Náboženství a historie
Historie ostrova Kos
První osadníci přišli na Kos zřejmě z Kréty a pevninského Řecka.
Podle Homéra se ostrované zúčastnili Trojské války silou
30 lodí. S osadníky přichází na ostrov také kult
Asklepia, boha lékařství. Na ostrově Kos se tehdy nacházel slavný
asklepieion (dodnes jsou k vidění jeho ruiny). To byla
Asklepiova svatyně, jež sloužila jako nemocnice, s místem byly spojovány
léčivé účinky. Významným obdobím této epochy je období dórské
civilizace na Kosu, kdy se Kos stává v 7. a 6. stol. před n. l.
členem dórského hexapolisu, významného ekonomického,
politického a kulturního svazu 6 měst (dále byly členy Knidos,
Halicarnassus a tři rhodská města Ialyssos, Kamyros a Lindos). Později se
ostrov dostává pod nadvládu Peršanů, po jejich porážce
v řecko-perských válkách v 5. století př. n. l. se ostrov přidává na
stranu Athén.
Následovalo období různých invazí (opět Peršanů, později Makedonců
a Ptolemaiů) – z této doby uveďme událost založení
nového hlavního města Kos roku 366 př. n.
l. Pak přišla dominance Říma, s nímž Kos udržuje dobré vztahy.
Neobyčejnou prosperitu města, založenou na zemědělství
(zejména pěstování vinné révy) a později produkci hedvábí,
nepříznivě poznamenávaly až do pozdější doby byzantské říše
zemětřesení (největší roku 27 př. n. l.) a ataky pirátů a Arabů. Ve
13. století n. l. je ostrov v držení Benátčanů a Janovanů, na počátku
14. století je prodán maltézským rytířům
(1315). Po dvou stech letech se nakonec podařilo ostrov dobýt
Turkům pod Sulejmanem Velikým roku 1523.
Čtyřsetletá vláda Osmanů se vyznačovala krutostmi a perzekucí, zejména
za řecké války za nezávislost ve 20. letech 19. století. Toto období
skončilo roku 1912, kdy Turky vytlačují
Italové. I oni začali brzy agresivní politiku, roku 1943 je však
za války vystřídali Němci jako noví páni ostrova. Po jejich porážce roku
1945 ostrov spravovala Velká Británie a 7. 3. 1948 se Kos
stává nakonce součástí Řecka.
Kultura Řecka
Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří
nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů
využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše,
odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském
renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu
výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a
řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a
nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením
evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou
zase pevným základem mnoha vědních oborů.
Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho
nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů
tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo
dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů,
něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět
dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika
sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění
byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného
řeckého renesančního umělce El Greka, patrně
nejslavnějšího řeckého malíře novověku.
V literatuře vytvořili Řekové vzory
literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice
v Iliadě a Odysseji, připisovaných
Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např.
dílem básnířky Sapfo, dramatu pak
v Aischylových, Sofoklových a
Euripidových tragédiích a Aristofanových
komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké
básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a
Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem
o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do
širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos
Kazantzakis.
Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco
Sokrates, Platon a
Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené
i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je
v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný
řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a
fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales,
Pythagoras, Euklides či
Archimedes.
Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se
teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a
věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako
hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám
Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské
liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou
hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména
buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik
velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri
Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii
Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu)
nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise
Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu
Řek Zorba) a mladšího Vangelise.
Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň
režiséra filmů Řek Zorba nebo
Stella Michaela Cacoyannise,
představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů
Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.
Osobnosti spjaté s ostrovem Kos
Vůbec nejslavnější osobností spojenou s ostrovem je
Hippokrates, žijící v 5. století před Kristem – podle
některých pramenů se prý dožil více jak sta let (žil snad mezi lety
460 a 370 př. n. l.). Ačkoliv není zřejmé, zda je autorem všech spisů,
jež mu jsou připisovány, bývá obecně považován za otce
medicíny, za toho, kdo odmítl pověru, že by nemoc byla trestem
z vyšší moci. Nemoc považoval za důsledek jasných příčin. Z medicíny
tak učinil praktický obor, zbavil jí metafyzična. Medicína však nadále
zůstávala značně pasivní, soustředila se na to, aby byl pacient v klidu a
čistotě, a tak aby bylo umožněno přirozené uzdravení. Hippokrates se
držel teorie tělních tekutin (krve, černé a
žluté žluči a flegmatu – odtud čtyři temperamenty sangvinik,
melancholik, cholerik a flegmatik), jejichž nerovnováha prý byla příčinou
onemocnění. Dbal také na to, aby lékař byl čestný a měl na zřeteli
především blaho svých pacientů. To je součástí Hippokratovy
přísahy, jež vyšla z kruhu jeho žáků a na jejíž upravené
verze lékaři dnes skládají svůj slib. Ta původní obsahovala také
ustanovení, která lékaře upamatovávají na výlučnost jeho povolání a
zakazují mu podat komukoliv smrtící lék či zapříčinit přerušení
těhotenství.
Z Kosu pocházel také slavný malíř antiky
Apelles, žijící ve 4. století př. n. l. Portrétoval
slavné makedonské vládce Filipa a jeho syna Alexandra. Sláva Apellova
umění, živá ještě za italské renesance, k nám dnes doléhá jen
z literárních svědectví – všechna jeho díla jsou totiž ztracena.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Panny Marie
- Kostely a náboženská místa
- město Pyli
- kostel sv. Christodoulose (11. stol.) – 23. 4. slavnosti
sv. Jiří
- město Kefalos
- bazilika sv. Štěpána a klášter sv. Jana Theologuse
- město Platani
- v blízkosti starý muslimský a židovský hřbitov mezi piniemi se
zajímavými náhrobními kameny
Historické lokality
Hlavní město Kosu
- Kos – náměstí Platia Eleftherias s Defterdarovou
mešitou, náměstí Platanou, kde roste jeden z nejstarších stromů
v Evropě Hippokratův platan (12 m v obvodu), z náměstí vede cesta do
hradní pevnosti. Ve městě najdete archeologické vykopávky a archeologické
muzeum se sbírkou mozaiek a římských soch (např. Hippokrata).
Historické lokality
- Asklepion – nejzajímavější starověké místo
ostrova, najdeme zde svatyni a léčebnu
- Kefalos – ve vesnici se nachází křižácká pevnost,
v okolí je byzantský kostel a zbytky amfiteátru Astypalia
- Zia – v malé vesničce se nachází nejstarší
větrný mlýn na Kosu