Náboženství a historie

Historie ostrova Kos

První osadníci přišli na Kos zřejmě z Kréty a pevninského Řecka. Podle Homéra se ostrované zúčastnili Trojské války silou 30 lodí. S osadníky přichází na ostrov také kult Asklepia, boha lékařství. Na ostrově Kos se tehdy nacházel slavný asklepieion (dodnes jsou k vidění jeho ruiny). To byla Asklepiova svatyně, jež sloužila jako nemocnice, s místem byly spojovány léčivé účinky. Významným obdobím této epochy je období dórské civilizace na Kosu, kdy se Kos stává v 7. a 6. stol. před n. l. členem dórského hexapolisu, významného ekonomického, politického a kulturního svazu 6 měst (dále byly členy Knidos, Halicarnassus a tři rhodská města Ialyssos, Kamyros a Lindos). Později se ostrov dostává pod nadvládu Peršanů, po jejich porážce v řecko-perských válkách v 5. století př. n. l. se ostrov přidává na stranu Athén.

Následovalo období různých invazí (opět Peršanů, později Makedonců a Ptolemaiů) – z této doby uveďme událost založení nového hlavního města Kos roku 366 př. n. l. Pak přišla dominance Říma, s nímž Kos udržuje dobré vztahy. Neobyčejnou prosperitu města, založenou na zemědělství (zejména pěstování vinné révy) a později produkci hedvábí, nepříznivě poznamenávaly až do pozdější doby byzantské říše zemětřesení (největší roku 27 př. n. l.) a ataky pirátů a Arabů. Ve 13. století n. l. je ostrov v držení Benátčanů a Janovanů, na počátku 14. století je prodán maltézským rytířům (1315). Po dvou stech letech se nakonec podařilo ostrov dobýt Turkům pod Sulejmanem Velikým roku 1523. Čtyřsetletá vláda Osmanů se vyznačovala krutostmi a perzekucí, zejména za řecké války za nezávislost ve 20. letech 19. století. Toto období skončilo roku 1912, kdy Turky vytlačují Italové. I oni začali brzy agresivní politiku, roku 1943 je však za války vystřídali Němci jako noví páni ostrova. Po jejich porážce roku 1945 ostrov spravovala Velká Británie a 7. 3. 1948 se Kos stává nakonce součástí Řecka.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Osobnosti spjaté s ostrovem Kos

Vůbec nejslavnější osobností spojenou s ostrovem je Hippokrates, žijící v 5. století před Kristem – podle některých pramenů se prý dožil více jak sta let (žil snad mezi lety 460 a 370 př. n. l.). Ačkoliv není zřejmé, zda je autorem všech spisů, jež mu jsou připisovány, bývá obecně považován za otce medicíny, za toho, kdo odmítl pověru, že by nemoc byla trestem z vyšší moci. Nemoc považoval za důsledek jasných příčin. Z medicíny tak učinil praktický obor, zbavil jí metafyzična. Medicína však nadále zůstávala značně pasivní, soustředila se na to, aby byl pacient v klidu a čistotě, a tak aby bylo umožněno přirozené uzdravení. Hippokrates se držel teorie tělních tekutin (krve, černé a žluté žluči a flegmatu – odtud čtyři temperamenty sangvinik, melancholik, cholerik a flegmatik), jejichž nerovnováha prý byla příčinou onemocnění. Dbal také na to, aby lékař byl čestný a měl na zřeteli především blaho svých pacientů. To je součástí Hippokratovy přísahy, jež vyšla z kruhu jeho žáků a na jejíž upravené verze lékaři dnes skládají svůj slib. Ta původní obsahovala také ustanovení, která lékaře upamatovávají na výlučnost jeho povolání a zakazují mu podat komukoliv smrtící lék či zapříčinit přerušení těhotenství.

Z Kosu pocházel také slavný malíř antiky Apelles, žijící ve 4. století př. n. l. Portrétoval slavné makedonské vládce Filipa a jeho syna Alexandra. Sláva Apellova umění, živá ještě za italské renesance, k nám dnes doléhá jen z literárních svědectví – všechna jeho díla jsou totiž ztracena.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie
• Kostely a náboženská místa
  • město Pyli
    • kostel sv. Christodoulose (11. stol.) – 23. 4. slavnosti sv. Jiří
  • město Kefalos
    • bazilika sv. Štěpána a klášter sv. Jana Theologuse
  • město Platani
    • v blízkosti starý muslimský a židovský hřbitov mezi piniemi se zajímavými náhrobními kameny

Historické lokality

Hlavní město Kosu

• Kos – náměstí Platia Eleftherias s Defterdarovou mešitou, náměstí Platanou, kde roste jeden z nejstarších stromů v Evropě Hippokratův platan (12 m v obvodu), z náměstí vede cesta do hradní pevnosti. Ve městě najdete archeologické vykopávky a archeologické muzeum se sbírkou mozaiek a římských soch (např. Hippokrata).

Historické lokality

• Asklepion – nejzajímavější starověké místo ostrova, najdeme zde svatyni a léčebnu
• Kefalos – ve vesnici se nachází křižácká pevnost, v okolí je byzantský kostel a zbytky amfiteátru Astypalia
• Zia – v malé vesničce se nachází nejstarší větrný mlýn na Kosu