Bezpečnost na Islandu

• Bezpečnostní situace je dobrá. Islandské zákony nedovolují držení ani minimálního množství drogy pro vlastní potřebu.

Doprava

• V zemi platí všechna evropská řidičská oprávnění
• Na Islandu se jezdí se vpravo, předjíždí vlevo,
• Zákaz předjíždění je na křižovatkách, přechodech pro chodce a pokud by ohrozilo ostatní účastníky silničního provozu.
• Školní a ostatní autobusy mají přednost v jízdě.
• Zvukové znamení může být použito při předjíždění nebo v případě nebezpečí.
• Rychlostní limity: v obcích obecně 50km/h, ale ve většině obcí máte povolenou rychlost ( 35 – 50 km/h) vyznačenou značkami, mimo obec – nezpevněné vozovky 80 km/h, zpevněné 90 km/h, při potkávání musí obě auta snížit rychlost, aby nedošlo k rozbití skel odskakujícími kamínky
• Parkování je zakázáno do vzdálenosti 10-ti m od křižovatky, 20-ti m od zastávky veřejné dopravy, před hydranty a tam, kde by mohlo dojít k ohrožení provozu.
• Ve dne i v noci je povinné jezdit s rozsvícenými tlumenými světly.
• Minimální věk pro zapůjčení vozu je 21 let, pro Jeep 25 let
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0.05 %. Postihy za překročení tohoto limitu jsou velmi přísné.
• Pokuty se na Islandu na místě nevybírají – příklady výše pokut:
• překročení rychlostního limitu…7 000 – 12 000 IKR (minimum)
• špatné parkování (překročení času na parkovacích hodinách)…500 IKR
• špatné parkování (na žluté čáře)…3 000 – 4 000 IKR
• jízda na červenou nebo nezastavení na značce STOP 10 000 IKR
• jízda bez rozsvícených světel…3 000 IKR
• nepoužívání bezpečnostních pásů…3 000 IKR
• jízda pod vlivem alkoholu…24 000 – 47 000 IKR, odebrání řidičského průkazu od jednoho měsíce až na doživotí.
• V Reykjaviku jsou čerpací stanice otevřeny v pondělí až sobotu od 7.30 do 19.30 hodin, v neděli od 9.00 do 19.30 (říjen – květen 10.00–19.30) hodin. Na venkově, kde jsou čerpací stanice v soukromém vlastnictví, je většina stanic otevřena až do 22.00 nebo 23.00 hodin. Ceny u samoobslužných čerpacích stanic jsou o 4–5 IKR nižší. Platit lze hotovostí, šeky a některými kreditními kartami (Visa, Eurocard/Master­card). V Reykjaviku, Njaroviku, Keflaviku, Borgarnesu, Akukreyri a Egilsstadiru má mnoho čerpacích stanic po uzavření v provozu automatické pumpy, které přijímají bankovky v hodnotě 100 a 1 000 IKR.

Místní doprava

• Island je dosažitelný letecky a lodními trajekty (z Norska, Dánska, Skotska a Faerských ostrovů).
• Větší část návštěvníků zvolí bezpochyby dopravu letadlem. Ta již několik let nemusí být zas tak drahá, a to díky nízkonákladovým aeroliniím. Island má vlastní nízkonákladovou společnost Iceland Express, ta se o trh dělí s klasickou aerolinkou Icelandair. Mezinárodní letouny přistávají na letišti Leifa Eiríkssona poblíž Keflavíku, které leží 51 kilometrů jihozápadně od metropole Reykjavíku. Nemáte-li odvoz zařízený jinak, využijete nejspíše Flybusu, linky mezi letištěm a Reykjavíkem, jejíž spoje časově navazují na přílety letadel. Cesta autobusem do města trvá přibližně 45 minut. Na ostrově funguje i vnitrostátní letecká doprava, která pravidelně létá do všech obydlených regionů. Pokud se potřebujete jednoduše rychle přesunout přes celou zemi, je letadlo často nejlepší variantou, protože vzhledem k cenám autobusové dopravy určitě není zbytečně drahá.
• Pravidelné trajektové spoje jezdí v létě ze Seydisfjorduru a Faroe Islands do Bergenu (Norsko), Hanstholmu (Dánsko) a Lerwicku (Shetlandy). Monopol na lodní dopravu na Island má společnost Smyril Line se svojí lodí jménem Norröna. Ta vyplouvá z dánského Hanstholmu a součástí cesty na Island je i dvoudenní pobyt na Faerských ostrovech.
• Místní trajekty v oblasti hl.města plují na trasách: Reykjavik – Akranes – Reykjavik a Reykjavik – Videy – Reykjavik,
• Doprava na Islandu podléhá složitým terénním podmínkám a nepříznivému klimatu.
• Pro spoustu turistů, kteří se sem vydají, jsou autobusy základem. Ale to neznamená, že jsou levnou záležitostí, ba naopak. Jen cesta z letiště do Reykjavíku vás vyjde na 1200 ISK, z Reykjavíku do Akureyri se dostanete za 7300 ISK. Pokud plánujete intenzivnější cestování autobusem, doporučuji prozkoumat možnosti pořízení zákaznických pasů, s nimiž se dá cestovat levněji. Linky k čistě turistickým místům (národní parky apod.) většinou fungují pouze v hlavní letní sezóně, tedy zhruba od poloviny června do září. Po zbytek roku jsou aktivní víceméně jen ty, které spojují města.
• Hlavním dopravním prostředkem pro místní je auto, neexistuje zde železniční síť a kromě měst ani dálková autobusová doprava. Na ostrově nejsou vybudovány žádné dálnice, je zde přes 11 000 km silnic, z nichž 28 % je asfaltových, ostatní jsou štěrkové. Dvě větší města Reykjavík a Akureyri spojuje hlavní okružní islandská silnice Hringvegur, označována jako č.1. Která je 1400 km dlouhá. Zajímavostí je moderní tunel pod fjordem jižně od Borgarnes, který vám zkrátí spojení s Reykjavíkem. Hualfjördur Tunnel je zpoplatněn, pro osobní automobil činí mýtné 1000 IKR (cca 11,5 Eur).  Vnitrozemské silnice nemají zpevněný povrch a jsou přes zimu až do začátku července nesjízdné. Vzhledem k náročným podmínkám, malému osídlení a velkým vzdálenostem se doporučují vozidla s pohonem všech čtyř kol a společná jízda nejméně dvou vozidel, pokud turista nedisponuje např. mobilním telefonem systému GSM k přivolání pomoci v případì nouze.
• Plánuje se, že se na Islandu začne stavět železniční síť z Keflavíku do Reykjavíku.
• Městská hromadná doprava v Reykjavíku je zajišťována autobusy, které však mnoho lidí nevyužívá. Zastávky jsou poměrně časté, ale všechny jsou na znamení. Mnohdy vám řidič na mávnutí zastaví i mimo zastávku.
• Možnost, která se nabízí, je zapůjčení vozu na místě. Ale je hodně drahá. Půjčovny aut jsou na letišti v Keflavíku, v hl. městě Reykjavíku, Akureyri nebo Egilstadir. Za poplatek vám autopůjčovny ochotně přistaví auto i do jiné lokality. Vybírat můžete z mezinárodních autopůjčoven AutoEurope, Avis, Rhino Car Hire, Europcar nebo z mnoha domácích (www.reykjavikrentacar.is). Cena půjčovného včetně pojištění je na Islandu velmi drahá např. U Suzuki Jimmy cca 760 Euro/4 dny, cena za jednodenní pronájem u stejného typu auta činí cca 205 Euro.
• Benzinových pump je dostatek na hlavní okružní silnici kolem ostrova, ale ve vnitrozemí je to slabší
• Autostop je varianta pro ty, kdo nemají na rozhazování, snesou trochu dobrodružství a rádi se seznamují s novými lidmi.  Stopuje se zde lehce, Islanďané jsou milí a povídaví (i když počítejte s tím, že v sezóně bude přes polovinu stavějících řidičů z řad turistů).
• Kdo na to fyzicky má, je silným zážitkem využít ho k cestování jízdní kola. Spíše než reliéf vás může zradit počasí. Mohou vás potkat průtrže mračen, velmi pravděpodobně vás dostihne silný vítr a ukáže vám, kolik prachu dokážete spolykat. Vysoké nároky se nekladou jen na vaši odolnost, ale také na kvalitu vašeho stroje, i ten dostane zabrat. Určitě se nevydávejte na cestu osamoceně, to je už spíše hazard.

Náboženství a historie

• Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně irští mniši někdy v 8.století, a poté norští osadníci, kteří přicházeli koncem 9. a 10.století. Místní sněmy, kterými Vikingové urovnávali spory a konflikty mezi osadníky, se nazývali „thingy“. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Právě jeho rozhodnutím bylo v letech 999 – 1000 přijato křesťanství. Islanďané jsou hrdí na své vikingské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Landnámabók). A protože současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané.
• Studenější klima, odlesněná příroda, to vše vedlo k ekonomickému úpadku a život na ostrově se proměnil ve strádání. Ve 13.století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1397 se společně s Norskem Island dostal pod nadvládu Dánska, a poté následovalo velmi dlouhé období hospodářského úpadku. Další ranou pro ekonomiku byly v roce 1783 erupce několika menších sopek v okolí sopky Laki, které měly za následek hladomor a vymření téměč čtvrtiny tehdejší populace Islandu.
• Zároveň se však v druhé polovině 19. století zvedlo hnutí za islandskou nezávislost. Jeho vůdcem byl Jón Sigurðsson, dodnes vnímaný jako otec islandské státnosti a nezávislosti. Za „Den nezávislosti“ je v zemi považované datum jeho narozenin (17. červen), to je také nejbouřlivěji oslavovaný státní svátek na Islandu. Sám Jón Sigurðsson se ovšem dožil „pouze“ vyhlášení islandské autonomie v roce 1874. Hned následující rok došlo k dalším silným erupcím, tentokrát sopky Askja, které opět zapříčinili další pád islandské ekonomiky a následný hladomor. Toto spustilo velkou vlnu emigrace především do Kanady a USA, kdy během 25 let opustilo svou vlast na 20% obyvatel Islandu.
• Od 1.prosince 1918 se stal Island plně autonomním územím v personální unii s Dánskem. Dánsko se staralo i o obranu islandských vod. Tato Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940, kdy Island obsadili Britové z obavy, aby toto území nezískali Němci. V roce 1941 převzali obranu ostrova neutrální Spojené Státy Americké. Američtí vojáci zde vybudovali letiště v Keflavíku a rozmístili na ostrově radarové stanice, rapidně se snížila nezaměstnanost.
• Od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního řízení. Na základě referenda byl 17.června 1944 Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Althing zvolil za 1.prezidenta Sveinna Björnssona.
• Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky, ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel, z čehož Islandu plynuly peníze. Island stále zůstával neutrální a bez armády. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala, ovšem pod podmínkou, že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska. V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky.
• V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy. Druhá polovina 20. století pak byla svědkem proměny ještě nedávno nejzaostalejšího kraje Evropy v zemi, jež atakuje nejvyšší příčky v žebříčcích životní úrovně. Zmenšování světa v důsledku technologického rozmachu přisoudilo Islandu náhle strategickou pozici, moderní technologie navíc umožnily vyrovnat se s méně příjemnými zvláštnostmi lokálních přírodních podmínek a naopak využít ty příznivější.
• V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize, která vyústila v pád vlády. V červenci 2009 islandský parlament rozhodl o podání přihlášky do Evropské unie.

Kultura

• Hudba – Primitivní smyčcové nástroje doprovázely kdysi na Islandu pouze církevní zpěvy, instrumentální lidová hudba neexistovala, k tanci se zpívalo. V osmnáctém a devatenáctém století byly písně zakázány, v devatenáctém farář Bjarni Thorsteinsson sesbíral lidové písně, duchovní zpěvy a žalmy a vydal je v tisícistránkové publikaci. Dnes má Island svůj symfonický orchestr, budovu opery, komorní soubor a hudební tělesa ve všech větších městech. Představitelkou populární scény je zpěvačka Björk.
• Literatura má dlouhou historii. Na Islandu se vydává nejvíce knih na jednoho obyvatele na světě. V roce 1990 byla zrušena daň z obratu za prodej knih. Každý Islanďan přečte za rok průměrně čtyři knihy, což je světový rekord. Této souvislosti můžeme zmínit i sbírku mytologických a hrdinských písní Edda, kde alfové (skřítci) jsou vedle trollů (obrů) nejvýznamnějšími nadpřirozenými bytostmi žijícími na Islandu. Islanďané tvrdí: Ne, my nevěříme na skřítky, jejich existenci však nevylučujeme.
• První film natočil fotograf Loftur Gudmudsson jako krátkometrážní veselohru v roce 1923. Celovečerní hraný film vznikl na ostrově až v roce 1950. V posledních deseti letech se natáčí pravidelně ročně několik filmů. Značně vysoká je návštěvnost kin.

Náboženství a tradice

• Norští osadníci s sebou přinesli tradiční germánská božstva a Island byl považován za Mekku severské mytologie. Ve skutečnosti se zde během celé historie mísila křesťanská víra s tradičními pohanskými zvyky a vírou v existenci skrytých lidí (elfů). Pod vládou Dánska došlo k reformaci církve a od této doby je Island převážně lutheránský.
• Dnes se přes 80 % obyvatel hlásí k evangelicko-luteránské církvi (Lutheran Church of Iceland), která je státní církví. Dále je zde registrováno asi 2,5 % římských katolíků. V poslední době získává na popularitě i tzv. Ásatru – návrat právě k oněm tradičním vírám ve staré pohanské bohy.
• Státními svátky jsou:
• 1.leden – Nový rok
• březen – duben – Velikonoce
• 23.duben – 1.letní den
• 24.květen – Svátek práce
• 25.květen – Nanebevstoupení Páně (pohyblivý svátek)
• 26.červen – Letnice – Svatodušní pondělí (pohyblivý svátek)
• 17.červen – Den nezávislosti
• první pondělí v srpnu – Den obchodu
• 25.- 26. prosinec – Vánoce
• 26.prosinec – Silvestr
• Islanďané si potrpí na dodržování staletých zvyků a tradic. Dodnes se tu oslavuje první letní den, který každý dychtivě očekává. Většina Islanďanů také dodržuje novoroční zvyk, kdy ženy musí důkladně vyčistit byt, zamést dvůr a rozsvítit co nejvíce světel – to aby se vyhnaly stíny, ve kterých sídlí zlí skřítkové. Některé hospodyně nechávají dobrým skřítkům na vybraném místě pochoutky.
• Vánoce patří k nejstarším tradicím. Každý den od 12. do 24. prosince navštěvuje lidská obydlí třináct trolů. Každý z nich má své jméno. Děti dávají po tuto dobu za okno botu a ráno v nich nacházejí drobnosti a různé pochoutky. Protože není přiliš snadné nalézt na ostrově stromek a dovoz je drahý, tato tradice se prosazuje velmi pomalu. Hlavní chod na Štědrý večer tvoří uzené skopové a rjupa – sněhokur.

Historické lokality

• Osadu Reykjavík údajně založil osadník Ingólfur Arnarson v roce 874. Prý vyhodil ze své lodi své totemy a tam, kde vyplavaly, si postavil farmu. Postupně přicházeli další osadníci a tak vznikl Reykjavík.
• Centrum města leží mezi přístavem a jezerem Tjornem. Hlavní náměstí se jmenuje Austurvollur a je plné zeleně. Parku dominuje socha Jóna Sigurdssona, který bojoval za nezávislost Islandu a za znovuzavedení volného obchodu.
• Na severu jezera Tjorn stojí moderní budova radnice z roku 1992. Je v ní umístěno mimo jiné také turistické infocentrum. Starý dům z roku 1796 Dómkirkja nechal vystavit dánský král Kristián VII. Původně měl sloužit jako centrum křesťanství. V roce 2000 byla budova restaurována. Zajímavé je přístaviště, ve kterém je mnoho obchůdků a staré domy z let 1602 – 1855. Jsou tu také vystavené modely dřevěných lodí. Na ulici Hverfisgata 15 se nachází dům kultury – Djódmenningar­húsid, který zobrazuje dějiny Vikingů.
• Fógetinn je nejstarší budova Reykjavíku – pochází z roku 1752. Byla tu tkalcovská dílna známého Skúliho Magnússona. V roce 1764 shořela budova při požáru, ale znovu byla postavena na původních základech. V současnosti je tu obchůdek starožitnictví. Stjórnarráddid je také jedna z nejstarších budov v Reykjavíku. V současnosti v ní sídlí kancelář prezidenta a předsedy vlády. Naproti budově se z kopce Arnarhóll, což v překladu znamená Orlí hora, tyčí socha, zobrazující prvního osadníka Ingólfura. Parlament sídlí v budově z roku 1881 – Alting.
• Na vrcholu kopce Skólavordustígur se tyčí hlavní dominanta Reykjavíku kostel Hallgrímskirkja, jehož stavba začala ve 40. letech 20. století. Je tu 1200 míst k sezení, pořádají se tu schůze a koncerty. Překrásný výhled se vám naskytne z věže, která dosahuje výšky 75 metrů. Jistě si povšimnete sochy stojící před katedrálou. Zobrazuje prvního objevitele Ameriky Leifura Eiríkssona.
• Ostrov Videy tvoří okraj města Reykjavík. Je široký 700 m a dlouhý 3 kilometry. Hrál důležitou roli v historii hlavního města. Toto území vlastnil také první osadník Ingĺfur Arnarson. Ve 12. století byl ostrov náboženským centrem – byl tu postaven augustiánský klášter v roce 1226. Klášter sloužil mnichům až do roku 1539. Potom se stal majetkem dánského království. V roce 1550 znovuobnovil klášter islandský katolický biskup Jón Árason. V roce 1751 se stal majetkem soudce Skúli Videyjarstofa. Byl tu postaven zámek, který byl dokončen roku 1755.

Muzea v Reykjavíku

• Na ulici Hringbraut stojí budova Národního muzea. Muzeum bylo založeno v roce 1863. Je tu expozice zobrazující severskou kulturu a islandskou historii. Jsou tu výstavy náboženské, a také zobrazující období osídlování. Můžete tady vidět zemědělské nářadí a stroje, rybářské předměty a předměty, které používali mořeplavci. Více na http://www.thjodminjasafn.is/
• Muzeum Einara Jónssona najdete na ulici Njardargata a jsou zde vystavena díla islandských moderních sochařů
• Muzeum Sigurjóna Ólafssona s velkou částí sbírky tohoto portrétisty a sochaře
• Muzeum numismatiky
• Muzeum Redasafn s jedinečnou světovou expozicí rozmnožovacích ústrojí všech savců, kteří žijí na Islandu.
• Muzeum krajináře Ásgrímura Jónssona
• Muzeum známého umělce Ásmandura Sveinssona, které má tvar iglú.
• Muzeum elektřiny se nachází na Rafstodvar-Veguru. Zobrazuje historii elektrifikace města a rozvoj hydroelektráren na ostrově.
• Městečko Hafnarfjordur, která má populaci 22 568 obyvatel leží na sopečném útvaru. Před 7000 lety se tu vytvořilo přírodní přístaviště. V 15. století bylo město střediskem obchodu Britů, v 16. století zase Němců. Pod nadvládou Dánů od roku 1602 začalo město upadat. Za zmínku stojí polokulatý kostel Vídistada kirkja. Zdobí ho překrásné fresky, které vytvořil malíř Baltasara. Sochy vytvořily zase mexičtí a japonští sochaři. Věž kostela má zároveň funkci majáku, k varování lodí.

• Úředním jazykem je islandština. Běžně se domluvíte anglicky a dánsky.

• Počet obyvatel Islandu je necelých 320 000.
• 93 % obyvatelstva tvoří Islanďané, národnostní menšiny jsou tvořeny především Poláky ( téměř 3 % obyvatelstva), dále Litevci, Němci a Dány. Pro zajímavost, v zemi žije trvale zhruba přes 350 Čechů a Slováků.
• Hlavní město Reykjavík má cca 118 700 obyvatel.

• Peněžní jednotkou je Islandská koruna ( ISK), která se dělí na 100 aurarů a je plně směnitelná.
• Kurz v roce 2010 se pohyboval za 1CZK cca 6 ISK. Kurz ISK podléhá častým změnám, je třeba proto sledovat jeho vývoj.
• Island není členem EU a tedy ani EMU. Euro se v bankách přijímá a mění (stejně jako v ČR). Rovněž tak větší hotely s mezinárodní klientelou akceptují platby v euro.
• Všechny volně směnitelné měny jsou finančními  institucemi  akceptovány.
• Na Islandu se běžně používají kreditní karty, nejrozšířenější jsou EUROCARD/MASTERCARD a VISA.
• Banky mají otevřeno pondělí – pátek od 09:15–16:00.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…en/kurzy.jsp

• I když Island leží v severní části Atlantiku, jeho počasí není tak chladné, jak bychom mohli předpokládat. Vlivem teplého Golfského proudu jsou zde mnohdy průměrné zimní teploty mírnější než v New Yorku. V důsledku vlivu teplého Atlantiku na jihozápadní pobřeží, má Reykjavík teplejší a vlhčí klima, než jiné oblasti Islandu. Ale počasí je velmi proměnlivé a nepředvídatelné. Během dne vystřídáte všechna čtyři roční období. Slunečno, větrno, chladno a deštivo i sníh s teplotami pod bodem mrazu.
• Nejideálnějším obdobím pro návštěvu celého ostrova je léto, které je mezi červnem a srpnem velmi mírné s průměrnými maximy teplot okolo 13^oC. Noční teploty téměř vždy klesnou pod 10^oC.Teplé letní dny mohou dosáhnout na 20 – 25^oC. Nejvyšší zaznamenaná teplota byla v srpnu 1939, a to 30,5^oC. V létě jsou nejdelší dny až s 21 hodinami denního světla, tak i příděl slunečního svitu se pohybuje cca 5 – 6 hodin. Léto je také relativně nejsušším období, kdy srážky se objevují tak 17 dní v měsíci ve formě přeháněk.
• Podzim v září a v říjnu je chladný a vlhký. Nejvyšší průměrné teploty klesnou na 10^oC až 7^oC, v noci na 5–2^oC. Prší vytrvale a vítr mnohdy dosahuje síly vichřice. Jak se zkracují dny, tak se snižuje sluníčko nad obzorem a doba slunečního svitu se markantně zkracuje. Za dlouhého soumraku je možné spatřit polární záři.
• Zima trvá od listopadu do března. Je chladná, tmavá a vlhká. Nejchladnější měsíc je leden, s průměrnými teplotami mezi –3^oC a 2^oC. Oblast Reykjavíku je zasažena poměrně častými větrnými bouřemi od Atlantiku. Trvalý déšť je někdy nahrazen sněhovou bouří. Denní světlo se zkrátí na 4 hodiny denně a je možné, že celý měsíc v Reykjavíku nespatříte slunce.
• Roční úhrn slunečníhio svitu na Islandu je okolo 1300 hodin za rok, což odpovídá některým oblastem Skotska či Irska.
• Průměrná teplota moře je ovlivněna teplým Golfským proudem a mrazivým od Grónska. Při pobřeží je teplota v zimě okolo 2^oC, v létě od 7^oC na východě do 10^oC na jihu ostrova.

Telefon

• Na Islandu existují tři mobilní operátoři, všechny společnosti nabízí předplacené GSM karty, které jsou vhodné pro turisty jež mají vlastní GSM telefony. Operátory jsou: Simminn NTM, Islandssimi a TAL. Dlouhovlnná síť Iceland Telecom NMT pokrývá většinu ostrova, a to včetně vnitrozemí. Je vhodná především pro ty, kteří se vydávají do neobydlených oblastí. NMT telefony si můžete zapůjčit přímo u společnosti Iceland Telecom.
• Tarify roomingu si zjistěte u vašeho mobilního operátora.
• O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm
• Na ostrově existují telefonní automaty, které přijímají mince i telefonní karty. Karty se prodávají na poštách nebo v pobočkách společnosti Síminn. Hovory do zahraničí jsou spojovány přes satelit. Můžete také volat na účet volaného.
• Pohotovostní telefon: 112 (policie, hasiči aj.)
• První pomoc: +354–5251000
• Lékařská pohotovost (Reykjavík) +354–5521230

Internet

• V hlavním městě Reykjavíku i v ostatních městech najdete několik internetových kaváren. Za přístup na internet se platí celkem vysoká částka. V knihovnách je připojení k internetu zdarma. Jeden z provozovatelů internetu je místní společnosti Síminn nebo společnost AOL Globalnet Plus.
• Většina hotelů nabízí internetové připojení pomocí wi-fi. Bývá také zpoplatněno.
• Největší internetovou kavárnou na Islandu je Xnet Internet Café, Noatun 17, Reykjavík. Mezi další ve městě patří Top Shop Internet Café, Netcafé-S24 nebo Thomsen Netcafé. Cena připojení je poměrně drahá, bývá okolo 2,50 USD/30 min.

Elektřina, zásuvky

• Napětí na Islandu je 220 V, 50 Hz, není nutný žádný adaptér.