• Indonésie není zcela bezbečná pro turisty z důvodu nepokojů a násilností, kterými je postižena řada provincií a oblastí. Turistům z ČR je doporučeno v případě individuální turistiky do odlehlých oblastí země, aby si sami zjišťovali bezpečnostní situaci z místních i zahraničních médií, a raději cestovali s místním průvodcem. Reálná je hrozba teroristických útoku v oblastech při hranicích s Filipínami. Na Bali jsou násilné činy vyjímkou.
• Nutná je ale zvýšená pozornost vůči pouličním zlodějům nebo při výměně peněz v improvizovaných směnárnách. Zloději používají různé triky k oklamání turistů.
• Indonésie patří mezi země, které tvrdě postihují držení, přechovávání, požívání a obchodování s drogami. Tresty smrti za drogové delikty jsou nekompromisně vykonávány i na cizích státních příslušnících.
• Nutná je obezřetnost při konzumaci potravin a vody. Je doporučované nepít vodu z místní vodovodní sítě.Zásadně nedoporučujeme konzumovat na Bali arak ani míchané nápoje na jeho základě. Jedná se o lokální tradiční pálenku, destilovanou za velmi primitivních podmínek bez náležité technologické kontroly.
• Je třeba se dále na Bali vyvarovat jakéhokoliv kontaktu s potulnými psy, kočkami a opicemi, mezi nimiž je častý výskyt vztekliny. V minulosti několik lidí na vzteklinu zemřelo, na ostrově je navíc mezi zdravotnickými zařízeními nedostatek očkovacího séra aplikovaného po kousnutí zvířetem.
• Není doporučováno opalovat se v plavkách mimo hlavní turistické resorty.

Doprava

• Pro řízení motorového vozidla se v Indonésii nevyžaduje mezinárodní řidičský průkaz. Měli byste mít svůj řidičský průkaz a požadovaný doklad pro vstup do země.
• Limity maximální rychlostí jsou v obci 30–60 km/h, mimo obec 60 – 80 km/h a na dálnici 80 – 100 km/h. V Indonésii je dokonce určena i minimální rychlost, a to 20 km/h. V praxi jsou limity dodržovány jen velmi zřídka. Na dálnici z Jakarty do Badungu není pro silné vozy neobvyklé jet i 180 km/h.
• Vzhledem k islámu se alkohol v krvi netoleruje v žádné výši.
• Jezdí se vlevo.
• Na silnici očekávejte neočekávané- psi, drůbež a jiná zvířata. Většina řidičů nerozumí pravidlům ani příkazům v silniční dopravě. Přednost si vynucují troubením a stane se, že vás budou objíždět zprava i zleva, někdy i současně.

Místní doprava

• Indonésie disponuje dobrým leteckým spojením ze všech větších měst do Jakarty. Mezi domácí letecké společnosti patří Garuda Indonesia, AirAsia, Transfer z letiště s použitím taxi stojí do Kuty 40 000 Rp, cesta bemosem vyjde na 5000 Rp.
• Mezi hlavní přístavy na Bali patří Benoa a Padang Bai. Zde má své zázemí asi největší přepravní společnost Pelni, vlastnící několika osobních parníků pro přepravu po celém souostroví. Odtud také vyplouvají luxusní výletní lodě do nejrůznějších destinací.
• Autobusová doprava je relativně levná, ale počítejte s nedodržením jízdního řádu, problémy s kvalitou komunikací a s liknavostí řidičů. Vyšší komfort za vyšší cenu poskytují dálkové autobusy s klimatizací. Zde je bezpodmínečná rezervace dostatečně předem. Lorena Karina je jednou z autobusových přepravců. V místní dopravě jsou používány minibusy bemos a opelets, kde si jízdné většinou musíte dojednat předem s řidičem. Velice často jsou přeplněné a nedodržují jízdní řád. V Danpasaru se mezi jednotlivými terminály Ubung, Batubulan aj. takto dopravíte za pevnou taxu 4000Rp. Z těchto terminálů existují dále spojení do ostatních destinací. Ceny se pohybují podle vzdálenosti od nejbližší Kuty za 4000Rp do nejvzdálenějšího Gilimanuku za 20000Rp.
• Taxi jsou široce dostupná ve všech městech . Doporučuje se využívat pouze služeb renomovaných firem na telefonickou objednávku nebo na označených stanovištích u větších hotelů a nákupních středisek. Nejspolehlivější volbou jsou modré vozy Bali Taxi. Přistavení taxi je okolo 5000 Rp a každý kilometr 4500 Rp. Pozor, u turistů je obvyklé nadsadit cenu, tvrdě smlouvejte. K dispozici jsou nejen auta, ale i motorky taxíky. Řidič by vám měl poskytnout přilbu.
• Mezi alternativní druhy dopravy patří motorové rikši, kde řidič sedí za dvousedadlem pro cestující.
• Rozšířené jsou půjčovny kol a motocyklů. U nich je na rozdíl od automobilů vyžadován mezinárodní řidičský průkaz. Půjčovny automobilů jsou ve všech větších městech, nejdráže pořídíte auto na letišti.

Náboženství a historie

Z historie území dnešní Indonésie

Známý člověk jávský svědčí o lidském osídlení Indonésie (ve jméně zaznívá kromě Indie i řecký výraz pro ostrov) již před nějakými 500 000 lety. Předkové dnešních obyvatel sem přišli pár tisíc let před naším letopočtem, zřejmě z jižní Číny nebo z některého z ostrovů Tichomoří.

Důležitým faktorem dění se ukázala být v historii souostroví jeho zeměpisná poloha, přející obchodu zejména s Indií a Čínou, ale snad i východní Afrikou, spolu s přírodním bohatstvím. Po moři, spolu s obchodníky, sem připlula první významná náboženství a kultury – hinduismus spolu s obchodníky z Indie (a později zřejmě přímo pozvanými bráhmany) a buddhismus na plavidlech pozdějších důležitých obchodních partnerů Indonésanů, Číňanů.

Významnější zastavení v dějinách ostrovů pak představují menší království, která zde vznikala, vzkvétala a zanikala. Dvě taková království, jež se vynořují ve vnitrozemí ostrova Jáva v 8. století našeho letopočtu, buddhistické Sailendra a hinduistické Mataram (pojmenované podle vládnoucích dynastií), jsou dodnes právem připomínána zásluhou úchvatných náboženských památek, jež nám zanechala. V případě toho prvního království jde o největší buddhistickou památku na světě, chrámový komplex Borobudur. Najdete tu kolem pěti set soch sedícího Buddhy, jež jsou umístěny ve zvonovitých svatyních, tzv. stúpách. Celá stupňovitá stavba je jakousi velkou kamennou učebnicí buddhismu – poutí skrze ni projdete různými sférami světa, jak jej pojímají buddhisté, z kamenných reliéfů se dovíte o životě Buddhy, ale i o životě na Jávě a jejích reáliích v 9. století. Památkou na dynastii Mataram je chrámové místo v Prambananu. Nachází se zde více jak 200 malých chrámů spojených s bohem Šivou, jimž dominuje skupina hlavních chrámů, kromě Šivovi zasvěcených bohům Višnovi a Brahmovi, typických svým vysokým (kolem 50 m), špičatým vzhledem.

Historická důležitost jiných království tkví v rozlehlosti území, jež ovládala. Říše Šrívidžaja, jejíž moc byla založena na námořním obchodě, měla své centrum na Sumatře, trvala od 7. do 14. století a svůj vliv postupně uplatňovala i na západní Jávě a Malajském poloostrově. Jiná říše, nazývaná Madžapahit, s centrem na východě Jávy, vzkvétala od konce 13. do 15. století a pod svou mocí (zejména za tzv. „zlatého věku“, v době státníka Gadžaha Mady) postupně sjednotila většinu území současné Indonésie (kromě Jávy i ostrovy Sumatru, Borneo a Bali a také části Malajského poloostrova).

Již v době království Madžapahit (a ještě dříve) se do Indonésie s muslimskými obchodníky šířil islám, který se postupně stal (byť smíšený s tradicemi předchozích náboženství, včetně hinduismu, a animistických kultů, přisuzujících duši i přírodním jevům) převládajícím vyznáním, takže Indonésané jsou dnes největší světovou muslimskou populací.

Po Marku Polovi, který kolem Sumatry proplul na konci 13. století, byli prvními Evropany v dnešní Indonésii Portugalci na počátku 16. století. Přivábilo je sem koření jako hřebíček, muškátový oříšek a pepř ze souostroví Moluky, vychvalované pro svou jedinečnou chuť i údajné léčivé (někdy se soudilo i dokonce magické) účinky proti nemocem včetně moru a pohlavních chorob, jež mu byly přisuzovány. Koření bylo v tehdejším obchodu svou hodnotou skutečně nad zlato. Po Portugalcích sem přišli Britové a také nejvýznamnější kolonizátoři, Holanďani. Ti ovládali indonéské území (jako „holandskou Východní Indii“, zprvu prostřednictvím holandské Východoindické společnosti) od počátku 17. až do poloviny 20. století a z území vytvořili jednu z nejbohatších koloniálních držav. Prosperitu po koření později zajišťovala např. i produkce cukru a kávy na Jávě.

Od počátku 20. století se postupně ohlašovalo indonéské hnutí za nezávislost. Zprvu se je dařilo holandské správě potlačovat (mj. vězněním představitelů osvobozeneckého hnutí včetně pozdějšího prezidenta Sukarna), změna nastala až za druhé světové války, kdy okupace Indonésie Japonskem (1942 – 1945) vyhnala Holanďany z území a  – vedle nelidského zacházení s místním obyvatelstvem – přinesla i vzpruhu hnutí za nezávislost, jehož nejvýznamnějšími představiteli se stali již zmíněný Sukarno a Mohammed Hatta. Za japonské okupace byl také změněn holandský název města Batavie na Jakarta, vycházející z původního pojmenování Jayakarta (ze sanskrtu).

17. srpna 1945, krátce po japonské kapitulaci, vyhlásil Sukarno jednostranně indonéskou nezávislost a stal se prezidentem nového státu. Roztříštěnou a různorodou Indonésii, jejímž principem je „jednota v různosti“, chtěl sjednotit v rámci oficiální ideologie nového státu, Pancasily (pěti principů): víry v jednoho jediného Boha, spravedlivé a civilizované lidskosti, indonéské jednoty, zastupitelské demokracie vedené moudrostí a sociální spravedlnosti pro všechen lid Indonésie. Nizozemí nicméně chtělo svou kolonii zpět a území se vzdalo až o 4 roky později (27. prosince 1949), po ozbrojených bojích a mezinárodním diplomatickém tla­ku.

Nestabilní politická situace mladé republiky přiměla Sukarna, jenž byl dominující postavou prvních let samostatné Indonésie, aby vládl autoritativněji („řízená demokracie“). Postupně narůstal konflikt zejména mezi komunistickou stranou a armádou. Ten po neúspěšném pokusu o převrat roku 1965 (zmařil jej jeden z velitelů armády, generál Suharto), do nějž byla komunistická strana zapletena, vedl k obrovské protikomunistické čistce, jíž padlo za oběť několik set tisíc obětí (zejména na ostrovech Jáva a Bali). Sukarno, jehož pozice byla již nadobro oslabená a ztracená, byl postupně nucen předat moc Suhartovi, který byl oficiálně jmenován prezidentem roku 1968. Za cenu tvrdé vlády „nového řádu“, zahrnující i věznění, zastrašování a potlačování opozice, zajistil Suharto politickou stabilitu a dařilo se mu přilákat i zahraniční investice, byť z nastalé prosperity těžil především on se svou rodinou a svými obchodními partnery (na druhou stranu vysvobodil i mnoho venkovanů z chudoby). Do období Suhartovy vlády spadá také násilné převzetí Východního Timoru (který do té doby patřil Portugalsku) Indonésií roku 1975. Suhartově vládě nakonec zlomila vaz východoasijská finanční krize (kdy padaly ceny ropy a plynu, drasticky se snížila hodnota rupie a narůstala inflace) v letech 1997 a 1998 (rezignoval 21. května 1998). Roku 1999 si Východní Timor odhlasoval odtržení od Indonésie, celý proces však poznamenaly brutální represe ze strany indonéských či proindonéských vojenských uskupení (následky byly zabití více jak 2000 civilních obyvatel, násilné přestěhování značné části populace a zničení většiny infrastruktury v oblasti).

Od té doby spěla Indonésie (mj. za prezidentování Abdurrahmana Wahida) k demokracii, svobodným volbám (roku 1999, po několika desetiletích) i přímé volbě prezidenta (2004). Jednou z překážek, jež musela na této cestě překonat, byly následky zemětřesení a vln tsunami v prosinci 2004, jež postihly zejména severní část Sumatry, především oblast Acehu (v Indonésii přes 100 000 obětí). Problémem zůstávají i korupce a hrozba teroristického násilí.

Indonéská kultura

Z historie země plyne, že i kultura na území Indonésie je mimořádně bohatá a rozrůzněná, jak se vyvíjela v několika stech etnických skupin a jak ji ovlivňovaly styky přes moře s mnoha jinými národy a dotyky hned několika náboženství.

Ve světě patrně nejznámějším odvětvím indonéské kultury je hudba domorodců (zejména ta z ostrovů Jáva, Sumatra a Bali), i díky tomu, že byla v minulosti často zaznamenávána a nahrávána. Gamelan je hudební uskupení, typické zejména pro Jávu a Bali, jež tvoří skupina bicích nástrojů (xylofony, bubny, gongy), bambusové flétny a strunný nástroj zvaný rebab. Tato hudba doprovází především představení stínových loutek, rituály a obřady. Hudební žánr kroncong, mající své kořeny v době portugalské kolonizace, užívá k doprovodu kytary a ukulele. Dříve šlo spíše o druh hudby rozšířený mezi nižšími vrstvami, později začal být spojován i se zápasem za osvobození.

Tradiční tance na Jávě a Bali odrážejí zejména indické vlivy – jsou ohlasem příběhů ze staroindských literárních památek Rámájana a Mahábhárata a přežívá v nich i památka na stará buddhistická a hinduistická království.

V indické tradici má svůj původ i slavné divadlo wayang kulit (stínové loutky), které později k hinduistickým mýtům vstřebávalo ještě inspiraci islámem a jemuž se v nedávné době dostalo i ocenění organizací UNESCO. Jiným dramatickým žánrem, spojujícím hudbu, zpěv, tanec, divadlo a bojové umění, je randai, založený hlavně na legendách a lidových příbězích, jež podává při různých obřadech a na slavnostech.

Výtvarné umění domorodců na Bali a Kenyahů na Borneu zpodobňovalo hlavně místní přírodu, vrcholným projevem sochařství a architektury (prozracujících indické vlivy) na ostrovech je již výše zmíněný Borobudur. Pozoruhodnými stavbami jsou dále domy Bataků, rovněž ovlivněné indickou architekturou, pro něž jsou typické vyřezávané štíty a přehnaně veliké střechy ve tvaru lodí.

Bohatou historii zde má i písemnictví, jehož nejranějšími památkami jsou nápisy v sanskrtu z 5. století. Básnická forma pantun zase svědčí o bohaté ústní tradici. Nejslavnějším indonéským prozaikem pak byl Pramoedya Ananta Toer. Ve svých dílech se dotýkal témat národní historie a často se dostával do konfliktu s vládnoucí mocí.

Nelze opomenout ani indonéské tradice uměleckých řemesel spojené s textilem – techniku barvení batiku, dekorační ikat či songket.

Historie Bali

Kamenné nástroje, nalezené na Bali, svědčí o dávném obydlení ostrova několik tisíc let před naším letopočtem. Již v tomto předhistorickém období dějin ostrova sem byla uvedena rýže jako klíčová zemědělská plodina.

Důležitým kulturním prvkem, formujícím povahu ostrova, byl hinduismus, který se sem začal šířit již od prvního století našeho věku. Později byl místními přijat i buddhismus (to, že se zde obě nauky takto ujaly, lze zřejmě připsat faktu, že byly vřele podporovány místními králi). Z prvních století našeho letopočtu se nám dochovala i představa Bali jako „ostrova bohů“ (tedy ostrova, který si vytvořili sami bohové), jen živená zdejší výjimečnou, podmanivou přírodou, dále legendy o zlém králi s prasečí hlavou či obru, který svým nehtem vyryl mnoho jeskyní do skal, náboženské komplexy i posvátné lázně a také první nápisy z 10. století, zachycující i název Bali (jako Bali dwipa – ostrov Bali).

Předůležitým datem v historii ostrova je rok 1343, kdy byl z Jávy dobyt říší Madžapahit (a jejím ministrem a vojevůdcem Gadžahem Madou) a stal se jakousi její provincií. Ze změn, jež to balineské společnosti přineslo, uveďme zavedení kastovního systému a způsobu vlády. Ani pád říše Madžapahit na počátku 16. století nebyl pro Bali výhradně negativní – z Jávy, původního centra říše, kde počal získávat navrch islám, se na ostrov stěhovali hinduističtí intelektuálové, kněží, umělci, hudebníci a řemeslníci, kteří tak ještě zmnožovali dědictví hinduismu na Bali o přivezené rituály a architekturu.

Do 16. století bývá také kladena doba panování výjimečného vládce Dalema Baturenggonga („božího vládce“), uváděná jako zlatá éra ostrova Bali (království Gelgel). Zhruba v té době dochází také k prvním kontaktům s Holanďany, zprvu vcelku poklidným. Svou koloniální vládu počli Holanďané utužovat až v 19. století, sérií konfliktů vyvolávaných mezi místními vládci i boji s místními. Pro tyto boje (zejména dva případy v letech 1906 a 1908 v Klungkungu, ale i ještě později po druhé světové válce) byl charakteristický jev zvaný puputan, kdy místní králové kráčeli i se svými poddanými vstříc jisté záhubě z rukou naprosté holandské vojenské přesily, raději než by snesli hanbu a vzdali se. Touto fakticky rituální sebevraždou se chtěli stát hodnými svých předků.

Na druhou stranu se právě v době holandské kolonizace začal na Bali rozvíjet cestovní ruch, který ještě více podněcovali umělci, jimž zdejší krajina ztraceného ráje i tradice učarovaly – zmiňme alespoň původem německého malíře a hudebníka Waltra Spiese, autora působivých zachycení místní přírody, života běžných domorodců i výjevů z domorodé mytologie.

Obraz ostrova Bali jako země turistům zaslíbené se podařilo opět obnovit po všech peripetiích 20. století, jež odrážely obdobné děje v celé Indonésii, i ničivém výbuchu sopky Agung v 60. letech. Tento idylický rozvoj cestovního ruchu, přinášející prosperitu a nebývalé zlepšení životních podmínek ostrovanů, narušily bombové útoky islámských teroristů v letech 2002 a 2005, které měly celkem více jak 200 obětí.

Kultura na Bali

Kultura ostrova Bali je i v rámci Indonésie velmi specifická a poutavá a jen ještě více dotváří kouzlo tohoto koutu světa pro turisty. Ale působení je vzájemné, protože zrod turistického ruchu na Bali ve 30. letech 20. století a jeho objevování západními umělci (včetně např. Charlieho Chaplina) podnítily uměleckou tvorbu místních umělců jak ekonomicky, tak umělecky a inspirovaly další směřování kulturního vývoje (jiným takovým předělem v kulturní historii Bali je období ovlivňování civilizací na Jávě v období Madžapahit, viz výše).

Proslulé jsou hned balineské tance, jež jsou často součástí představení, která se odehrávají při různých slavnostech a obřadech (např. chrámových slavnostech, ale i obřadu spojeném s kremací) a jež zahrnují vedle tance i hudební produkci a divadlo. Ostatně samy tance mají svůj „obsah“, který je přesahuje – např. při půvabném tanci pendet mladé dívky rozhazují okvětní lístky a tancem symbolicky očišťují místo slavnosti a zvou na ni duchy, tance baris a topeng souvisejí s bojovnou místní historií, starými legendami a příběhy, tanec barong zase odkazuje ke králi duchů, vyobrazovanému jako lev. Kecak je tanec, při němž velký soubor mužů s kostkovanou látkou kolem pasu napodobuje opičí zvuky s odkazem na příběh z Rámájany (na podobě tance se údajně podepsal Walter Spies). Příležitost pozorovat barvité a živé reje na Bali se naskýtá například v předvečer ztišené oslavy svátku Nyepi (Nového roku), kdy ulicemi táhnou průvody s vyšňořenými sochami obludy ogoh-ogoh, která je večer pálena, aby tak byli zahnáni zlí duchové. Velká popularita takových druhů podívané vedla nicméně ostrovany k tomu, že přesně rozlišili, která taková představení jsou vysloveně „lidová“ – a mohou tak být předváděna i před velkým, platícím publikem turistů – a která jsou posvátná, a tedy je nevhodné je přizpůsobovat vkusu zahraničních návštěvníků. V některých vesnicích mají dokonce dvojí masky – jedny pro „podívanou“ pro turisty, druhé k vlastní oslavě.

Hudební kultura Bali zahrnuje mnoho místních druhů hudby gamelan (viz výše), tradičními nástroji jsou na ostrově gong, xylofon, činely, různé zvony, bubny a bambusové flétny. Angklung je jednak nástroj z bambusových tyček, zasazených do bambusového rámu, který vydává rychle za sebou stejný tón a v rámci uskupení o více nástrojích tak vytváří melodii, jednak druh hudby (která nutně nemusí stejnojmenný nástroj zahrnovat) znějící dříve třeba k modlitbám, dnes například během obřadu kremace.

Mimořádně návštěvníky zaujmou také výtvarné projevy obyvatel Bali, jež jsou velmi rozmanité (zabíhají do oblastí malby, plastiky ze dřeva i umělecké řemeslné výroby ze zlata i stříbra). V historii přitom tyto artefakty nebyly vnímány jako svébytné umělecké předměty, ale dá se říci jako nástroje denní potřeby. Umělecká tvorba se tu soustřeďuje do několika vesnic, jež jsou zároveň ohnisky kultury určitého stylu (nejznámější je Ubud, kde byla umělecká produkce odnepaměti podporována – nablízku stály královské paláce a chrámy). Zájem a ovlivňování ze strany umělců-cizinců vedly k osvobození domorodých tvůrců od dřívějších náboženských a legendárních námětů a účelů směrem k zobrazování každodenního života na Bali či vlastnímu uměleckému vyjádření (byť dřívější témata nebyla zapomenuta) originální, barvitou, bezprostřední a často „zalidněnou“ formou. Různá střediska umělecké tvorby se často liší i svými náměty a výtvarným projevem – vedle ubudských obrazů masek a přehnaných lidských postav tvoří umělci ze vsi Batuan mnohdy přeplněné obrazy bájí, s mořskými příšerami a nočními běsy či erotickou tematikou. Opět jiné je umění v Sanuru, ve své původní podobě tvořené inkoustem, černobílé, lehčí a hravější než u obou předchozích škol. V posledních desetiletích se na Bali rozvíjí i podivuhodné umění miniatury, zachycující na každém milimetru čtverečním střípek z běžného života na Bali. Zmiňme se ještě o dřevěných plastikách z Bali, zobrazujících ve svých moderních formách třeba protáhlé lidské postavy s neúměrně dlouhými částmi těla nebo využívajících zvláštně tvarovaných dřevin, kterým pak dávají ožívat jako podivně zkrouceným duchům, postavám démonů nebo lidským bytostem zachyceným ve specifické situaci.

Náboženství a tradice

• Oficiálními náboženstvími v Indonésii jsou islám (není tak přísný jako v jiných státech), hinduismus, buddhismus, katolictví a protestantství. Indonésie je zemí s největším počtem obyvatel islámského vyznání na světě.

Pravidla, vhodná v Indonésii dodržovat:

• do svatyní vstupovat pouze v tradičním oděvu (sárungu)
• nejíst a nepodávat věci levou rukou
• nevhodnost intimně se dotýkat na veřejnosti včetně líbání
• mimo Bali nosit výstřední a odhalující oblečení
• koupat se mimo hotelové bazény v šortkách, ženy s krytou horní polovinou těla
• nedávat najevo hněv

Svátky v Indonésii:

• 1. ledna – Nový rok
• Leden – muslimský Nový rok (pohyblivé datum)
• Březen/duben – Velký pátek a Velikonoce
• Březen/duben – balijský Nový rok (Nyepi, pohyblivé datum), den předtím se pomocí bubnů zahání zlý duch a druhý den nikdo neopouští domov (ani letiště není v provozu), aby duch našel pouze prázdné ulice.
• Duben – narození Muhammeda (Maulud Nabi Muhammed, pohyblivé datum)
• Květen – narození, osvícení a smrt Budhy (Waisak Day, pohyblivé datum)
• 17. srpna – Den nezávislosti Indonésie
• 25. prosince – Hari Natal (Vánoce)

Historické lokality

• Indonéský ostrov Bali je jednou ze 33 indonéských provincií, kde hlavním městem je Denpasar na jihu ostrova.
• Kulturním a historickým centrem je hlavní město regentství Gianyar – Ubud, kde najdete několik muzeí a spousty galerií. Mezi nejznámější patří Muzeum Puri Lukisan na Jalan Raya Ubud, v centru se nachází Neka Museum na Jalan Raya Campuhan, kde najdete také Antonio Blanco Renaissance Museum, které je spíše galerií. Kolekci balijského a indonéského umění nabízí Rudana Museum Peiatan na ul. Teges. V blízkosti města Ubud se nachází nejposvátnější místo ostrova Pura Besakih neboli „The Mother Temple“. Jedná se o rozsáhlý chrámový komplex téměř 200 budov, který se od hlavního chrámu táhne až v délce tří kilometrů. Historický význam v boji proti nizozemské kolonizaci má i Justiční palác Klungkung cca 24 kilometrů východně od Ubud.
• V samotném Denpasaru je umístěno Bali Museum na Jalan Letkol Wisnu, ve stejném místě sídlí i Museum of Archeology. Asi 40 kilometrů severovýchodně od Denpasaru se nachází chrám Tirta Empul – Tampak Siring, kde se nacházel i prezidentský palác prvního indonéského prezidenta. Věřícími je navštěvován i kvůli údajně léčivé moci místního pramene.
• Překrásným chrámem je Ulun Danu Bratan Temple, který jako by plaval na jezeře v kráteru antické hory Bratan v severozápadní části Bali. Dalším pozoruhodným vodním chrámem je Taman Ayun. Tento impozantní komplex leží na ostrově v řece a vnitřní chrám je navíc obklopen vodním příkopem. Najdete jej v Mengwi Village asi 18 kilometrů severně od Denpasaru.
• Tanah Lot je malebný balijský hinduistický chrám postavený v 16.století na skalním monumentu asi 100 yardů od jihozápadního pobřeží v blízkosti Kuty. Při mohutném přílivu je obklopen mořem. Vstup do chrámu po skalním schodišti je povolen pouze věřícím.
• V Sanuru můžete navštívit Museum Le Mayeur na Jalan Hang Tuah. Mezi turistické atrakce patří i návštěva vesnic s tradiční řemeslnou výrobou, jako jsou např. Batubulan( kamenictví, sochařství), Celuk (stříbrné šperky), Mas ( řezbářství dřeva)nebo Trunyan.

• Úředním jazykem Indonésie je indonéština (Bahasa Indonesia). Píše se latinkou a vychází z malajštiny, kterou je možné se tu také běžně domluvit.
• Ze světových jazyků se nejvíce používá angličtina (vyučovaná i na školách), ovšem celková úroveň její znalosti mezi obyvatelstvem není vysoká. A to dokonce i na místech jako letiště, hotely či cestovní kanceláře.
• Občas se lze setkat i s holandštinou, do módy se dostává francouzština.

• V Indonésii žije cca 264,5 milionu obyvatel. Hlavní město Jakarta obývá 9,3 milionu obyvatel.
• Na ostrově Bali žije celkem 3 000 000 obyvatel. Hlavním městem tohoto malebného ostrova je Denpasar, který má přibližně 370 000 obyvatel.
• V Indonésii najdeme celkem 365 etnických a domorodých skupin.

• Platidlem Indonésie je indonéská rupie (rupiah). Zkratka pro rupii je Rp. Jedna setina rupie se nazývá sen. Mince mají nominální hodnoty 25, 50, 100, 200, 500 a 1000 rupií. Bankovky v oběhu jsou 1 000, 5 000, 10 000, 20 000, 50 000 a 100 000 rupií.
• Indonéská měna není volně směnitelná.
• Platební karty (VISA, Eurocard, Mastercard, Maestro)se běžně přijímají v luxusních hotelech a obchodech, v cestovních kancelářích a supermarketech.
• Aktuální kurz

• Bali se nachází pouze 8 stupňů jižně od rovníku, patří do tropického pásu, kde teplotní stavy se v průběhu roku téměř nemění. V průměru jsou zde maxima teploty vzduchu okolo 31^oC a minima neklesnou pod 21^oC. Samozřejmě teplotu vzduchu ovlivňuje nadmořská výška, zvláště při návštěvě horských vesnic na večer přibalte teplejší přehoz. Moře je stabilně teplé 27 – 29^oC.
• Období sucha se vymezuje od dubna do září, což je zároveň vrcholná turistická sezóna. Srážky jsou minimální a vlhkost vzduchu klesá pod snesitelných 70%. Večer vane příjemný vánek od moře, který poskytuje odpočinek od celodenního horka. Nejvíce turistů navštěvuje ostrov v červenci a srpnu.
• Od prosince až do února v období dešťů je počasí téměř nesnesitelné, vlhkost vzduchu vystoupá i k 85% a srážky díky monzunovým dešťům dosahují úhrnů až 300 mm měsíčně. Velice časté jsou pravidelné denní tropické bouřky. V tomto období sem zavítá minimum turistů.
• Za jakousi okrajovou sezonu jsou považovány měsíce duben a listopad, kdy jsou vysoké teploty, ale vlhkost začíná klesat pod 70%. Je před vrcholem a po vrcholu sezóny, letoviska nejsou přeplněná i ceny jsou příznivější.

Telefon

• Ve větších rezortech můžete volat přímo z hotelových pokojů. Jedna minuta volání do Evropy vyjde na 5000 – 7000 Rp. Do zahraničí je nejlepší volat ze soukromých „telefonních obchodů“ zvaných wartely. Telefonovat se dá i na poštách, v centru je i pár telefonních automatů v budkách. Večer, o víkendech a svátcích je volání levnější o 25%.
• Do mobilních telefonů doporučujeme zakoupit balijskou telefonní kartu za pár tisíc rupií. Je to velmi levné volání.
• Lze volat také on-line přes internet bez registrace nebo smlouvy, ale většina hotelů si účtuje až 4000Rp/min.
• Důležitá telefonní čísla: policie 110, hasiči 113, záchranná služba 118
• Volání z Bali do ČR: 001 nebo 008 + 420 + číslo účastníka.

Internet

• Ve většině hotelových komplexů je zdarma přístup k internetu, rychlost se pohybuje mezi 256kB a 512kB.
• Mnoho restaurací a kaváren v Kutě nabízejí připojení bezdrátovou sítí, zdarma nebo za poplatek, na heslo se zeptejte čišníka. 

Elektřina, zásuvky

• Napětí v el. síti je 220 V a používají se standartní evropské kulaté zásuvky se dvěma zdířkami.
• Dodávky elektrické energie jsou stabilní a spolehlivé, problém může nastat snad jen ve vnitrozemí Lomboku.