Náboženství, historie a kultura na Islandu

Náboženství a historie

• Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně irští mniši někdy v 8.století, a poté norští osadníci, kteří přicházeli koncem 9. a 10.století. Místní sněmy, kterými Vikingové urovnávali spory a konflikty mezi osadníky, se nazývali „thingy“. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Právě jeho rozhodnutím bylo v letech 999 – 1000 přijato křesťanství. Islanďané jsou hrdí na své vikingské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Landnámabók). A protože současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané.
• Studenější klima, odlesněná příroda, to vše vedlo k ekonomickému úpadku a život na ostrově se proměnil ve strádání. Ve 13.století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1397 se společně s Norskem Island dostal pod nadvládu Dánska, a poté následovalo velmi dlouhé období hospodářského úpadku. Další ranou pro ekonomiku byly v roce 1783 erupce několika menších sopek v okolí sopky Laki, které měly za následek hladomor a vymření téměč čtvrtiny tehdejší populace Islandu.
• Zároveň se však v druhé polovině 19. století zvedlo hnutí za islandskou nezávislost. Jeho vůdcem byl Jón Sigurðsson, dodnes vnímaný jako otec islandské státnosti a nezávislosti. Za „Den nezávislosti“ je v zemi považované datum jeho narozenin (17. červen), to je také nejbouřlivěji oslavovaný státní svátek na Islandu. Sám Jón Sigurðsson se ovšem dožil „pouze“ vyhlášení islandské autonomie v roce 1874. Hned následující rok došlo k dalším silným erupcím, tentokrát sopky Askja, které opět zapříčinili další pád islandské ekonomiky a následný hladomor. Toto spustilo velkou vlnu emigrace především do Kanady a USA, kdy během 25 let opustilo svou vlast na 20% obyvatel Islandu.
• Od 1.prosince 1918 se stal Island plně autonomním územím v personální unii s Dánskem. Dánsko se staralo i o obranu islandských vod. Tato Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940, kdy Island obsadili Britové z obavy, aby toto území nezískali Němci. V roce 1941 převzali obranu ostrova neutrální Spojené Státy Americké. Američtí vojáci zde vybudovali letiště v Keflavíku a rozmístili na ostrově radarové stanice, rapidně se snížila nezaměstnanost.
• Od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního řízení. Na základě referenda byl 17.června 1944 Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Althing zvolil za 1.prezidenta Sveinna Björnssona.
• Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky, ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel, z čehož Islandu plynuly peníze. Island stále zůstával neutrální a bez armády. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala, ovšem pod podmínkou, že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska. V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky.
• V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy. Druhá polovina 20. století pak byla svědkem proměny ještě nedávno nejzaostalejšího kraje Evropy v zemi, jež atakuje nejvyšší příčky v žebříčcích životní úrovně. Zmenšování světa v důsledku technologického rozmachu přisoudilo Islandu náhle strategickou pozici, moderní technologie navíc umožnily vyrovnat se s méně příjemnými zvláštnostmi lokálních přírodních podmínek a naopak využít ty příznivější.
• V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize, která vyústila v pád vlády. V červenci 2009 islandský parlament rozhodl o podání přihlášky do Evropské unie.

Kultura

• Hudba – Primitivní smyčcové nástroje doprovázely kdysi na Islandu pouze církevní zpěvy, instrumentální lidová hudba neexistovala, k tanci se zpívalo. V osmnáctém a devatenáctém století byly písně zakázány, v devatenáctém farář Bjarni Thorsteinsson sesbíral lidové písně, duchovní zpěvy a žalmy a vydal je v tisícistránkové publikaci. Dnes má Island svůj symfonický orchestr, budovu opery, komorní soubor a hudební tělesa ve všech větších městech. Představitelkou populární scény je zpěvačka Björk.
• Literatura má dlouhou historii. Na Islandu se vydává nejvíce knih na jednoho obyvatele na světě. V roce 1990 byla zrušena daň z obratu za prodej knih. Každý Islanďan přečte za rok průměrně čtyři knihy, což je světový rekord. Této souvislosti můžeme zmínit i sbírku mytologických a hrdinských písní Edda, kde alfové (skřítci) jsou vedle trollů (obrů) nejvýznamnějšími nadpřirozenými bytostmi žijícími na Islandu. Islanďané tvrdí: Ne, my nevěříme na skřítky, jejich existenci však nevylučujeme.
• První film natočil fotograf Loftur Gudmudsson jako krátkometrážní veselohru v roce 1923. Celovečerní hraný film vznikl na ostrově až v roce 1950. V posledních deseti letech se natáčí pravidelně ročně několik filmů. Značně vysoká je návštěvnost kin.

Náboženství a tradice

• Norští osadníci s sebou přinesli tradiční germánská božstva a Island byl považován za Mekku severské mytologie. Ve skutečnosti se zde během celé historie mísila křesťanská víra s tradičními pohanskými zvyky a vírou v existenci skrytých lidí (elfů). Pod vládou Dánska došlo k reformaci církve a od této doby je Island převážně lutheránský.
• Dnes se přes 80 % obyvatel hlásí k evangelicko-luteránské církvi (Lutheran Church of Iceland), která je státní církví. Dále je zde registrováno asi 2,5 % římských katolíků. V poslední době získává na popularitě i tzv. Ásatru – návrat právě k oněm tradičním vírám ve staré pohanské bohy.
• Státními svátky jsou:
• 1.leden – Nový rok
• březen – duben – Velikonoce
• 23.duben – 1.letní den
• 24.květen – Svátek práce
• 25.květen – Nanebevstoupení Páně (pohyblivý svátek)
• 26.červen – Letnice – Svatodušní pondělí (pohyblivý svátek)
• 17.červen – Den nezávislosti
• první pondělí v srpnu – Den obchodu
• 25.- 26. prosinec – Vánoce
• 26.prosinec – Silvestr
• Islanďané si potrpí na dodržování staletých zvyků a tradic. Dodnes se tu oslavuje první letní den, který každý dychtivě očekává. Většina Islanďanů také dodržuje novoroční zvyk, kdy ženy musí důkladně vyčistit byt, zamést dvůr a rozsvítit co nejvíce světel – to aby se vyhnaly stíny, ve kterých sídlí zlí skřítkové. Některé hospodyně nechávají dobrým skřítkům na vybraném místě pochoutky.
• Vánoce patří k nejstarším tradicím. Každý den od 12. do 24. prosince navštěvuje lidská obydlí třináct trolů. Každý z nich má své jméno. Děti dávají po tuto dobu za okno botu a ráno v nich nacházejí drobnosti a různé pochoutky. Protože není přiliš snadné nalézt na ostrově stromek a dovoz je drahý, tato tradice se prosazuje velmi pomalu. Hlavní chod na Štědrý večer tvoří uzené skopové a rjupa – sněhokur.

Historické lokality

• Osadu Reykjavík údajně založil osadník Ingólfur Arnarson v roce 874. Prý vyhodil ze své lodi své totemy a tam, kde vyplavaly, si postavil farmu. Postupně přicházeli další osadníci a tak vznikl Reykjavík.
• Centrum města leží mezi přístavem a jezerem Tjornem. Hlavní náměstí se jmenuje Austurvollur a je plné zeleně. Parku dominuje socha Jóna Sigurdssona, který bojoval za nezávislost Islandu a za znovuzavedení volného obchodu.
• Na severu jezera Tjorn stojí moderní budova radnice z roku 1992. Je v ní umístěno mimo jiné také turistické infocentrum. Starý dům z roku 1796 Dómkirkja nechal vystavit dánský král Kristián VII. Původně měl sloužit jako centrum křesťanství. V roce 2000 byla budova restaurována. Zajímavé je přístaviště, ve kterém je mnoho obchůdků a staré domy z let 1602 – 1855. Jsou tu také vystavené modely dřevěných lodí. Na ulici Hverfisgata 15 se nachází dům kultury – Djódmenningar­húsid, který zobrazuje dějiny Vikingů.
• Fógetinn je nejstarší budova Reykjavíku – pochází z roku 1752. Byla tu tkalcovská dílna známého Skúliho Magnússona. V roce 1764 shořela budova při požáru, ale znovu byla postavena na původních základech. V současnosti je tu obchůdek starožitnictví. Stjórnarráddid je také jedna z nejstarších budov v Reykjavíku. V současnosti v ní sídlí kancelář prezidenta a předsedy vlády. Naproti budově se z kopce Arnarhóll, což v překladu znamená Orlí hora, tyčí socha, zobrazující prvního osadníka Ingólfura. Parlament sídlí v budově z roku 1881 – Alting.
• Na vrcholu kopce Skólavordustígur se tyčí hlavní dominanta Reykjavíku kostel Hallgrímskirkja, jehož stavba začala ve 40. letech 20. století. Je tu 1200 míst k sezení, pořádají se tu schůze a koncerty. Překrásný výhled se vám naskytne z věže, která dosahuje výšky 75 metrů. Jistě si povšimnete sochy stojící před katedrálou. Zobrazuje prvního objevitele Ameriky Leifura Eiríkssona.
• Ostrov Videy tvoří okraj města Reykjavík. Je široký 700 m a dlouhý 3 kilometry. Hrál důležitou roli v historii hlavního města. Toto území vlastnil také první osadník Ingĺfur Arnarson. Ve 12. století byl ostrov náboženským centrem – byl tu postaven augustiánský klášter v roce 1226. Klášter sloužil mnichům až do roku 1539. Potom se stal majetkem dánského království. V roce 1550 znovuobnovil klášter islandský katolický biskup Jón Árason. V roce 1751 se stal majetkem soudce Skúli Videyjarstofa. Byl tu postaven zámek, který byl dokončen roku 1755.

Muzea v Reykjavíku

• Na ulici Hringbraut stojí budova Národního muzea. Muzeum bylo založeno v roce 1863. Je tu expozice zobrazující severskou kulturu a islandskou historii. Jsou tu výstavy náboženské, a také zobrazující období osídlování. Můžete tady vidět zemědělské nářadí a stroje, rybářské předměty a předměty, které používali mořeplavci. Více na http://www.thjodminjasafn.is/
• Muzeum Einara Jónssona najdete na ulici Njardargata a jsou zde vystavena díla islandských moderních sochařů
• Muzeum Sigurjóna Ólafssona s velkou částí sbírky tohoto portrétisty a sochaře
• Muzeum numismatiky
• Muzeum Redasafn s jedinečnou světovou expozicí rozmnožovacích ústrojí všech savců, kteří žijí na Islandu.
• Muzeum krajináře Ásgrímura Jónssona
• Muzeum známého umělce Ásmandura Sveinssona, které má tvar iglú.
• Muzeum elektřiny se nachází na Rafstodvar-Veguru. Zobrazuje historii elektrifikace města a rozvoj hydroelektráren na ostrově.
• Městečko Hafnarfjordur, která má populaci 22 568 obyvatel leží na sopečném útvaru. Před 7000 lety se tu vytvořilo přírodní přístaviště. V 15. století bylo město střediskem obchodu Britů, v 16. století zase Němců. Pod nadvládou Dánů od roku 1602 začalo město upadat. Za zmínku stojí polokulatý kostel Vídistada kirkja. Zdobí ho překrásné fresky, které vytvořil malíř Baltasara. Sochy vytvořily zase mexičtí a japonští sochaři. Věž kostela má zároveň funkci majáku, k varování lodí.