Náboženství a historie
- Ostrov Kypr, pozoruhodný svou polohou na křižovatce mezi třemi kontinenty, Evropou, Asií a Afrikou, i nerostným bohatstvím – zejména mědi, jež dala podle některých domněnek ostrovu jméno, které však v latině dal kovu (cuprum) naopak ostrov (jiná vysvětlení původu názvu se váží k rostlinám a stromům ostrova, především cypřišům)-, byl osidlován již tisíce let před naším letopočtem. Důležitá éra pro Kypr začala ve 2. tisíciletí př. n. l., od kdy se datuje řecké obydlení ostrova obchodníky z Mykén (Kypr je mytologickým rodištěm bohyně Afrodité). Řecký charakter ostrova pak nebyl narušen následnými odbobími nadvlády Asyřanů, Egypťanů ani Peršanů, než se ostrov roku 333 př. n. l. vrací Řecku díky Alexandru Velikému. Helenizace (pořečťování) ostrova byla dovršena za následného období Ptolemaiů. Je vystřídala éra, kdy se po roce 58 před Kristem Kypr začlenil do Říše římské jako jedna z jejích provincií. Významnou událostí z římské epochy ostrova je kristianizace (pokřesťanštění) spojená s osobou samotného Pavla z Tarsu, který Kypr navštívil při své první misijní výpravě spolu s patronem ostrova svatým Barnabášem, považovaným za zakladatele církve na ostrově, na němž se narodil a byl údajně také 11. června roku 61 v Salamině ukamenován.
- S dělením Říše římské roku 395 přešel Kypr pod byzantskou říši, za níž se dále šíří křesťanství. V 7. století je ostrov dobyt Araby a následuje třísetleté unikátní období spoluvlády (condominia) Byzance a Arabů nad Kyprem. Byzantinci zcela získávají ostrov zpět v 10. století. Život ostrova pak poznamenaly křížové výpravy, na jejichž trase ostrov ležel. Na konci 12. století si tak Kypr nejdříve podmaňuje anglický král Richard Lví srdce (1191), který jej zakrátko prodává templářům, a z rukou templářů putuje držení ostrova brzo (roku 1192) do rukou francouzského rodu de Lusignan. Jeho příslušníci vládli ostrovu jako kyperští a jeruzalémští králové, katolicismus potlačoval východní křesťanství. Následuje obodobí pod Benátskou republikou (od 1489), z nějž pocházejí mohutné hradby měst. Ani ty však nezabránily dobytí Kypru Otomany (1570). Ti zrušili některé pozůstatky dřívějšího feudálního spravování země, ortodoxní křesťanství přestalo být pronásledováno, a naopak se stalo prostředníkem mezi křesťany a na ostrov nově uvedenými muslimy. Roku 1878 se Británie a Osmanská říše z pragmatických důvodů dohodly na britské správě území. Britové tak získali kontrolu nad nedávno otevřeným Suezským průplavem a Turci v Britech oporu proti Rusku.
- V důsledku událostí první světové války (turecké zapojení na straně poražených ústředních mocností) byl Kypr Brity anektován, ve 20. letech se pak stává oficiálně britskou kolonií. V 50. letech se však ze strany řeckých obyvatel Kypru rozpoutává hnutí za připojení ostrova k Řecku (enosis). K dosažení tohoto cíle je založena vojenská organizace EOKA, zatímco zájmy tureckých obyvatel Kypru má hájit její protiváha, organizace TMT, usilující o taksim (rozdělení). Výsledkem je vyhlášení svrchované Republiky Kypr 16. srpna 1960. Ačkoliv její ústava zaručovala Turkům místo viceprezidenta (prezidentem byl Řek), právo veta a 30% zastoupení v zákonodárných sborech a administrativě, klid to nepřineslo. Roku 1974 řecká vojenská junta (režim Řeckých plukovníků), nespokojená se situací ostrova, zorganizovala na Kypru puč. Následoval turecký zásah o týden později, vzájemné vypuzení obyvatel z území kontrolovaných jiným etnikem (170 000 Řeků putovalo ze severu na jih ostrova, 50 000 Turků opačným směrem) a faktické rozdělení ostrova. Turci dnes kontrolují 37 % území na severu ostrova, zbývajících 63 % na jihu Řekové. Roku 1983 byla jednostranně vyhlášena Turecká severokyperská republika, jež se však dočkala uznání pouze ze strany Turecka. Vleklá jednání ohledně situace kolem rozdělení ostrova zatím neznamenala výraznější posun. Kypr tak zůstává rozdělen na prosperující jižní část, jež je od roku 2004 členským státem EU, a severní část zcela hospodářsky závislou na Turecku.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (řečtí Kypřané, asi 80 %), muslimové (turečtí Kypřané, kolem 10 %), ostatní
Svátky
- 1. leden Nový rok
- 6. leden svátek Tří králů (Epiphany Day)
- 25. březen státní svátek Řecka – Den nezávislosti
- 1. duben Den boje za nezávislost Kypru
- 1. květen Svátek práce
- 15. srpen Nanebevzetí Panny Marie (Assumption)
- 1. říjen Den nezávislosti Kypru – státní svátek Kyperské republiky
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
- 25. prosinec Vánoce
- 26. prosinec Boxing day
Pohyblivé svátky:
* Zelené pondělí (50. den před Velikonocemi řecké ortodoxní církve – 2. 3. 2009)
* Velký pátek – Epitaph (17. 4. 2009)
* Velikonoční pondělí (podle řecké ortodoxní církve 20. 4. 2009)
* Svatodušní pondělí – Kataklysmos (8. 6. 2009), zvláště slavené v Larnace, kam se sjíždějí lidé zdaleka, aby na pláži slavili tancem, zpěvem a hodováním, ale také třeba radovánkami spojenými s vodními sporty.
(Zdroj MZV)
Historické lokality
Hlavní město Kypru
- Nikósie (Lefkósie) – město je rozděleno linií na řeckou a tureckou část, k jejímu přechodu je nutný cestovní pas
- najdeme zde historické hradby kolem centra města s dochovalou Famagustskou branou
- řecká část – nachází se zde ortodoxní katedrála Ágios Yannis (sv. Jana), kostel Faneroméni s mauzoleem, mešita Omerye, pomník Svobody, Národní archeologické muzeum a muzeum ikon
- turecká část – mešita Selimiye (původně gotická katedrála)
Historické lokality
- Larnaka – archeologické muzeum, neolitické sídliště Hirokitia zapsané na seznamu UNESCO se zbytky původního osídlení, mešita Grand Mosque, poblíž města se nachází posvátné islámské místo Hala Sultan, kde je umístěn hrob chůvy proroka Mohameda. Nedaleko Larnaky (asi 7 km jihozápadně), u vesničky Kiti se nachází kostel Panagia Angeloktisti („postavený anděly“) z 11. století, v němž se nalézá umělecky hodnotná výzdoba z období Byzance a mozaika Panny Marie s Jezulátkem v životní velikosti na podstavci zdobeném klenoty, pocházející ze 6. století a znovuobjevená teprve roku 1952 (mozaika byla součástí dřívější stavby z 5. století).
- Limassol – byzantský hrad spojený s muzeem, mešity
- Pafos – město je zapsané na seznamu UNESCO, nalezneme zde křesťanské kostely (např. raně křesťanskou baziliku Chrysopolitissa, nejstarší na ostrově) a katakomby s freskami, muslimské mešity, mozaiky a antické pozůstatky
- Famagusta – městské hradby, mešita Lal Mustafa Pasa Cami (původní katedrála sv. Nikolase), poblíž města se nachází archeologické naleziště Salamis
- Kyrénia – hrady Hilarion, Kantara a Buffavento