Náboženství a historie
Karpathos (název údajně
podle rostliny karpasos) je ostrovem významných
tradic, z nichž mnohé jsou v některých koutech ostrova
stále živé. Údajně byl zemí mytických Titánů
(žil tu prý i Prometheus), měla se tu také
narodit bohyně Athéna (její příchod na svět
bývá líčen tak, že vyrazila ve zbroji z čela Dia, jenž předtím spolkl
její již těhotnou matku z obavy, že by ho jejich společný potomek
předčil, jak mu to bylo prorokováno). Ostrov je také zmíněn
v Homérově Iliadě – účastnil se se svými loďmi trojské
války. (Ostrov je dále zmiňovan rovněž v dílech Vergilia,
Plinia staršího či Strabona.)
Budeme-li sledovat dějiny Karpathosu po jiné linii než té bájné,
zjistíme, že člověk tu žil již někdy od doby
2,5 tisíce let před naším letopočtem. Významnou (byť asi ne
první) civilizací na ostrově byla ta minojská
z Kréty. Svůj vliv zde dále uplatňovali Mykéňané a Féničané.
Po nich přišli v prvním tisíciletí př. n. l. Dórové.
Za nich zde vzkvétala hned čtyři
města (Potidaio/Poseidio, Arkesia, Vrikous a Nisiros), podle
čehož byl ostrov také jmenován jako Tetrapolis.
V peloponéské válce byl Karpathos spojencem Athén. Významný
vliv zde tehdy měl také sousední ostrov
Rhodos.
Karpathos dobyli v polovině prvního století Římané,
později se ve 4. století stal součástí tehdy vznikající byzantské
říše (budování prvních kostelů). Hrozba dalších dobyvatelů a později
pirátů donutila obyvatele ostrova ke stěhování do nitra ostrova, kde si
budovali vesnice. Po zhroucení říše měli ostrov ve vlastnictví
Janované a Benátčané (rody Moreschi a
Cornari), kteří jej nazývali Scarpanto a nechali
zde postavit mnoho pevností a kostelů.
Tato prosperita skončila v první polovině 16. století, kdy korzár
Hayreddin Barbarossa ostrov vyplenil a následně předal do moci
Otomanské říše, jež se při správě Karpathosu omezila
jen na výběr daní. Když došlo roku
1821 k řecké válce za nezávislost,
Karpathos se aktivně účastnil svou
podporou, ale ze zisku nezávislosti (1823) se dlouho netěšil – již roku
1830 byl v rámci následných dohod předán zpět Turkům, které pak
vystřídali až na počátku 20. století (roku 1912) Italové. Jejich moc na
ostrově skončila až po tragickém závěru v podobě druhé světové
války, kdy se k nim přidali i jejich němečtí váleční spojenci.
Ostrované si od 5. října 1944 vybojovávali
svobodu (jako první se Italům postavili vesničtí muži ze
vsi Menetes), a když Spojenci otáleli s pomocí
kvůli nepříznivému počasí, vydalo se z nich sedm odvážných žádat
o pomoc, s níž se na ostrov vrátili 17. října 1944.
Součástí řeckého státu se Karpathos
konečně stal 7. března 1948. Ani tím však pohnuté doby
neskončily, špatná hospodářská situace přiměla mnohé
obyvatele Karpathosu k tomu, aby hledali štěstí
v Americe, mnoho z nich se pak vrátilo či
pravidelně vrací.
V kultuře ostrova Karpathos zaujímá přední
místo hudba, která je důležitým prvkem místních oslav
v letních měsících – náboženských svátků,
včetně nejvýznamnějšího Panagia (Nanebevzetí
Panny Marie, 15. srpna), hojně
navštěvovaného i lidmi z celého světa, a jiných slavností. Třemi
svéráznými nástroji na Karpathosu jsou
tsambouna (místní druh dud), lyra (drží se
svisle, opřena o koleno, hraje se na ni smyčcem se zvonečky, jež dodávají
rytmus) a laouto (loutna). Hudební produkce začne často
spontánně, hudebníci se sejdou, předvedou své improvizované
skladby (mantinades) a zábava se
mnohdy táhne až do následujícího
jitra.
Náboženství a tradice
- Náboženské složení – věřící řecké
pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)
- Svátky
- státní
- 25. březen Den nezávislosti
- 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké
odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“
fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena
řecko–italská válka
- další svátky a dny volna
- Nový rok (1. leden)
- Svátek práce (1. květen)
- 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské
polytechnice)
- Vánoce (25. – 26. prosinec)
- náboženské svátky
- 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
- Velký pátek a Velikonoční pondělí
- 15. srpen – svátek Nanebevzetí Panny Marie (Panagia),
nejvýznamnější svátek na ostrově Karpathos, kde jej všude provází
staré zvyky, zvuky tradičních nástrojů, rytmy místních tanců a barvy a
formy zdejších krojů, obzvláště malebné oslavy jsou ve vesnici
Olympos
Dále mezi významné svátky patří například pondělí
o masopustu, kdy se v Pigadii provozuje „divadlo“ –
přestrojení obyvatelé inscenují lidový soud. V srpnu jsou ve vesnici Aperi
pořádány různé akce, na nichž zní lidová hudba a tančí se lidové
tance. 3. listopadu je ve vsi Spoa oslava všech nositelů jména
Jiří, svátek je navíc
spojen s vínem. S konkrétním místem je spojen rovněž svátek
Agios Pandeleimon, a sice s vesnicí Othos.
Přijíždějí na něj lidé z celého ostrova, aby tu pojedli, popili,
zatancovali si a potěšili se při místní hudbě. Svátek trvá
tři dny.
Na ostrově je mnoho bíle omítnutých kostelů, jež zaujmou na první
pohled a navíc třeba ukrývají ještě poklady uvnitř. Uveďme
například:
- Agios Mamas v Menites s červenou kupolí, okny a dveřmi
orámovanými modrou barvou a cennou vnitřní výzdobou fresek, mozaiek, ikon a
vyřezávaného oltáře
- Kimisis Tis Theotokou v Olymposu se skvělou vnitřní
výzdobou včetně zlatých fólií a biblických výjevů z dílny
místních umělců
- kostel Panagia (Panny Marie) ve vesničce Aperi, jeho
počátky sahají až do 6. století, v kostele se nachází ikona Panny Marie
uctívaná po celém Karpathosu jako zázračná
- kostel Nanebevzetí Panny Marie v Menetes, asi
nejslavnější kostel na ostrově, zajímavý svým umístěním
i architekturou
- kostel Agia Sofia (Boží moudrosti) ve vesnici Arkassa
(5. – 6. stol.) je pozoruhodný pro svou velkolepou architekturu
Historické lokality
Pigadia (Karpathos) – v hlavním městě ostrova,
postaveném terasovitě kolem přirozeného přístavu, najdete ruiny antické
akropole i raně křesťanské baziliky, tradiční domky se střechami
z červených tašek a balkony i Poseidonovu (Neptunovu) jeskyni, původně
hrob či svatyni (Poseidona nebo Afrodity). Blízko Pigadie se nacházejí
i základy antického osídlení jménem Potideion (nebo Posideon).
Olympos – vesnice tradic, kde uvidíte typické místní
domky vybudované na svahu, mnoho kostelů a také zvyků a krojů, které si
ženy oblákají hlavně ve svátek. Tím nejslavnějším je 15. srpen
(Nanebevzetí Panny Marie), kdy lidé zahrají na tradiční nástroje,
zatančí si a hodují.
Mesochori – příklad další vesnice plné atmosféry,
již tu vytvářejí uličky s tradičními domky, kamenné schody a hojně
zastoupená tekoucí voda.