Počasí a kdy jet do Barcelony a okolí

• Turistické oblasti ve Španělsku jsou standardními evropskými regiony i po bezpečnostní stránce. Obecná kriminalita v poslední době stále stoupá, zejména ve velkých městských aglomeracích, jako je Madrid či Barcelona. Pozor na drobné krádeže, zvláště v letních měsících v místech s větší koncentrací lidí (tržiště, letiště, supermarkety, diskotéky atd.) a při různých fiestách. Kromě běžného kapsářství jsou používány různé způsoby odlákání pozornosti (prodej květin, hádání z ruky, „neúmyslné“ potřísnění oděvu, prokazování dostatečné hotovosti falešnému policistovi). Rozhodně není doporučeno nechat se vtáhnout do hraní hazardních her a nakupovat zboží pochybného původu či kvality od „plážových“ prodavačů. V případě, že k okradení přesto dojde, je vhodné případ ohlásit a požádat o vystavení policejního protokolu.
• Na celém území Španělska platí tísňové telefonní číslo 112 (univerzální pro policii, zdravotníky i hasiče). Je funkční 24 hodin denně po celý rok. V naléhavých případech lze využít i telefonních čísel civilní gardy (062) nebo národní policie (091).
• Ve Španělsku je třeba důsledně dodržovat dopravní předpisy. Pokuty za jejich porušení jsou poměrně vysoké a policie je vyžaduje zaplatit na místě. Nově je např. upraveno používání mobilního telefonu při řízení pouze jako hands-free, vypínání mobilního telefonu a rádia při čerpání pohonných hmot, zákaz používání radarových detektorů, používání reflexní vesty, apod. Ve Španělsku platí bodový systém hodnocení dopravních přestupků.
• V případě, kdy český občan poruší, zejména nevědomě, zákon a je odsouzen ke krátkému trestu odnětí svobody, soud ho automaticky ve většině případů mění na vyhoštění se zákazem vstupu na 3 až 10 let.
• Přes stále větší úspěšnost boje španělské vlády s baskickou separatistickou organizací ETA je třeba ve Španělsku s hrozbou nacionalistického terorismu stále počítat. Na letištích platí pravidla upravující množství tekutin a gelů, které smí mít cestující u sebe ve chvíli, kdy prochází bezpečnostní kontrolou.

Z obecných pravidel společenského chování:

• Ve Španělsku je typická siesta přibližně mezi 13. až 16. hodinou, kdy bývají některé obchody a především úřady zavřeny. „Mañana“ znamená „někdy jindy“. Nikam se nespěchá, přijít pozdě není prohřešek, všechno z našeho hlediska „dlouho trvá“, rozčilování nepomáhá. V práci je velmi důležité zdvořilé chování a bezchybné formální oblečení. Na koridě není vhodné povzbuzovat býka, je to urážka matadora (i býka) a národních tradic.

Doporučená opatření:

• zásadně s sebou nenosit větší finanční částky nebo dokonce veškerou hotovost
• nemít důležité doklady a věci na jednom místě
• nevozit s sebou občanské průkazy, vojenské knížky
• jelikož hotel neručí za věci ponechané volně v hotelovém pokoji, cenné předměty, šperky, peníze, pasy, letenky, kamery a fotoaparáty ponechat v hotelovém trezoru
• kopii pasu (a jednu pasovou fotografii) uložit odděleně od originálu, což usnadní vyřízení náhradních dokladů v případě odcizení
• na vycházce ani na pláži nenechávat osobní věci bez dozoru
• mít zaznamenána tel. čísla bankovního ústavu za účelem nahlášení odcizení (ztráty) platební karty
• nepřespávat na osamocených místech
• neponechávat v autě doklady a cennosti, parkovat na bezpečných (hlídaných) parkovištích
• udržovat kontakt s rodinnými příslušníky či přáteli, schopnými poskytnout finanční pomoc
• znát základní španělskou terminologii
• mít pojištění na cestu do zahraničí
• dodržovat finanční vybavenost
• nepřekračovat lhůtu pobytu ve Španělsku (celkem 90 dní v rámci doby 6 měsíců)
• požadovat na hranicích razítko pasové kontroly s datem vstupu do schengenského prostoru
• obeznámit se s možnostmi pomoci a intervence ze strany velvyslanectví
• vyhnout se práci bez pracovního povolení
• nepoužívat autostop, tento způsob cestování zde není zaveden
• při organizované turistice věnovat pozornost výběru vhodné cestovní kanceláře

Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje v souvislosti se situací po konání nelegálního referenda o osamostatnění Katalánska vyhýbat se místům s velkou koncentrací osob a řídit se pokyny místních orgánů, a to zejména v Barceloně.

Dle dostupných informací Katalánsko funguje v omezeném režimu. Na mnoha místech je přerušena doprava a zablokován provoz. Hrozí rozsáhlé stávky a demonstrace. Je nutno počítat s omezeným vstupem do kulturních památek a turisticky atraktivních míst, stejně jako s komplikacemi spojenými s případným omezením služeb katalánských veřejných institucí.

V případě potřeby kontaktujte Zastupitelský úřad v Madridu na nouzové lince +34 69 998 2307.

Ministerstvo zahraničních věcí taktéž doporučuje všem českým občanům registrovat se před cestou v databázi DROZD.

• (Zdroj: MZV)

Doprava

• K řízení motorových vozidel ve Španělsku stačí platný řidičský průkaz ČR. Není třeba si obstarávat mezinárodní řidičský průkaz, ale je nutné mít s sebou tzv. zelenou kartu.
• Povolená rychlost v obci je ve Španělsku 50 km/h, mimo obec 90 – 100 km/h, na dálnici 120 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile, kromě vozidel vezoucích více než 8 pasažérů, vozidel hromadné dopravy, nebo vozidel vezoucích nebezpečný náklad. Ty mají hranici 0,3 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• zákaz vjezdu do křižovatky, pokud není v příslušném směru volný výjezd (to oznamují žluté čáry ve tvaru kříže)
• cyklisté mají přednost v jízdě, kříží-li jejich cestu motorová vozidla odbočující doleva nebo doprava
• řidič používající během řízení brýle musí mít u sebe náhradní pár
• dítě do 12 let a výšky 135 cm musí používat dětský zádržný systém
• při tankování musí být vypnutý mobil i rádio
• používání antiradarů a jim podobných varovných systémů je přísně zakázáno
• Ceny pohonných hmot v Evropě

Místní doprava

• K cestě z letiště El Prat do centra Barcelony můžete využít autobus, vlak nebo taxi.
• Aerobus má zastávku přímo před příletovou halou. Vozí pasažéry z letiště do centra a stojí 3,75 €. Příměstský vlak má zastávku o kousek dále, ale k té Vás zaveze zdarma přibližovací autobus. Vlak stojí kolem 2 €. Za taxi dáte samozřejmě více, ale je to nejpohodlnější ces­ta.
• Přímo ve městě funguje velice rozsáhlá síť metra, dále lze kromě taxi a zapůjčeného vozidla využívat autobusy a příměstské vlaky. Specialitou jsou lanovky. Hromadnou dopravu zajišťuje společnost TMB.
• Metro je asi nejlepší způsob dopravy po městě. Zejména ve všedních dnech jezdí v intervalech okolo 2 minut a dostanete se s ním opravdu všude. Celý střed Barcelony spadá do zóny 1, v níž platí následující tarify: 1 jízda 1,20 €, 10 jízd (T10) 6,65 €, denní jízdenka 5 €, 5denní jízdenka 20 €. Přehled všech tarifů naleznete na oficiálních stránkách. Chaotické jsou pouze zdlouhavé a občas nepřehledné přestupy z jedné linky na druhou.
• Autobusy jezdí poměrně často, avšak někdy nedodržují jízdní řád. Pro hromadnou přepravu po městě se více vyplatí metro.
• Taxi poznáte podle černé barvy a ostře kontrastujících žlutých dveří. Taxi jsou volné, svítí-li na autě nápis „libre“. Taxikáři mají k dispozici převážně Škody Octavie, Seaty a Volkswageny. Problémem může být dorozumívání, mnoho řidičů totiž neumí anglicky. Taxi z letiště do centra Vás vyjde na zhruba 20 €.
• Příměstské vlaky poznáte podle loga (červená šipka v kruhu). Dostanete se s nimi na vzdálenější místa (Montserrat, Tarragona, přilehlé pláže – např. Malgrat de Mar). Lístky stojí od 1 do 10 €, podle vzdálenosti.
• Ve městě funguje spousta autopůjčoven, avšak vzhledem k hustotě provozu a složitosti parkování je auto spíše přítěží. Výhodnější je pronájem skútru. Ceny se pohybují okolo 20 € na den. Skútr si můžete vypůjčit například u Cooltra. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Specialitu pro turisty představuje lanovka. V okolí přístavu se nachází vyhlídkové věže a zároveň stanice lanovky. Můžete se pohybovat mezi jednotlivými místy, jako jsou vrch Montjuïc – přístav – Barceloneta. Jedna cesta z přístavu na Montjuïc stojí okolo 10 € včetně poplatku jen za vyjetí výtahem ke stanici (4,50 €).
• Turistické autobusy nabízí možnost prohlídky jednotlivých památek. K dostání jsou jízdenky: jednodenní (18 € pro dospělého) a dvoudenní (22 € pro dospělého). Z autobusů můžete libovolně vystupovat kdekoliv na jeho trase. Fungují zde takto 3 linky. S nákupem jízdenky je možné získat také slevy na vstupy do jednotlivých muzeí a památek.

Náboženství a historie

Historie Španělska

Území Španělska bylo osídleno již před několika desítkami tisíc let. Nejznámějším svědectvím jsou jeskynní malby v Altamiře na severu Španělska. Svou polohou se Španělsko přímo nabízelo osidlování středomořskými civilizacemi, na něž nám zbyla památka v podobě místních názvů – město Cádiz vděčí za své jméno Féničanům, kteří je založili jako Gádir, Řekové zase nazvali Španělsko Iberií dle řeky Ebro, podle které bývá někdy nazýván i celý poloostrov.
Z invazí, jež ovlivnily původní obyvatelstvo složené z Iberů a Keltů, byla nejvýznamnější ta římská. Z této doby se dochovaly akvadukty, římská divadla, arény, datuje se z ní např. založení měst jako Zaragoza (pův. Caesaraugusta) nebo Valencia (Valentia). Kulturní dědictví z této doby (latinský základ jazyka i vzdělanosti, náboženství) Španělsko nikdy nezradilo, byť byla tato prvotní stopa vystavena v následujících dobách agresivním vlivům. Španělsko oplátkou Římanům dodávalo potraviny jako víno či olivový olej, ale také císaře (na území dnešního Španělska poprvé uviděli svět tak význační císaři jako Traianus, Hadrián či Theodosius I.). Podle některých dohadů byl rodákem ze Španělska i stoický filozof Seneca, jehož rodina pocházela z Córdoby. Ve Španělsku se narodil též římský básník Martialis, známý skladatel epigramů, drobného žánru, jehož vliv můžeme vystopovat až do našeho národního obrození a ke Karlu Havlíčkovi.
Římská správa byla vystřídána nájezdy germánských národů, z nichž se do historie země vepsali zejména Vizigóti, kteří si zvolili za hlavní město svého království Toledo. Povlovný úpadek visigótské vlády byl rázně přerušen muslimskou výpravou z roku 711, již vedl Tárik ibn Zijád. Během několika málo let si Arabové získali nadvládu nad většinou Pyrenejského poloostrova a jejich postupu hlouběji do evropského kontinentu učinil přítrž až francký vůdce Karel Martel vítězstvím v bitvě u Poitiers roku 732. V době arabské nadvlády byly položeny základy budoucí síly španělského námořnictva. Pozoruhodným jevem, který období ohraničované roky 711 a 1492 provázel, byla takzvaná convivencia – pokojné soužití katolíků, muslimů a židů i jejich vzájemná inspirace, jejímž výsledkem byla jedinečná kulturní směs. Architektonické pozůstatky toho můžeme dodnes obdivovat ve španělských městech. Střediskem této interakce náboženských a kulturních proudů tří etnik bylo město Toledo.
Postupem času se začala projevovat nejednota v rámci arabské nadvlády a toho využívali křesťanští vládci ve Španělsku, již zahájili od severu proces znovudobývání (reconquista) Španělska, jehož patrně nejslavnější postavou je národní hrdina El Cid, jenž se vyznamenal dobytím Valencie. Proces znovudobývání Španělska byl dovršen roku 1492, kdy konečně padla Granada, poslední zbylé muslimské území. Její dobytí je spojeno se slavným párem manželů-vládců Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Jejich osobním spojením (vzali se roku 1469 ve Valladolidu) splynula v jeden svazek i obě království, a tak byl položen základ dnešnímu Španělsku. Svým slavným činem spočívajícím v podpoře výpravy Kryštofa Kolumba také založili budoucí nesmírné bohatství a dominantní postavení Španělska v následujích staletích. Zároveň však také (jako katolická veličenstva – reyes católicos) tvrdě ukončili období tolerance mezi příslušníky různých vyznání a etnik. Postiženi byli zejména židé, které již na konci 14. století postihla vlna masakrů. Nyní dostali ultimátum – konvertovat ke katolické víře, nebo zemi opustit (opatřeními bylo postiženo několik desítek tisíc židů). Stejný osud potkal muslimy, cikánské obyvatelstvo bylo pronásledováno…
V 16. a 17. století nadešel Španělsku zlatý věk. Bylo v té době největší říší, jedinou světovou velmocí. Z Ameriky mu proudilo nepředstavitelné bohatství zlata a stříbra, slavní dobyvatelé – mezi nimi Fernando Cortés a Francisco Pizarro – pokořili říše Aztéků, Inků a Mayů, a tím ještě mocněji vzrostla území podléhající Španělsku o oblasti Střední a Jižní Ameriky. Od roku 1580 do roku 1640 existovala Iberská unie, spojení Španělska a Portugalska. Hrozící nebezpečí vyplývající z muslimské dominance v Středomoří se podařilo zažehnat vítězstvím v bitvě u Lepanta roku 1571. Pod vojevůdcem Donem Juanem d'Austria v ní, jak je obecně známo, udatně bojoval a ztratil levou ruku Miguel de Cervantes, autor nesmrtelného díla Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Nebyl jedinou velkou postavou této doby, kdy s mocí a vlivem Španělska vzkvétala i jeho kultura. Připomeňme osobnosti Cervantesova literárního kolegy, dramatika Lope de Vegy, malíře velkých postav a událostí Diega Velázqueze či El Greca, ve Španělsku usazeného malíře fantaskních obrazů řeckého původu (jak k tomu odkazuje jeho vžité přízvisko). Neblahým dědictvím opatření zaměřených proti židům a muslimům bylo řádění inkvizice. Fakt, že se židé přiklonili ke katolictví, nestačil. Mnohým se totiž podařilo dosáhnout významného postavení, což vzbuzovalo závist. Podařilo se vzbudit nedůvěru k těmto conversos. Inkvizice, jež měla stát na stráži náboženské čistoty Španělska, postihovala dále kacíře, protestanty, čarodějnice či homosexuály, zakazovala údajně kacířské knihy. Vyvrcholením jejích procesů bylo autodafé, v překladu akt víry, který kacíř vykonal pokáním. Vlastní autodafé byl čistě náboženský rituál, dnes je tak někdy označováno i upalování, z něhož se stalo postupem času promyšlené představení. Zlaté období Španělska bylo spojeno s panováním Habsburků. Z nich nejvýznamnější panovník, nad jehož říší slunce nezapadalo, byl Karel V., císař římský. Nesmírnou říši rozdělil – svému synu Filipovi II., zbudovateli Escorialu, odkázal Španělsko, Nizozemí a zámořské državy, bratru Ferdinandovi císařskou korunu. Po smrti velkého císaře se objevily první náznaky soumraku slavné říše – nepokoje v Nizozemí, důsledky válečných konfliktů ve střední Evropě. K tomu zemi postihlo v 17. století několik morových ran. Španělská větev Habsburků, jež už léta slábla, nakonec vymřela.
Následovala válka o dědictví španělské (1701 – 1714), ze které vyšli vítězně Bourboni. Španělsko se nyní orientovalo na Francii, a to včetně absolutistické formy vlády. Lavírování ve vztahu k revoluční Francii skončilo Napoleonovým vpádem do Španělska a dosazením jeho bratra na uvolněný trůn. Bourbonský král sice posléze opět dosedl na španělský trůn, ale Španělsku to pokoj nepřineslo. Celé devatenácté století se svými nepokoji, zmatky, revoltami, politickými zvraty a bratrovražedným konfliktem mezi konzervativními příznivci autoritativní vlády a jejich umírněnými odpůrci jako by bylo sérií předznamenání tragické historie Španělska ve 20. století. Do něj již někdejší koloniální velmoc vstupovala bez svých amerických území, která v 19. století ztratila. V první světové válce sice zachovávalo Španělsko neutralitu, dokonce i ekonomicky těžilo ze své situace dodavatele válčícím stranám, po válce však přišly jiné rány – epidemie španělské chřipky, zhoršení ekonomické situace, ztráta Maroka, kde Španělsku zbyla jen města Ceuta a Melilla, a roku 1930 státní bankrot.
Léta trvající roztržka mezi dvěma křídly španělské politiky vyústila nakonec v krvavý konflikt, děsivou předehru druhé světové války, válku občanskou. Začala 17. července 1936 tažením generála Franciska Franka z Maroka na pevninské Španělsko. Proti sobě v ní stáli republikáni (komunisti s anarchisty podporovaní Sovětským svazem a většinou světového veřejného mínění) a na druhé straně nacionalisté (fašisti a konzervativci s podporou Portugalska, Itálie a především nacistického Německa). Franco, jenž měl na své straně dobře vycvičenou armádu i účinnou pomoc ze strany Německa, spěl rychle k vítězství. Republikánům, jimiž zmítaly vnitřní rozpory a jimž se dostalo „jen“ vojensky slabší podpory mezinárodních brigád, se však podařilo vytvrat v odporu ve městech Madrid, Barcelona a Valencie a v oblasti Baskicka. Postupně však padlo nejdříve Baskicko roku 1937, roku 1939 pak Barcelona a nakonec i Madrid. Válka, která stála několik stovek tisíc životů a jejímž symbolem se stalo bombardování města Guernica, známé i z Picassova obrazu, jako nanejvýš hanebného a barbarského skutku, skončila vítězstvím nacionalistů. Na dalších téměř 40 let byla nastolena diktatura generála Franka. Začalo zatýkání republikánů, jichž byly desetitisíce popraveny, mnoho jich zvolilo emigraci. Španělsko se dostalo do mezinárodní izolace, ale okolnosti se proměňovaly. Do druhé světové války se zdecimované Španělsko nezapojilo, postupně nastalo politické a ekonomické uvolňování. Španělsko začalo dohánět ostatní státy vyspělé Evropy, generál Franco sám určil svým nástupcem pokračovatele bourbonské dynastie, dnešního krále Juana Carlose I.
Generálovou smrtí roku 1975 byla otevřena poklidná cesta k demokracii. Španělsko vstoupilo do Severoatlantické aliance, stalo se členem EHS (dnešní Evropské unie) roku 1986. Symbolicky byl tento vývoj zpečetěn volbou Barcelony jako místa konání Letních olympijských her roku 1992. Od té doby mír v zemi narušily jen akivity baskické separatistické organizace ETA a teroristický útok ve vlacích z 11. března 2004.

Kultura Španělska

Významná období v dějinách španělské kultury zahájilo období maurské kultury s řadou architektonických památek maurského stylu v Córdobě, Toledu, Grenadě (uveďme slavný palácový komplex Alhambru), jako příklad románské architektury lze uvést katedrálu svatého Jakuba Většího v Compostele (Santiago de Compostela), gotickou reprezentuje katedrála v Avile. Výrazně se ve španělské kultuře projevila renesance s nejvýznamnějšími stavbami Escorialem a univerzitou v Salamance. Významnými literárními tvůrci tohoto období jsou mystikové sv. Jan od Kříže (San Juan de la Cruz) a sv. Terezie z Avily (Santa Teresa de Jesús). V barokním stylu je vystavěn královský palác v Madridu, dalšími vrcholnými představiteli španělského baroka jsou malíř Diego Velázquez, spisovatel Miguel de Cervantes Saavedra či dramatici Lope de Vega a Pedro Calderón de la Barca. Významným umělcem, který žil na přelomu 18. a 19. stol. a svým dílem ukazoval již k modernímu umění, byl Francisco Goya. Maloval jak portréty královské rodiny, tak temné obrazy plné hrůzy. Další významnou a přínosnou epochou ve španělském umění byl modernismus 20. století. Španělsko se v té době může pochlubit několika umělci světového věhlasu – v malířství to byli Pablo Picasso a Salvador Dalí, v architektuře Antonio Gaudí. Ačkoli španělská lidová hudba svými živými rytmy, specifickým tajemným a žhavým kouzlem, tradičními tanci, z nichž nejznámější je divoké flamenco, i typickými nástroji kytarou a kastaněty uchvacovala a inspirovala mnoho posluchačů i hudebních tvůrců jiných národů, ponecháme-li stranou specifický žánr španělské zpěvohry zarzuelu, našla španělská hudba svůj specifický hlas až díky skladatelům z přelomu 19. a 20. stol. Za všechny jmenujme Isaaca Albénize, Enriqua Granadose a Manuela de Fallu. Z nových umění se do světové kinematografie zapsali především avantgardista Luis Buñuel a filmový vypravěč Pedro Almodóvar.

Historie Barcelony

První spolehlivé datum v historii Barcelony je rok 230 před n. l. Tehdy oblast obsadili Kartaginci. Ačkoliv se objevují teorie, že jméno město získalo po jejich vůdci jménem Barca (jedna mytologická verze dokonce hovoří o Herkulovi, Iásonovi a argonautech, jimž se při výpravě za zlatým rounem ztratila jedna z lodí, již našli na místě dnešního města, a uchváceni krásou krajiny, pojmenovali ji podle deváté lodi – Barca Nona -, je pravděpodobné, že název Barcelona pochází od jména iberské osady Barkeno. Následovalo období římské nadvlády, s jehož památkami se můžeme dodnes setkat (např. pozůstatky Augustova chrámu), byť Římané dávali přednost jiným střediskům v oblasti. Poté si kraj podmanili Visigóti a Arabové. Jejich okupace však netrvala ani století, neboť město získává již roku 801 francký král Ludvík Pobožný. Katalánsko tehdy získalo poprvé alespoň formálně autonomii, kdy mu vládli hrabata, jejichž moc postupně rostla. Roku 1137 splynuly dynastickou unií Aragonsko a barcelonské hrabství, a vytvořily tak Korunu aragonskou. Barcelona se tehdy stala jedním z center říše, která v době své největší slávy ve 14. století zahrnovala kromě severovýchodu Španělska též Sardinii, Korsiku, Sicílii, jih Itálie a dokonce oblasti v Řecku. Sjednocením Aragonska a Kastilie začal věhlas Barcelony uhasínat. Metropolí spojených království se stal Madrid, obchodní styk ve Středomoří ustupoval svým významem rozkvétajícímu obchodu s Amerikou. Ve válce o dědictví španělské se Katalánsko přidalo na stranu Rakouska proti budoucímu španělskému králi z dynastie Bourbonů Filipovi V. Roku 1714 Barcelona padla, autonomní postavení, které do té doby měla, ztrácí a je zakázáno užívání katalánštiny. Význam Barcelony však po čase začal opět stoupat, nejdříve ten hospodářský v 18. století, kdy město prosperuje díky umožnění obchodu s Amerikou a průmyslové revoluci, nesené zejména textilním průmyslem, později i kulturní. S nástupem romantického hnutí v 19. století dochází i v Katalánsku k obrození (renaixença) jazyka a kultury, vedeném spisovateli a básníky. Díky průmyslu a událostem, jako bylo vybudování železničního spojení mezi Madridem a Barcelonou roku 1848 či Univerzální výstava pořádaná roku 1888, se rozrůstá také město, jehož počet obyvatel se za 19. století zpětinásobil, do roku 1930 pak znovu vzrostl dvojnásobně. Město se nejen rozrůstá, ale také mění tvář – hlavní třídy jsou rozšiřovány, budovány ve velkorysém neoklasicistním stylu (La Rambla). Zároveň ve městě houstne politická a sociální atmosféra již od přelomu 19. a 20. století. Na počátku nového století město zažije generální stávky, vzrůstá anarchistické hnutí s politickými zločinci (pistolleros) i katalánský nacionalismus. Druhá španělská republika, vzniklá roku 1931, vzbudila naděje místních vlastenců (krátce byla obnovena i katalánská autonomie), které měly být záhy zklamány. V občanské válce stála Barcelona přirozeně na straně republikánů. Město dlouho vzdorovalo, v březnu 1938 zažilo bombardování, které postihlo i původně gotickou katedrálu sv. Eulalie a při němž zahynulo více jak tisíc jeho obyvatel. 26. ledna 1939 nakonec město padlo do rukou frankistů. Tuhý odpor, který mu Barcelona a Katalánci kladli, jim Franco nezapomněl. Zrušil instituce autonomie, ve veřejném styku zakázal užívání katalánského jazyka, který i jinak potlačoval. Zakázán byl dokonce i tradiční katalánský kolový tanec sardana. Řada Katalánců tehdy raději volila útěk přes Pyreneje. Ekonomická prosperita města ale neustala, což zapříčinilo imigraci z chudších oblastí Španělska, zejména z Andalusie. Po Frankově smrti a pominutí pochmurné atmosféry, jakou jeho režim zvláště v Katalánsku vytvářel, se logicky hlásilo opět ke slovu katalánské národní uvědomění. Brzy bylo vyslyšeno, když byla roku 1978 přijata nová španělská ústava, která Katalánsku udělila autonomii. Mimořádně důležitou událostí bylo pak konání Letních olympijských her roku 1992, které ještě více podpořily ekonomiku a rozvoj města. Dnes je Barcelona otevřeným, pohostinným městem, jež se nepřestává vyvíjet a významně těží z turistiky.

Kultura Barcelony

Z kulturní historie města jeho tvář poznamenaly zejména gotika (pozoruhodná gotická čtvrť, představující s katedrálou, bazilikou, bludištěm uliček a několika náměstími svět sám pro sebe) a pak slohy 19. a 20. století. Barcelona proslula především svými stavbami z období modernismu (uveďme jen jméno Antionia Gaudího), směru, který se obdobím i svými výrazovými prostředky stýkal s evropskou secesí, ale obojím ji překračoval (trváním až do poloviny 20. století i využíváním prvků z jiných, zejména pseudohistorických stylů, ale i místních a arabských staveb). Ani architektonicky ale Barcelona neustrnula. Novými odvážnými stavbami, k nimž dala impuls olympiáda z roku 1992, razí dál cestu avantgardní architektuře.

Seznam osobností spojených s Barcelonou je neobyčejně bohatý, včetně jmen z nejslavnějších. Z výtvarných umělců jsou to největší tvůrci 20. století Pablo Picasso a Salvador Dalí. Zatímco Picasso se do Barcelony střídavě vracel počátkem 20. století, rodilý Katalánec Dalí se do svého kraje, kde založil i své muzeum, na konci čtyřicátých let vrátil nadobro. Na svůj katalánský původ byl hrdý i další slavný malíř, rodák z Barcelony Joan Miró, jenž ve svých surrealistických obrazech vyvolával zpátky svět dětství. Vedle vysoce individuálního, mnohdy až fantaskního stylu staveb Antonia Gaudího, kterým kraluje slavná Sagrada Família, jejíž dokončení – stále v nedohlednu – se zdá být úkolem téměř neproveditelným, obohatil Barcelonu z modernistů svými budovami nejvíce Lluís Domènech i Montaner. Těžil přitom více z dědictví maurského slohu. Ze spisovatelů v Barceloně pobýval argentinský spisovatel fantaskních povídek Jorge Luis Borges, rodákem z Barcelony, jejíž historii 20. století ve svých novelách také sleduje, je současný spisovatel Eduardo Mendoza. Hudebnímu světu dalo Katlánsko např. jednoho z nejslavnějších violoncellistů Pabla Casalse a operní hvězdy Victorii de los Angeles, Montserat Caballé, která vstoupila do širšího povědomí slavným duetem Barcelona se zpěvákem skupiny Queen Freddiem Mercurym, a José Carrerase. V Barceloně se narodil i dlouholetý předseda Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch.

Náboženství a tradice

• V zemi je na 83,6 % katolíků a pouze 11,9 % lidí je bez vyznání. Zbylá procenta jsou protestanti a muslimové.
• Svátky
• Civilní:
• 1. 1. Nový rok
• 1. 5. Svátek práce
• 12. 10. Národní svátek Španělska a Španělského společenství
• 6. 12. Den ústavy
• Církevní:
• 6. 1. Tři králové
• 9. – 10. 4. Velikonoce 2009
• 15. 8. Nanebevzetí Panny Marie
• 1. 11. Všech svatých
• 8. 12. Neposkvrněné početí
• 25. 12. Narození Krista

Historické lokality

Hlavní město Španělska

• Madrid – je královským sídlem, nachází se zde královský palác Palacio Real, spousta muzeí, galerií a divadel

Historické lokality

• Barcelona – gotická čtvrť, radnice zvaná Casa de la Ciutat, muzea, romantická zákoutí a náměstíčka
• Malaga – rodiště Pabla Picassa, Picassovo muzeum, pevnost Alcazaba s amfiteátrem a hrad Gibralfaro
• Granada – Alhambra (středověký komplex paláců a pevností maurských panovníků)
• Sevilla – Reales Alcázares (Královský hrad), Giralda (arabský minaret mešity), Torre del Oro (Zlatá věž), Barrio Santa Cruz (židovská čtvrť), Archivo de Indias (Indický archív), náměstí Plaza de España, univerzita
• Córdoba – mešita-katedrála, Puente Romano (Římský most), Alcázar de los Reyes Cristianos (pevnosti křesťanských králů)

• Nejvýznamnějším a zároveň úředním jazykem Španělska je španělština, označovaná zde jako kastilština. K dalším úředním jazykům náleží regionální jazyky katalánština (užívaná na východě a severovýchodě Španělska, v Andoře a na Baleárech), 2,5 % hovoří baskicky a 7,5 % galicijsky.
• Vedle těchto jazyků se ve Španělsku vyskytují také asturština (není sice regionálním úředním jazykem, ale v Asturii je chráněna místními zákony), aragonština, extremadurština, leónština a různé přechodné dialekty, jež však úředními jazyky nejsou.
• Veškeré informace, včetně prospektu většinou i s plánkem města a informacemi o nejdůležitějších památkách a zajímavých akcích v místě a nejbližším okolí dostanete v turistických informačních kancelářích. Bývají k dispozici zdarma, a to v hlavních světových jazycích.
• V celém Španělsku včetně Kanárských ostrovů, Mallorky a dalších oblíbených míst se bez problémů domluvíte anglicky, francouzsky nebo německy. V oblastech, které nejsou turisty tak zasažené, už budete mít pozici horší.

• Obyvatelstvo ve Španělsku tvoří především Španělé (74 %), dále jsou to Katalánci (17 %), Galicijci (6 %) a Baskové (2 %).

• Do roku 2002 se ve Španělsku platilo pesetami, poté se země stala členem EU a platnou měnou euro (€). Při cestě do této země je vhodné si s sebou vzít eura nebo platební kartu.
• Většina hotelů, restaurací, velké obchody a autopůjčovny přijímají platby běžnými mezinárodními kreditními kartami, především Visa a MasterCard. Někdy je při platbě vyžadován pas.
• Banky (Bancos) jsou otevřeny od 8.30 do 14 hod., od pondělí do pátku (popř. soboty) a přijímají všechny běžné druhy cestovních šeků.
• Po celém Španělsku jsou dostupné bankomaty a také směnárny (cambio), u nichž bývá kurz měny méně příznivý než v bance, ale bývají otevřené déle. Doporučujeme vyměnit valuty už doma, protože se tak vyhnete placení poměrně vysokých poplatků.
• Aktuální kurz

• Barcelona má velice příjemné klima, ovlivněné blízkostí moře. Pro návštěvu okolních letovisek je nejpříhodnější květen, červen a srpen s teplotami od 25 do 28 ^oC. Pokud jedete za památkami, je ideální zvolit jaro nebo podzim, který ale může být deštivější. I zima může být příjemná na procházky, protože půlkruh hor chrání město před studenými větry od severu a severovýchodu a teploty málokdy klesnou pod 10 ^oC.
• Maximální teploty jsou v období od června do září, v červenci se v centru Barcelony přehoupnou i přes 35 ^oC. Příjemněji bude na pobřežních promenádách nebo v přímořských letoviscích Costa Bravy (okolo 28 °C).
• Úhrn srážek je v letních měsících nízký, mohou přijít krátkodobé prudké lijáky, které nicméně příjemně ochladí rozpálené ulice. V zimě prší častěji, se sněhem se však setkáte výjimečně.
• Vlhkost vzduchu nedosahuje většinou 70 %.
• Slunečního svitu si užijete stejně jako ve vzdálenějších destinacích, a to 9 – 10 hodin denně.
• Moře je chladnější než v jižnějších destinacích, v červnu 19 ^oC, v parném létě 22 – 24 ^oC.
• V hlavní sezoně od května do září je ideální strávit dovolenou na pobřeží Costa Brava. Pokud chcete zavítat do Barcelony, je lepší využít měsíce jako květen, červen nebo září, kdy není tak horko a právě tehdy se zde koná mnoho kulturních akcí.

Telefon

• Španělsko má roaming pro mobilní operátory O2, T-Mobile a Vodafone. Pokrytí signálem je na většině míst.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Španělska, je nutné zadat předvolbu +34.
• Zavolat si můžete také z hotelového pokoje či recepce, je to však ta nejdražší varianta. Dále můžete volat z telefonního úřadu (locutorio) nebo z telefonních automatů, které jsou na mince a telefonní karty, některé i na kreditní karty. Telefonní kartu (tarjeta telefónica) je možné zakoupit v místních stáncích (tabacos) nebo na poště. Tyto karty nejsou universální, ale liší se podle provozovatele – tzn. konkrétní karta funguje jen v příslušném telefonním automatu. Instrukce jsou psány v angličtině.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí.
• O2
• T-Mobile
• Vodafone

Internet

• Dostupnost internetu v pevninském Španělsku, na Kanárských a Baleárských ostrovech nijak nezaostává za průměrnou dostupností v státech Evropské unie.
• Ve městech jsou četné internetové kavárny, za hodinu zaplatíte přibližně 1,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká. Mnoho kaváren nabízí také 15 minut zdarma.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Elektřina, zásuvky

• elektrické napětí: 220 V