním mimo sezonu, v sezoně okolo 40 USD. Dráže je na letištích. Při pobytech delších než 6 týdnů se již vyplatí auto zakoupit. Např. společnost Drive Afrika garantuje i následný odkup po skončení dovolené.
• V některých hotelích nebo cestovních agenturách si můžete zapůjčit i kola, jak MTB tak cestovní.
• JAR má poměrně hustou síť silnic a dálnic. Je zde 6000 km dálnic a asi 800 km cest s poplatky. Proto je dobré mít po ruce dostatek drobných. Benzinová čerpadla jsou v dostatečném množství, otevřena i 24 hodin denně, nejsou samoobslužná. Benzín je poměrně levný, cca necelé 4R, což je necelých dvacet Kč/l. Z Kapského města vybíhá několik dálnic, technicky podobných těm našim. Poplatky se neplatí, ale vybírá se mýtné za tunely. Ostatní hlavní tahy jsou také poměrně kvalitní. Velkou část komunikací tvoří prašné cesty, prach se po dešti chová jako sníh, tak pozor na smyk.

Náboženství a historie

Historie území Jihoafrické republiky

• Předkové člověka obývali jih Afriky již před několika miliony lety, jak o tom svědčí jejich pozůstatky nalezené zde, jež tuto oblast řadí mezi nejvýznamnější naleziště spojená se zkoumáním vývoje člověka. Pro nejstarší místní přežívající domorodé kmeny se vžily tradiční názvy Hotentoti (Khoinové, pův. Khoin-Khoin) a Křováci (Sanové, kmen San), obě populace dohromady se pak označují jako Khoisané. Ze severu sem ještě několik set let před naším letopočtem dorazila populace Bantuů (bantusky hovořících etnik, dnes mezi černošským obyvatelstvem dominujících, zahrnují mj. i kmen Zulů). Doklady vyspělých center společností, které se zde vyvinuly před kolonizací Evropany, lze nalézt na místech, jako jsou Mapungubwe či Thulamela.
• Jako první z Evropanů břehy jižní Afriky patrně poznali Portugalci při svých průkopnických cestách do Indie, nicméně první osídlení je až dílem Holanďanů. Na počátku 50. letech 17. století zde u mysu Dobré naděje přistála malá expedice, kterou vedl Jan van Riebeeck, vyslaná sem Holandskou východoindickou společností. Měla zde zřídit zásobovací stanoviště pro posádky lodí společnosti, jež pluly dále na východ. Několik Holanďanů se zde o pár let později usadilo a začali obdělávat místní půdu. Postupně přistěhovalců přibývalo, kromě Holanďanů to byli i Němci a také francouzští hugenoti, prchající sem ze své země před pronásledováním z důvodů víry, a území nových osadníků se zakousávalo stále dále severněji do pevniny. Jako pracovní síla sem byli dováženi také otroci, z východní Afriky, Madagaskaru i indonéského území ovládaného Holanďany. Míšenci původního domorodého obyvatelstva (těžce decimovaného nemocemi zavlečenými sem z Evropy, zejména neštovicemi), importovaných otroků a Evropanů (bílých žen zde byl nedostatek) jsou dnes nazýváni „barevní“. Původem evropští farmáři, kteří později putovali hlouběji do území, jsou označováni jako Búrové (původně holandsky Trekboeren). Postupně ztráceli svým způsobem života i uvažování vazby na Evropu a vytvořili si vlastní identitu – dnes jsou známí jako Afrikánci.
• V období napoleonských válek uchvátili území Kapska Britové a založili zde kolonii. Búrové začali postupně pociťovat nespokojenost s britským převládajícím vlivem na území, zvláště je popudilo zrušení otroctví roku 1834. Vydali se proto poté (v množství asi 12 000) za Oranžskou řeku (hranici britské kolonie) dále na sever a východ v rámci události zvané velký trek (tažení). V jihoafrickém vnitrozemí nacházeli zemi rozrušenou převážně boji navzájem mezi domorodými kmeny (pro toto pustošení mají domorodci jméno difaqane či mfecane), které snad započal král Zulů Čaka, který pro svou říši získal nebývalou moc a území (Zulové byli později vícekrát přemoženi, mj. i Búry v bitvě u Krvavé řeky – řeku tak prý zbarvila krev tří tisíc zulských obětí oproti třem raněným búrským vojákům, ale ještě roku 1879 uštědřili Britům ponižující porážku v památné bitvě u Isandlwany). Kolem poloviny 19. století se tak populace s evropskými kořeny rozšířila z původní malé kolonie na území zhruba odpovídající dnešní Jihoafrické republice. Búrové pak založili dvě republiky – Transvaal (roku 1852) a Svobodný oranžský stát (1854). (Další republika, Natal, neměla dlouhého trvání, protože ji později dobyli Britové a připojili ke svému území. Aby pak zajistili pracovníky na cukrových plantážích, jež zde zřídili, přiváželi další významnou složku jihoafrické společnosti, Indy, mezi kterými pak působil Mahátma Gándhí. Zastával se jejich práv, rozvíjel strategii pasivního, nenásilného odporu a svůj zájem začal soustřeďovat k sociálním otázkám).
• Velký předěl znamenaly v historii jižní Afriky objevy nerostného bohatství – diamantů roku 1869 u Kimberley a velkých zásob zlata v oblasti Witwatersrandu roku 1886. Prvotně to způsobilo velký příliv lidí, pracovníků na dolech, černochů i Evropanů (především Britů), následná prosperita umožnila výstavbu železnice a přístavů (Kapské Město). Tato masová imigrace ohrožovala Búry ekonomicky i politicky, navíc bylo zřejmé, že Britové, kteří především těžili z nečekaného bohatství, usilují o připojení búrských republik ke svému území (např. kapský premiér Cecil Rhodes měl v úmyslu podnítit vzbouření britských dělníků v Transvaalu, aby pak mohli Britové zasáhnout). To vše vedlo ke dvěma anglo-búrským válkám. V té první (1880 – 1881) Búrové, lepší jezdci a střelci, znalí území, zvítězili, druhá (1899 – 1902) skončila britským vítězstvím. Poslední búrská bašta Pretoria padla již roku 1900. Ještě dva roky však Búrové pokračovali v odporu formou gerilové války, ničili např. železnice a zásobovací trasy. Britové odpověděli taktikou spálené země – vypalovali a rabovali farmy Búrů, pro ty, kdo proti nim nebojovali, zřídili jedny z prvních koncentračních táborů na světě. V nich našlo smrt více jak 26 000 afrikánských žen a dětí, především na nemoci a zanedbání ve strašlivých podmínkách, a také minimálně 14 000 černochů a míšenců (tyto oběti byly po desetiletí zamlčovány). Po bojích se Britům otevřela cesta ke spojení kolonií Kapska a Natalu s někdejšími republikami Transvaalem a Svobodným oranžským státem v Jihoafrickou unii (oficiálně vzniklou 31. května 1910), britské dominium. Búry nyní Britové vnímali spíše jako partnery k uskutečňování svých zájmů, černoši se tedy ve svých nadějích na získání rovnoprávnosti ve státu ovládaném Brity zklamali.
• Proti černochům, kteří se tehdy začali i politicky organizovat (roku 1912 například vzniká jejich pozdější nejvýznamnější organizace Africký národní kongres, zahrnující tradiční autority i novou vrstvu vzdělané černošské elity), jsou schvalovány zákony vedoucí k jejich segregaci, k omezování jejich práv a svobod. Roku 1913 je vydán akt, který vymezuje černochům (tvořícím asi dvě třetiny populace) jen kolem 10 % jihoafrické půdy, mimo tuto oblast nesmějí půdu vlastnit ani si ji pronajímat. Černoši také v podstatě nemají volební právo, nesmějí stávkovat. Po dvou světových válkách, v nichž stála Jižní Afrika (ne bezvýhradně) na straně Spojenců (během druhé se zvláště vyznamenal jihoafrický premiér Jan Smuts, který se dokonce stal jako první Jihoafričan polním maršálem britské armády a získal si vážnost samotného Winstona Churchilla), se rasová segregace vyvinula v zákonný systém apartheidu (doslova oddělení), jak jej (vedle protibritské politiky) prosazovala afrikánská radikální Národní strana, jež vyhrála volby v roce 1948 (a vládla pak až do roku 1994), a z jejích politiků prvotně např. Verwoerd. Byla tak např. zakázána smíšená manželství, mít sexuální styk s příslušníkem jiné rasy bylo považováno za porušení zákona, země a její obyvatelé byli rozděleni podle ras, z „mírnějších“ opatření uveďme oddělenou veřejnou dopravu s „černošskými“ autobusy a „černošskými“ zastávkami. Svoboda pohybu černošských obyvatel byla omezována tak, že museli nosit pasy, později došlo v 70. letech k vytvoření „bantustanů“ (kmenových domovin), jejichž občany se černoši stali (a ztratili tak jihoafrické občanství). Bez povolení nesměli území bantustanů opustit. Zprvu se černošské organizace pod vlivem Gándhího učení zaměřovaly na nenásilný odpor, neměnný postoj vlády a její brutalita, jejímiž doklady byl např. masakr v Sharpeville, kde bylo 21. března 1960 při pokojné demonstraci zabito policií 69 lidí, následně byly zakázány organice Africký národní kongres a Panafrický kongres a vůdcové hnutí proti apartheidu (včetně Nelsona Mandely) byli zatčeni a uvězněni, dále střelba do studentů při pokojném protestu roku 1976 v Sowetu nebo zabití vůdce studentského hnutí Steva Bika ve vazbě, je však přiměly ke gerilové válce. Postupně začalo být zřejmé, že se Jihoafrické republika (republikou se země stala roku 1961, následně vystoupila z Commonwealthu) dostává do naprosté izolace ve světě, který šel směrem k dekolonizaci a proti rasismu. K tomu se v 80. letech přidávala stále častější povstání zejména mladých, později sankce a bojkot ze strany mezinárodního společenství, reprezentovaného OSN. I v bílé jihoafrické společnosti (dokonce i v řadách Národní strany, jak postupně mizel afrikánský nacionalismus) se prosazovalo vědomí, že apartheid je neudržitelný a změny jsou nutné.
• K tajným rozhovorům mezi vládou a uvězněným Nelsonem Mandelou docházelo již od roku 1986, v únoru 1990 ohlásil nový prezident Frederik Willem de Klerk legalizaci Afrického národního kongresu a Panafrického kongresu a propuštění politických vězňů, včetně nejslavnějšího Nelsona Mandely. Do roku 1991 byla také zrušena opatření, jež tvořila „pilíře apartheidu“. První demokratické všeobecné nerasové volby se konaly 26. až 29. dubna 1994, vítězný Africký národní kongres v nich získal 62 % hlasů, v květnu se Nelson Mandela stal prezidentem. Kromě vypracování nové ústavy (1996) a sociálních otázek (zlepšení životních podmínek chudých) bylo důležitým cílem prvního Mandelova prezidentského období vytvoření Komise pravdy a usmíření, jež měla zhojit všechny rány období apartheidu (vedl ji známý duchovní a bojovník proti apartheidu Desmond Tutu). Oběti měly před komisí vypovědět svoje křivdy, pachatelé plně vyznat svou vinu, za což jim mělo být odpuštěno. Cílem bylo dosažení národního usmíření a jednoty jihoafrického obyvatelstva. Další prezident Thabo Mbeki (v úřadu 1999 – 2008) se soustředil především na ekonomickou transformaci. Do minulosti se obrací nově otevřený Park svobody v Pretorii, uctívající padlé bojovníky za svobodu a tak trochu konkurující pomníku dřívější oficiální verze jihoafrické historie, kterým je Voortrekker Monument, upomínající na „velký trek“. O budoucím směřování Jihoafrické republiky, jež se musí potýkat s problémy, jako jsou choroba AIDS (JAR má největší populaci nakaženou virem HIV – kolem 4,5 milionu lidí), napovídá třeba summit na téma trvale udržitelný rozvoj, který se konal v Johannesburgu v roce 2002 a vytkl cíle jako redukci chudoby a ochranu životního prostředí.

Jihoafrická kultura

• Etnická různorodost Jižní Afriky zplodila i její různorodost kulturní. Kulturní mnohost této země má své kořeny v tradicích domorodých Afričanů, Evropanů, Indů a dalších. Z různých etnik si tradice (a původní jazyky) uchovávají nejvíce černoši v chudých venkovských oblastech.
• Asi nejvýznamnějším odvětvím jihoafrické kultury je hudba, zejména ta, kterou vytvářejí černošští hudebníci. V minulosti si z nich získali jméno např. zpěvačka Miriam Makeba (známá jako Mama Afrika), první černošská zpěvačka, která získala cenu Grammy, či klavírista a skladatel více žánrů Abdullah Ibrahim. Tradiční zulské hudební projevy dnes i po světě úspěšně propaguje mužské vokální uskupení Ladysmith Black Mambazo. Jižní Afrika zrodila ještě dále několik jazzmanů, kteří se prosadili i v cizině, jmenujme Hugha Masekalu a Jonathana Butlera. Johnny Clegg je jihoafrický hudebník, který ve svých písních spojuje africké texty i hudební inspirace s těmi evropskými a překračuje hranice žánrů (sám je běloch). Mnoho černošských hudebníků bývalo spojováno s bojem proti apartheidu, kromě již zmíněných ještě třeba popová zpěvačka Brenda Fassie. Kwaito je asi nejznámější soudobý hudební žánr, kombinující house se zvukovými prvky africké hudby a texty v domorodých jazycích. Z muzikantů bělochů jihoafrického původu jsou známí rockeři Dave Matthews a Manfred Mann.
• John Ronald Reuel Tolkien, autor kultovních děl žánru fantasy Hobitt či Pán prstenů, se narodil roku 1892 v Bloemfontein na území dnešní Jihoafrické republiky. Dva jihoafričtí literáti získali Nobelovu cenu za literaturu – Nadine Gordimerová (česky výbor povídek Pátkova šlépěj a román Poutníci), ve svém díle kritizující jihoafrický rasismus, a J. M. Coetzee (česky např. Čekání na barbary, Hanebnost, Život a doba Michaela K.), který se ostatně k apartheidu také vyjadřoval kriticky.
• Z moderního umění filmu uveďme alespoň dva i u nás známé pojmy – herečku Charlize Theronovou, známou například z filmu Pravidla moštárny (The Cider House Rules), za hlavní roli ve filmu Zrůda (Monster) dostala Oscara, a populární film Bohové musejí být šílení (The Gods Must Be Crazy) jihoafrického režiséra Jamieho Uyse, který se v Jižní Africe také odehrává.
• Zmiňme se ještě o tom, že zakladatel skautingu, Robert Baden-Powell, sloužil na jihu Afriky jako důstojník v 90. letech 19. století a při formování nového hnutí a jeho pravidel jej ovlivnily právě zkušenosti odsud.

Náboženství a tradice

• Nejrozšířenějším náboženstvím je v Jihoafrické republice křesťanství (80 % – nejvíce Africká nezávislá církev AIC, holandské reformované církve a římskokatolická církev), následují tradiční africké kulty (15 %), judaismus (2 %), hinduismus a islám. Mnoho lidí tu přitom vyznává kombinaci křesťanství s tradičním náboženstvím. V zemi se nachází velké množství křesťanských kostelů postavených misionáři v době kolonizace.

Pravidla, vhodná v Jihoafrické republice dodržovat:

• zákaz ženám opalovat se nahoře bez
• zákaz kouření a požívání alkoholu v dopravních prostředcích a ve veřejných budovách
• v neděli není možné nikde koupit alkohol

Svátky v Jihoafrické republice:

• 1. ledna – Nový rok
• 21. března – Human Rights Day
• Březen/duben – Velký pátek a Velikonoce
• 27. dubna – Freedom Day
• 1. května – Workers Day
• 16. června – Youth Day
• 9. srpna – National Womens Day
• 24. září – Heritage Day
• 16. prosince – Day of Reconciliation
• 25. a 26. prosince – Vánoce

Historické lokality

• Pretorie byla založena roku 1855 búrským generálem Marhinusem Pretoriem a dodnes si díky krásným historickýmstavbám, parkům a zahradám udržela neobyčejný šarm. Středem města je Church Square, náměstí, jemuž vévodí pomník někdejšího búrského prezidenta Paula Krugera. Pomineme-li další pozoruhodná místa, jako např. muzea nebo galerie, stojí za vidění historicky významný komplex Union Buildings, sídlo jihoafrické vlády, dostavěné v roce 1913. Kromě jeho předchůdců i následovníků se tam v roce 1994 konala za velice přísných bezpečnostních opatření inaugurace prvního černošského prezidenta JAR, Nelsona Mandely. Budova není návštěvníkům přístupná, ale terasami zahrad se dá vyjít na návrší a odtud si prohlédnou jihoafrické hlavní město.
• Osou, podél níž se nachází většina míst, která stojí za vidění v Kapském Městě, je ulice Heerengracht s bronzovou sochou Zakladatele Jana van Riebeecka. Po ulici Strand dojdete ke Castle of Good Hope, pětiboké pevnosti, která je nejstarší kamennou stavbou v Jižní Africe. Na hradě je umělecké a vojenské muzeum republiky. Nejstarším kostelem je Grote Kerk, od kterého je jen kousek cesty k sídlu parlamentu a prezidentské rezidenci. Kromě muzeí patří mezi zajímavá místa např. Malajská čtvrť, původní bydliště pro otroky a později pro služebnictvo.
• Pilgrim´s Rest je původní zlatokopecké městečko, které v orce 1874 patřilo k oblastem největších nalezišť zlata v Jižní Africe. Dnes je toto městečko, ležící 35 km severně od Sabie, proměněno v muzeum.
• Dnes připadá návštěvníkům nepředstavitelné, že příjemně vyhlížející zatravněná krajina s krásnými kopci (severozápadní část KwaZulu-Natal) mohla být svědkem mnoha krvavých bitev, které zde probíhaly během 19. století. V oblasti se nachází okolo 50 zajímavých bitevních míst. Město Colenso leží na březích řeky Tugela je zajímavé mnoha památníky různých pluků, které se účastnili bitev okolo Ladysmith. V městečku Dundee na úpatí pohoří Biggarsbergje je velmi zajímavé Talana Muzeum, které stojí přímo na bojišti aj.
• Pochmurná je historie ostrova Robben Island. Většina jeho dočasných nebo stálých obyvatel zde byla nedobrovolně. Po staletí byl ostrov používán jako vězení pro odpůrce politického systému. V posledních čtyřech stoletích zde pobývali otroci z Angoly a západní Afriky, princové z východu, rebelové z kmene Xhosa, malomocní, mentálně postižení nebo lidé, kteří se bránili tehdejším britským pravidlům a ještě v nedávné době političtí odpůrci apartheidu.

• Úředním jazykem Jihoafrické republiky je angličtina, kterou se tu lze většinou bez problémů domluvit.
• Hodně rozšířená je také afrikánština, která má díky evropské kolonizaci kořeny v angličtině, němčině, francouzštině a holandštině.

• Počet obyvatel JAR je necelých 49 miliónů.
• Z tohoto počtu původní africké obyvatelstvo představuje 77%, 11% tvoří běloši, 9% míšenci a přes 2% Asiaté.
• Bělošské obyvatelstvo je tvořeno dvěma skupinami – Afrikánci( Búry), jejichž předkové pocházejí především z Holandska a Francie, a anglicky mluvícími Jihoafričany, kteří jsou většinou potomky Britů.
• Černošské obyvatelstvo je zastoupeno především Zuly, Khosy a Sothy. Původních obyvatel Sanů ( křováků) a Khóinů zbývá jen minimum.
• Z asijských národností jsou nejvíce zastoupeni Indové, Číňani a Židé.
• Největším městem je Johannesburg – 13 mil.obyvatel, Kapské město – 2,4 mil. a Prétoria 1,3 mil.

• zákonné platidlo je jihoafrický rand
• v zemi se často používá k placení USD nebo EUR
• peníze není problém vyměnit v bankách či směnárnách
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp

Telefon

• Mnoho hotelových pokojů disponuje přímou mezinárodní volbou z hotelového pokoje.
• Veřejné automaty jsou buď na mince ( modře zbarvené) nebo na kartu ( zelené). Kartu můžete nejsnadněji zakoupit na poštách, v hotelích, ale i v supermarketech a stáncích s tiskovinami. Mívají hodnotu od 15 do 200 randů. Místní hovory jsou až o třetinu levnější od 20:00 do 7:00, mezinárodní hovory také vyjdou o něco levněji mimo špičku od 20:00 do 8:00.
• U mobilních telefonnů si nezapomeňte aktivovat rooming pro celý svět. Všichni naši operátoři mají s JAR rooming a ceny volání zjistíte na jejich webových stránkách. Běžné je zde i zapůjčení mobilního telefonu asi za 12 randů/den, plus to, co provoláte. Problémy s dostupností sítě můžete mít snad jen v některých horských oblastech.
• Ceny volání zjistíte na stránkách vašich mobilních operátorů
• O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm
• Předvolba do JAR je + 27

Důležitá telefonní čísla:

• všeobecné tísňové volání 112 ( operátor vás přepojí na hasiče, záchranku nebo policii)
• hasiči a záchranka 10177
• policie 10111
• informace o telefonních číslech 1023

Internet

• V JAR je velká hustota internetových kaváren. Většina si účtuje 20 až 30 randů za hodinu připojení.
• Ve velkých nákupních centrech nebo obchodních zónách najdete i polyfunkční centra jako např. Copy Wizards nebo Internet Café, kde můžete poslat fax nebo využít telefonních služeb.
• Využití internetu nabízí i většina hotelů.

Elektřina, zásuvky

• Po celé zemi je napětí 220 – 230 V střídavého proudu. Vyjímku tvoří Prétoria s 230 a Port Elizabeth 200/250 V.
• Zástrčky jsou britského typu, tříkolíkové, a adaptér lze zakoupit ve všech větších obchodech. Ve většině hotelů vám jej ochotně zapůjčí.