Náboženství a historie

Historie Korfu

Řecký název ostrova – Kerkyra – odkazuje k mytologii. Kerkyra byla nymfou, do níž se zamiloval Poseidón, bůh moře. Odvlekl ji na ostrov a zplodil s ní syna. Ostrov pak pojmenoval po ní a jejich syn založil lid Fajáků. Korfu má být Scherií, ostrovem, na kterém se u Fajáků zastavil podle Homéra Odysseus na své cestě zpět do vlasti. Na ostrově prý také našli útočiště Argonauti s Iásonem při své výpravě za zlatým rounem. Jméno Korfu, pod nímž je ostrov znám cizincům, pochází z původně řeckého koryfai (vrch) a vztahuje se ke dvěma vrchům, na nichž se dnes nachází Palaio Frourio.

Na ostrov přišla řecká kultura s osadníky v 8. století př. n. l., kdy ostrov osidlují Korinťané (a už před nimi zřejmě obyvatelé Eretrie). Postupem času se však ostrov značně emancipoval vůči městu, z nějž vzešla jeho civilizace, zažil hospodářskou prosperitu a disponoval značnou námořní silou (v době řecko-perských válek měl druhou největší řeckou flotilu). V pozdější peloponéské válce stálo Korfu spolu s Athénami na opačné straně než Korint.

Následovalo období, kdy moc nad ostrovem vykonávaly různé národy, státy a rody. Delší bylo období, kdy Korfu podléhalo Římu, byť se těšilo autonomii (období let 229 – 395). Za Římanů se také na ostrov dostává křesťanství. Pozdější éra byzantské říše byla poznamenána ohrožováním germánskými kmeny a Saracény. Doba, kdy se poté v držení ostrova Korfu střídali různí představitelé italské námořní síly, byla ukončena na přelomu 14. a 15. století, tehdy se ostrov dostal na čtyři stovky let do rukou Benátčanů.

Pro charakter ostrova to bylo určující období – na rozdíl od pevninského Řecka i ostrovů nepoznalo Korfu nadvládu Turků, jejichž několikerému obléhání v 16. století a naposled roku 1716 odolalo. Fakt, že ostrov nepodlehl a zapůsobil svým způsobem jako hráz tureckým výbojům do Evropy, byl především zásluhou hradeb a pevností budovaných za Benátčanů. Dědictví tohoto období se dále vyjevuje v „italském“ vzhledu staré čtvrti města Korfu, v italských výrazech, jež přešly do místní podoby řečtiny, i v některých italských pokrmech oblíbených na Korfu. I zvyky, styl života a uspořádání společnosti se řídily benátskými vzory. Toto pozoruhodné období skončilo spolu s Benátskou republikou roku 1797.

Korfu se dostává do rukou Francouzů, kteří jsou brzo (1799) přemoženi rusko-tureckým loďstvem. Je nastolena Sedmiostrovní republika Jónských ostrovů pod otomanskou nadvládou s centrem na Korfu. Ani ta však netrvá dlouho, Francouzi se opět ujímají moci (1807 – 1814). Roku 1815 vznikají Spojené státy Jónských ostrovů v čele s britským vysokým komisařem, jenž sídlil na Korfu. Britské protektorství se vyznačovalo vládou pevné ruky, zároveň však byly budovány silnice a vodovodní síť. Roku 1824 také zahájila činnost Jónská akademie jako první moderní řecká akademická instituce. Konečně roku 1864 bylo Korfu připojeno k Řecku a nadále sledovalo jeho osudy. Za první světové války byl ostrov útočištěm Srbům, kteří se přidali na stranu vojsk Dohody, mnoho jich zde zemřelo hladem, vyčerpáním a nakázami. Za druhé světové války památky města těžce poškodilo německé bombardování. 20. století později přineslo rozvoj cestovního ruchu na Korfu, jež je svou pohostinností a výbornou turistickou infrastrukturou­ známé.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Osobnosti spjaté s ostrovem Korfu

Ze slavných osobností spojených s ostrovem se zmiňme o slavném milovníku žen a dobrodruhovi Giacomo Casanovovi, který na ostrově pobýval během své kariéry v armádě Benátské republiky.

Na počátku 19. století byly v Římě nalezeny ostatky mladé dívky, jež prý jedné řádové sestře zjevila, že byla řeckou princeznou Filomenou, rozenou na Korfu, která dala svatý slib panenství a odmítla stát se ženou císaře Diokleciána, za což byla umučena. Začala být později uctívána jako světice a mučednice.

Na ostrově se narodil Ioannis Kapodistrias, uznávaný diplomat své doby, jenž se po řecké válce za nezávislost stal na konci 20. let 19. století první hlavou samostatného Řecka. Když byl roku 1831 zavražděn, vystřídal ho jeho bratr Augustinos, rovněž narozený na Korfu.

Zde si také dala v neoklasicistním stylu postavit své letní sídlo nazvané podle slavného hrdiny Achilleion císařovna Alžběta Bavorská, zvaná Sissi. Po její smrti je koupil a jako letní rezidenci užíval německý císař Vilém II.

Korfu je rodištěm prince Filipa, vévody z Edinburghu, potomka tehdy vládnoucí dynastie v Řecku a současného manžela britské královny Alžběty II.

Nicméně nejpopulárnější osobností spojenou s ostrovem je britský spisovatel a milovník přírody Gerald Durrell, který zde i se svým bratrem Lawrencem, rovněž spisovatelem, strávil čtyři léta. Zážitky z ostrova později zpracoval v oblíbené knize O mé rodině a jiné zvířeně i v dalších dílech.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie
• Kostely a náboženská místa
  • byzantský kostel svatého Jasona a Sosipatera (12. století)
  • kostel sv. Spyridona (patrona ostrova)
  • klášter Vlacherna

Historické lokality

Hlavní město Korfu

• Kerkyra – za návštěvu stojí jedno z největších řeckých náměstí Esplanada, stará a nová pevnost z benátského období, archeologické muzeum, kostel sv. Spiridona a klášter Vlacherna

Historické lokality

• Gastouri – v blízkosti vesničky se nalézá zámek Achilleion zbudovaný pro rakouskou císařovnu Sissi
• Paleokastritsa – na vysoké skále se tyčí klášter Panagia Theotokós, ve městě můžete navštívit také muzeum se sbírkou obrazů, rouch a velrybích kostí.