Počasí a kdy jet do Kostariky

• Přestože v minulých letech platilo, že Kostarika je na středoamerické poměry nadprůměrně bezpečnou zemí, od začátku 90. let se bezpečnostní situace postupně zhoršuje. V souvislosti se stále se zvyšující kriminalitou nejen v centru hlavního města San José, ale i na celém kostarickém území, je při cestách do Kostariky doporučováno dodržovat tyto základní zásady:
• uschovat cestovní pas, letenku a další doklady v hotelovém trezoru, nenosit je zbytečně u sebe,
• podle zájmu je možné uložit si cestovní pas a další cennosti na velvyslanectví ČR a cestovat pouze s fotokopií pasu opatřenou vstupním razítkem a potvrzením velvyslanectví o uložení pasu,
• cestovat jen se skutečně potřebnou částkou peněz,
• nenosit šperky, dávat si pozor na cenné věci – videokameru, fotoaparát atd.,
• parkovat vždy na hlídaném parkovišti, v autě nenechávat žádné věci,
• nebrat stopaře,
• objednávat taxi-službu prostřednictvím recepční, pronajímat auta pouze u známých půjčoven,
• cestovat se zdravotním pojištěním, před cestou si ověřit rozsah jeho pokrytí v Kostarice,
• dávat si pozor na zavazadla a tašky s doklady v centru měst, v recepcích hotelů, na autobusových zastávkách, a také přímo v autobusech (časté jsou krádeže osobních zavazadel z police nad hlavou cestujících v autobuse),
• při pronájmech vozidel v Rent a Car dobře zkontrolovat podmínky smlouvy.
• Přísně postihován je jakýkoliv styk s drogou

Doprava

• Řidičský průkaz vydaný v ČR platí společně se vstupním razítkem v pase maximálně tři měsíce od příjezdu do země. Při zapůjčení vozidla je nutný věk řidiče minimálně 21 let.
• Jezdí se vpravo a většina předpisů odpovídá našim.
• Připravte se na to, že díky přírodním podmínkám a kvalitě silnic jsou vzdálenosti v Kostarice opravdu „delší“. Například úsek z Monteverde na hlavní panamerickou dálnici je dlouhý 36 km, avšak jeho zdolání trvá dvě a půl hodiny! Takže, pokud se rozhodnete ujet za jeden den 300 km, i když pojedete po nejlepší silnici jaká v zemi je, počítejte, že strávíte v autě okolo 8 – 9 hodin.
• Rychlostní limity jsou 100 km/h na hlavních silnicích a 60 km/h na vedlejších silnicích.
• Policie používá radary a pokutováni můžete být i za nepoužívání bezpečnostních pásů. Porušování předpisů může být drahé: 150 USD za porušené rychlostního limitu o 40 km/h, 70 USD za jízdu na červenou a 15 USD pokud nebudete připoutaní.

Místní doprava

• Mezinárodní lety míří na mezinárodní letiště Juana Santamaríi v San Chosé, druhým letištěm je mezinárodní letiště v Libérii. Při odletu se platí odletová taxa ve výši 26,– USD. Variantou jsou také lety přes USA.
• Při příletu a zvláště při odletu věnujte pozornost transferům, které mohou zabrat díky rostoucímu počtu automobilů a menší kvalitě silnic velké množství času. Při odletu doporučujeme poslední den strávit v hotelu v San José nebo počítat s velkou časovou rezervou, abyste nezměškali svůj let. Pokud plánujete cestovat do vzdálenějších míst, např. ze San José do Tamarinda, doporučujeme využít leteckého spojení. V Kostarice fungují dvě vnitrostátní aerolinky – SANSA a NaturAir s flotilou 14 až 16ti místných letadel. Lety bývají obsazené, proto si včas rezervujte letenku. Platí také, že hmotnost zavazadel smí být max. 12 kg/os. vč. příručního zavazadla. Přeprava nadlimitních zavazadel nemůže být garantována a závisí na celkové váze letadla. Příplatek za přepravu nadlimitních zavazadel činí 1 USD/1 kg. Surfová prkna a další velké předměty jsou považovány za nadlimitní zavazadla. V případě, že budou tyto předměty přepravovány v kabině letadla, činí poplatek 10 USD/položku. Mnoho klientů využívá lety společnosti SANSA jako přípoje k mezinárodním spojům. Přestože tento způsob je velmi pohodlný, může dojít k časovým prodlevám, a tím ke zmeškání mezinárodního letu. Ke zpožděním dochází především v období dešťů, ale občas i v období sucha.
• Po souši se do země dostanete ze sousední Nikaraguy ) pouze jeden hraniční přechod) nebo Panamy ( tři hraniční přechody)
• Železniční síť byla poničena zemětřesením v roce 1991 a již nebyla obnovena, proto se většina přepravy soustřeďuje  na silnice.
• Silniční síť je poměrně ve špatném stavu vlivem špatných klimatických podmínek. Silnice jsou úzké, s mnoha zatáčkami, často chybí silniční značení, což komplikuje dopravu zejména v noci nebo při dešti a mlze. Hustý je také provoz nákladních automobilů. Doporučuje se nepřeceňovat vlastní síly, necestovat v noci a za hustého deště. Některá turisticky atraktivní místa (národní parky a pláže) jsou přístupná pouze autem s náhonem na všechna 4 kola.  Dopravní předpisy jsou ze strany místních řidičů často ignorovány, běžnou skutečností je zejména v nočních hodinách jízda pod vlivem alkoholu.
• Na rychlostních silnicích (zejména při výjezdu ze San José) se platí symbolické mýtné.
• Cestování autobusem není nejpohodlnější, ale jedná se o levný způsob přepravy. V San José jsou tři hlavní autobusová nádraží: Coca-Cola terminál se nachází asi 20 minut chůze směrem na východ od centra města; Terminál Atlántico Norte a nádraží Caribe. Spojení do ostatních měst není tak časté jako do San José, většinou je třeba dojet do hlavního města a tam přestoupit na jiný spoj.
• Taxík je vhodným dopravním prostředkem na delší vzdálenosti, lze si ho pronajmout na hodinu, půl dne nebo i na celý den. Standardní poplatek za jízdu taxíkem mezi letištěm a centrem San José je 10 USD.
• Pronájem automobilu střední třídy stojí cca 65 – 100 USD/den, dražší jsou terénní automobily 4×4, vzhledem ke stavu kostarických silnic jsou však vřele doporučovány. Ceny se liší i podle sezóny. Mezi renomované půjčovny patří např. Adobe Rent a Car nebo Poás Rent a Car. Při převzetí auta budete potřebovat kreditní kartu ( Visa, Master Card, American Express nebo Diners ) k zaplacení kauce, která činí cca 750 USD bez ohledu na typ auta. U některých půjčoven a vybraných typů může být i vyšší.

Náboženství a historie

• Prehistorické období Kostariky je zahaleno rouškou tajemství, protože bylo objeveno jen několik archeologických vykopávek a neexistuje žádná zmínka o psaném jazyku. Prví historické zmínky pocházejí z roku 1502, kdy zde krátce pobýval Kryštof Kolumbus. Ten byl natolik okouzlen zlatými ozdobami místních obyvatel, že zemi pojmenoval Costa Rica – „bohaté pobřeží“. Evropanům trvalo osídlování poměrně dlouho, především kvůli nepropustnosti místní džungle. Původní obyvatelstvo nebylo příliš početné, aby vzdorovalo expanzi Španělů a počet neustále klesal i kvůli citlivosti ne evropské nemoci. Země dostává název Nové Kartágo, který se používal až do poloviny 16.století
• Očekávané bohatství zlata se v zemi nenašlo, tím se rozvoj na dlouhou dobu zastavil. Až v 18.století byla založena města Heredia, San José a Alajuela. Roku 1808 se začalo s pěstováním kávy. Země bohatla, obchodovala se sousedními státy a začaly se vytvářet třídní vrstvy. Do roku 1821 byla Kostarika součástí generálního kapitanátu Guatemala, pak se na několik letb připojila k Mexickému císařství. V roce 1838 se stala nezávislou republikou. San José se stalo hlavním městem již v roce 1824.
• Následující roky 19.století probíhaly ve znamení bojů mezi členy třídní elity a stoupenci prvních demokratických voleb. Kromě dvouletého období diktatury Federika Granadose po roce 1917 si Kostarika uchovala demokratickou tradici až do konce 2.sv.války, kdy se objevily první levicové strany.
• Ve čtyřicátých letech minulého století propukla krátká občanská válka , když se exprezident Calderón a jeho následovník Picado spojili proti vítězi tajného hlasování, Ulateovi a José Figuerasovi. Z několikatýdenních bojů vyšel jako vítěz Figueres, který poté zformoval prozatímní vládu a předal prezidentský úřad Ulateovi. Nařízení z roku 1949 konečně dalo hlasovací právo ženám a černochům. Poněkud kontraverzní bylo rozhodnutí o zrušení ozbrojených sil. Kostarika nemá svoji vlastní armádu dodnes.
• Za svoje snahy rozšířit mír do ostatních zemí Střední Ameriky získal prezident Oscar Arias Sánchez v roce 1987 Nobelovu cenu za mír. Zároveň však odporoval politice USA v této oblasti, na což prezident Ronald Reagan reagoval omezením americké pomoci. Vážné ekonomické problémy přetrvávaly i za vlády prezidenta Rafaela Calderóna.
• V červenci roku 1996 se zemí přehnal hurikán César a zanechal za sebou desítky mrtvých. Jižní pobřeží bylo odříznuto od zbytku země, dálnice Interamericana byla dva měsíce neprůjezdná a celkové škody byly odhadnuty na 100 miliónů kolonů. V roce 1998 způsobil značné škody také hurikán Mitch. V tomto roce se stal prezidentem Miguel Angel Rodríguez, jehož prioritou se stala ekonomika Kostariky, snaha vytvořit nová pracovní místa, privatizovat státní podniky a zvát zahraniční investory. V nových volbách byl těsně zvolen Rodríguezovým nástupcem Abel Pacheco z konzervativní sociálně – křesťanské strany, který zakázal novou těžbu ropy a nerostných surovin a navrhl zákony na zlepšení životního prostředí.

Kultura

• Kostarika leží v bodě, kde se střetává kultura Střední a Jižní Ameriky. V 16.století byl sever pod silným vlivem Mayů, v 17. a 18. století sem byli přiváženi afričtí otroci, a do země proudily i tisíce Číňanů, kteří zde měli pracovat na stavbě železnice. Působením všech těchto vlivů vznikala postupně rozmanitá kostarická kultura.
• Na počátku 50.let minulého století stát poskytl rozsáhlou podporu pro umění a umělecké vzdělávání, financoval národní symfonický orchestr, hlavní nakladatelství, taneční a divadelní soubory a několik významných muzeí. Bohužel, s ekonomickým propadem v 80.letech klesl i rozpočet ministerstva kultury, takže mnoho uměleckých institucí i umělců samotných se musí spoléhat na jiné zdroje.
• Kostarickou literaturu zastupují především spisovatelé počátku 20.století, jako jsou romanopisci Carlos Luis Fallas, Joaquin Gutérrez, Fabián Dobles. Současni literáti se zaměřují na sociální protest jako hlavní téma, patří sem Carmen Naranjo, Alfonso Chase nebo básník Jorge Debravo.
• V grafickém umění dosáhli mezinárodního ocenění Francisco Amighetti, Manuel de la Cruz Gonzáles a Margarita Berthau. Mezinárodní pověst má i sochař Francisco Zúniga.
• Hudba a folklór vznikaly především na severu země, právě v té části, kterou kdysi silně ovlivnili indiáni z kmene Mayů, a na pobřeží Atlantiku ( afro-karibská kultura). Kromě malé, ale živé klasické hudební scény, existuje několik folklorních souborů udržujících tradice písní Karibiku, španělských balad a pracovních písní.

Náboženství a tradice

• Většina obyvatel je římskoaktolického vyznání ( podle odhadů asi 75 %)  a 14% populace jsou evangelíci. V San José najdete hrstku obyvatel jiných vyznání, včetně malé židovské komunity. Je však třeba říci, že zdejší obyvatelé se náboženstvím příliš ovládat nenechají, kostely navštěvují především o svatbách, pohřbech a křtinách.  
• Nejdůležitějšímmi svátky v zemi jsou Velikonoce  a Vánoce. Města slaví dny věnované nejrůznějším světcům. Svátek sv. Josefa se slaví 19. března, zatímco svátek Panny Marie Los Angeleské,( patronky Kostariky) se slaví 2. srpna, 29. červen je svátkem sv.Petra a Pavla.

Historické lokality

• San José – Asi nejlepšími muzei jsou Národní muzeum s ukázkami archeologie, koloniálního nábytku, krojů a náboženských předmětů; muzeum Oro Precolombino se skvělými sbírkami předkolumbijských zlatých mincí; a Museo de Jade s největší americkou sbírkou nefritových soch. Navštívit můžete i Muzeum zlata pod náměstím Plaza de la Culture. Seznámíte se zde s postupy získávání a zpracování zlata i s výrobou šperků. Nejkrásnější budovou ve městě je Národní divadlo,
• Na úpatí vulkánu Poás asi 18 km od San José se rozkládá město Alajuela. Za návštěvu stojí Museo Juan Santamaría, které leží ve stejnojmenném parku a je pojmenováno podle národního hrdiny Juana Santamaría. Vstup je zdarma, út – so, 10 – 18h. Dalším krásným místem je Parque Central, park plný mango stromů. Podle těchto stromů se tomuto městu přezdívá „město manga“. Blízko parku stojí několik historických budov jako je Iglesia La Agonía barokní kostel a katedrála z 19. století.
• 11 km severně od San José leží historické město s koloniální atmosférou Heredia. Městu Heredia se přezdívá „město květin“. Bylo založeno roku 1706 a nejvíce příležitostí prohlédnout si historické budovy budete mít v Parque Central, kde se nachází kostel La Inmaculada Concepción, postavený roku 1797 a ozdobený zvony importovanými z Peru. V parku se také nachází koloniální věž El Fortín postavená prezidentem A. G. Floresem (1914–17). Poblíž stojí i jeho rezidence Casa de la Cultura, kde je dnes muzeum a umělecká galerie.
• Za nejstarší město je považováno bývalé hlavní město Cartago. Bohužel zemětřesení roku 1841 a 1910 napáchala velké škody na historických budovách. Nejzajímavějšími budovami ve městě jsou kostely. Kostel Iglesia de la Parroquia, ze kterého po zemětřesení zbyly jen ruiny, nebyl již nikdy opraven a kolem jeho trosek je dnes krásná zahrada sloužící k odpočinku,. Jeden z nejdůležitějších kostelů v zemi, modrobílá Basílica de Nuestra Seňora de los Ángeles, stojí na hlavním náměstí. Basilika byla zničena zemětřesením v roce 1926, a poté zrekonstruována v byzantském stylu. Sbírku koloniálního a předkolumbovského umění si můžete prohlédnout v Museo e Etnográfia.
• Jednou z nejlepších ukázek koloniální architektury je město Liberia. Navštívit můžete příjemný Parque Central s moderním kostelem Iglesia Inmaculaa Concepción de María. Procházkou po bulváru Avenida Cetral dojdete k nejstaršímu kostelu ve městě zvanému La Agonía . Museo de Sabaneros  je věnované kovbojské kultuře.
• Puerto Limón je živé a čilé město, kde přes všechny změny, které se zde udály, zůstalo ve městě několik krásných koloniálních budov s balkony zdobenými kovovými ornamenty. V parku Vargas se nachází krásná koloniální Městská radnice. Asi 1 km v moří leží ostrov Isla Uvita, na kterém se zastavil Kryštof Kolumbus při své čtvrté a poslední plavbě přes Atlantik. Je možné si půjčit loďku a na ostrov se zajet podívat. Dalším zajímavým místem ve městě je Central Market. Toto rušné místo je také dobrým místem pro pozorování místního života. Museo Ethnográficco nabízí sbírky vypovídající o lokální kultuře a historii.
• Národní památník Guayabo leží 20 km severovýchodně od Turrialba a je to nejdůležitější a největší archeologické naleziště v zemi. Najdete zde několik původních cest, kamenných vodovodů, mohyl a původních opěrných zdí. Nalezeno bylo také několik kusů nádobí a zlatých šperků, které jsou vystaveny v Národním muzeu v San José. Poslední série vykopávek začala roku 1989 a stále pokračuje. Monument není rozsáhlý a archeologická naleziště nejsou větší než 10% celkové rozlohy. Zbylých 90% rozlohy tvoří předhorský deštný prales. Je to jeden z posledních deštných pralesů, který se dochoval v provincii Cartago.

• Oficiálním jazykem je španělština, v turistických oblastech se domluvíte anglicky. Mnoho černochů hovoří kreolštinou. Ve vzdálených oblastech se stále hovoří starými domorodými jazyky, především Bribrí. Odhaduje se, že tím to jazykem hovoří asi 10.000 lidí.

• V Kostarické republice žije téměř 4,5 mil.obyvatel. Populaci tvoří z 96% potomci španělských přistěhovalců. Zbytek tvoří černoši ( bývalí otroci nebo imigranti z Jamajky ) a indiáni ( kmeny Bribri, Borucas aj.)

• Oficiální měnou je kostarický colón ( zkratka CRC ), což je 100 centavos. 100 colonů je cca 3,60 Kč.
• Vedle kostarických colónů jsou při nejrůznějších platbách běžné americké dolary, které jsou bez problémů přijímány ve větších obchodech a ve všech hotelích. Některá prodejní místa odmítají přijímat bankovky v hodnotě 100 USD. Je třeba důsledně zkontrolovat, aby peníze byly zcela nepoškozené. V bance nevyměňují americké dolary, které jsou třeba jen lehce natržené. Velmi špatně směnitelné jsou jiné měny než USD, zejména Euro. Euro lze sice v některých bankách vyměnit (Banco Nacional de Costa Rica), ale ve velmi nevýhodném kursu.
• Pracovní doba bank je většinou od 9:00 do 16:00
• Naprostá většina obchodů, restaurací, půjčoven automobilů a hotelů akceptují běžné kreditní karty (nejrozšířenější VISA nebo Mastercard). V San José i v dalších městech jsou na nejdůležitějších místech (velká nákupní centra, banky apod.) umístěny bankomaty.
• Kreditní karta je vyžadována ve většině hotelů (pokud jí host nevlastní, je vyžadována platba předem za celou předpokládanou dobu pobytu).
• Aktuální kurz

Telefon

• Veřejné telefony najdete po celé Kostarice, použít můžete mince v hodnotě 10, 20 colones nebo telefonní kartu. Karty se dají běžně koupit v hodnotách 500, 1000, 2000, 3000 a 10000 colones. Pro mezinárodní hovory můžete použít i karty v hodnotách 10 a 20 USD, které však fungují i na lokální hovory. Hotely si většinou účtují vysoké poplatky za používání hotelového telefonu. Vybavenost telefonními budkami je dobrá i ve vzdálenějších oblastech, kde budky najdete většinou v obchodech. Telefonování je zde poměrně drahé. Drahé jsou i mezinárodní hovory, nejlevnější jsou při použití telefonní karty.
• U vašeho mobilního operátora si ověřte, zda má rooming. V roce 2009 jej všichni operátoři neměli.
• Telefonní předvolba do Kostariky je 506
• Důležitá telefonní čísla:
• První pomoc  911
• Informace o telefonních hovorech  113
• Policie 117
• Hasiči  118

Internet

• Byť by se mohlo zdát, že pro Kostariku je internet velkou neznámou, opak je pravdou. Cybercafés v San José a v několika dalších městech Vám nabídnou dostatečně kvalitní připojení. V menších městech se musíte zeptat místních, ale většinou vždy najdete místo s připojením.
• Některé luxusní hotely nabízejí wi-fi připojení zdarma.

Elektřina, zásuvky

• V Kostarice je elektrické napětí 110 V a zásuvky jsou uzpůsobeny pro zástrčky s plochými konektory, proto je nutný adaptér.