Elektřina, telefon a internet na Egejské riviéře - v Bodrumu

• V Turecku stále existuje hrozba teroristického útoku, je tedy dobré dbát zvýšené opatrnosti na frekventovaných místech, v MHD apod. Zásadně se doporučuje vyhýbat se cestování v noci, při projíždění kontrolních stanovišť armády nebo četnictva se chovat klidně a ukázněně a respektovat pokyny místních orgánů. Dále se nedoporučuje vyhovět žádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů atd. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest. Tato varování platí zejména pro oblast východního a jihovýchodního Turecka.
• V ostatních částech Turecka nejsou problémy s osobní bezpečností. Mimo turistická letoviska a velká města je třeba počítat s faktem, že osamělá žena vzbudí pozornost. Pokud se mimo tyto oblasti, zejména na venkově, prochází sama (nebo v doprovodu jiné ženy) po ulici, mohou nastat nepříjemné potíže.
• Bezpečnostní situace je jinak srovnatelná s Evropou. Přepadení jsou v Turecku méně častá než v západních zemích. Naopak drobná kriminalita (krádeže osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) je v hlavních turistických oblastech častá poměrně dost, vyskytují se i případy znásilnění. Rozhodně tedy nelze doporučit nocování pod širým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřežených místech.

Doprava

K řízení motorových vozidel v Turecku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

Povolená rychlost v obci je v Turecku 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 120 km/h. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• dopravní předpisy jsou podobné těm v ČR, v praxi se však příliš nedodržují. Turecko patří mezi země s nejvyšší nehodovostí a úmrtností na silnici. Je tedy doporučováno dbát zvýšené opatrnosti na silnicích
• řidič svou přítomnost často dává najevo troubením
• použití světelné signalizace neznamená dávání přednosti, ale právě naopak
• pokud řidič signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také tímto způsobem může dávat najevo, že jej lze předjet

Místní doprava

• Z mezinárodního letiště Izmir se do centra města dostanete autobusem, taxi nebo pronajatým vozidlem. Stejnými prostředky se poté dostanete i do letovisek Bodrum, Marmaris nebo Kusadasi.
• Autobus z letiště do centra Vás v přepočtu vyjde na cca 150 Kč. Dopravu zajišťuje společnost Havas. Pro dopravu do dalších letovisek lze využít mnoho přepravních společností (např. Pamukkale), ceny se od sebe příliš neliší, následující ceny jsou spíše orientační. Z centra Izmiru do Bodrumu stojí lístek 12 €, do Marmarisu 13 € a do Kusadasi 5 €.
• Taxi je dražší možností dopravy jak do centra Izmiru, tak poté do dalších přímořských letovisek. Z letiště do Izmiru za něj dáte 10 – 15 €. Společnost ADB na svých webových stránkách uvádí jednotlivé ceny z letiště Izmir do Bodrumu (170 €), Marmarisu (215 €) a Kusadasi (50 €).
• Za pronájem auta dáte cca 40 – 100 €, v závislosti na společnosti, typu auta, délce pronájmu a věku řidiče. Přímo na letišti v Izmiru i v letoviscích Bodrum, Marmaris a Kusadasi funguje například Atlas Choice. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Existuje mnoho způsobů, jak se dopravovat v okolí letovisek Bodrum, Marmaris a Kusadasi. Základním dopravním prostředkem je minibus dolmus. Má 16 míst a jezdí po celém městě. Stačí říct řidiči, kam má jet, a stejně tak, když chcete vystoupit. Tyto minibusy jezdí dost často „narvané k prasknutí“, což také jejich název v překladu znamená. Jejich obrovskou výhodou je cena. Zpravidla nikdy nezaplatíte více než 1 € v přepočtu za jednu jízdu.
• Kromě dolmusu zde fungují také klasické autobusy, které jsou o něco dražší. Ceny za jednotlivé jízdy jsou uvedeny výše.
• Jednou z možností dopravy po okolí je také vypůjčení kola. Pronájem Vás vyjde v průměru na 15 € za den.

Náboženství a historie

Historie Turecka

Strategická poloha Turecka (zejména Anatolie) na rozhraní evropského a asijského kontinentu lákala odedávna k osídlení – tato oblast byla jednou z vůbec nejdříve obydlených na světě. Z různých říší a civilizací, jež se zde vystřídaly, jmenujme jen akkadskou říši, dále říši Chetitů, anatolského lidu mluvícího indoevropským jazykem, jehož klínové písmo rozluštil v době první světové války z tabulek český jazykovědec a orientalista Bedřich Hrozný. Ve 12. století př. n. l. počali západní část Anatolie (či Malé Asie, užijeme-li názvu odvozeného od Římanů) osidlovat Řekové. Do této doby bývá také kladena trojská válka. Město Trója i konflikt, vyvolaný Paridovým únosem krásné Heleny, ženy spartského krále Menelaa, známé z Homérovy Iliady, byly dlouho pokládány za pouhý mýtus. Až v 70. letech 19. století německý obchodník a archeolog Heinrich Schliemann, jenž si prý již v dospívání předsevzal objevit místa popisovaná v antických eposech, objevil pozůstatky města. Zda má trojská válka svůj historický základ, či je jen konstruktem odkazujícím k mnoha jiným konfliktům, zůstává předmětem sporů. Na území dnešního Turecka se tak nachází i legendární hora Ida, místo, odkud bohové pozorovali postup trojské války i kde se konal slavný Paridův soud nad krásou tří bohyň – Héry (Junony), Pallas Athény (Minervy) a Afrodité (Venuše). Až láska nejkrásnější ženy světa, krásné Heleny, již nabídla bohyně Afrodité, přiměla Parida k tomu, aby jí udělil zlaté jablko jako cenu pro nejkrásnější ze tří bohyň. V dnešním Turecku, ve Smyrně, se také měl narodit bájný slepý pěvec Homér, autor Iliady a Odyssey, a to někdy v 8. stol. př. n. l. Zda vůbec žil, či zda vůbec sepsal obě základní památky světového písemnictví jeden básník podle starších ústních podání, nebo se jedná o práci mnoha tvůrců, zůstane asi navždy tajemstvím. Následovalo období říše Frygů, o nichž se zmiňuje i Homér a jejichž jméno dnes žije díky frygickému modu v hudbě a frygické čapce, kterou s odkazem na mýty nosili revolucionáři ve Francii. Z mýtů spojených s Frygy si dodnes připomínáme ještě pojem gordický uzel, uvázaný legendárním frygickým králem Gordiasem na oji vozu taženého voly, na kterém měl vjet podle proroctví do města budoucí král. Frygům prý také vládl král Mídas, jenž dokázal cokoliv, čeho se dotkl, proměnit ve zlato. Jednou však dal ve sporu, kdo je lepší hudebník, přednost Panovi před bohem slunce Apollonem, a za to se mu dostalo kruté odplaty – oslích uší. Další říší byla říše lydické, již si později podmanili Peršané. Ve 4. století př. n. l. osvobodil Anatolii od Peršanů Alexandr Veliký.

Kolem počátku našeho letopočtu se datuje římská nadvláda v oblasti, období pokoje a prosperity se správním centrem v Efesu, městě proslaveném Artemidiným chrámem, jedním z divů starověkého světa, který roku 356 zapálil Herostrates údajně proto, aby si tak získal slávu. Za éry Římanů se v Anatolii také píše důležitá kapitola z dějin křesťanství – stala se jedním z prvních míst, kam se začalo šířit. Podle některých tradic se sem, přesněji do Efesu, uchýlili po Ježíšově smrti apoštol Jan s Pannou Marií, kteří zde oba údajně dožili. Jan zde měl také napsat své evangelium, byť není jasné, zda je Jan Evangelista totožný s apoštolem Janem. Efes je rovněž jedno z měst, jimž sv. Jan adresoval své Zjevení, přičemž i všech dalších šest (mj. Smyrna a Pergamum) leží v dnešním Turecku, což dokládá význam zdejších křesťanských komunit. Jistější již je, že území bylo cílem prvním misijních cest sv. Pavla, autora novozákonních epištol, např. Listu Efeským. Rozlehlost Římské říše si vyžádala její dělení, zprvu administrativní, roku 395 již oficiální.

Významným krokem v tomto vývoji bylo založení Konstantinopole (Konstantinova města, dnešního Istanbulu) Konstantinem I. roku 330 jako nového hlavního města říše, postaveného jako „nový Řím“ na místě starého řeckého města Byzantium. Východní říše římská přežila pád západní části (roku 476) a stala se důležitou baštou východního křesťanství, hrází před nebezpečím ze strany Otomanů. Asi nejvýznamnějším panovníkem říše byl císař Justinián (483 – 565). Dobyl zpět významné části bývalé říše z rukou germánských národů (nejdůležitější byl zisk Itálie), sebral římské právo v Corpus Juris Civilis. Dal v Konstantinopoli, tehdy významné zastávce hedvábné stezky, spojníku Číny a oblastí jižní a východní Asie s Evropou a břehy severní Afriky, kromě obchodního významu tehdy přibírající i funkci kulturní výměny, zbudovat chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia). S byzantskou říší jsou také spojeny křižácké výpravy z 11. – 13. století, obrácené původně proti „pohanům“, později však využité i proti cařihradským vládcům. Ponechaná Západem napospas osudu, zmítaná vnitřními problémy, padla Konstantinopole 29. 5. 1453 do rukou Otomanů, kteří v té době ovládli i Balkán.

Vzniklá Osmanská říše byla v dobách své největší teritoriální expanze v 16. století, kdy získala rozsáhlá území sahající od Blízkého východu přes východní Středomoří a Balkán až na území dnešního Maďarska, svým rozsahem důstojným nástupcem byzantské říše (zatímco jejím kulturním nástupcem bylo ruské carství). Patrně největším vládcem říše byl Sulejman Veliký (1520 – 1566). V 16. a 17. století Osmané Evropanům pravidelně naháněli strach, když stanuli několikrát až před Vídní. Na druhou stranu se sultanát stával také důležitým hráčem na politické mapě Evropy – spojoval se s Angličany, Francouzi či Holanďany proti Habsburkům. Postupem doby však přestávalo osmanské vojsko, jinak proslulé svou organizovaností a elitním vojskem sestaveným z křesťanských zajatců, janičáři, stačit rychle se vyvíjejícím západním armádám, které budovaly systém obranných pevností a prodělávaly modernizaci, již v Osmanské říši mnohdy znemožňovaly konzervativní muslimské kruhy. Navíc byli Turkové často ve dvojím ohni – na západě bojovali proti Habsburkům, na východě je ohrožovali Peršané. Důležitým psychologickým momentem pro Evropu byla bitva u Lepanta (1571), kdy bylo „neporazitelné“ osmanské loďstvo poraženo. Vojenské pokořování vyvrcholilo na konci 17. století, kdy při dalším neúspěšném pokusu o obléhání Vídně bylo turecké vojsko poraženu na hlavu. Upadat zároveň začíná i hospodářství říše – její geografická situace přinášející výhodu v podobě kontrolování důležitých obchodních cest z Evropy do Asie pozbývá významu kvůli zámořským objevům, jež umožnily obchodní styk s východní Asií jinou cestou. Dějiny 18. a 19. století jsou pak především dějinami územních ztrát (severní Afrika, Řecko, Balkán). K tomu se přidávají vlády slabých sultánů (kterým často dominovali velkovezírové, někdy dokonce i ženy z harému) a v 19. století i mezi poddanými sultána probouzející se národní uvědomění. Vcelku přiléhavý je termín „nemocný muž na Bosporu“, vztahovaný na situaci Osmanské říše v 19. století. Stát, k jehož světlým stránkám patřila náboženská i etnická různorodost a snášenlivost (na konci 15. století přijal kupříkladu s otevřenou náručí židy a muslimy, kteří byli vyhnáni španělskou inkvizicí) a který dovoloval praktikovat všechna náboženství Knihy (islám, křesťanství i judaismus), jejichž věřící měli dokonce nárok být posuzováni podle svých zákonů, se snažil situaci řešit v průběhu 19. století reformami (Tanzimat) vedoucími až ke konstituční monarchii. Definitivně byl osud půltisícileté říše zpečetěn jejím angažmá v první světové válce po boku Německa, z níž Turecko vyšlo značně územně oslabeno a ekonomicky zdecimováno. K nejtemnějším stránkám turecké historie patří arménská genocida z této doby. Započala roku 1915 vězněním arménských představitelů a deportacemi, k nimž se později přidaly masakry a pochody smrti, kterým padlo za oběť víc jak milion Arménů. Důvodem protiarménských opatření byla údajná kolaborace s Ruskem. Turecko dodnes odmítá uznat, že by šlo o státem řízenou genocidu. V reakci na poválečnou okupaci Turecka spojenci vypukla turecká válka za nezávislost.

Na jejím konci bylo vypuzení cizích armád a uznání Turecké republiky jako nástupnického státu Osmanské říše (1923). Ústřední postavou těchto dějů byl Mustafa Kemal (1881 – 1938) zvaný Atatürk (Otec Turků). Bleskovým sledem reforem, jaké neměly v islámském světě obdoby, udělal z Turecka moderní stát. K nejdůležitějším z nich patřilo zrušení sultanátu, ustavení republiky s novým hlavním městem Ankarou, bratrstvo dervišů bylo rozpuštěno, ženy se měly přestat zahalovat, muži přestat nosit fezy. Byl zaveden západní kalendář, přijata nová abeceda odvozená z latinky. Stát se stal sekularizovaným, z ústavy zmizela zmínka o islámu jako oficiálním náboženství. Ženy získaly volební právo i právo být voleny. Stát zasahoval do ekonomiky země. Ačkoliv Atatürkovým reformám byla vyčítána zbrklost, s níž rušil staleté tradice, i mnohdy nevybíravý způsob jejich prosazování, většina Turků je přijala a dodnes žije Atatürkovým odkazem. Každý pokus porušit sekulární charakter státu naráží na odpor zejména armády, jež se cítí být strážcem Atatürkova odkazu. Od jeho doby se Turecko trvale sbližuje se západním světem – po druhé světové válce se stalo členem OSN, roku 1952 Severoatlan­tické aliance, pokračují složité rozhovory o vstupu do Evropské unie. Problematickou kapitolou mezinárodních vztahů je turecký zásah na Kypru a následné vyhlášení Severokyperské turecké republiky.

Kultura Turecka

Turecká kultura představuje pozoruhodnou směs několika vlivů, především vlastního tureckého, islámského a evropského. Po období přirozeného ovlivňování kulturami národů, s nimiž Turecko přicházelo do styku, následovalo období programového úsilí o napodobení západních vzorů. Se vznikem turecké republiky pak byl naopak podporován návrat k tradiční kultuře země a etablování specifické národní kultury. Dnes se tureckou kulturou prolíná zejména snaha usmířit oba proudy – ten tradiční i ten poohlížející se po evropských vzorech. V minulosti turecká kultura tu evropskou ozvláštňovala – literárně byly předávány příběhy veselého anatolského lidového mudrce a filosofa Nasredina, specifickou chuť i barvu propůjčovaly evropské hudbě od období klasicismu „turecké“ nástroje (zejména z žesťové a bicí skupiny) i vlivy turecké hudby (především obdivované vojenské janičářské kapely), které se odráží např. v Mozartově Tureckém pochodu či opeře Únos ze serailu. Turecká architektura se ve svých nejslavnějších projevech (mešity a paláce, zejména v Istanbulu) inspirovala zejména byzantskou kulturou, uveďme alespoň nejslavnějšího architekta klasického období, jímž byl Minar Sinan (např. Sulejmanova mešita v Istanbulu). Ze současných osobností turecké kultury jmenujme prozaika, nositele Nobelovy ceny z roku 2006, Orhana Pamuka, olivněného moderními západními směry, a mezinárodně oceňované osobnosti kinematografie původem z Turecka Nuri Bilge Ceylana, Fatiha Akina a Ferzana Özpeteka.

Historie města Bodrum

Bodrum byl znám starověkému světu jako Halicarnassus, jedno z nejznámějších antických sídel. Domorodé obyvatelstvo (Kariané) se zřejmě brzy asimilovali s dórskými osadníky, kteří přišli z Řecka kolem roku 1000 př. n. l. V 6. století si místo podmaňují Peršané, kteří svá území rozdělují a nechávají v nich vládnout satrapy. Tak se počíná nejvýznamnější období v historii Halicarnassu. Nejvíce se v něm proslavily dvě vládnoucí ženy. První byla Artemisia I., jež se zúčastnila námořní bitvy u Salaminy roku 480 př. n. l., v níž se perský král Xerxes utkal s Řeky. Velela 5 lodím a osvědčila takovou chrabrost, že Xerxes údajně vykřikl: „Z mých mužů jsou ženy a z mých žen muži!“. Druhou z žen je rovněž Artemisia, toho jména Druhá. Je připomínána ve dvou souvislostech. Po svém muži a zároveň bratrovi Mausolovi dobudovala jeho velkolepou hrobku, známou jako Mausoleum (podle jména zemřelého vládce, název se vžil jako obecné pojmenování rozsáhlé okázalé hrobky), jeden ze starověkých divů světa. Po více jak 1500 letech bylo zničeno zemětřesením, takže dnes můžeme obdivovat jen jeho základy a vnější dekoraci, nyní umístěnou v British Museum. Mausolus prý na jeho budování (a na celkové architektonické pozvednutí města) vypsal poplatky a daně, včetně té z dlouhých vlasů. Artemisia se však stejně jako její předchůdkyně vyznamenala také vojensky, lstí. Když chtěli Rhodesané dobýt Halicarnass, nechala jejich lodě poklidně vplout do přístavu, zatímco její loďstvo se ukrylo v tajném přístavišti. Jakmile pak Rhodesané vystoupili na zem, zajala jejich lodi a nepřátele pobila. Na rhodeských lodích a se zbraněmi Rhodesanů dobyla pak ostrov, jehož obyvatelé s otevřenou náručí vítali své domnělé vojáky vracející se z vítězné výpravy. To vše stihla Artemisia za dvě léta své vlády v polovině 4. století př. n. l. Roku 334 před Kristem dobývá město Alexandr Veliký. Z pomsty za urputné tříměsíční vzdorování obyvatel nechává město vyplenit a vypálit, ušetří jen Mausoleum. Alexandrovým útokem se končí slavné etapa historie města. Z pozdějších osudů města uveďme pouze období, kdy území na počátku 15. stol. získali maltézští rytíři a vybudovali si na ostrově původně zvaném Zephyria (podle západního větru) bodrumský hrad svatého Petra. Na jeho stavbu částečně užili i bloků z Mausolea.

Ze slavných osobností města je třeba uvést řeckého historika Herodota, žijícího v 5. století před Kristem a nazývaného „otcem dějepisu“. I díky němu se dovídáme mnohé z historie města. Dalším slavným rodákem je Dionysius, řecký historik a rétor z 1. stol. př. n. l. Z moderní doby uveďme spisovatele Cevata Sakira, známého jako rybáře z Halicarnassu, jenž přitáhl k městu a okolí, o nichž psal, nejprve zájem svých čtenářů a v důsledku pak i turistů, jejichž velmi oblíbeným cílem dnes město je.

Náboženství a tradice

• Hlavní náboženství: 98 % obyvatelstva jsou muslimové, z nich cca 80 % sunité a 20 % šíité

• Státní svátky v Turecku
  1. leden – Nový Rok
  2. duben – Den nezávislosti a Den dětí
  3. květen – Den mládeže a sportu, také výročí narození Atatürka
  4. květen – svátek připomínající dobytí Istanbulu Mehmedem Dobyvatelem roku 1453 (probíhá pouze v Istanbulu)
  5. červen – Den námořních sil
  6. srpen – Den armádních sil
  7. srpen – oslava tureckého vítězství nad řeckými ozbrojenými silami u Dumlupinaru roku 1922
  8. září – konec války za nezávislost (probíhá pouze v Izmiru)
  9. říjen – připomínka vyhlášení republiky Atatürkem
  10. listopad – výročí Atatürkovy smrti roku 1938

• Měsíc ramadán je nejvýznamnější náboženskou událostí muslimů. Ti se celý měsíc postí od východu do západu slunce. Tento půst patří mezi pět pilířů islámu.

• návštěva mešity
  • vstupujeme vždy bez bot
  • muži s dlouhými kalhoty
  • ženy mají mít zahalená kolena, ramena a vlasy

• modlitby (salát) probíhají 5× denně – za úsvitu (salátu-l-fadžr), v poledne (salátu-z-zuhr), odpoledne (salátu-l'asr), při západu slunce (salátu-l-maghrib) a v noci (salátu-l-‚iša‘). Ti, kdo se modlí, stojí směrem ke Ka'abě v Mekce

• Pět povinností muslima
  • víra v jedinečnost Boží a božské poslání Mohameda
  • modlitba (pětkrát denně s hlavou otočenou k Mekce)
  • půst (v měsíci ramadánu od úsvitu do soumraku)
  • udílení almužny chudým (2,5 % čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev – zakát)
  • pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima)

Historické lokality

Hlavní město Turecka

• Ankara – sídlo vlády, zastupitelství, politické i vojenské moci
  • historická pevnost, etnografické muzeum, Atatürkovo mauzoleum

Historické lokality

• Istanbul – sultánský palác Topkapi, Velký bazar, kde koupíte téměř cokoliv, a egyptský bazar s kořením, hipodrom s obeliskem, cisterna Yerebatan se zásobou pitné vody, archeologické muzeum se sbírkou antického umění, Konstantinův sloup – nejstarší stavba ve městě, reprezentační empirový palác Dolmabahce, významným exponátem je socha Alexandra Velikého
  • mešity – Hagia Sofia (původně křesťanský chrám, poté mešita, dnes slouží jako muzeum), Modrá mešita (nejkrásnější stavba Istanbulu), Yeni Camii (Nová mešita), Fatih Camii (Dobyvatelova mešita)
• Efes – patří mezi nejzachovalejší antická města
  • Artemidin chrám – jeden ze sedmi divů světa, velký amfiteátr, Arkadiada (široká třída lemovaná sloupy), Celsova knihovna, tržiště agora a Hadriánův chrám
• Izmir (Smyrna) – řecká pevnost, mešity, muzeum a univerzita
• Aspendos – amfiteátr a zřícenina antického města
• Perge – antické město
• Side – antické město, najdeme zde třeba amfiteátr a sloupoví starověkých cest
• Troja – pozůstatky legendárního města známého z homérských eposů poblíž pobřeží Egejského moře
• ruiny Pergama (dnes Bergama), jižně od Troje, k vidění mj. Afroditin chrám, akropole, divadlo, gymnasium

• V Turecku i v turecké části Kypru je úředním jazykem turečtina.
• V jihovýchodním Turecku se používá neoficiální jazyk kurdština. Znalost dalších světových jazyků, především angličtiny a němčiny, je mezi obyvateli značně omezená.
• Angličtina je nejvíce rozšířená v turistických centrech a mezi vzdělanější vrstvou obyvatelstva. V turistických destinacích se však dá také domluvit německy.

• V Turecku žije 70 413 958 obyvatel. Z toho téměř 57 % obyvatel žije na venkově. K nejhustěji osídleným oblastem patří západní pobřeží.
• Národnostní složení: většinu z celkového počtu obyvatel tvoří Turci (86 %), dále jsou to Kurdové (11 %) a Arméni, kteří se usadili v Istanbulu a v okolí jezera Van. K méně početným skupinám patří Arabové, Tataři, Asyřané atd.

• Od roku 2005 je zavedena nová turecká lira (Yeni Türk Lirasi), zkratka YTL/TRY. Dělí se dále na 100 nových kurušů (Yeni Kuruş), zkratka YKr. Nominální hodnoty bankovek jsou 100, 50, 20, 10, 5 a 1 YTL. Mincí zase 1 YTL a 50, 25, 10, 5, a 1 nový Kuruş.
• aktuální kurz
• Směnárny mají obvykle otevřeno od pondělí do soboty. Najdeme je ve většině měst. Je to asi nejspolehlivější způsob výměny peněz za přijatelný kurz. Peníze vyměňují i hotely a některé obchody, ale v nevýhodném kurzu.
• Banky mají obvykle otevřeno 8.30 – 12.00 a 13.30 – 17.00 (pondělí až pátek), v sobotu a v neděli je zavřeno. Cestovní šeky přijímají pouze banky.
• Bankomaty (Bankamatika) jsou po celém Turecku, dokonce i v odlehlých městečkách. Nejuniverzálnější bankomaty poznáte podle loga Cirrus či Plus. Obvykle je možné vybrat peníze až do výše denního limitu. Některé bankomaty vydávají nejen YTL, ale i eura či dolary. Občas u nich však vázne komunikace s centrální bankou, a proto vyžadovanou hotovost nevydají.
• Výměnu peněz doporučujeme až v Turecku za volně směnitelou měnu, ale je dobré si nechat nějakou finanční rezervu. V Turecku jsou vítanější eura než americké dolary. Ve většině obchodů lze ale platit jak eury, tak americkými dolary.

• Dovolená v Turecku je možná během hlavní sezony od jara do podzimu. V létě tu po většinu dní svítí sluníčko, ale klima se v jednotlivých oblastech liší. U Středozemního moře je vyšší vlhkost vzduchu i teplota vody a vítr skoro nefouká. Naopak u Egejského moře fouká častěji svěží vítr, ale díky menší vlhkosti je zde příjemněji.
• Letní měsíce jsou ideální pro cestování na východ země. Je zde příznivé klima a nesetkáte se s velkými davy turistů. Pokud máte v úmyslu zavítat na jižní a západní pobřeží, doporučujeme cestovat na jaře nebo na podzim, kdy zůstává teplota moře stále velice lákavá a vyhnete se přeplněným letoviskům. Mimosezona je v Turecku od prosince do února. Tato doba se k návštěvě země nehodí, protože převládají chladné až mrazivé dny a v únoru prší téměř na celém území.
• Přístavní město Bodrum charakterizuje středomořské klima s dlouhým létem, příjemnými jarními a podzimními měsíci a krátkou mírnou zimou. Hlavní turistická sezona je od června do října.
• Pokud nemilujete úmorná horka, navštivte toto letovisko na jaře nebo v brzkém létě, kdy se budete vyhřívat při příjemných 22 – 24 ^oC, slunce bude svítit plných 8 až 10 hodin denně a vydatné srážky by Vás také neměly překvapit. Teplota moře je samozřejmě nižší, ale někomu 20 ^oC již zcela vyhovuje. Vlhkost vzduchu je těsně pod 70 %. Podobné podmínky slibuje i podzim. Ten je ideální pro turistické vycházky po okolí.
• Kdo má rád typické horké léto bez rizika srážek a s jistotou sluníčka, ten ať zvolí letní měsíce. Teplotní maxima vyšplhají v červenci a srpnu přes 30 ^oC, sluníčko Vás potěší až 12 hodin denně a jistota, že nezaprší, je stoprocentní. Moře je teplé 24 ^oC a vlhkost vzduchu 60 %. Zvláště ve večerních hodinách jsou teploty příjemně sráženy osvěžujícím meltem, větrem vanoucím od Egejského moře.
• Zima začíná koncem listopadu, kdy teploty klesají k 10 ^oC, v lednu i pod 10 ^oC. Na vycházky nevyrážejte bez deštníku, občas Vás může překvapit i silná bouře. Celkový ráz zimy je však mírný.
• Díky blízkosti pobřeží a příznivým větrům je oblast rájem parašutistů.

Telefon

• Turecko má roaming pro mobilní operátory O2, T-Mobile a Vodafone.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Turecka, je nutné zadat předvolbu +90.
• Zavolat si můžete z hotelového pokoje či recepce, tato varianta je však velmi drahá. Volat lze také z pošty. Dále jsou v Turecku k dispozici modré telefonní budky, z kterých si zavoláte za žeton (jsou na něm dvě rýhy a písmena PTT) nebo na telefonní kartu. Žeton i telefonní kartu je možno zakoupit na poště nebo v novinovém stánku. Další variantou je zakoupení předplacené mezinárodní telefonní karty – vytočíte přístupové číslo, poté vložíte PIN uvedený na kartě a zvolíte požadované číslo.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2
• T-Mobile
• Vodafone

Internet

• Dostupnost internetu v Turecku je na velice slušné úrovni.
• Internetové kavárny jsou hlavně ve velkých městech a letoviscích poměrně četné. Ceny se pohybují od 1 do 4 € za hodinu, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi. I na ulici větších měst dost často najdete zabezpečené i nezabezpečené přístupové body.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Elektřina, zásuvky

• 220 V
• jsou zde dva typy zásuvek a zástrček, z nichž ten menší odpovídá evropskému standardu