Náboženství a historie

Z historie Spojených arabských emirátů

Velký význam mělo území dnešních Spojených arabských emirátů v prvních stoletích našeho letopočtu, kdy byl přístav v Omaně (dnešní emirát Umm al-Kuvajn) důležitou obchodní křižovatkou a zastávkou na cestě obchodníků ze Sýrie a jižního Iráku do Indie. Již tehdy kvetl výnosný obchod s perlami, které se zde lovily, a vzkvétal pak po mnoho století. Jiným důležitým přirozeným odvětvím hospodářství byla mořeplavba.

Důležitou kulturní událostí v historii území bylo přijetí islámu v 7. století, údajně z rukou vyslanců proroka Mohameda.

Významnou změnu v dějinách zahraničních styků oblasti, v níž vládly různé dynastie místních vládců a jež byla předtím jen volně spravována Osmanskou říší, přineslo 19. století. Tehdy bylo zdejší pobřeží již dávno známo jako Pirátské pobřeží. Základnu zde měli lupiči, kteří narušovali plavbu cizích lodí vodami okolního moře. To vedlo Brity k výpravám, jež měly zajistit bezpečnost mořeplavby. Po jednom z vítězství dosáhli Britové roku 1820 námořního „příměří“. Od roku 1853 bylo toto příměří trvalé. Od té doby byly zdejší říše známy jako „státy příměří“ (anglicky Trucial States, Trucial Coast).

Ještě více byly vztahy posíleny dohodou z roku 1892. Podle ní nebudou státy příměří udržovat bez vědomí Spojeného království diplomatické vztahy s jinými zeměmi a Britové, na oplátku, zajistí jejich bezpečnost na moři i na souši (britský protektorát). Bylo to i období prosperujícího obchodu s perlami v závěru 19. a na počátku 20. století. Obě války, krize, produkce perel z chovu i pozdější uvalení cla na zdejší perly ze strany Indie však tomuto odvětví činnosti zasadily smrtící ránu.

Po druhé světové válce však nastalo také období rozhodování o budoucím uspořádání zdejšího území, jak se rozpouštělo britské koloniální impérium (britské stažení z oblasti bylo oznámeno na rok 1971). Bahrajn a Katar, dříve spravované v jednom svazku s jinými státy příměří, se rozhodly pro samostatnou existenci. Federaci zvanou Spojené arabské emiráty (oficiální vznik 2. prosince 1971) tak utvořilo původně šest států – nejvýznamnější a nejbohatší Abú Dhabi a Dubaj, dále Adžmán, Fudžajra, Umm al-Kuvajn a Šardžá. Roku 1972 se připojil poslední, sedmý emirát Ras al Chajma.

Zejména díky příjmům z nedávno objevené ropy učinil první prezident Emirátů a vládce Dubaje, šejk Zajid bin Sultan Al Nahaján, ze zchudlé říše moderní, prosperující stát budováním silnic, škol, nemocnic i obytných domů (v Dubaji má podobné zásluhy bývalý tamější vládce, šejk Rašid bin Zajid Al Maktúm) a stal se respektovanou osobností i na mezinárodním poli, zejména díky respektu k lidským právům a snaze o mír v regionu. Spojené arabské emiráty se za dobu své existence projevily jako prozápadně orientovaný stát (stály na straně USA během války v Perském zálivu, podporovaly i Američany vedené tažení do Afghánistánu a Iráku a globální válku proti terorismu, v 90. letech uzavřely dohody o vojenské obraně s USA a Francií).

První prezident Zajid bin Sultan Al Nahaján zemřel 2. listopadu 2004, za jeho nástupce byl zvolen jeho nejstarší syn a dědic šejk Chalífa bin Zajid Al Nahaján.

Kultura ve Spojených arabských emirátech

Společnost je ve Spojených arabských emirátech multikulturní a velice liberální. Převládající vliv v ní má islámské náboženství (k němuž se hlásí 96 % obyvatel), arabská kultura (arabština je hlavním jazykem) a beduínská kultura. Přistěhovalci (především z Asie) a Evropané, kteří zde žijí, s sebou přivezli zase tradice svých zemí. Je třeba také zdůraznit, že v Emirátech je kladen velký důraz na vzdělání, v zemi je několik univerzit.

Z literatury, jež vznikla na území Emirátů, je nejvýraznější poezie, převážně v duchu arabského básnění. Opěvuje rytířské ctnosti, náboženství, lásku, rodinu, rodnou zemi… Ze slavných básníků minulosti uveďme Ibn Majida a Ibn Dahera.

V hudbě jsou nejpozoruhodnější projevy beduínské lidové hudby. Tanec liwa má kořeny ve východní Africe. Muži při něm stojí v kruhu, pohybují se, tančí, tleskají, obměňují kruh, zpívají svahilsky, žertují a stále rychleji víří v tanci. Hudební doprovod obstarává buben a dechový nástroj z rákosu, zvukem připomínající hoboj. Tanec se provozuje o svátcích, zejména na Eid ul-Fitr, oslavující konec ramadánu a půstu. Při jiných tancích muži třeba předvádějí bitvy nebo hony.

Architektura Emirátů je ovlivněna tou islámskou, k tomu je báječně uzpůsobená místnímu způsobu života a klimatu (provzdušněné stavby). Z moderní architektury lze v zemi obdivovat odvážné mrakodrapy a supermoderní nákupní centra, jež tu v posledních letech vyrůstají (zejména v Dubaji a v Abú Dhabi).

Z historie Dubaje

Až do poměrně nedávné doby toho o Dubaji (není zřejmé, zda jméno pochází z perštiny či arabštiny, spory se vedou i o význam slova daba, z nějž je název odvozen, mezi domnělé významy slova patří „zátoka“ či (luční) „kobylka“) víme jen velmi málo, zejména to, že se zde rozvíjel lov perel a s perlami spojený námořní obchod, dosahající až do Číny, odkud zas obchodníci přiváželi hedvábí a porcelán na trhy arabského světa a do Evropy. Oblast Dubaje tak tvořila důležitou obchodní spojnici mezi Východem a Západem (či Evropou). Islám zde byl rozšířen někdy v 7. století za dynastie Umajjovců.

První doložená zmínka o této oblasti pochází z konce 11. století, o samotném městě se něco spolehlivě dovídáme až o sedm století později, roku 1799. Z té doby pochází také nejstarší dosud stojící stavba, pevnost Al Fahidi.

Počátek současné vládnoucí dynastie emirátu Dubaj, dynastie Al Maktúm, sahá do roku 1833, kdy její kmen převzal oblast. Jeden z jejích nejslavnějších vládců, šejk Zajid bin Maktúm Al Maktúm (vládl v předlouhém období 1912 – 1958), byl nucen od 30. let 20. století řešit úpadek hospodářství spojeného s perlami. Řešil to úspěšně přeorientováním Dubaje na obchod, pro nějž budoval infrastrukturu (šejk bývá nazýván otcem Dubaje).

Za šejkova nástupce, vizionářského vládce šejka Rašida bin Zajida Al Maktúma (vláda 1958 – 1990), došlo jednak k utvoření Spojených arabských emirátů, ve kterých si emirát Dubaj od počátku zajistil (vedle Abú Dhabi) dominantní postavení i výlučnou pozici oblasti zaměřené na volný obchod (první zóna nejdříve kolem přístavu Jebel Ali, největšího přístavu na světě zbudovaného člověkem), jednak o několik let dříve (r. 1966) k objevu ropy, který podnítil ještě zběsilejší tempo budování.

Město se dokázalo adaptovat i na nové okolnosti v 90. letech 20. století, kdy se po válce v Perském zálivu (během níž zde, jako později při tažení do Iráku, měly spojenecké síly leteckou základnu pro doplňování paliva) budování v Dubaji obrátilo k dalším volným ekonomickým zónám (Dubai Internet City, Dubai Media City) a turistice. Návštěvníky i nové obyvatele z celého světa sem (kromě příznivých ekonomických podmínek) lákají i sportovní a zábavní události mezinárodního významu, ale především snad extravagantní, udivující stavební projekty, které zahrnují nejvyšší hotel světa Burdž Al Arab (321 m)- krásnou stavbu tvarem připomínající plachetnici, mrakodrap Burdž Dubaj (818 m), už v nedokončeném stavu vůbec nejvyšší budovu světa, i uměle budované ostrovy – Palm Islands (ve tvaru palmy) nebo World Islands, souostroví zatím ve výstavbě, jež má vyrůst do tvaru všech kontinentů.

Novou výzvu, skýtající Dubaji další příležitost prokázat schopnost přizpůsobit se proměňujícím se okolnostem, staví před oblast světová hospodářská krize, která těžce postihuje turistiku, na níž je dubajská ekonomika závislá (již dříve, v období nárůstu cestovního ruchu, zde došlo ke zvýšení inflace a tím pádem i k růstu životních nákladů).

Náboženství a tradice

• Oficiálním náboženstvím ve Spojených arabských emirátech je islám (sunnitové 80 %, šíitové 16 %), křesťanů jsou asi 3 %. Platí tu zákaz znevažování islámu. V průběhu Ramadánu (devátý, postní měsíc islámského kalendáře) platí pro muslimy od úsvitu do soumraku zákaz práce (úřady mají zkrácenou pracovní dobu), kouření a konzumace jídla a alkoholických nápojů (které je navíc obtížné tu sehnat). Turisté mohou na vyhrazených místech.
• Pravidla, vhodná v SAE dodržovat:
• nevhodnost intimně se dotýkat na veřejnosti včetně líbání
• nevhodnost fotografování zdejších žen
• nevhodnost fotografování zdejších mužů bez povolení
• evropská žena se smí pohybovat sama bez doprovodu manžela či jiného příbuzného, smí chodit s nezahalenou hlavou, řídit automobil, nosit krátké sukně i krátké kalhoty
• muž musí vždy mít (kromě pláží a bazénů) košili nebo tričko a nemůže veřejně chodit s obnaženou hrudí.
• muž musí mít při koupání šortky a ženy minimálně jednodílné plavky
• nesedat si tak, aby chodidla na někoho směřovala
• nejíst a nepodávat věci levou rukou
• zákaz vstupu do mešit
• zákaz fotografování vládních a vojenských budov
• Svátky muslimské: Islámský Nový rok (Al Hijra), Milad al-Nabi (narozeniny Proroka Mohameda), Miradž (Nanebevzetí Proroka, v Abú Dhabi se při té příležitosti konají hostiny a slavnosti), Eid ul-Fitr (poslední den Ramadánu zahajující tři dny oslav a hodování), Eid al-Adha (čtyřdenní svátek oslavující poutníky do Mekky).
• Svátky světské: Nový rok 1. ledna, Národní státní svátek 2. prosince (výročí podpisu smlouvy o vytvoření federace šesti emíry v roce 1971, oslavy zahrnují sportovní události, výstavy, obchodní a kulturní přehlídky).
• Data některých náboženských svátků jsou pohyblivá a řídí se islámským lunárním kalendářem. Ten je o 11 dní kratší než gregoriánský, islámské svátky se proto každý rok posunují o 11 dní dříve.

Historické lokality

• Dubai je hlavním městem emirátu Dubai. Nejstarší městskou částí Dubaje je Creek, kde jakoby se zastavil čas v dávné historii. Zde se nachází bezpočet historických památek a přes záliv vás převezou dhows, původní dřevěné válečné lodě, které se dnes používají pouze k obchodování. Podél zálivu se nachází jedna z nejstarších čtvrtí Bastakiya s typickými stavbami s větrnými věžemi, které sloužily k ochlazování vzduchu v domě.
• V pevnosti Al Fahidi Fort z roku 1787 je zřízeno Dubajské muzeum. Cílem sbírek je představit tradiční způsob života v emirátu Dubaj, jsou zde i starožitnosti a artefakty z afrických a asijských zemí, s kterými emirát obchoduje.
• Saeed Sheikh House je oficiální sídlo Sheikha Saeeda Al Maktouma,dědečka současného vládce, který vládl v letech 1912 – 1958. Nacházejí se zde vzácné sbírky fotografií, známek, mincí a dokumentů, které zaznamenávají historii Dubaje.
• Ve starém městě se zastavte také u rozhledny Burj Nahar z roku 1870 s okolím krásných zahrad nebo navštivte tradiční tržiště Dubai Old Souq.
• Zajímavou historickou lokalitou je obec z 16.století Hatta Village na hranicích s Ománem, která představuje tradiční styl architektury. Je zde asi dvacet zrekonstruovaných domů z kamene, bláta, rákosí a dvě strážní věže z roku 1850 aj.
• Al Ain – je půvabná pouštní oáza, známá také jako Zahradní město. Leží asi hodinu a půl cesty z Dubaje. Je největším vnitrozemským městem v Emirátech, které je obklopeno krásnými červenými písečnými dunami v pozadí s impozantními horami. Dříve bylo vítanou zastávkou na trase karavan, dnes se chlubí jednou z nejstarších vzdělávacích institucí Univerzitou Al Ain. Historie města je stará více jak 500 let.