Náboženství, historie a kultura Abú Dhabí

Náboženství a historie

Z historie Spojených arabských emirátů

Velký význam mělo území dnešních Spojených arabských emirátů v prvních stoletích našeho letopočtu, kdy byl přístav v Omaně (dnešní emirát Umm al-Kuvajn) důležitou obchodní křižovatkou a zastávkou na cestě obchodníků ze Sýrie a jižního Iráku do Indie. Již tehdy kvetl výnosný obchod s perlami, které se zde lovily, a vzkvétal pak po mnoho století. Jiným důležitým přirozeným odvětvím hospodářství byla mořeplavba.

Důležitou kulturní událostí v historii území bylo přijetí islámu v 7. století, údajně z rukou vyslanců proroka Mohameda.

Významnou změnu v dějinách zahraničních styků oblasti, v níž vládly různé dynastie místních vládců a jež byla předtím jen volně spravována Osmanskou říší, přineslo 19. století. Tehdy bylo zdejší pobřeží již dávno známo jako Pirátské pobřeží. Základnu zde měli lupiči, kteří narušovali plavbu cizích lodí vodami okolního moře. To vedlo Brity k výpravám, jež měly zajistit bezpečnost mořeplavby. Po jednom z vítězství dosáhli Britové roku 1820 námořního „příměří“. Od roku 1853 bylo toto příměří trvalé. Od té doby byly zdejší říše známy jako „státy příměří“ (anglicky Trucial States, Trucial Coast).

Ještě více byly vztahy posíleny dohodou z roku 1892. Podle ní nebudou státy příměří udržovat bez vědomí Spojeného království diplomatické vztahy s jinými zeměmi a Britové, na oplátku, zajistí jejich bezpečnost na moři i na souši (britský protektorát). Bylo to i období prosperujícího obchodu s perlami v závěru 19. a na počátku 20. století. Obě války, krize, produkce perel z chovu i pozdější uvalení cla na zdejší perly ze strany Indie však tomuto odvětví činnosti zasadily smrtící ránu.

Po druhé světové válce však nastalo také období rozhodování o budoucím uspořádání zdejšího území, jak se rozpouštělo britské koloniální impérium (britské stažení z oblasti bylo oznámeno na rok 1971). Bahrajn a Katar, dříve spravované v jednom svazku s jinými státy příměří, se rozhodly pro samostatnou existenci. Federaci zvanou Spojené arabské emiráty (oficiální vznik 2. prosince 1971) tak utvořilo původně šest států – nejvýznamnější a nejbohatší Abú Dhabi a Dubaj, dále Adžmán, Fudžajra, Umm al-Kuvajn a Šardžá. Roku 1972 se připojil poslední, sedmý emirát Ras al Chajma.

Zejména díky příjmům z nedávno objevené ropy učinil první prezident Emirátů a vládce Dubaje, šejk Zajid bin Sultan Al Nahaján, ze zchudlé říše moderní, prosperující stát budováním silnic, škol, nemocnic i obytných domů (v Dubaji má podobné zásluhy bývalý tamější vládce, šejk Rašid bin Zajid Al Maktúm) a stal se respektovanou osobností i na mezinárodním poli, zejména díky respektu k lidským právům a snaze o mír v regionu. Spojené arabské emiráty se za dobu své existence projevily jako prozápadně orientovaný stát (stály na straně USA během války v Perském zálivu, podporovaly i Američany vedené tažení do Afghánistánu a Iráku a globální válku proti terorismu, v 90. letech uzavřely dohody o vojenské obraně s USA a Francií).

První prezident Zajid bin Sultan Al Nahaján zemřel 2. listopadu 2004, za jeho nástupce byl zvolen jeho nejstarší syn a dědic šejk Chalífa bin Zajid Al Nahaján.

Kultura ve Spojených arabských emirátech

Společnost je ve Spojených arabských emirátech multikulturní a velice liberální. Převládající vliv v ní má islámské náboženství (k němuž se hlásí 96 % obyvatel), arabská kultura (arabština je hlavním jazykem) a beduínská kultura. Přistěhovalci (především z Asie) a Evropané, kteří zde žijí, s sebou přivezli zase tradice svých zemí. Je třeba také zdůraznit, že v Emirátech je kladen velký důraz na vzdělání, v zemi je několik univerzit.

Z literatury, jež vznikla na území Emirátů, je nejvýraznější poezie, převážně v duchu arabského básnění. Opěvuje rytířské ctnosti, náboženství, lásku, rodinu, rodnou zemi… Ze slavných básníků minulosti uveďme Ibn Majida a Ibn Dahera.

V hudbě jsou nejpozoruhodnější projevy beduínské lidové hudby. Tanec liwa má kořeny ve východní Africe. Muži při něm stojí v kruhu, pohybují se, tančí, tleskají, obměňují kruh, zpívají svahilsky, žertují a stále rychleji víří v tanci. Hudební doprovod obstarává buben a dechový nástroj z rákosu, zvukem připomínající hoboj. Tanec se provozuje o svátcích, zejména na Eid ul-Fitr, oslavující konec ramadánu a půstu. Při jiných tancích muži třeba předvádějí bitvy nebo hony.

Architektura Emirátů je ovlivněna tou islámskou, k tomu je báječně uzpůsobená místnímu způsobu života a klimatu (provzdušněné stavby). Z moderní architektury lze v zemi obdivovat odvážné mrakodrapy a supermoderní nákupní centra, jež tu v posledních letech vyrůstají (zejména v Dubaji a v Abú Dhabi).

Z historie Abú Dhabi

K názvu města Abú Dhabi (je možná i podoba Abú Zabí) se váže pověst o tom, že lovecká výprava vyslaná šejkem sledovala gazelu (ẓaby), která je dovedla k pramenu vody na místě dnešního města, kde pak dal šejk postavit osadu a pevnost. Méně pohádkové teorie o původu názvu města hovoří o velkém množství těchto zvířat žijících zde dříve. Pastevectví a dále také rybolov, sběr škeblí, pěstování datlí a zeleniny, to byly tradiční aktivity zdejších obyvatel, z nichž nejstarší tady žili už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem.

V moderní době se zdejší osídlení začalo rozvíjet v době kmenového svazu Bani Yas ve druhé polovině 18. století (tento svaz ovládal také Dubaj). Svazu vládl rod Al Nahaján, který v Abú Dhabi vládne dodnes. Postupně se tehdy za vlády tohoto rodu stávalo hlavní ekonomickou aktivitou v kraji lovení perel a byly dojednávány smluvní vztahy s Velkou Británií. Lov perel utrpěl těžkou ránu na počátku 20. století, kdy se jejich produkce zprůmyslňovala a přesouvala jinam. Na Emiráty však čekala více než bohatá náhrada…

Již v roce 1939 šejk Šachbat ibn Sultan al-Nahaján vydal koncese na těžbu ropy, zásoby však byly objeveny v moři a na souši při pobřeží až na přelomu 50. a 60. let, komerční těžba a vývoz začaly krátce nato. Šejk Šachbat nicméně nedokázal dohlédnout, jaký obrovský potenciál a jaké nedozírné bohatství se v černém zlatu skrývá, a peníze z těžby si raději ponechával, než aby je věnoval na rozvoj města.

Až když jej v roce 1966 vystřídal jeho bratr Zajid ibn Sultan al-Nahaján, začalo se Abú Dhabi zázračně proměňovat. Místo dřívějších tradičních chatrčí vystavěných z cihel z bláta nebo z palmových listů stoupaly do nebe výškové budovy moderních bank, luxusních hotelů a přepychových obchodů, mezi nimiž vznikaly velké kvetoucí zahrady, parky a palmové aleje. Když se pak Britové v roce 1971 stáhli z oblasti Perského zálivu, stál šejk Zajid za vytvořením Spojených arabských emirátů, jichž se stal hlavou, a za sídlo měl Abú Dhabi.

Šejk Zajid zemřel v roce 2004 a na jeho místo nastoupil jeho syn Chalífa ibn Saíd al-Nahaján, jenž slíbil, že bude pokračovat směrem, kterým se vydal jeho otec. K jeho ambiciózním plánům patří například to, že v roce 2015 chce do města přilákat 3 miliony turistů. Abú Dhabi je dnes politickým, průmyslovým, obchodním a kulturním centrem země, samo vytváří 57 % hrubého domácího produktu Spojených arabských emirátů a je údajně nejbohatším městem na světě. V plánu je výstavba ještě mnoha dalších mrakodrapů.

Náboženství a tradice

• Oficiálním náboženstvím ve Spojených arabských emirátech je islám (sunnitové 80 %, šíitové 16 %), křesťanů jsou asi 3 %. Platí tu zákaz znevažování islámu. V průběhu Ramadánu (devátý, postní měsíc islámského kalendáře) platí pro muslimy od úsvitu do soumraku zákaz práce (úřady mají zkrácenou pracovní dobu), kouření a konzumace jídla a alkoholických nápojů (které je navíc obtížné tu sehnat). Turisté mohou na vyhrazených místech.
• Pravidla, vhodná v SAE dodržovat:
• nevhodnost intimně se dotýkat na veřejnosti včetně líbání
• nevhodnost fotografování zdejších žen
• nevhodnost fotografování zdejších mužů bez povolení
• evropská žena se smí pohybovat sama bez doprovodu manžela či jiného příbuzného, smí chodit s nezahalenou hlavou, řídit automobil, nosit krátké sukně i krátké kalhoty
• muž musí vždy mít (kromě pláží a bazénů) košili nebo tričko a nemůže veřejně chodit s obnaženou hrudí.
• muž musí mít při koupání šortky a ženy minimálně jednodílné plavky
• nesedat si tak, aby chodidla na někoho směřovala
• nejíst a nepodávat věci levou rukou
• zákaz vstupu do mešit
• zákaz fotografování vládních a vojenských budov
• Svátky muslimské: Islámský Nový rok (Al Hijra), Milad al-Nabi (narozeniny Proroka Mohameda), Miradž (Nanebevzetí Proroka, v Abú Dhabi se při té příležitosti konají hostiny a slavnosti), Eid ul-Fitr (poslední den Ramadánu zahajující tři dny oslav a hodování), Eid al-Adha (čtyřdenní svátek oslavující poutníky do Mekky).
• Svátky světské: Nový rok 1. ledna, Národní státní svátek 2. prosince (výročí podpisu smlouvy o vytvoření federace šesti emíry v roce 1971, oslavy zahrnují sportovní události, výstavy, obchodní a kulturní přehlídky).
• Data některých náboženských svátků jsou pohyblivá a řídí se islámským lunárním kalendářem. Ten je o 11 dní kratší než gregoriánský, islámské svátky se proto každý rok posunují o 11 dní dříve.

Historické lokality

V Abú Dhabi nenajdete mnoho historických památek, výjimečných staveb a míst je tu však několik.

Mešita šejka Zajida (nebo Velká mešita) – výjimečně i nemuslimové se mohou podívat do této jedné z největších mešit, která pojme až 40 000 věřících. K mešitě patří desítky kupolí, stovky sloupů, lustry pokryté zlatem i největší ručně tkaný perský koberec světa. Pojmenovaná je po otci SAE, který zde byl taky brzy po jejím otevření uložen k věčnému spánku.

Qasr Al Hosn (také známý jako Bílá pevnost) – pevnost nebo palác ze druhé poloviny 18. století, až do roku 1966 rezidence místních vládců. Nejstarší stavba v Abú Dhabi.

Heritage Village – skanzen, poznáte tu původní život beduínů, podobu jejich tradičního tábořiště v poušti se stany a ohništěm, systém zavlažování i řemeslnou vyspělost (zpracování kovu, hrnčířství, tkaní), jejich rybářskou činnost i trhy.

Hotel Emirates Palace – i tento luxusní hotel se již stal jakousi památkou. Jde údajně o nejdražší hotelovou stavbu na světě, turisté si ji dokonce často pletou s prezidentským palácem. Náklady se vyšplhaly na téměř 3 miliardy dolarů, ve vnitřním vybavení se nešetřilo mramorem ani zlatem. Hotel má také 22 apartmánů se třemi ložnicemi, které jsou určené výhradně pro hlavy států a jejich hosty. Za noc strávenou v hotelu dáte v přepočtu přibližně od 8000 do 230 000 korun.

Al Ain – druhé největší město emirátu, kde najdete kromě zahrad a velkolepé kulisy v podobě hory Hafít také pevnosti a muzeum (s etnologickou a historickou expozicí).

Hili Gardens – archeologické naleziště s hroby starými několik tisíc let. Místo pojato jako park, kde se dá uspořádat například piknik.