Doprava

K řízení motorových vozidel v Itálii je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný řidičský průkaz vydaný v ČR
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Itálii v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 130 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. Úpný zákaz je pro profesionální řidiče, řidiče do 21let a ty, co mají průkaz po dobu kratší než tři roky)

Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:

• Dopravní předpisy jsou velmi podobné těm v ČR.
• Svítit se musí po celý rok.
• Na dálnicích se vybírá mýtné na mýtných branách.
• Italští řidiči často a rádi přejíždějí z pruhu do pruhu, často troubí, nedbají plné čáry a mnohdy ani rychlostních omezení. Na druhou stranu jsou pozorní, a proto je zde relativně malé množství nehod.

Místní doprava

• Z letiště Olbia se do města dostanete autobusem, taxi nebo si můžete pronajmout auto.
• Autobus linky č. 2 opouští letiště každou půlhodinu, cesta zabere 10 – 15 minut, jízdenka stojí 1 €. Taxi Vás vyjde asi na 10 – 20 €.
• Ve městě můžete využít opět autobus nebo taxi. Ceny jízdenek na autobus se různí podle vzdálenosti, ceny taxi odpovídají standardu evropských měst.
• Z přístavu v Olbii se můžete dostat do měst pevninské Itálie (Livorna, Janova a dalších) lodí.
• K cestování po Sardinii je možné rovněž využít vlak.
• Existuje zde také možnost pronájmu automobilu. Auto si můžete pronajmout již na letišti nebo kdekoli ve městě. Cena se odvíjí od věku řidiče, doby a délky pronájmu a typu auta. Obecně se dá mluvit o cenách od 30 € na den. Mezi společnosti nabízející tyto služby patří například Sardinya Rent a Car ( http://sardiniarentacar.net/index.html). Zvažte, zda není výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Do Olbie vede dálnice z jihu, silnice na Sardinii jsou obecně kvalitní. Dálnice jsou zpoplatněny, mýtné se vybírá na mýtných branách.

Náboženství a historie

Historie Sardinie

Historie Sardinie trvá již několik stovek tisíc let. Dokud nedošlo ke kontaktům s jinými národy, není toho o ní příliš známo, ale jejími svědky (alespoň z doby nedlouho před příchodem jiných etnik, ze druhého tisíciletí před n. l.) jsou památky rozmístěné po celém ostrově, především tzv. nuraghi (jedn. č. nuraghe), věžovité stavby tvaru komolého kuželu připomínající úly, jež zřejmě sloužily k obranným účelům. Dochovalo se jich dodnes 7 – 8 tisíc. Jinými památkami jsou tzv. hroby obrů (tombe dei giganti) a posvátné studně, odkazující ke kultu vody.

Prvním etnikem, s nímž se domorodí obyvatelé Sardinie setkali, byli Féničané tisíc let před Kristem, kterým se ostrov hodil jako zastávka na jejich plavbách. Kontakt byl zřejmě pokojný a jeho přínosem bylo zakládání měst (mezi nimi i předchůdce dnešního Cagliari, města Karalis). Z té doby také pochází doklad o prvním použití označení Šardana pro ostrov (podle jednoho z mořských národů, který ohrožoval i Egypt). Ze jména Šardana se pak vyvinulo dnešní jméno ostrova (Řekové ostrov nazývali také Hyknusa podle etnika Hyksů nebo Sandalyon podle tvaru území). Když se vztahy mezi Féničany a domorodci počaly zhoršovat, povolali Féničané na pomoc Kartágo, jež bylo naopak ve 3. stol. před n. l. poraženo Římem.

Ani Římané nebyli přijímáni tak docela s otevřenou náručí (pro tuto i další invaze bylo příznačné, že před nimi Sardinci prchali do hor vnitrozemí, pobřeží tak zůstávalo dobyvatelům, relativně neobydlené, dosti odlišné svou povahou od středu země). Římu nicméně vděčí ostrov za síť silnic nebo amfiteátr v Cagliari a také za latinskou kulturu i jazyk, z nějž se přímo vyvinula i samostatná sardinská řeč.

Římany na ostrově – jako i jinde – vystřídali Vandalové a později Byzantinci, s nimiž je spojeno především šíření křesťanství. Následující období, s ohrožováním arabskými piráty, je pozoruhodné tím, že na ostrově vznikají čtyři samostatné státní útvary, vlastně monarchie (giudicati), v jejichž čele stojí giudice – doslovně „soudce“, ale zde ve významu vládce, záruka práva a velitel armády (o rozhodovací pravomoc se nicméně dělil s poradním sborem). Tyto čtyři sardinské giudicati byly Cagliari, Torres, Gallura a Arborea. Všechny měly své zákony, parlament i své státní symboly. Společné jim bylo to, že projevovaly oddanost Svatému stolci a byly pod čím dál větším vlivem italských námořních republik (zejména Pisy a Janova). Alespoň dvě jména hlav těchto států (giudice) stojí za zmínku – jsou to gallurský „král“ Nino z rodu Viscontiů, přítel Dantův, s nímž se básník také setkává v očistci v Božské komedii, a „královna“ Eleonora z Arborea, tvůrkyně pokrokového zákoníku Carta de Logu (1392), který pak platil až do 19. století. Éra těchto sardinských království končí z větší části na konci 13. století (začala asi v 8. století).

Další významnou érou je pak období španělské (původně aragonské) nadvlády, které můžeme datovat od 14. do počátku 18. století. Španělé s sebou přinesli své zvyky, tradice i pokrmy, ale také tuhý feudální řád, proti kterému se obyvatelé Sardinie bouřili.

Po válce o dědictví španělské připadlo v 18. století sardinské království (později piemontsko-sardinské) savojskému domu. Ani tato nadvláda nebyla zpočátku přijímána s nadšením, ale v 19. století se právě tento státní útvar stal hnacím motorem sjednocení Itálie, k němuž došlo roku 1861 – království se tak změnilo na Království italské.

Po druhé světové válce, kdy bylo těžce bombardováno zejména Cagliari, byla uznána odlišnost Sardinie tím, že získala autonomní status (1948). Poválečné plány na industrializaci ostrova (soustředěné zejména na těžbu uhlí a petrochemický průmysl) příliš nevycházely, mnoho lidí emigrovalo za prací do severní Itálie i do jiných evropských zemí, projevovala se ekonomická krize, nezaměstnanost, vyskytly se i radikálnější politické projevy. Karta se však obrátila díky turistickému ruchu (podmínky pro něj byly vytvářeny již od 50. let vysoušením bažin, čímž bylo zabráněno epidemiím malárie), jehož velice oblíbeným cílem dnes ostrov je (roční příliv turistů dosahuje asi 10 milionů návštěvníků), a v poslední době třeba také díky informačním technologiím, jež se na Sardinii rozvíjejí (mj. zásluhou společností jako Tiscali).

Kultura Sardinie

Pozornost si zaslouží sardština. Není sice nejvíce používaným jazykem na ostrově (tím je nepochybně italština), ale ze všech jazyků majících svůj původ v latině si právě sardština zachovala nejpůvodněji její rysy, které navíc nebývale kombinuje s prvky jazyků východního Středomoří. Sardským jazykem se mluví zejména na venkově, uchovává se také v lidové poezii.

Nejtypičtějším hudebním projevem Sardinie, mimořádně svérázného regionu Itálie, je vícehlasý (zpravidla čtyřhlasý) zpěv (cantu a tenore), kdy se jeden sólový hlas opírá o tři hlasy tvořící základ. Jedinečným sardinským nástrojem je launeddas, tvořený třemi rákosovými hůlkami, z nichž dvě jsou slepeny včelím voskem. Historie tohoto nástroje, který se uplatňuje při náboženských obřadech i tancích, sahá až hluboko před náš letopočet. Oblíbený je také zpěv s doprovodem kytary.

Historie Olbie

Má se za to, že město Olbia založili Řekové (a nazvali je „šťastným městem“, z řeckého olbios – šťastný), ruiny dokládají pozdější přítomnost Féničanů a Kartaginců v místě. Kartagince zde porazili Římané roku 259 před n. l.

Největší důležitost měla Olbia ve středověku, kdy se stala sídlem giudicatu Gallura, samostatného státního útvaru ovlivňovaného kolonizátory z Pisy, kteří město nazývali Terranova Pausania (toto jméno si pak podrželo až do druhé světové války, kdy se mu vrátil název původní). Z této doby také pochází významný monument, románský chrám sv. Simplicia, jehož je bazilika hlavní svatyní (pozůstatky svatého Simplicia zde byly nalezeny na počátku 17.století).

Další podstatná změna pak přišla pro Olbii až ve druhé polovině 20. století, kdy se začalo rozvíjet blízké Smaragdové pobřeží (Costa Smeralda), což přineslo roustoucí prosperitu i městu Olbia.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení v Itálii: 97 % obyvatel deklaruje katolické vyznání, 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi, ostatní jsou muslimové a nedefinovaní
• Italské svátky
• 1. leden – Nový rok
• 6. leden – Tři králové
• 25. duben – Den osvobození
• 1. květen – Svátek práce
• 2. červen – založení Italské republiky
• 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie
• 1. listopad – svátek Všech svatých
• 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie
• 25. a 26. prosinec – vánoční svátky
• patroni sv. Petr a Pavel

Historické lokality

Hlavní město

• Cagliari – městu dominuje stará čtvrť (Castello – hrad) s věžemi a baštami. Nejzajímavější je vápencová Sloní věž ze 14. st. Z vyhlídkové terasy univerzitní budovy se naskýtá krásný pohled na město. Můžete zde také obdivovat starořímský amfiteátr z 2. století, původně gotickou katedrálu s barokním interiérem, kostel svatého Michala (San Michele) ve stylu katalánského baroka či Palazzo Viceregio, palác ze 14.století.

Historické lokality

• Alghero – opevněné město s cimbuřím a obrannými věžemi. Navštívit můžete významnou katedrálu (s částmi v gotickém, renesančním i neoklasicistním stylu) a kostel sv. Františka postavený ve stylu katalánské gotiky.
• Sassari – město se dvěma univerzitami nabízí k vidění knížecí palác Palazzo Ducale, řadu kostelů a ohromnou kašnu Fonte Rosello ze 17. stol.
• Nuoro – najdete zde muzeum s originální sbírkou etnických předmětů, tradičních oděvů, šperků a zlatnických výrobků, karnevalových masek, domácího nářadí či hudebních nástrojů.
• Typickým znakem ostrova jsou kamenné stavby, tzv. nuraghi. Je jich kolem 7000 a sloužily jako obytné místnosti, kultovní místa i obranné stavby.

• V Itálii je úředním jazykem italština. Kromě ní se používá mnoho místních dialektů či jazyků, např. piemontština, lombardština, furlánština a benátština.
• V některých částech země se můžete také domluvit jinými jazyky. Na severovýchodě německy, na severozápadě francouzsky, v okolí Terstu pak slovinsky. V turistických letoviscích se samozřejmě domluvíte anglicky.

• Itálie patří s celkovým počtem obyvatel 57 998 353 k nejlidnatějším státům Evropy, zároveň je nejlidnatější zemí z celé jižní Evropy.
• K největším městům Itálie patří Řím s 2 546 000 obyvateli, dále Milán, který má 1 256 000 obyvatel, Neapol (1 004 000 obyvatel), Turín (903 000 obyvatel), Palermo (687 000 obyvatel) a Janov (610 000 obyvatel).
• Národnostní složení: Italové (94 %), Sardové (3 %), Rétorománi (1,5 %).

• V lednu 2002 přešla Itálie na eura. Eurobankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Mince se razí v hodnotách 1 a 2 eura a 1, 2, 5, 10, 20 a 50centů.
• Peníze můžete proměnit v bankách a směnárnách nebo i cestou ve směnárenském automatu (na letišti, nádraží, ve velkém supermarketu). Ve většině hotelů, restaurací a obchodů lze platit kreditními kartami a eurošeky. Mnohé podniky stále dávají přednost platbě v hotovosti, proto je dobré se ujistit, zda podnik přijímá karty. Teprve potom si objednejte nebo rezervujte pokoj. Na venkově, především na jihu Itálie, je nutné mít hotovost vždy při sobě, bankomaty se tu objevují velmi zřídka a menší hotely a restaurace karty nepřijímají.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp

• Sardinie má příjemné středomořské klima s mimořádně dlouhým létem, vlhkou zimou a třemi krátkými deštivými obdobími. Jedná se o větrný ostrov, který podléhá vlivům západních větrů, studeného proudění z alpské oblasti, severního větru levante i afrických subsaharských vě­trů.
• Hlavní sezona je zhruba v celém Středomoří shodná, od května do října.
• Letní teploty rostou pozvolna, od květnových maxim něco málo přes 20 ^oC až k 30 ^oC ve vrcholném létě. Ale i toto období je pro pobyt velice příjemné díky celoročně vanoucím větrům. Slunce svítí 10 – 11 hodin denně, moře se otepluje také pomalu – v květnu má 17 ^oC, v srpnu 24 ^oC. Střed léta je téměř beze srážek, na jeho konci srážkový úhrn roste. Obecně vlhčí je jihovýchod, na severu je sucho a vyšší teploty vzduchu.
• Jaro a podzim s mírnějšími teplotami lehce nad 20 ^oC jsou ideální na turistiku nebo golf.
• Zimní období je většinou velice mírné, s teplotami okolo 14 °C, ale večery mohou být chladné. Období dešťů jsou především v říjnu, prosinci až lednu a v březnu. Většina srážek ale připadá na horské oblasti, nad pobřežím zůstává nebe jasné. Sníh padá již od pěti set metrů nad mořem a někde zůstává sněhová pokrývka až pět měsíců v roce.
• Pro větrné počasí vyhledávají Sardinii milovníci surfování a jachtingu.

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone poskytují v Itálii roaming s partnery, kteří mají v zemi dobré pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +00420. Pokud voláte do Itálie, je nutné zadat předvolbu +0039.
• V Itálii si můžete zavolat z veřejných telefonních automatů, které jsou na mince nebo telefonní karty. V některých telefonních automatech lze použít i kartu VISA.
• Telefonní kartu (carta telefonica) zakoupíte za 2,56 a 5,16 € na poštách, v prodejnách s tabákem (tabaccheria), na benzinových stanicích, v prodejnách se suvenýry či v prodejnách S. I. P. (italská telefonní společnost).
• Telefonní centrály S. I. P. najdete ve všech turistických oblastech. Telefonní hovor se zde platí v hotovosti až po skončení.
• Hovory jsou levnější od 22.00 do 8.00 hodin, a to až o 50 %.
• Při telefonování z hotelu je třeba počítat s tím, že kromě hovorného zaplatíte ještě hotelovou přirážku.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Internet

• Dostupnost internetu v Itálii odpovídá úrovni vyspělých států Evropské unie.
• Ve městech jsou internetové kavárny časté, za hodinu zaplatíte přibližně 2,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• V Itálii fungují internetové kiosky TIN, které lze najít například na letišti, v hotelech a na dalších veřejných místech. Cena je 1 € za 10 minut, platit lze i kreditní kartou.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici Wi-Fi. V menších městech je možné se připojit například i v cukrárně nebo knihovně.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Elektřina, zásuvky

• 230 V